1. Vítej! Začněme klasickou otázkou: Jaký pro tebe byl rok 2015? Kdybys měl vyjmenovat pět nejvíce zajímavých smyslových zážitků tohoto roku, o jaké by se jednalo?

Hmm… Nuže… Napadají mě minimálně tři: první z nich je naše tradiční zimní cesta - tento rok jsme byli v Kambodži a Laosu. Bylo to úžasné. Asii zbožňujeme a toto byla opravdu skvělá výprava. Obzvlášť když uvážím, že Angkor Wat je jedno z míst, které jsem chtěl navštívit už od dětství!
Dále se samozřejmě přihodily i záležitosti hudebního rázu. Dokončili jsme desku „Joyride“, která s trochou štěstí za dva týdny (16. 10., pozn. red.) vyjde po šesti (!!!) měsících čekání na vinyl. Rovněž jsme nahráli i „The Wolvennest Sessions“, které s trochou štěstí spatří světlo světa ještě letos.
Také v současnosti nahráváme nové album a kolaboraci s našimi přáteli White Hills (plus probíhají další dvě spolupráce, ale o tom až dále). Myslím si, že 2015 je prozatím skvělý rok - nechci ale nic zakřiknout, musíme ještě přežít zbývající 3 měsíce.

2. Vaše nadcházející album „Joyride“ je tu. Vydat ho ovšem zabralo nějakou dobu, když uvážíme, že nahráno bylo na počátku tohoto roku. Jaký je hlavní důvod stojící za tímto skluzem? Chtěli jste jej vydat na všech formátech naráz? 

Přesně tak. A hlavní důvod jsou nesmyslně dlouhé prodlevy při jeho produkci. Revival vinylu jako formátu je na jednu stranu dobrá věc, ale nemyslím si, že to platí i v případě malých labelů. Pochopitelně se ale brzy otevřou i nové výrobny desek a poté se produkce snad zrychlí a zjednoduší. Uvidíme… Ale ano, doufám, že „Joyride“ vyjde za dva týdny… V čas mých narozenin. Doufám, nějaká naděje tu stále je!

3. Musím říct, že „Joyride“ je skvělá a komplexní porce hudby! Jako posluchač cítím oproti předešlým albům větší důraz na elektronickou stránku a také více „písničkový“ přístup k celkové muzikální kompozici. Kdybys měl charakterizovat hlavní rozdíl mezi „Joyride“ a vaší předešlou tvorbou, co bys vypíchl?

Těžko říct, obzvlášť pro mě. Nikdy příliš nerozmýšlím to, co děláme. Většinou se to všechno zkrátka nějak přihodí. Hlavní změnou je tentokrát skutečnost, že se Marthynna postarala o všechny vokály a texty. Tento fakt mě dostává do kolen! Vnímám to jako něco opravdu speciálního, když uvážím, že mě takto překvapila (a neustále překvapuje). Je to pro mě i intimní záležitost. Mám pocit, že „Joyride“ je něco jako milník… Sestava DB je nyní zredukována na „jádro“ (Marthynna, Jörg B a já), které podporují rozmanití přátelé, a tak mi to vyhovuje. Z hudebního hlediska vnímám desku jako prosté pokračování cesty. Cesty, kterou jsme si před několika lety vybrali, když jsme změnili styl a vydali se prozkoumávat nové obzory. Je to skvělá jízda… stále. Doufejme, že nás v budoucnu čekají i další pěkné cesty!


4. „Joyride“ rovněž utvářela široká paleta hostů. Mohl bys nám přiblížit celou bandu?

Pomohlo nám tentokrát opět pár přátel, které zde vyjmenuji. Každý z nich odvedl skvělou práci:
Dennis Lamb - Saeculum Obscurum
Matt Howden - Skrben
Nikola Babić - 7 that Spells
Niko Potocnjak - 7 that Spells/Jastreb
Alan Trench - Orchis / 12000 days
Marc De Backer - Mongolito / Dog eat Dog
Dave W - White Hilus
P - Stormnatt
Nicholas Tesluk - Changes
Každý z nich přidal do „Joyride“ svůj neopominutelný dotek a je skvělé, jak se jejich vklady na hudbě podepsaly.

5. Každý rok vydáváte album, máte nespočet kolaborací, EPs atd. Jaké je ksakru tajemství tvé produktivity? :)

Inu… nemyslím si, že vydáváme skutečně každý rok, ale v současnosti jsme OPRAVDU zaměstnaní. Jedním z důvodů je, že hudba je pro mě velmi důležitá. Podobně jako někdo potřebuje dýchat, já potřebuji tvořit muziku. Vše zjednodušuje i skutečnost, že mám doma plně vybavené studio. Kdykoliv na to mám chuť, mohu pravidelně scházet dolů a tvořit. Ještě jednodušší je to díky mým přátelům, kteří se mnou spolupracují. Občas se stane, že inspiraci nemám, ale někdo mi pošle nějaký nápad a já se pak přidám. Anebo naopak - jindy mám jednoduchou základní kostru nápadu, někomu ji pošlu a on přidá svojí trochu, díky které výsledek dostane opravdové koule. Někdy si říkám, že bych měl méně dělat a snažím se držet mimo studio - ale je to skoro nemožné. Ale jak tak o tom přemýšlím, hudbu dělám pro své potěšení a protože mám vnitřní potřebu ji dělat. Je ale skvělé vidět, že se najdou lidé, kteří mají rádi moji tvorbu.

6. Váš materiál mi přijde jako nejlépe stavěný pro jamování (a vaše živé koncerty mi tuto hypotézu potvrzují). Je toto způsob, jak tvoříte nový materiál? Scházíte se a jamujete, dokud z vás něco nevyjde? Nebo někdo nejdříve přinese úvodní nápady? Mohl bys popsat celý proces tvorby nové hudby?

Haha. Inu. Většinou je to tak, že já připravím základní osu. Může se jednat o vibraci, rytmus nebo beat. Jindy zase třeba riff nebo cokoliv dalšího. Většinou nahráváme v celonočních zkouškách (říkáme jim O. S. - overnight sessions). To v praxi znamená, že Jörg přijde na oběd, který se protáhne do večeře - dáme si společně nějaké drinky nebo jiné dobroty, posloucháme muziku a pak sejdeme dolů do studia, kde zkrátka začneme nahrávat. Většinou je to jamu hodně blízké, ale já mám často připravené základní tracky. Nejvíce práce pak zabere produkce - mix atd. Ten zabere nejvíce času a také si ho užívám nejvíce.

7. Mohl bys stručně popsat své současné hudební vybavení? Tvůj zvuk se pořádně vyvíjel od dob Moon Lay Hidden Beneath The Cloud a vsadím se, že tvé stroje následovaly podobnou cestu. Jak se během let změnilo tvé studio?

Uf… Mno… Mám spoustu hraček. Prve bych rád zmínil, že ve svém studiu nepoužívám žádný počítač. Nahrávám na tříharddiskové šestnáctistopé zařízení, a to skrze Soundcraft Ghost 56kanálový analogový pult. K tomu používám několikero kláves jako je např. Moog Voyager, GRP a4 (Killermachine), Roland SH09, a Mellotron, Vafisa atd… K tomu mám zhruba 19 syntetizátorů s klávesami a hromadu bicích automatů (CR78, TR 808 etc). Rovněž používám staré efektové mašiny (Spaceecho se skutečnou páskou, starý ohromný AKG plate Reverb). Nemám rád komplexní zařízení, preferuji jednoduché nástroje, se kterými si můžu jednoduše hrát - hýbat čudlíky a získat výsledek. Nechci pracovat s monitorem a upravovat myší. Nesnáším dodatečné edity - proto nepoužívám počítače. Rovněž sahám po analogových stříhacích nástrojích. Není to otázka „náboženství“ nebo „analog vs. digital“. Je to zkrátka způsob, kterým rád pracuji a který mi vyhovuje. Když si nejsem úplně jistý během procesu tvorby, mám přehled, co mé stroje dělají. Vím (a občas i nevím), který knoflík je za co odpovědný. Nechci zírat do monitoru a hýbat kurzorem. Rovněž pracuji ve velmi temné atmosféře… vše většinou pouze osvěcuji s lávovými lampami a mám zapálené vonné tyčinky, abych si vytvořil hezkou atmosféru. Viz přiložené foto.
Ale domnívám se, že s počítačem bych zvládl to samé… Tak jako tak MILUJI nedokonalosti, které s sebou analogové vybavení přináší. Mám nějaké staré smyčcové přístroje a ty někdy jsou lehce rozladěné v závislosti na teplotě. Celku to dodává hezký dotek nekontrolovatelnosti.
Tohle všechno zní jako hromada věcí, a svým způsobem to hromada věcí je… Mám dvě místnosti ve svém domě pouze pro hudbu, s bicími, pianem, tympány a harmoniem. Musíš ale zároveň vzít v potaz, že to dělám už 25 let. Toto je výsledek budování studia za celou tuto dobu.
Ale je to skvělé… Můžu sejít dolů, kdykoliv se na to cítím, a nemusím si platit studio s technikem, který by možná ani nechápal, o co se pokoušíme.


8. Opravdu se těším na vaši spolupráci s Urfaust. Můžeme očekávat podobnou kolaboraci jako vaši práci s Aluk Todolo nebo vídeňským aktionistou Josefem Dvořákem? Jak většinou probíhají tyto spolupráce? Sejdete se a tvoříte společně, nebo si posíláte již hotovou hudbu?

S oběma - Aluk Todolo i Fuckheadem (Pro Dvoraka) - jsme si jednoduše vyměnili základní kostry písní, které jsme si navzájem poslali, aby ten druhý dodělal to svoje; v současné chvíli takto nahráváme s White Hills.
Myslím si, že s Urfaust sáhneme po stejném způsobu tvorby, protože nám to zaručuje největší tvůrčí svobodu na obou stranách… Ale uvidíme. Teď má přednost nahrávání desky pro výročí dvaceti let skupiny příští rok - na konci roku začneme se základy pro Urfaust.

9. Mnoho lidí si stále pamatuje tvůj přechod od martial/industriálního zvuku více k instrumentálně orientovanému „neu kraut“ psychedelickému projevu. Vzpomeneš si na konkrétní moment, který tě na tuto cestu vyslal? Jednalo se o konkrétní hudební inspiraci? Nebo nějaký jiný, ducha povznášející zážitek? 

Nejsem si jistý, ale abych řekl pravdu: vždy jsem byl (a stále jsem) velmi otevřený všem druhům hudby. Jako teenager jsem miloval Velvet Underground, ale také jsem poslouchal Bowieho, Joy Division a mnoho dalších skupin. Raní Pink Floyd pro mě byli (a stále jsou) jedna z nejlepších skupin. Měl jsem rovněž to štěstí vyrůst v místě, kde se konaly samé skvělé koncerty. Mohl jsem tak naživo vidět a objevit skupiny jako jsou Gun Club, Fad Gadget, The Fall, Motorhead, Donovan a Andand… Myslím si, že to byla dobrá škola. Všude je spousta dobré hudby. Co přesně nás vedlo ke změně? Abych byl upřímný, tak netuším. Myslím si, že pro tento krok byl zásadní Jörgův příchod do skupiny a fakt, že máme skutečného hráče na kytaru a můžeme tak dělat více kytarově orientovanou hudbu. Myslím si, že se jedná o dlouhodobou výpravu, o které ještě nevíme, kam nás dále zavede. Tak jako tak je to krásný výlet.

10. Jsi velmi vášnivý cestovatel. Inspiruješ se i hudebně na svých výpravách? Bereš s sebou nahrávací zařízení, kupuješ lokální hudbu atd.?

Samozřejmě. MILUJI objevování odlišné kultury a hudby. Rovněž nahrávám v plenéru, jehož plody používám do naší hudby. Na Srí Lance a v Thajsku jsem pořídil pár dobrých nahrávek, které můžeš slyšet na posledních dvou albech. Rovněž naše dva předešlé covery byly zachyceny v těchto místech.
Chtěli jsme v příštím dubnu vyrazit do Iránu, ale vzhledem k tomu, že nás bookli na Roadburn festival, rozhodli jsme se nakonec pro Vietnam. Už mám kontakty na některé lokální hudebníky a myslím si, že objevíme dobrý a úchylný materiál. Nejlepší na cestování je udržovat mysl otevřenou při poznávání nových kultur. To je pro mě velmi důležité.
Opravdu miluji arabské rytmy… Myslím si, že některé turecké perkusní motivy jsou jedny z nejlepších, které kdy byly složeny. A rovněž mám jeden velký plán: udělat album s rumunskou cikánskou dechovou kapelou - to by podle mě mohlo být opravdu vzrušující. Vzato kolem a kolem, musím říct, že vůči hudbě jsem opravdu otevřený. Bylo by smutné, kdybych nebyl.


11. DER BLUTHARSCH brzy oslaví úžasných dvacet let své existence. Jaký je to pocit? Když ses kdysi rozhodl pro solo album, napadlo by tě, kolik času tato hudební cesta zabere? Můžeme také čekat k výročí něco speciálního?

Ve skutečnosti bych nikdy nečekal, že i za dvacet let budu ještě něco dělat. Když jsme začínali, byl DB plánován jako release TMLHBAC, ale poté jsme se rozhodli, že uděláme samostatný projekt. Plán byl picture disk, poté sedmipalec a nakonec album. Nakonec to ale samozřejmě dopadlo, jak to dopadlo. Některé plány zkrátka nelze zcela dodržet. Ve skutečnosti jsme prostě pokračovali, protože to pro nás bylo jednoduché. Ale jak tak přemýšlím o tom, že to děláme 20 let - to je úplné šílenství! Ale je to i dobře. Když se ohlížím zpět, jak se věci změnily a vyvíjely… A hlavně když si uvědomím, že dělat hudbu je stále zábava… Dokonce ještě více než předtím, protože spolupracuji se spoustou skvělých umělců. To je pro mě největší přínos. K výročí vydáme album a odehrajeme nějaké shows, jedna z nich bude na Roadburn festivalu. Doufáme, že přidáme i některé další. Doufejme.

12. Děkuji moc za tvůj čas. Nějaká slova závěrem?

Misbehave and enjoy!

Otázky: Hanskopf
Odpovídal: Julius Albin
Oficiální stránky: Der Blutharsch
Národnost: Rakouská