Měsíc, zdá se svítí čím dál výraznějším svitem, hledíc na svůj odraz na modré planetě zlým úsměškem. Vinou jeho bouří se vody, mění se sny, citlivější nespí v případě jeho plného pohledu na domovské místo svého zrození. V euforickém poblouznění pak někteří v jeho rytmu zahradničí, jiný věští, druhý obětuje. Milovníci starých pořádků pak neslaví 24. 12. zrození Krista, ale Noc matek. Pod tíhou stříbrného třpytu vyplývá, že řeč je důležitá jako plavidlo, že není radno koukat do zrcadla černých duší nebo propadneme studeným bludům. Ptáte se, o čem mluvím? V náznacích o novém albu australského one-man projektu MOON, kterému vychází nové album „Render of the Veils“. Ono nové zase tak není, možná si vzpomenete na loňskou pecku „Clavicula Nox“, která je vedena jen jako demo, a právě letošní „Render of the Veils“ obsahuje více méně toto demo, plus dvě skladby navíc. To celé promícháno, protřepáno a máte představu, o čem nová deska bude. Pochopitelně, pokud jste demo slyšeli.

MOON je produktivní těleso, ale nijak se tento fakt nepodepisuje na kvalitě materiálu. Přitom je do očí bijící délka každého díla, které pod hodinu nejde a vše se line z mysli jednoho člověka. Znalce napadne, zda má vůbec cenu poslechnout si novinku, když slyšel skvost „Clavicula Nox“, nebo si jej dokonce pořídil. Má. Album má lehce odlišnou zvukovou schránku. Rovněž odlišným pořadím dostává jiný rozměr, který umocní zejména závěr desky, kdy ve dvaceti minutách ve dvou skladbách opustíme metalový svět a ztratíme se kdesi v atmosférickém ambientu, studeném jako teplota temné hmoty. Připadne mi také, že se Miasmyr hodně vypracoval coby skladatel i hudebník. Najednou už nejsou skladby MOON o čiré apokalypse, o pár akordech a mocné hradbě klávesové. To vše samozřejmě „Render of the Veils“ obsahuje. Nicméně častým jevem jsou i dronové špionáže, doomová soudcovská hrdá pýcha. Samozřejmostí je tuna sólových vyhrávek na kytaru, které pokrývají další tuny akustických vybrnkávaček, jedna přes druhou. Je víceméně jasné, že bicí pak nemohou být stejně rafinované, neboť by se jeden z toho všeho zbláznil. Oproti minulosti je faktem také čistší produkce, která už není tak kuloidní, ale dává své dary i méně trpělivým. To pak může svádět línější posluchače k představám o „mejnstrýmu“, o přibližování se k masám a zaprodanosti. Těmto vzkazuji, nechť si dílo poslechnou a vydrží-li torturu vesmírného zlobolu celých osmdesát minut bez píchavého pocitu zmaru a ztráty osobnosti, věřím pevně, že jsou z tvrdšího jádra, než jsem si myslel a než jsem já, citlivý jedinec plný nadšeného vzteku, zla i bolestných slz. To jest pýcha, která nevadí plnému vychutnání výborného díla ambientního black metalu narvaného do sytosti atmosférou a miliony nápadů.

MOON se vydali až tam, kam se dosud nikdo nevydal a kam bylo od začátku jasné, že směřuje. Náplň desky není šokujícím překvapením typu: ty jo, to jsem nečekal. Uznalé pokývnutí si však určitě zaslouží. Neznamená to, že hrají něco neslyšeného, nového. Naopak. O žádné novum se nikdo nesnažil, ale že se jedná o mistrovský kousek, není pochyb. Po sérii bláznových slov, obsahujících tuhle divnou recenzi, zřejmě čtenáře napadne, že hodnocení „Render of the Veils“ je fakt na nic. Nicméně jej tam vrazím. Howgh!

Autor: Garmfrost

Seznam skladeb:
1. Immolation Euphoria
2. Modraniht
3. Oration as Vessel of the Void
4. Casting the Shadow
5. As Stars Merge with Ice
6. Souls Secreted in Transparent Cells
7. Tunnels of Lost Thoughts
8. Hanged at the Gates
9. Mirror of Black Souls
10. Corrosion Delirium
11. Cold Delusions

Oficiální stránky:
Moon @ Facebook

Stránky vydavatelství:
Moribund Records

Země původu:
Austrálie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8/10