Dnes si představíme kapelu z USA, kterou budou znát asi jen ti fanoušci Negative Plane, kteří se někdy řádně proklikali spřízněnými kapelami uvedenými na metal-archives. Funereal Presence a jejich výborný debut „The Archer Takes Aim“ jsme si kdysi už představili, Lucifugo či Agrath nikoliv, ale možná se někdy podíváme na debut druhých jmenovaných, který vychází v těchto dnech. Dnes však prostor patří OMINOUS RESURRECTION, ve kterých působí basák NP Diabolic Gulgalta, alias Ignotus nebo D.G. chcete-li. V této kapele se prezentuje jako sípající kytarista, zatímco basové party jsou svěřeny Černému Spektru a bubenický trůn si uzurpoval A.G.

„Omniscient“, jak se prvotina OMINOUS RESURRECTION nazývá, vyšla loni v listopadu na vinylu (limit 300 kusů) u Funeral Industries, od kterých jste mohli sehnat například reedice desek Leviathan či Setherial. Ta samá firma se také postarala o vydání CD nosiče, který ovšem vyšel až letos v dubnu. Nebýt i tohoto digitálního vydání, dost možná si o kapele dnes nepřečtete. Ale vrhněme se konečně na hudební obsah.

Po ambientním/akustickém intru „…And the Black Sun Shines…“ se na posluchače vyhrne neurotický old-school náklep, který alespoň mně vždy připomene rozjezd stylotvorného masakru „Under the Sign of Black Mark“ protažený filtrem té nejhorší kocoviny na světě. „Omniscient“ staví především na ranném black metalu, ale tak jak ho hráli třeba Mortuary Drape nebo Beherit na „Drawing Down the Moon“. Navíc se zdá, že si OMINOUS RESURRECTION do jedovatého koktejlu inspirace záměrně přihodili slušnou dávku psychedelik. Jakmile totiž prvotní nápor trochu opadne, hned se Vám otevřou brány do ponurého zásvětí. Hudebně-atmosférickou paralelu bych hledal v debutové desce spřízněných Negative Plane „Et in Saecula Saeculorum“. Zde se ale na fantaskní krajiny za zrcadlem nedíváte skrz negativ fotografie, ale skrze šedivý závoj sžíravé duševní choroby. Osobně jsem si také při posleších vybavil například bezútěšný svět Salad Fingers (když si odmyslíme „komediální“ prvek tohoto seriálu) nebo také výjevy popisované účastníky ayahuascových rituálů. Připadají vám tyhle srovnání divná? To je tohle album taky. Atmosféra, kterou OMINOUS RESURRECTION dokáží vyčarovat je, troufnu si říci, unikátní a také tím hlavním důvodem, proč dát desce šanci.

Poutavá atmosféra “Omniscient” stojí především na umně, avšak nikoliv perfektně vystavěné monotónnosti hudební složky. Což pro někoho může být kámen úrazu. Někdy, hlavně zpočátku alba, dovedou OMINOUS RESURRECTION i z jednoduchých skladeb vytvořit hypnotické monolity zdobené jemnými detaily, kterých si posluchač nemusí hned všimnout. Přesto pozoruji, že moje pozornost má tendence za půlkou pozvolna upadat. A to i za vážně pojatých hudebních seancí, kdy pro mě neexistuje takřka nic jiného než zvuk. Je to škoda, protože potenciál OMINOUS RESURRECTION není malý a při některých “zvláštnůstkách” (například při ujetých kytarových sólech) jsem neměl daleko k nadšeným výkřikům.

Myšlenka OMINOUS RESURRECTION je výjimečná, avšak “Omniscient” není až taková pecka, jak bych doufal. Přesto si desku nenechte ujít, pokud uctíváte kteroukoliv z výše zmíněných kapel. Ale ne proto, že tu hraje někdo z negativního letadla, ale kvůli té prazvláštní atmosféře a nejednomu nádherně nezemskému riffu.

Autor: Dalihrob

Seznam skladeb:
1. ...And the Black Sun Shines...
2. Seven Trumpets of Doom
3. The Omen of the Banshee
4. Lifting of the Veil
5. Astral Nightmare
6. Ominous Resurrection
7. Coronation of the Serpent

Oficiální stránky:
Nejsou k dispozici

Stránky vydavatelství:
Funeral Industries

Země původu:
USA

Rok vydání:
2014

Hodnocení:
7/10