Už to bude drahný čas, co jsem byl na nějakém koncertě významnějšího ražení. Pokud nepočítám různé drobnější akce, tak EHF byl retrospektivně nejbližší štací. Proto jsem si zastávku severských MARDUK, pojmenovanou „Marduk - Frontschwein 2015 Europa part 3“, nemohl nechat ujít. Přeci jenom naposledy jsem je viděl někdy na BA 2009 (+ o pár měsíců později na Faválu).

Na místo jsem dorazil po pohoštění v doprovodu pražského zlosyna známého jako Agares. Ihned jsme se všichni usadili, objednali si první nápoje a začali po očku sledovat garderobu, kterou s sebou kapely přivezly. Některé kousky byly skutečně vydařené, a tak ještě před začátkem večera vzali návštěvníci trhovce šturmem a dali za uši svým peněženkám.

[15]: Já jsem MARDUK spatřil poprvé naživo teprve letos na BA, kde jsem v průběhu jejich vystoupení zmizel na DHG hrající v odlehlejší části areálu; už proto jsem cítil potřebu shlédnout je při nejbližší možné příležitosti se vším všudy, bez jakéhokoli vyrušování. Dalším silným motivem mé návštěvy pražského koncertu pak byla skutečnost, že i na dosti otevřeném prostranství josefovské pevnosti a na relativně velkou vzdálenost, z níž jsem na festivalu Panzer Division sledoval, jsem zcela hmatatelně pocítil obrovský tlak, kterým kapela svou hudbou působí směrem do publika, a byl jsem tudíž ohromně zvědavý, jakého papiňáku se nám dostane v nevelkém uzavřeném prostoru klubu Nová Chmelnice.

Po krátkém rozkoukání otestovalo naše uši poměrně vydařené intro, kterým svůj set odpálili CVINGER. Lidí před podiem ještě nebylo příliš, jelikož se nejspíš hodlali dostavit až na hlavní hvězdu večera, kdy se člověk měl co ohánět, aby nějaké solidní místečko poblíž švédských velikánů uzmul. Vraťme se však k show, co předvedli CVINGER. Kapelu jsem jen tak zběžně poslechl na youtube, abych si vytvořil něco jako „přehled“ a dál jsem se jimi nezabýval. Živě na mě extra velký dojem neudělali. Avšak věcí, kterou jsem během jejich setu shledal pozoruhodnou, byl kelímek, který při jejich prezentaci black metalu cestoval po stole. Hudebně tedy jako začátek možná dostatečné. Nicméně kdybych přišel trochu později a utekli mi, asi bych si z toho vrásky nedělal.

[15]: Jelikož jsem dorazil s mírným zpožděním, dohrávající CVINGER jsem sledoval pouze z (nedlouhé) fronty na šatnu. Z tohoto velekrátkého setkání mi utkvělo pouze to, že kapela měla poměrně monstrózní zvuk a všichni zúčastnění do svých nástrojů mlátili jako hluchý do vrat.

Pochodeň byla předána české legendární kapele, která brázdí vody metalu už poměrně dlouho. Na jeviště vstoupili TÖRR. Publikum se po prvních pár riffech okamžitě dostalo do varu a ani já už nevydržel dál sedět a pouze přihlížet. Musel jsem blíže. Volání metalu ke mě zaznívalo skutečně silně. Nemám příliš ve zvyku vypisovat, co konkrétně kdo hraje za skladby, ale zařazení Armageddonu na otvírací místo bylo skutečně parádní. Většinou se totiž tomuto songu dostává prostoru až v pozdějších částech jejich vystoupení. Z muzikantů na podiu doslova sálala energie a bylo vidět, že si večer náležitě užívají. Stejně jako davy přihlížejících/hrozících. Po nevýrazném vystoupení CVINGER mě TÖRR ubezpečili, že můj dojem z dosavadního průběhu večera bude po doznění posledních tónu napraven. A taky byl. Spokojený jsem se usadil zase na svůj flek.

[15]: Českou legendu TÖRR jsem měl tento večer tu čest vidět prvně v životě, a přestože mě její bigbítem zasmrádlá tvorba vždy vcelku míjela, měl jsem tušení, že naživo bude fungovat dobře. A mé tušení se potvrdilo hned s prvními tóny. Sympatický, suverénní, a přitom civilní projev Oty Hereše (který nemá zapotřebí ani na blackmetalovém koncertě odkládat hodinky či brýle) a očividné nadšení a instrumentální schopnosti obou jeho sekundantů působily vyloženě vřelým dojmem. Když jsem si pak mohl spolu se všemi zařvat „Inkvizitor zvedá svůj kříž, horší než mor…“ a pánové zahráli i mou oblíbenou klipovku To smrt jsem já (byla zahrána tak 3x rychleji než na desce), byl jsem již naprosto spokojen.

Mno, co říci dále. Doufám, že označení „epileptický thrash metal, na začátku kterého naskákalo na podium pět leprikonů,“ nebude znít z mé strany příliš útočně. Ale i kdyby tomu tak bylo... Slyšel jsem (a samozřejmě též viděl), co jsem slyšel (ano, i viděl). Celkově mě vystoupení BIO-CANCER vůbec nezaujalo. Možná je to tím, že tomuto hudebnímu žánru zas tak úplně nerozumím, ale co jsem tak pozoroval u lidí sedících kolem našeho stolu, žádná hitparáda to očividně nebyla. Zase na druhou stranu bylo kdy probrat novinky a popít nějakou tu bylinnou medicínu.

[15]: Už název BIO-CANCER ve mně evokoval předsudek, že s následující kapelou v programu nebude něco v pořádku. A taky že nebylo. Chlapci sice do jednoho vypadali jako thrasheři z reklamy na thrash, ale jejich obrovské nasazení nabývalo podoby kompulzivního mlácení prázdné slámy. Prostě kde nic není, tam ani smrt nebere. A kde není zbla originality, tancovačka se prostě nekoná.

CREST OF DARKNESS se na nás vyzbrojili blýskavými legínami, bafometem a za stálého plazení jazyka vypustili svůj black/death. Kapela působí na scéně poměrně dlouho (vševědoucí archivy uvádějí dokonce rok 1993), ale mě až do pražské performance takříkajíc minula. Musím se přiznat, že jsem na ně příliš dlouho zblízka koukat nevydržel a po anglicku se vytratil směr má židle. Odtud jsem měl stále poměrně dobrý rozhled. Tak nějak mi to z větší vzdálenosti stačilo. Pár lidí vepředu sice chvílemi tyto Skandinávce uctívalo, ale hlubší dojem se skupinově nedostavil. Tak třeba jindy, CREST OF DARKNESS. Je na ně nejspíš potřeba trochu jiné rozpoložení.

[15]: Zcela opačný dojem ve mně vyvolali následující Norové CREST OF DARKNESS. Stejně tak jako kolega Pestnoir ani já jsem neměl doposavad tušení o jejich existenci. Prapodivná nesourodost výzoru jednotlivých členů kapely mě však přilákala před pódium ještě před tím, než se tito opřeli do svých inštrumentů. Ansámblu dominuje excentrický zpěvák a hráč na basu Ingar Amlien, kterému jsem i přes silnou vrstvu corpse paintu a latexové legíny či co pro jeho komplexní vzhled staré čarodějnice hádal takových 65 let (ve skutečnosti je mu 52), vedle něhož chuligán obsluhující klávesy a krabičky zcela logicky vypadá jako jeho vnuk. Nicméně kapela rozjela originálně znějící black/death s naštěstí jen minimalistickými melodickými (navíc vkusnými) party kláves a místy až avantgardními přesahy, který v mých uších doznával vrcholů v thrashově šlapavých pasážích v jakémsi mírně epickém oparu. Zejména jedna skladba vrcholící rozkročeným, přesto však nekýčovitým sólem na kytaru a okouzlující - patrně celkovou atmosférou koncertu - excitovaný projev schopného vokalisty (který si mezi jednotlivými zaklínáními neustále podával ruce s diváky, rozdával úsměvy a mnohokrát opakoval roztomilé: „I love you“) rozhodly o tom, že jsem okamžitě po skončení setu odkráčel ocenit kvality kapely zakoupením jejich CD. Když mi pak navíc kytarista Rebo se slovy: „This is the best one“ jednoznačně doporučil ke koupi jejich letošní EP Evil Messiah a já na něm posléze skutečně nalezl hledanou skladbu, byl můj po všech stránkách pozitivní zážitek z prvního a snad nikoli posledního setkání s CREST OF DARKNESS zkompletován.

Profane. Deska, kterou jsem slyšel nesčetněkrát z přehrávače, a tak jsem byl velice zvědavý, jakou bouři za sekundování předešlých dvou alb Francouzi v Praze vytvoří. SVART CROWN byli tu. Kolem mě se začali pomaličku rozestupovat lidi, takže jsem se těšil, že by mohla proběhnout i nějaká ta menší tancovačka. Bohužel z „HFA-komanda“ jsem tam byl sám, takže po pár marných pokusech a naštvání několika přihlížejících jsem naposledy předvedl nějaké taneční kroky a šel se dívat z povzdálí, jelikož ve dvou třech lidech to byl skutečně malý candrbál. Kapela poměrně doplatila na zvuk. Možná jsem byl prostě příliš rozčarován, nevím..., ale ač jsem se snažil, nepoznal jsem zhola nic, co experti zahráli. A nebo se dostavilo všeobecné zklamání z toho, co jsem slyšel? Těšil jsem se na pořádnou rubanici, dostalo se mi black/deathu, který měl potenciál vyvolat místy pouze neutrální výraz. No nic se nedá dělat.

[15]: Francouze SVART CROWN nijak zvlášť neznám, protože v mých očích nepasují do mé oblíbené škatulky ‚typický francouzský black metal‘. Přesto jsem vzhledem k jisté proslulosti tělesa očekával záživný výstup. Toho se mi ovšem dostalo maximálně tak z jedné třetiny, a to vlivem - kolegou Pestnoirem již zmíněného - bordeloidního zvukového chuchvalce, který se sápal ven z aparatury. Na chlapy se každopádně dobře kouká, jejich pravověrnost je evidentní; hoblovali taky jako o život, což však vzhledem ke zvukovým podmínkám neslo ovoce spíše jen v deathově zatěžkaných sekvencích, které pak docela vraždily. Vystoupení SVART CROWN tedy proběhlo rozpačitě; přesto však (nebo proto?) dám téměř jistě kapele při nějaké příští příležitosti možnost přesvědčit mě o svých skutečných kvalitách; už kvůli tomu lidskému šicímu stroji, který seděl za bicími.

Bestie přimašírovala. Jedna z mých velkých srdcovek se přede mnou téměř po čtyřech letech zhmotnila v plné síle. MARDUK. Zážitek, který jsem v následující přibližně hodně prožil, se těžko transformuje do směsice znaků na bílém papíru. Z celé kapely bylo cítit, že sem přijela rozpoutat totální temnotu a žádného přihlížejícího nenechají nerozparáděného. Z počátku jsem ani nevěřil vlastním smyslům, pouze jsem s cigaretou v puse přihlížel tomu, co se zde děje. Ono než to člověk tak nějak začal vstřebávat a uvědomil si, co se kolem něj v danou chvíli odehrává, pár minut trvalo. Vraždil se Nazarene, pálila se rakev, přišla na řadu i totální temnota The Black, či tanková divize. Samozřejmě nesměla chybět ani prezentace tvorby nové. Ale to jen na okraj. Když jsem mohl na chvíli odtrhnout od zfanatizovaného Mortuuse oči a rozhlédl se kolem sebe, bylo mi jasné, že podobný zážitek, který prožívám já, je sdílen v širém okolí. Když celá mašinérie utichla, několik minut jsem pouze tupě zíral a nemohl (ač jsem si vědom, že jindy toho nakecám) přijít na žádná slova. Takovým způsobem mě vystoupení MARDUK odrovnalo. Pokud se pokusíme něco popsat slovy „geniální“ či „kult“, MARDUK si toto označení za to, co v tento večer předvedli, skutečně zaslouží.

[15]: Konečně MARDUK! Tahle kapela má pro mě jisté kouzlo, přestože nepatřím k jejím ortodoxním fanouškům. To se projevuje např. v tom, že z její vcelku bohaté diskografie se pravidelně vracím vlastně jen k proslulému Those of the Unlight a z novější tvorby pak k Rom 5:12 (ta zvonivá basa je geniální!). Jak již shora naznačeno, čekal jsem tak jako tak válku, peklo - a tlak! A všeho toho se mi dostalo měrou vrchovatou. Po nezbytném intru, které všechny přihlížející dostalo pořádně do varu, se z pódia do publika vyřítila smršť, jejíž síla až do poslední vteřiny nepolevila ani o píď. Naopak jsem měl dojem, že muzikanti stále utahují šrouby a všudypřítomný tlak narůstá. Ani v tomto případě bych neřekl, že zvuk byl perfektní, ale taková maličkost vůbec nehrála roli, protože syrová agrese, která otřásala sálem, k tomu aby se dávala zakusit, žádnou vycizelovanou formu rozhodně nepotřebovala. Doběla rozpálený Mortuus se také obešel bez větších póz, hecování a podobných volovin, kterých jsem se trochu obával, a i díky tomu bylo pouto mezi hledištěm a jevištěm naprosto precizně ukováno. Že všichni přítomní moc dobře věděli, na koho přišli, bylo patrné z masivního kotle, z něhož nepřetržitě vystřelovaly hrozící končetiny, vlály mařeny a stříkal pot. Když se kapela ani nenechala nijak dlouho frenetickým davem vyvolávat k přídavku, mé sympatie k ní ještě narostly. Abych to stručně uzavřel: MARDUK přišli, rozpoutali nenávistnou hekatombu, po které všichni prahli, a zase s (po právu) sebevědomým šklebem odešli. Výsledkem jejich nelidského běsnění pak mimo jiné bylo hučení v hlavě, které mě během noci několikrát probudilo z neklidného spánku. Skvělé to bylo!

Už jen kvůli TÖRR a MARDUK se na tuto akci vyplatilo jít. Zbytek kapel v mých očích ten večer nedosáhl takových výšin jako v tomto odstavci jmenované formace. Když jsme se po blackmetalové kanonádě dali jakž takž dohromady, vydali jsme se vstříc tekutým zážitkům do nitra hostitelského města.

Super akce. Už jen kvůli poslední kapele nelituji toho, že jsem se účastnil, a jsem tudíž naprosto spokojený s tím, co jsem ten večer slyšel. Tak zase v prosinci, Praho!

Autor: Pestnoir

Název akce:
Frontschwein 2015 Europa part 3
Vystoupili:
Marduk
Svart Crown
Crest of Darkness
a další
Datum a místo konání:
10. 10. 2015
Praha, Nová Chmelnice