V spletitých labyrintoch stoviek hudobných odnoží a tisícok kapiel dostanete raz za čas chuť oddýchnuť si od všetkého toho besnenia, ktoré na seba berie občas až bludnú podobu mixov rôznych štýlov a zatúžite po niečom jednoduchom a na prvý pohľad identifikovateľnom. A pokiaľ by vaša voľba bola podmienená tým, že spomínaný oddych má mať podobu black metalovej kolekcie toho najpravovernejšieho a najčistejšieho razenia, nie je nič jednoduchšie, ako siahnuť po debutovom EP poľskej trojčlennej úderky SUFFERING nesúcom predpisovo čierne meno „Chaosatanas“.

Jasná príslušnosť k žánrovému zameraniu je v tomto prípade jasná už na prvý pohľad. Typické logo, jediný možný (a naozaj vydarený) obal, názvy skladieb. To všetko vytvára jasný čierno temný nápis Black Metal. A to je presne to, čo môžete od „Chaosatanas“ očakávať a čo jediné aj dostanete. Čierny kov v neľudských dávkach, mierou vrchovatou. No napriek tomu, že aktuálnemu minialbumu predchádzalo iba jedno jediné demo „Frozen Faith“, nedá sa v tomto prípade hovoriť o žiadnych začiatočníkoch. Trio Astaroth (gitary), Armagedon (vokál, basa) a Armagog (bicie) totiž majú za sebou pôsobenie v kapelách akými sú Besatt, Arkona, Deprived či Throneum, ktoré myslím hovoria samé za seba.

Ak by som mal hodnotiť SUFFERING z hľadiska originality, prepadlo by toto trio na celej čiare. „Chaosatanas“ neprináša naozaj nič, čo by už iní neponúkli v tisíckach podôb nespočítateľne veľa krát. Z každého jedného tónu na vás dýchne podoba s množstvom čiernych chimér, ktoré podobnú produkciu ponúkajú už štvrťstoročie. Obyčajne nahrávky podobného druhu okamžite hádžem cez palubu a venujem sa niečomu, čo dokáže zaujať aspoň štipkou originality akú SUFFERING neponúkne ani v náznakoch. No napriek tomu obsahuje „Chaosatanas“ niečo, čo vám podobný postup, pokiaľ vám v krvnom riečišti tečie ten pravý odtieň čiernej krvi, jednoducho nedovolí. Toto EP totiž ponúka šesť skladieb, napísaných naozaj dokonale kvalitným spôsobom, takže výsledok ma miestami baví oveľa viac, ako spomínané mená, ktorými Astaroth, Armagedon a Armagog prešli. Dvadsať deväť minút plných ultimátnej temnoty, zvráteného Zla a nezastaviteľného úpadku vyprodukovaných takým spôsobom, že tá necelá polhodinka ubehne naozaj v jedinom okamihu. Hneď úvodná rana „Suicide For Satan“, ktorá zaútočí hneď od začiatku silou nespútanou bez akýchkoľvek zbytočných introdukcií predstavuje vysoko zdvihnutý varovný prst. Čierny kov zahalený do mrazivo ostrého zvuku ponúka dostatočné množstvo melodiky a ženie sa neúnavne vpred, aby tak spoločne s druhým trackom „Essence Of Sin“ predviedli SUFFERING v tých najvyšších obrátkach. Prvé a jediné zdanlivé skľudnenie nastane s príchodom tretej „I Am The Existence“ nesúcej sa počas celej hracej doby v strednom tempe a napriek tomu, že je vystavaná rovnako umne ako zvyšok albumu, baví ma zo všetkých skladieb najmenej. Dôvodom je pravdepodobne zníženie obrátok, ktoré dovtedy solídne rozbehnutú nahrávku citeľne spomalí. Avšak toto všetko je zabudnuté s príchodom ďalšej dvojice „Leviathan Rises“ evokujúcej dokonale doširoka roztvorenú papuľu beštie a pokiaľ by ste toto besnenie ustáli, určite nedokážete čeliť nasledujúcemu záseku „Frozen Faith“ ktorého infernálna sila je vskutku nezadržateľná a predstavuje tak v mojich očiach jasný vrchol celej kolekcie, po ktorom nezostane kameň na kameni. Celú apokalypsu dokoná záverečné rozlúčenie „Ofiara“, po ktorej zostane všetko pohlcujúce ticho narušované iba monotónnym fičaním mrazivého severáku.

SUFFERING prostredníctvom „Chaosatanas“ určite neoslovia tých, ktorí by hľadali cestu, kam by sa mohol black metal na svojej vývojovej ceste vpred uberať. Ak však hľadáte nahrávku, ktorá by korunovala jeho nepopierateľné víťazné ťaženie naprieč kontinentmi, je táto nahrávka výbornou voľbou.

Autor: Dagon

Seznam skladeb:
1. Suicide for Satan
2. Essence of Sin
3. I am the Existence
4. Leviathan Rises
5. Frozen Faith
6. Ofiara

Oficiální stránky:
Gorrch @ bandcamp

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Mort Productions

Země původu:
Polsko

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
-/10

Přečíst »

Už je tomu docela dávno, co se mi do rukou dostal nějaký řádně odporný industrial black metal. Francouzský ALIEN DEVINT CIRCUS letos vypustil své třetí album „Ananta Abhâva“ a tak trošku jsem doufal, že se jako prase porochním v pořádně zvrhlém industriálním bahně. Povedlo se? Čtěte dál…

Pokud tvorbu ADC sledujete, jistě jste zaregistrovali, že každá deska se nese ve specifickém duchu, dle formy inspirace, kterou si tvůrci vzali na paškál. Aktuální dílo se vzhlédlo v hinduistických tématech, která jsou poslední dobou tak populární. V úvodní, více než dvacetiminutové skladbě „AP (nâda)“ vás proto nemůže překvapit hrdelní zpěv a nenápadný náznak spirituality exotických končin, které však záhy přehluší monotónní kytarová stěna a pomalé trýznění hrdla i perkusí. Nejen prvotní skladba, ale i celý zbytek téměř sedmdesátiminutové desky by se dal klasifikovat jako těžkotonážní a ne zcela lehce stravitelná dávka neurózy. Dlouhá stopáž skladeb dá sice prostor rozvíjet jednoduché motivy do řekněme „rituální“ podoby, která má posluchače uvádět do transu, ale ruku na srdce, bez požití většího množství opiátů, se tak stejně nestane. Já po několika otočeních desky stále tápal a mlátil holýma rukama vodu, zda dostanu něco víc, než prozatím slyším. I po čase se hypnóza nedostavuje a spíše začínám spekulovat nad jakousi nudností, která mě po celou dobu provází ruku v ruce s vatováním roztahaných kompozic. Na jedné straně, při vhodném rozpoložení a náladě musí „Ananta Abhâva“ fungovat skvěle, ale pro pokud bych chtěl rozjímat a meditovat, rozhodně bych zvolil jiného interpreta než ADC.

Nechci tím samozřejmě nikoho odradit, protože některým může tento styl velice vyhovovat. Já sám nemám problém album poslouchat soustředěně, ale spíše jsem časem spadl k poslechu jako podmazu nějaké práce, neboť jsem na desce nenašel nic tak lákavého a podmanivého, aby mě nutila si ji právě z toho důvodu pustit. Pokud však trpíte nedostatkem hutných, těžkých a valivých motivů, které vás budou tak dlouho mučit, dokud jim nepodlehnete, pak bude „Ananta Abhâva“ fungovat skvěle. Já však v případě ALIEN DEVIANT CIRCUS šáhnu spíše do historie a pustím si „Satanic Djihad“.

Autor: Dufaq

Seznam skladeb:
1. AP (nâda)
2. Hiranya - Garbha (shakti)
3. Aham Tattva
4. Mrityu Moksha (vâc)
5. Maha Pralaya (pradhamsa-abhava)

Oficiální stránky:
Alien Deviant Circus @ facebook

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Necrocosm

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
6/10

Přečíst »

Po nádherně melodické a poeticky pojaté „Lesní Hudbě“ jsem jaksi pozapomněl, jak pochmurně a zvrhle umí tvorba šíleného génia odpornosti, ale i milovníka všech možných chutí a choutek, Tomáše Kohouta, znít. Myslím tím projekt NECROCOCK. Ostatní projekty s KAVIAR KAVALIER v čele mají odlišná specifika. Samozřejmě najdete mezi nimi různé paralely už jen s ohledem ke společnému bohu tvůrci. Tentokrát nás NECROCOCK zavede mezi psychicky labilní jedince, zavřené před nástrahami světa do psychiatrických pavilonů. Že ví, o čem zpívá, vás přesvědčí hned od prvních tónů, nebo lépe řečeno od prvních veršů. Mnohdy mě napadá, která jeho vášeň je nejmorbidnější. Návštěva psychiatrických léčeben nabízí daleko temnější dobrodružství než krematorium. Vítejte v ordinacích, sanitkách, v čekárně. Vizita začíná! Obrňte se pevnými nervy, nebo skončíte ve svěrací kazajce.

Většinu fans bude určitě zajímat, jaká že to vůbec „Hudba z psychiatrických pavilonů je“. Zda se pokračuje v zasněném projevu, překrásných melodií, nebo se naopak vrátíme do funerálně metalového prostřední debutu. Nová deska je zase jiná než oba předchůdci a to se počítá. Tom se obklopil dvojicí muzikantů, kteří sound hezky oživili. Basáka Sambara všichni známe z poslední řadovky KK, takže víme, co od něj můžeme nebo nemůžeme očekávat. Bubeník Morfeus se drží zpátky, ale je vidět, že má rád razantní hudbu a občas se neuhlídá. „Chorobomyslná“ je díky právě takovým bicím mimo jiné absolutně nejchytlavějším a nejpřístupnějším hitem number one. Po hypnotickém úvodu, kdy se všem chce spát, je tento song malým vysvobozením z letargie. Ale zpět.

Dostat se do světa schizofreniků, depresivních maniaků, pedofilů atd. není žádná sranda, ale pomoci vám může úžasný booklet s texty a obrázky ke každé skladbě od Františka Štorma, jehož dřevoryty si jednoduše zamilujete. Vše je laděno do žluté a modrofialové barvy a já cítím závislost. Pořád ho musím mít v ruce. Ten booklet.

I po x-tém poslechu cítím slabost v nohách a slzy v očích při první písni. „Neuleptil“ je tichá, velmi pomalá skladba s ňuňáckým zpěvem a velmi smutným textem o poruše vědomí. Když se v jejím závěru ozvou slova „Sedm hodin a pořád taková mlha…“, cítím absolutní únavu, sen, ze kterého nelze procitnout a absolutní beznaděj. Na tváři máte nejen slzy, ale díky dokonalé autenticitě jste spolu s pacientem v ubikaci a za oknem pozorujete probouzející se den. V následujícím songu „Vyšetření vestibulární“ se ozve první host Tomáše Kohouta, kterým je C. Magos (hostoval už na poslední desce KK a rovněž mistru vydal sedmipalec „Die Urinal Therapie“), který v úvodu řve a barví píseň do černa. S podporou zbustrovaných kytar a bicích je jasné, že tentokrát bude poněkud ostřeji. Jak se zdá úvod alba zasněný a melodický, záhy se přesvědčíte, že je vše trochu jinak. Skladby jsou povětšinou nepřístupné, zpěv odtažitý a nálada přesně podle lyrického základu. Tedy nejednoznačná jako psychika Tomových hrdinů. Samozřejmostí budiž čisťounký zvukový kabátek. Taktéž fascinující je geniální přístup k aranžím. Pozornému neujde množství různých nástrojů, vstupů jak mluveného slova, tak výkřiků. Skladba písní totiž působí naoko velice přímočaře, nepřeplácaně a přitom se toho tolik děje pod povrchem. Absolutním vrcholem alba je pak závěrečná dvojice bonusových skladeb „Princezna“ a hlavně „Výlet do Vaxjö“. Z melodií zde vám bude blaze na duši, z textů pak strašně. Ve „Výletu do Vaxjö“ se za šanzonové melodie vypráví příběh vraha, co jemňoučce brouká své oběti, že ji hodí k rybám a stane se z ní sépie… Skladbu „Do klecí“ miluju pro její melodickou návaznost na „Lesní Hudbu“.

Je zde něco špatně? Chybky v bookletu, pár tónů, co mistrovi ujelo pod tíhou euforie, jedna dvě písně co někdy mám chuť přeskočit. Ale jinak je to opět vynikající a osobité album, které můžete jen buď milovat nebo nenávidět. Obojímu rozumím a se spoustou témat mám problém. Asi proto, že mám strach, abych neskončil v podobném ústavu jako oni nešťastníci. Abych tedy ještě nezapomněl na někoho, kdo se ještě nesetkal ať s NECROCOCK, tak KAVIAR KAVALIER, tedy s tvorbou Tomáše Necrococka Kohouta. Ačkoliv se jedná o projekty kytaristy Master`s Hammer, má „Hudba z psychiatrických pavilonů“ do metalu na hony daleko. Zaregistroval jsem označení Tomova stylu jako sick psycho gothic pop rock a víceméně s tím lze souhlasit. Příslušnost k MH najít lze maximálně v kytarách. Další podobnost nehledejte. Hudba je tíživá, pomalá. Je známo, že má Tom rád i starou gotiku, takže jistý druh ovlivnění najít lze i zde. Všechny vlivy berme ovšem s velkou rezervou, protože Necrocock je natolik originální interpret, že jej není možné k někomu přirovnat. Jeho svět si žije vlastním životem (či smrtí). Zpěv je většinou položený ve výšinách a neomezuje se jen na jednu linii. Hlavní zpěv doplňuje o spousty dalších rozvíjející celek a výsledek je jako vždy dech beroucí. Podstatnou roli hrají chytlavé klávesy, které vás semelou podmanivou atmosférou. Texty jsou v případě NECROCOCK psány a zpívány v češtině, kdy je pěvci rozumět každičké hlásce. Výsledkem budiž nepřehlédnutelná sbírka nemocných písní, u kterých se budete třást hrůzou a přitom broukat spolu s Tomem nádherné melodie óóó óóó.

Autor: Garmfrost

Seznam skladeb:
1. Neuleptil
2. Vyšetření vestibulární
3. Přednostovy nové boty
4. Nedávejte mu Plegomazin
5. Chorobomyslná
6. Vaginální trauma
7. Do klecí
8. Do Opařan
9. Zapoměl jsem si v sanitě...
10. Kluk z diagnosťáku
11. Princezna
12. Výlet do Vaxjö

Oficiální stránky:
Necrocockworld

Země původu:
Česká republika

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8/10

Přečíst »

V minulém rozhovoru jsme s Tomášem Kohoutem probrali prakticky celou jeho historii a to doslova. Nyní jsme se zaměřili ve svém povídání „pouze“ na aktuální porci necro příběhů. Čerstvou novinku nazvanou „Hudba z psychiatrických pavilonů“ vydává pod hlavičkou NECROCOCK. Jak z rozhovoru poznáte, byť jsme se snažili zůstat doma u poslechu nového alba, stejně se mrkneme i k moři či do mystického prostředí Thajska.

1. Ahoj Tome. U příležitosti vydání poslední desky Kaviar Kavalier „Musik aus Ordinationen“ jsme v óbr rozhovoru pro Mortem prošli snad úplně všechno. Nyní bych se rád věnoval přítomnosti a hlavně čerstvé náloži perverzních příběhů. Tentokrát ale pod hlavičkou NECROCOCK. „Hudba z psychiatrických pavilonů“ se ti opět velmi povedla. Jaké jsi zatím zaregistroval ohlasy? Samé nadšené nebo i nějaký ten kritičtější?

Ahoj. Opěvuje to snad každý. Někteří lidi mi píšou, že to není album na první poslech, že tomu museli dát víc poslechů než se tím prokousali, ale že teď nejsou schopný to vyndat z přehrávače, jakou si na tom vytvořili závislost. To mne těší. Přesně tak byla hudba dělána a stejně tak působila při práci i na mne. Nejdřív jsem si po prvním poslechu nebyl vůbec jistej, ale pak jsem to jel zacyklovaný do hluboký noci a ne a ne to vypnout jak jsem tím byl posedlej. Budu rád, když to bude lidem dlouho strašit v hlavě.

2. Jak dlouho jsi připravoval „Hudbu z psychiatrických pavilonů“? Pokud si pamatuju, navštívil jsi i nějaký ústav či ústavy. Myslím, že to byly Opařany a Sadská. To tě tam jen tak pustili nebo ses nechal zavřít, jako že jsi blázen a pak jsi vše sledoval?

Jo, nechal jsem se tam zavřít v 89. roce abych nemusel na vojnu, a taky jsem to tam chtěl samozřejmě prozkoumat a vniknout do mysli chorobomyslných. Nápad, že vytvořím celé album, jsem dostal snad minulé léto, kdy jsem s partnerkou seděl u moře a ona se začala chovat nějak divně. Propukla u ní ňáká duševní porucha. Divně koukala, nic si nepamatovala a vůbec nevěděla kde je, pak se dokonce ztratila. Byl jsem z toho trochu vyděšenej a už jsem domlouval loď, kterou ji odvezu ráno na pevninu k nejbližšímu psychiatrovi.
Popíjel jsem pak sám do noci nad mořem na terase a složil celou první skladbu alba „Neuleptil“. Ráno už byla naštěstí zas fit a nikam jsme nemuseli. Pak jsem to doma nahrál a postupně začaly vznikat další skladby, z nichž některé jsou ovlivněny mou někdejší hospitalizací a příhodami mých pavilónních spolunocležníků.

3. Zajímalo by mě rovněž, proč psychiatrická léčebna? Z pohřebních ústavů a smrti v lese jsme se přesunuli do neméně chorobného prostředí…

Je to skvělý téma, který jsem ještě nezpracoval a mám v tom leccos odžitého. Vůbec není vyloučeno, že časem vznikne nějaké pokračování.

4. Album je plné různých léků, jejichž jména mnohdy ani nevyslovím. Všechny je znáš, nebo máš nastudováno? Na co se používají, jaké mají vedlejší účinky… Přiznám se, že mi některé nahánějí pekelný strach.

Jsou to všelijaký psychofarmaka, antipsychotika, neuroleptika… O všech jsem se většinou dozvěděl tam, anebo je užívaj kamarádi. Nejoblíbenější je u mě „Plegomazin“, po kterém se na sluníčku fialoví. Každopádně jsou to krásné, tajuplné názvy a je velká radost o nich zpívat.

5. Na desce máš opět nějaké hosty, z nichž hlasitě vyčnívá řev C. Magose. Ona Veronika má naprosto úžasně autenticky chorý projev v „Chorobomyslné“, až jsem si řekl, že jsi angažoval nějakou umělecky založenou pacientku. Představíš nám ji?

Řekl bych, že na představování ještě nedozrál ten správný čas a ani ona. Je to jedna moje dětská ctitelka a máme spolu velké plány.

6. Mají postavy v textech na „Hudbě z psychiatrických pavilonů“ reální základ nebo se jedná o tvoji fantazii? Často jsem si přál, aby to fantazie byla. Kluka z diagnosťáku mi je srdečně líto.

„Kluk z diagnosťáku“ je lehounce inspirován úžasnou telenovelou Tetinka (1977) , kde exceluje úžasná Vlasta Fabiánová, která hlídala sousedovic kluka z děcáku a vyzradila mu, že jeho maminka není jeho opravdová maminka, ale že to vůbec nevadí. Dost příběhů je ale inspirováno skutečnými příběhy ze Sadský.

7. Oproti „Lesní Hudbě“ ubylo krásných melodií, přibylo na ostrosti kytar a díky razantním bicím i na naléhavosti celkového dojmu. Přitom je album více tiché, rozjímavé než kterákoliv deska před tím. Řekl bych chill-out s hranami. Bylo tvým záměrem znít po dlouhé době trochu metalověji?

Celá deska je komponovaná kytarou a harmonie byly udělány tak funkčně, že nebylo potřeba až zas tak moc dotvářet atmosféru jinými nástroji a kytara tam proto může bejt dominantní.

8. Byly doby, kdy jsi byl obklopen plnou sestavou, pak jsi hrál ve dvojici s Marcelem, jindy sám a nyní máš basáka i bubeníka. Vždy jsi měl vše v plné režii. Měli tentokrát možnost mluvit do vzniku skladeb tvoji spoluhráči, nebo zahráli jen to, cos vymyslel ty?

Tu možnost opravdu neměli. Zahráli, co jsem vymyslel, jinak by to pro mne ztratilo smysl. Jsou to jen takoví kuchaři, pro které je největším nepřítelem jejich vlastní fantasie. Oba ale z hotovejch not navařej skvěle.

9. Nesmíme zapomenout na skvostnou práci Františka Štorma, který je zodpovědný za nádherný booklet s šíleným front coverem v čele. Jednal dle tvých příkazů nebo měl volné ruce?

Měl tentokrát úplně volné ruce a moje důvěra se naprosto vyplatila. Udělal to úžasně a v bookletu věrohodně ztvárnil skutečné chovance, co se objevili v Psychiatry Traileru.

10. Vedle klasického merche jsi předhodil lvům i filatelistkou lahůdku v podobě pár kusů známek s čelním motivem „Hudby z psychiatrických pavilonů“. Ihned se po nich zaprášilo. Čí to byl nápad a bude se něco podobného opakovat?

Hned jak mi Franta poslal první nástřel obalu, naprosto mne to odrovnalo. Moc jsem si nedoved představit, jak budu vypadat vyrytej do dřeva. Ta původní fialová ale byla divně fialová a v miniaturách adresáře v compu to vypadalo jako ňáká stará exotická známka. Hned mne napadlo udělat jedinečnou edici Modrý Necrocock pro pár vyvolených necrofilatelistů Až vydám další album, udělám sběratelům do sbírky Oranžového Necrococka, který bude nepatrně míň vzácnější než Modrý Necrocock.

11. Kapitolou samou o sobě jsou bonusové krásky „Princezna“ a „Výlet do Vaxjö“. Text k „Výletu“ si prozpěvuju kudy jdu. Existují ještě v nějaké původní formě a z jakého období jsou? O novinky se zjevně nejedná.

Tohle je jejich původní forma. „Výlet“ nemá s kaviárovským „A Trip To Vaxjö“ nic společnýho. Je to jen taková hříčka. Ani nevím jak už jsou staré, ale tohle je jejich první vydání.

12. Fascinuje mě množství použitých nástrojů ve skladbách. Kolikrát si ani jeden nevšimne, co jich tam jen je. Jedná se všechno o nasamplované nástroje nebo jsi takový všeuměl? Saxofon, foukací harmonika…

Jsou to většinou pěkné samply.

13. Slíbil jsem, že se budeme bavit jenom o novince, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Těsně před vyjitím alba jsi vycestoval do Thajska, kde tě potkalo nemilé dobrodružství s řadou nešťastných náhod. Náhody se ale jako náhody jen tvářili. Popovídáš, co se vlastně stalo? Příběhů z dobrým koncem nebývá v životě mnoho, ale ty jsi nakonec vyvázl. Ale s odřenýma ušima.

Nakoupil jsem si na amulet marketu v Bangkoku spoustu podivných amuletů, coby zajímavé suvenýry o kterých mi žádný z prodejců nevysvětlil jejich přesnej význam a na otázky k čemu to je říkali jen „good luck“ nebo good for money“. Druhej den jsem přilít do Chiang Mai, kde ještě ten den začalo peklo. Havárka v tuktuku, rozseklej ret, vyraženej zub, ambulance do Ram Hospital. Druhej den brutální pád ze schodů, rozseklý kolenní jabko, rameno mimo provoz a další jízda sanitou. Třetí den už vypadal, že se vše obrátilo a zavládl klid. Smířenej si vykračuju po chodníku směrem na Sunday Market, pokukuju chlípně v rychlé, belhavé chůzi po girlie barech, kde co ulovit, když náhle klopýtnutí, pád a zlomená ruka, která bleskově natíkala a tvarově se měnila v polovinu hákovýho kříže. Šílená bartonova fraktura, která musela bejt druhej den operovaná. Sedm šroubů v kostech + implantát tvaru otvíráku na pivo, ruka během operace umrtvena akupunkturou. 5 dní hospitalizace, kdy jsem byl celou dobu klidněn slastným morfinem. Zabalil jsem to a vrátil se domů to vydejchat a zrehabilitovat. Pak jsem na různejch thai.fórech zjistil, že jsem si koupil smrtící kombinaci těch nejnebezpečnějších amuletů černé magie, co snad vůbec existuje a kterou si prej může koupit jen šílenej sebevrah. Největší problémy mi prej způsobili PeeDek a Khu Man, rozmazlený děti, o který když se staráš, tak ti zařídí všechno a když na ně kašleš, můžou tě i zabít. Hned jak jsem to v Praze zjistil, navařili jsme jim hrnec rejže, nakoupili limonádky a brčka, ovoce a začali řešit, jak se jich zbavit. Zjistili jsme, že je v Kobylisích buddh.chrám. Okamžitě jsme amulety naložili do kufru a odvezli je thai. mnichům, kteří si je naštěstí nechali a už věděli, jak se o ně postarat. Navíc mi zaktivovali má ochranná Sak Jan tattoo na zádech, tak už bych měl mít klid.

14. Jaké máš nyní plány? Je na řadě nové album KAVIAR KAVALIER nebo si dáš oraz a načerpáš inspiraci?

Teď udělám klip o poruše falopletismografu. Pak si pojedu někam do termálů rozcvičit zmrzačený ruce a na řadě bude 7’ep „Necroalliance“ se dvěma skladbama, co děláme s Chrisem Necroterrorem z Kypru, kde bude on řvát. Současně už lehce dělám na Houbařským albu, které udělám možná ještě před další řadovkou K.K.

15. Za mě je to vše. Děkuji ti za tvůj čas a ať se daří!

I za mě. Frčím na rehabilitaci a magnety.

Ptal se: Garmfrost
Odpovídal: Tomáš Kohout
Oficiální stránky: Necrocockworld
Národnost: Česká

Přečíst »

Je potešiteľné sledovať, ako sa popri zahraničných labeloch z ktorých niektoré sa pomaly začínajú z temnoty toho najhlbšieho podzemia predierať na svetlo, aby sa tu etablovali ako neraz prekvapivo životaschopné ekvivalenty k nemnohým skostnateným molochom, prebúdza na tomto poli aj naša domovina. A jedným z týchto mien je určite aj Mysticusove Hexencave Productions, majúce na konte okrem iného aj ďalšie z kazetových vydaní ukryté pod nie príliš známym menom GORRCH.

Debutový album tejto obskúrnej dvojice je zároveň ďalším počinom talianskej scény, ktorý je v poradí už tretím zalovením Hexencave v týchto južných vodách. A musím povedať, že po tretíkrát sa jedná o stopercentnú stávku na kvalitu. Ešte než sa však bližšie pozrieme na samotnú hudobnú náplň dosky, dovoľte pár slov k prevedeniu samotného nosiča. Ako už bolo spomenuté, jedná sa tentoraz o MC nahrávku limitovanú počtom 100 kusov v profi prevedení. Samotné médium prezrádza názov kapely a albumu vyvedený rovnakým fontom písma aké je použité na obale. Ten sa nesie v štýlovom šedom prevedení a ukrýva nielen nástrojové obsadenie (Chimsicrin - bicie, klávesy, slová a vokál a Droich - basa a gitary) a informácie týkajúce sa samotného nahrávania, ale aj textovú zložku. I keď tá sama o sebe príliš neprezradí, keďže GORRCH využíva výhradne rodný jazyk, ale napriek tomu zverejnenie lyrickej náplne pokladám vždy za veľké plus.

Ak by som mal v krátkosti výstižne opísať to, čo „Nera Estasi“ ponúka, stačili by mi na to iba dve slová - black metal. Áno, GORRCH sa na svojom debutovom opuse pomerne striktne hlási k odkazu čierneho umenia, no napriek tomuto ich staromilstvu musím spokojne konštatovať, že výsledok rozhodne stojí za to. Čierny kov vo svojej ultimátnej podobe z ktorého doďaleka cítiť zmar, temnotu, blasfémiu a najkrajnejšie Zlo je určite to, čo musí potešiť každého jedinca ktorému v žilách koluje ten správny odtieň čiernej krvi. No ak by som mal „Nera Estasi“ k niečomu prirovnať, nebolo by to ani tak aktuálne dielo Strix „Taetra Opera Carnis“, ktoré má tiež na konte Hexencave, ale skôr mi príde ako lepšie prirovnanie debutové mini poľskej čiernej úderky Suffering „Chaosatanas“. Ten Strix ale nespomínam náhodou. Chimsicrin je totiž osobou zodpovednou za biciu artilériu a sprievodné vokály práve na ich vysoko cenenom debutovom opuse. Ale späť k GORRCH.

Ako už bolo povedané, „Nera Estasi“ ponúka šesticu songov pohybujúcich sa počas celej hracej doby striktne v blackmetalových mantineloch, kde dokáže bez problémov zaujať a uchvátiť každé čierne srdce. Bez zbytočných introdukcií zaútočí priamo prostredníctvom úvodnej „Decrepita Stasi“ dávajúc tak na obdiv mrazivo chladný zvuk spôsobujúci pocit, akoby na vás dýchla svojim blasfemickým dychom samotná Temnota. Chimsicrinov vokál v sebe nesie typické havranie zafarbenie, aby tak korunoval toto makabrózne dielo skazy. A hoci na vás bude GORRCH nemilosrdne útočiť počas celej hracej doby nepoznajúc ani náznak zľutovania, jednotlivé songy dokáže dvojica vystavať na silných a podmanivých melódiách a dramaticky zaujímavých aranžmánoch. Nezriedka si pomôžu tiež akustickými medzihrami no tie, hoci by za iných okolností poskytovali čas na oddych, pôsobia na „Nera Estasi“ ako katalyzátor nekľudu a predzvesť čohosi tajomne zlého. Nahrávka ako celok nepôsobí ako zbierka šiestich náhodných songov, ale vyvoláva dojem jednoliatej oslavnej symfónie samotnej Temnoty, pomaly gradujúcej k svojmu nespornému vrcholu, ktorým je záverečná titulná inštrumentálna kompozícia vystavaná so skutočným umom a citom pre detail. Nie, nech na dosku pozerám z akejkoľvek strany, nenachádzam na nej absolútne žiadnu slabinu, ktorá by mi kazila celkový navýsosť pozitívny dojem.

Občas sa stretávam s názormi, že black metal ako žáner je dávno mŕtvym pojmom a časy jeho najväčšej slávy sú nenávratne preč. Áno mnohé z kapiel, ktoré pomáhali tento žáner pred takmer štvrťstoročím definovať do dnešnej podoby sú už dávno minulosťou, alebo sa pretransformovali na iné a mnohokrát po zásluhe nekonečne rešpektované mená. A hoci bandy ako práve GORRCH prostredníctvom svojich opusov naozaj neprinášajú nič nové a štýlovo prevratné, sú to práve albumy ako „Nera Estasi“, ktoré spôsobujú, že Čierny plameň kdesi hlboko v mojom vnútri stále horí neslabnúcou a všetko spaľujúcou silou.

Autor: Dagon

Seznam skladeb:
1. Decrepita Stasi
2. Cinico Dominio
3. Atra Bile
4. Crudo Primordio
5. Intima Tenebra
6. Nera Estasi

Oficiální stránky:
Gorrch @ bandcamp

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Hexencave

Země původu:
Itálie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
9/10

O GORRCH jsem ještě před pár týdny vůbec neslyšel a když jsem držel v ruce kazetu, ani jsem netušil, co mám vlastně čekat. Prvotřídní black metal, který se vyřinul z repráků, upoutal mou pozornost natolik, že můj prstoklad, při otáčení kazety v mechanice, nikdy nebyl přesnější a rychlejší. Pokud bych měl při popisu uvést nějaké známější kapely, šáhnul bych po Thorns a Mayhem, avšak GORRCH patří ke kapelám, které si z praotců berou jen esenci, zatímco u nich převládá chuť hrát si po svém. Nebudu tvrdit, že je "Nera Estasi" něčím převratným, ale aspoň nemám pocit, že bych poslouchal tuctový odvar. Kytarová a vůbec instrumentální složka "Nera Estasi" je striktní, atmosféra je někdy natolik zvráceně majestátní, až to ve mě provokuje i fyzickou odezvu a pocit jakéhosi neklidu. Na druhou stranu, některé skladby mi přijdou kompozičně příliš jednoduché, chtělo by to oživení, nežli pouhé opakování a některé "hlasy" v pozadí rovněž nezní jak asi byly zamýšleny; tedy temně, mysticky, ale pouze zbytečně. Každopádně za mě palec nahoru, tohle byl skvělý objev. Sluší se zmínit ještě dvě věci. Nevím, zda mi osobně přijde "Atra Bile" jako zrovna nejzáživnější skladba desky. A vypadá to, že deska vyjde letos také na vinylu skrze Duplicate Records 7.5/10

Dalihrob

Přečíst »

Ač mají CAÏNAN DAWN už leccos za sebou („In Darkness I Reign“ a „Nibiru“) pro mě je jejich aktuální CD „Thavmial“ prvním setkáním (klasicky) s jejich tvorbou. Francii mám, co se hudby týče, moc rád, takže jsem byl zvědav, s čím že to tihle zaklínači přišli. Když se objeví v jedné větě Francie a black metal, tak se drtivé většině fanatiků vybaví něco (nebo někdo), co (kdo) těží z dolů kapel jako Deathspell Omega / Blut Aus Nord / Love Lies Bleeding (Decline of the I) / Hell Militia / Aosoth. CAÏNAN DAWN k tomu ale přistoupili jinak a z typických hudebních příznaků své země na „Thavmial“ nepoužili ani zbla. Je to dobře? Je to špatně? Uslyšíme.

Po čistě ambientním intru se rozjíždí nečekaná nálož, která svými riffy připomíná kultovní „Nightwing“. Sypačka, hoblovačka, zaklínačka a nekompromisní ubíjení pozitivna. Galský kohout dostal pěkně na frak. Černo všude, kam se podíváš, vyhrávky ala Marduk a výtečné melodie. První dvě regulérní skladby „The Brood“ a „Legionem Daemonicus po sobě nechávají solidní spoušť a tento nekrásný začátek je pastvou pro uši. Tedy, platí stoprocentně jen pro „The Brood“. První polovina „Legionem Daemonicus“ se drží nastavené laťky a na dvěře zaklepalo nadšení. To však po otevření satanžel dostane rampouchem do oka a písek do rány. V tomto tracku totiž začíná na povrch vylézat různými trhlinami v kompozicích a nápadech nuda, která si dá cigárko s naší pozorností přesně ve chvíli, kdy se hoši vytasí se svým prvním (a ne posledním) infantilním, rádoby heavy (nebo jak to nazvat) nápadem. Nadšení leží v kaluži modré krve, protože další čistě pomalý song, si po cigárku pozval nudu dovnitř. Asi na kávičku. S „Kaon“ se naštěstí trošičku vrací údernost, zlo, rychlost a zima, pachuť však zůstává a přiznejme si, že po čtyřech skladbách takhle přemýšlet je nic moc.

Deska má hodinu a nám se po dvaceti minutách dostalo jednoho nemilosrdně vraždícího songu, jednoho vraždícího z půlky, třetího tak prázdného, že s otráveným pohledem kontrolujete hodinky a čtvrtého, kdy to zase solidně fičí, ovšem zdaleka nedosahuje kvalit otvíráku „The Brood“. Tohle je de facto celá deska v kostce. Jako na houpačce se střídají riffy, se kterými přichází black metalová vichřice a CAÏNAN DAWN v nich jsou sakra silní a pak zase přijde nějaká, s prominutím, naprosto debilní (již zmiňovaná) infantilnost při pokusu o thrashovost, melodeathovost nebo jakoukoliv jinou pitomost. Pak zase přijde nečekaná a uši hladící ambientní vsuvka. Už teď je jasné, že kdyby místo hodiny bylo 35 minut a borci se nepouštěli do vod, ve kterých nezvládnou plavat, byla by to úplně, ale úplně jiná poslyšená.

Zvukově asi nic moc vytýkat nebudu, všechno je takové špinavější, pro jejich hudbu a atmosféru naprosto v pořádku (přiblblé pasáže nezachrání ani sebelepší zvuk, takže tady je to jedno). Rytmika taky solidně šlape, ale co mi krájí mozek podélnými řezy je naprostá neschopnost trošičku pořešit (zefektovat) jednotlivé nástroje ve „svých“ pasážích. Ach Zode, opravdu je takový problém nějak rozumně nazvučit basu, která má vládnout (zrovna v té první děsivé pasáži), aby nezněla jako prdící orangutan?

Sečteno a podtrženo je „Thavmial“ průměrná deska, která má docela solidní počet výborných nápadů, ale naproti tomu taky velkou dávku nápadů nudných až blbých. Je to škoda, velká škoda, kór když ani nemůžu použít otřepané klišé o začátku a potenciálu, protože dvanáct let na scéně už je docela dost. Jak jsem řekl, místo hodiny tomu dát pětatřicet minut čisté nenávisti a zla a vše by bylo jinak. Nejčistší ukázkou nevyváženosti je poslední „Thavmial“. Valit tři čtvrtiny songu totálně jalovou a veselou melodii, aby pak byla ukončena absolutně odlišným a podle mě nejlepším nápadem na desce?? Ach jo..

Autor: loathsomE

Seznam skladeb:
1. Keter
2. The Brood
3. Legionem Daemonicus
4. World Among Worlds
5. Karon
6. Vigrid
7. Raunen
8. Thavmial

Oficiální stránky:
Cainan Dawn @ fcb

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Osmose Productions

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2014

Hodnocení:
6/10

Přečíst »

Kapely se rodí jako houby po dešti, ale každý kdo by tvrdil, že se mezi nimi nenajde nic nadějného, je hluchá konzerva. Jsou kapely uvedené níže kvalitní? To už si posuďte sami. My jen víme, že bychom je zrencezovali kdo ví kdy (pokud vůbec) a byla by škoda je ignorovat. Každý nechť si vybere své. Současný underground je víc než fascinující a my jej hodláme sledovat opravdu bedlivě.

Švédští NYGHT se (nejen) rétorikou KTHRSS inspirují až příliš, ale to maniakům asi vadit nebude. Kapela má worship pohřebního měsíce zmáknutý také slušně, takže proč jim nedat šanci? Demo vychází u Ljudkassett.

Název SHRINE OF INSANABILIS některým možná připomene mocné narkoteology Arkhon Infaustus, zde ale hudba více smrdí dnes tak populárními spolky jako Svartidaudi či Deathspell Omega. Trendy? Možná. Kvalitu zde ale přehlédnout nelze. Demo "Disciples of Void" skrývá velký potenciál a kdo ví, možná s časem budou z následovníků vůdci.

Ačkoliv k tomu název EP "Morbid Metal" vybízí, NECROMANIAC mají do Samael-worship bandu docela daleko. Těšit se můžete spíše na oldschool black/death, který smrdí zběsilým německým thrashingem, americkou popravčí školou či brazilským "deathcore" bordelem, kterému ale nechybí řádná fazona. Co čekat od členů The One či Binah. Demo kazeta vychází u Me Saco Un Ojo.

Norské trio NACHASH uctívá hudbu starých Rotting Christ, Master´s Hammer,Grand Belial´s Key či Mercyful Fate a zvěčnilo svou morbidní fascinaci ve formě debutového EP "Conjuring the Red Death Eclipse". 4 skladby, 30 minut, zaprášené riffy a vydání samozřejmě na kazetě u Unborn Productions.

To nejhorší nakonec. Hnus jako tenhle by nikdo neměl poslouchat, ale posluchači prokletí kakofonií kapel jako Impetuous Ritual či Teitanblood už ztraceni jsou a proto nechť věnují zvýšenou pozornost dvouskladbovému sedmipalci španělských SHEIDIM. Pokud kapela s chystaným titulem svou černou magii ještě umocní, bude to hodně, hodně zlé... Vydali rovněž Me Saco Un Ojo.

Přečíst »

Žánrové označení CHAOS ECHOES jakožto death doom metalové je opravdu přitažené za vlasy. Ano, touhle značkou se oháněla a ohání nejedna skupina, která přitom nemá ani s deathem, ani s doomem mnoho společného. V případě francouzských CHAOS ECHOES jde ovšem o mnohem větší volnost myšlení jak vyjadřovacího, tak myšlenkového charakteru.
Vtipné mi připadne hlavně to, že prakticky všichni členové CHE mají mezi svými nástroji napsán i zpěv. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale musím vás upozornit, že zpěvu, řevu ani ničeho podobného na „Transient“ mnoho nenaleznete.

Podivná návštěva z paralelního vesmíru zveřejnila poprvé svoje mysteriózní výlety před třemi roky. EP „Tone of Things to Come“ mělo stopáž běžné dlouhohrající fošny, ale pánové zřejmě mínili, že takto to bude zajímavější. Podotýkám, že už od začátku kapela prokazovala osobitou kvalitu a ojedinělý přístup k muzice jako takové. Více můžeme hovořit o experimentu než o rockové stavbě písně. A o písni bych nemluvil už vůbec. Po trojici „ípíček“ tu máme plnohodnotný debut „Transient“, který na šedesáti minutách rozvaluje jako noční můra v hlavě nemocného chovance psychiatrické léčebny, jenž má obzvlášť špatné období. Je potřeba si vyjasnit, že hovoříme-li o špatné psychice, nemá hudba CHAOS ECHOES nic společného s bláznivostmi typu Mika Pattona atd. Je znát, že hudebníci CHE jsou kultivovaní hudebníci na scestí a dost se soustředí na temnou stránku mysli. Z death metalu si vzali přízrak smrti, choroby a vůbec druhé strany neexistence, odkud není návratu. Z doomu pak velice pomalé tempo, osudovou atmosféru, chladnou odtažitost a zmar. Celé to pak existuje na bázi jazzové improvizace, rituálního ponoru do metafyzických poloh, holotropního dýchání a intelektuálního bádání. Poslech „Transient“ chce podobně zaměřeného jedince, který se nebude zaobírat otázkami, ale nechá se vést. Pokud takoví jste, směle přistupte, zavřete oči a vykročte…

První dojmy budou zřejmě šedivé a jediné, čeho se budete moci chytit, bude druhá půlka třetí „Advent of my Genesis“, kde se objeví ohavný hlas a skladba se postupně změní v jakžtakž normální záležitost se šamanskými perkusemi. U této písně, můžu-li tohle označení použít, jsem od začátku cítil mrazení, které nepolevilo ani postupem času. Nejdelší položka alba je nejkrutější zásekem do vaší mysli. Zároveň je svým způsobem osvobozující a pomůže vám se nadechnout. Předcházející „Interzone IV. Intoxicating Beauty“ vyzkouší, jak na tom jste s trpělivostí i fantazií. Kluci si hrají s efekty, občas prásknou do nějaké struny a hlavní slovo má psychedelická basa. Primitivní vzorec skrývá ovšem nevšední moc, cestu dovnitř světa CHAOS ECHOES. Viditelně si pohrávali i se zvukem, který je dokonale čitelný a pořád dostatečně temný. Jak už jsem psal, příliš prostoru pro normální stavbu písně pánové neumožnili. Napojili se jeden na druhého a jamují. „Interzone V: Ignorance Is Bliss“ nastaví hlukovou bariéru a ustrašenější odradí podruhé. Kdo vydrží divné hrátky, nebo je dokonce prožije, dostane se pak k parádní řezbě „Kyôrakushugi“. Blast beatový nátěr najednou nepůsobí extrémně, ale lahodně. Přitom se jedná o hnus typu BAN v extrémní podobě. Po dalším „Interzone“, které vás nehezky skopne z reality zpět do světa tikání, vrzání, hluku a šumu a vám začnou rudnout oči, cukat ramena, se pomalu s pocuchanou psychikou dosuneme k závěrečné „Soul Ruiner“, která disharmonicky, ale brutálně technicky předvede umění zvrácených intoušů, kteří seběhli z akademické půdy, aby škodili v podzemním světě.

Více filozofie než normální hašišácké hrození. Zároveň bych nerad urážel CHAOS ECHOES z nařčení z nějakého umění, ve kterém se to přehání s technickou představou nebo naopak se na ni kašle a jede se jen po linii obsahu. Zde se využívá plnými hrstmi obou složek jak formy, tak obsahu. Jen je třeba vykašlat se na zažité představy, jak má vypadat temný metal, ale vydat se hledat hranice nekonečného vesmíru lidské představivosti a nenechat se zastrašit nejednou škaredou překážkou.

Autor: Garmfrost

V recenzi Imperial Triumphant jsem psal o své slabosti pro kapely, které kašlou na pravidla a kráčejí vstříc neznámému a už s prvotním, příhodně nazvaným EP "A Tone of Things to Come", jsem věděl, že CHAOS ECHOES patří přesně k téhle sortě muzikantů. S "Transient" je jejich ponor do neznáma snad ještě důraznější než dřív. Ano, je tady death metal a hnusný death metal! Ale veškeré kompozice se rozvíjejí s nebezpečnou grácií, kterou bych čekal od kapel jako Magma nebo Shub Niggurath. Death Zeuhl... Něco takového jsem kdysi plácnul ohledně poslední skladby na debutu finských Swallowed, ale teprve zde má tohle bizarní spojení smysl. "Transient" se neposlouchá snadno. Instrumentální mezihry nejsou natolik fascinující a poutavé jako na "Tone...", spíše posluchače mučí. Ale ani "klasické" skladby nejsou zrovna popíček. Jsem ale přesvědčen, že posluchače, který projeví aspoň trochu zájmu a snahy, nakonec uhrane temnota třeba takové "Advent of My Genesis" a pak už to půjde ráz na ráz. Zhasněte světla, zavřete oči a pokud se toho nebojíte, dovolte mysli vyrazit na výlet někam hodně daleko. 8.5/10

Dalihrob

Seznam skladeb:
1. Senses of the Nonexistent
2. Interzone IV: Intoxicating Beauty
3. Advent of My Genesis
4. Interzone V: Ignorance Is Bliss
5. Kyôrakushugi
6. Interzone VI: Realization
7. Soul Ruiner

Oficiální stránky:
Chaos Echoes

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Nuclear War Now! Productions

Země původu:
Francie

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8.5/10

After several EPs we can now immerse into the full-lenght "Transient" which in 60 minutes spreads like a nightmare in the inmate´s mind, who´s suffering from a truly bad case of psychosis. However, when talking about "crazy" music it needs to be said that CHAOS ECHOES have nothing in common with lunacies we know from Mike Patton and his likes for example. Here we can hear that musicians are very sophisticated and somewhere on the long path of musical evolution they were lead astray into the darkest domains of human mind. From Death metal they took the deathly spirit, cold detachment and ruination and the whole things works like a jazzy improvisation - a ritualistic submersion into metaphysical depths of holotropic breathing and intellectual research. "Transient" needs a listener who won´t ask questions but allows the music to lead him or her. If you are of the bold sort than close your eyes and come in.

Přečíst »

1. Zdravím, ze začátku bych se Vás rád, co má váš název MALHKEBRE tlumočit, protože tuším, že má jakýsi skrytý význam.

Hails. Zde je N. Kapalika hovořící jménem Věrozvěstů Potupy. MALHKEBRE je Posel, bytost, která vznikla za účelem šíření Jeho myšlenek a Věrozvěstové jsou služebníky. Nejsme všichni hudebníci, ale každý sloužíme záměrům Ponížení a to na různých úrovních. Společný nám je ovšem jeden cíl a to šíření Posvátné Choroby.

2. Když se ohlédneme za vaší minulostí, všimneme si třeba splitka s Aosoth, takže mě zajímá, zda není více spřízněných kapel, se kterými byste rádi sdíleli plochu nosiče? Osobně bych si dovedl živě představit splitko s Darvualia například.

Pro upřesnění, MALHKEBRE s Aosoth vydali sedmipalcové split EP. Jednalo se o zvláštní spolupráci pod křídly Battleskr´s s cílem vytvořit konceptuální EP o alchymii, zkaženosti a očistě duše, se solí jako ústředním a symbolickým prvkem. Ale to bylo pouze jednorázová záležitost, další splity nejsou v plánu. Jsme pochopitelně nakloněni myšlence kolaborace s dalšími kapelami na pódiu, avšak split nahrávka je do budoucna nepravděpodobná. Věrozvěstové nedávno vydali split lp Sektarism a Darvulia, toť vše.

3. „Revelations“ způsobilo docela povyk, jak dnes na svou práci pohlížíte vy?

Všichni jsme s ní zcela spokojeni. Tvorba si žádala spoustu času, úsilí a energie, ale nyní před námi leží dílo, na které jsme přirozeně pyšní. Veškeré aspekty, jako zvuk či grafické ztvárnění, dokonale naplnily naše očekávání. A také můžeme říci, že celkově pozitivní přijetí nás pohání dále.

4. Nahrávka je velice charakteristická a rozhodně ne pro každého? Předpokládám, že zde platí Multi sunt vocati, pauci vero electi? (volný překlad: voláni jsou mnozí, přijato je málo)

Rozhodně. Je to náročná deska, která k pochopení a docenění potřebuje čas. Ale ani black metal sám by neměl být pro všechny, není tomu tak? Mluvíme zde o Černých Uměních, jejichž koncept se zdá být nejasný pro velikou část extrémně metalového obecenstva. Black metal by neměl být přitažlivý, zábavný ani přijímaný. Řekl bych, že spousta lidí se s ním setká z nesprávných důvodů, protože Černá Umění jsou o upřímné cestě za vnitřní temnotou a duchovním pozvednutím. Jednoduše řečeno, je to záležitost uctívání, transcendence a samozřejmě také zavržení všech všeobecně přijímaných hodnot. Takže se určitě nejedná o pouhý „temný koníček“ pro puberťáky, kterými chybí sebedůvěra a proto se snaží nalézt rychlou a snadnou vzpouru. Rovněž se nejedná ani o „undergroundovou módu“, pro hipstery a novináře. Black metal je dnes všude: Na festivalech, v médiích hlavního proudu, módních prodejnách a samozřejmě i po celém internetu. „Multi sunt vocati“, je spousta lidí, kteří se s ním setkají, ale kolik z nich opravdu pochopí a zcela přijmou jeho skutečnou esenci? Podle mě to bude tak jedno procento.

5. „Revelations“ mě zcela pohltilo navzdory počátečním problémům do něj proniknout, ale o to víc je dnes poslech uspokojující. Budete s dalšími nahrávkami pokračovat ve stejném stylu? Osobně se nemůžu dočkat ještě násilnější porce hnusné, černé špíny.

MALHKEBRE dozajista zůstanou nekompromisním seskupením a další nahrávky budou kráčet stejnou cestou. Nečekejte nic než špínu a chaos, i přesto že se nehodláme vyhýbat experimentování. Černá Umění by neměla být ničím omezována.

6. Latina - mrtvý jazyk vyvolených, který mám osobně velmi rád a vy zřejmě také. Je to pro vás šifra či způsob, jak posluchačům ztížit pochopení textů? Nebo je důvod hlubší?

Latina je dobrý nástroj k prolomení hranic naší moderní společnosti. Je důležité, abychom k povýšení našich duší využili některé klíče ze starých dob. Posluchač je navíc nucen vstoupit, třeba i násilím, do jiného světa - skrze prostor a čas. Ano, latina je mocný a Posvátný jazyk, důkaz čehož lze nalézt v našem díle.

7. Veškeré fotky kapely zobrazují vás náboženský zápal, takže nebudu daleko od pravdy, pokud vás označím za praktikující uctívače Ďábla? Mohli byste nám o své víře říct více a jak utváří vaše umění? Váš duchovní postoj navíc působí podstatně zlověstnějším dojmem, než dnes tak populární „anti-kosmický satanismus“.

Anti-kosmická odnož Satanismu je ve skutečně velice hrozivá, i když ji do značné míry zesměšnily falešné, prospěchářské kapely a nevědomí novináři.
Co se týče Věrozvěstů, ano, naše stezka je mírně odlišná, ale cíl zůstává stejný. Ano, uctíváme Smrt a Ďábla jako skutečné entity a symboly. Ano, uznáváme akauzálno. Ano, praktikujeme magii, každý svým vlastním způsobem. Jsme věřící, neboť tento svět sestává z energií, které věda nedokáže zcela vysvětlit. Cítíš je? Vidíš ty stíny jak číhají v zákoutích tvé mysli? Dokážeš vnímat jejich vliv na děj věcí? Tento svět je tvořen magií a každý „blackmetalista“, který by tohle popíral, není nic než hlupák.

8. Také, jak je vidno minimálně v textech, vám není cizí sebepoškozování. Je pro vás maso a tělo pouhou, nedůležitou schránou a nebo má tohle konání pro vás jakési očistné či slavnostní kouzlo?

Slavnostní jistě ne, ale očistné určitě. Tělo je důležité. Není to jen pouhá schrána, možná je nedůležitá po většinu cesty duše, v období, které předchází zrození a které pokračuje po smrti. Ale během pobytu na tomto světě sehrává zásadní roli; bez ohledu na to, jak je krátký a zcela nicotný v porovnání s aeony. Ale v rámci lidského života se jedná o vzácný dar, o který je nutné pečovat. Tělo je v tomto kontinuu naší schránou a bránou k jeho hlubšímu pochopení. Bolest a slast je nutné si prožít ve všech jejich formách, jakožto další stránku širšího duchovního vývoje. To je důvodem, proč zohavování (a další s tímto spojené zvrácenosti) nehrají svou roli pouze v textech MALHKEBRE a Sektarism, ale také na pódiu, kde je rovněž praktikujeme; nemluvě o našich osobních životem, kde hrají ještě větší roli. Tělesné mutilace a modifikace, sebemrskačství v nábožném i sexuálním kontextu, pálení, svazování, veliké vypětí nebo vytržení, utrpení a extáze v jednom… Nepodceňuj, co vše tě tvá světská schrána může o tobě a tvých možnostech naučit. Pociť to, prožij to, povznes se.

9. Už první setkání s vaším albem bylo uhrančivé, zvláště díky poutavému a zároveň hnusného přebalu. Odkud pochází ona fotografie?

Snímek pochází od Fratera Andyho Julia, který je známý díky svým vizuálním výtvorům pro mnohá undergroundová seskupení. Nemohu ti pochopitelně říci o okolnostech, které za pořízením fotografie stály. Jen se podívej a sám si domyslíš, jaké místo musel Andy Julia navštívit. Vyžadovalo to jisté riziko, ale to se vyplatilo. Jeho práce je jako vždy vynikající a perfektně k MALHKEBRE zapadá.

10. Také se musím zeptat na pátou skladbu „Dogma“. Dokonce i počet slov zde perfektně sedí. Vyjadřuje tato skladba váš pohled na svět?

Vyjadřuje ideál. Životní sen, který dává obrazy se silnou aurou a prožitkem.

11. Čemu se kromě hudby ještě věnujete? Kážete non-stop a nebo jste nuceni se věnovat normálním profesím?

Samozřejmě, že každý z nás má své povolání na plný úvazek, neboť z našich Věrozvěstských aktivit se vyžít nedá. Ale každá vteřina našeho „volného času“ náleží tvorbě, kázání, meditacím a provozování všelijakých obskurních aktivit, které doplňují naší duchovní stezku. Dokonce i naše každodenní zaměstnání jsou způsobem, jak se skrze úsilí pozvednout. Nikdy nezapomínej, že osvícení nakonec přichází skrze veškeré činnosti tvého každodenního života, nikoliv jen během poslechu hudby či koncertování. Pouze skrze svou každodenní seberealizaci, hodinu po hodině, ve všech možných situacích se k Němu (možná) přiblížíš. Každá vteřina nabízí příležitost se řídit svými vlastními zásadami a mělo by být tvou povinností učinit dokonce i ty části života, které nejsou ani zdaleka náboženské, duchovními.

12. Co si myslíte o současné undergroundové scéně? Máte nějaké osobní favority nebo vás zajímá pouze vaše osobní uctívání?

Současná undergroundová scéna je velice rozporuplná. Zdá se, že zde existuje tolik výtečných, upřímných a inovativních kapel, jako těch prospěchářských. Samozřejmě, že věnujeme svou pozornost těm, kteří dovedou s člověkem otřást. Jmenujme alespoň některé: Teitanblood, Katharsis, Reverorum ib Malacht, Stabat Mater, Portal a nezapomínejme ani na starověký kult Mayhem nebo Genocide Organ… Takový seznam by mohl být nekonečný.

13. Děkuji vám, to je od nás vše. Pokud bylo něco nevyřčeno, vyslovte to nyní a nebo jen zakončete rozhovor, jak uznáte za vhodné.

Připojte se k nám!

A.M.S.G.

Ptali se: Pestnoir, Dalihrob
Odpovídal: N. Kapalika
Překládal: Dalihrob
Oficiální stránky: Malhkebre
Národnost: Francouzská

Přečíst »

1) 1.Greetings to France! First I would like to ask you what the macabre title MALHKEBRE should convey as I believe there is some hidden meaning to it.

Hails. Here’s N. Kapalika, speaking on behalf of the Apostles of Ignominy. Malhkebre is the Messenger, the entity created to spread His message. And the Apostles are its servants. Not all of us are musicians, but everyone serves the purposes of Ignominy on various levels, and we all strive for one goal: spreading the Holy Disease.

2) When looking into your past, we can see a split abum with Aosoth so I am wondering if there any other kindred bands you would wish to release split album with? Personally, I could imagine a split with Darvulia for example.

Malhkebre effectively released a split 7“ ep with Aosoth, not a full lenght. It was a special collaboration under the banner of Battleskr’s, with the purpose to make a concept ep about alchemy, corruption and purification of the soul, with the salt as a central and symbolical element. But it was only a „one shot“, and no other split is planned. Of course we are kind to collaborate with bands on stage, but another split recording is unlikely to happen in the future. The Apostles have recently released a split LP with Sektarism and Darvulia, and that’s all.

3) „Revelations“ has caused quite a ruckus. How do you personally view this work now?

We all are completely satisfied with it. It cost a lot of energy, involvment and time to be crafted, but now this is a release we are naturally proud of. Everything, from the sound to the graphics, fills our expectations perfectly. And of course the overall positive response pushes us forward.

4) Your latest record is very specific and certainly not for everyone. Does the credo „Multi sunt vocati, pauci vero electi“ applies here?

Certainly. It’s a demanding release that needs time to be fully understood and appreciated. But isn’t black metal supposed to be ‚not for everyone‘ in general? We are talking about Black Arts here, whose concept seems to remain unclear for a large part of the extreme metal audience. Black metal was not supposed to become attractive, entertaining and accepted. I guess that most people who get in contact with it do it for wrong reasons. Black Arts are a sincere quest for inner darkness and spiritual elevation. Simply said, it is a question of worship, of transcendance and of course of rejection of all generally accepted values. Certainly not a „dark hobby“ for insecure teenagers in search of cheap and easy rebellion or another „underground fashion“ for hipsters and journalists. Now black metal is everywhere: in festivals, mainstream medias, fashion stores, and of course everywhere on Internet. „Multi sunt vocati“, many are those who will get in contact with it. But how many of them will understand and fully embrace it’s real essence? I guess at least 1%.

5) I have become quite obsessed by „Revelations“ even though I had quite problems to get into it initially. But this makes the listening experience much more rewarding now. Do you plan to carry on the same path with the next releases? I am personally eager to hear even more violent piece of total black filth.

Malhkebre will certainly remain an uncompromising act, and of course the next releases will tread the same path. Expect nothing but filth and chaos, even if we are still in search of experimentation. Black Arts should have no limits.

6) Latin - the dead language of the elect I personally enjoy greatly and you too it seems. Do you use it as cipher or a mean of making it harder for listeners to understand the lyrics? Or there something deeper to it?

Latin is a good tool to break the limits of our modern society. It’s important to use some keys of our ancient times to elevate our spirits. Also, it forces the listeners to enter in another world. Breaking time and space. Latin is a very strong and Holy langage. It should be use as an evidence on this opus.

7) All the band photos demonstrate your religious fervours so I suspect that you are practising devil worshippers, aren´t you? Could you tell us more about your faith and how it shapes your art? Your spiritual stance also seems much more sinister than the nowadays popular „anti-cosmic“ movement.

The Anti-cosmic shape of Satanism is indeed something profoundly sinister, even if it has been largely ridiculed by fake opportunist bands and ignorant journalists.
As for the Apostles, yes, our path is slightly different but its goal is the same. We do worship Death and the Devil as real entities & symbols. We do acknowledge the acausal. We do practice magick, each of us his own way. We are believers, because this world is made of energies science can’t fully explain. Can you feel it? Can you see these shadows lurking around the corners of your mind? Can you perceive their influence upon how things happen? This world is made of magick, and any „black metalhead“ who would deny this is nothing but a fool.

8) You are also no strangers (at least when it comes to lyrics) to self-mutilation. Do you consider the flesh a mere unimportant vessel or do these activities have some kind of purificational or festive charm for you?

Festive, certainly not. Purificational, absolutely. Flesh is important. It’s not just a mere vessel: it is maybe insignificant in the whole travel of the soul, from before birth to after death, but it’s place in our living presence in this world, even as short as it may be, is capital. In terms of aeons, it is nothing. In terms of a human life it is a precious gift we must take care of. Flesh is our vessel in this continuum and it is the gate to a deeper perception of it. Pain and pleasure in all their shapes have to be practiced and experienced, as another side of a larger spiritual development. That’s why we do not only speak about mutilation (and other corporal perversities) in Malhkebre’s or Sektarism’s lyrics, but we also practice some of them onstage, and many more in our private life. Body mutilation or modifications, flagellation in both religious and sexual contexts, burning, binding, deep strain or exaltation, suffering and extasis entwined... don’t underestimate all what your carnal vessel can teach about you, about your limits. Feel it, experience it, elevate yourself.

9) The first contact with your album was magnetizing, partly because the entrancing and heinous cover art. From where did you get that photography?

The picture comes from our Frater Andy Julia who’s renowed for his visual works with a lot of underground acts. I can’t tell you much about the circumstances in which the photography was taken. Just look at it and you’ll easily figure out in which kind of place did Andy Julia go to make it. He took some risks but it was not in vain as his work is once again brilliant and fit Malhkebre’s views perfectly.

10) I must ask you about the fifth track „Dogma“. The number of words also fits nicely. Does it perfectly summarize your world-view?

It summarize an ideal. A life dream to give images with a strong aura and feeling.

11) What do you do besides music? Do you preach full-time or are you forced to take on some normal professions?

Of course everyone of us is engaged in a full-time normal profession, as making a living from our activities with the Apostles is impossible. But every second of our „free time“ is dedicated to our works: creating, preaching, meditating, practicing all kind of obscure activities that complete our spiritual path. Even our „everyday jobs“ are a way to strife to elevate ourselves. Never forget that in the end illumination will come through your everyday life, not just while listening music or playing it onstage. It is in your self-realization day after day, hour after hour, in each and every situation that you will (maybe) get closer to Him. Every second is an opportunity to practice what you preach, so you must work to make your life religious even in its non-religious sides.

12) What is your view of the contemporary underground scene? Do you have any favourites or is your personal worship the only thing worth paying attention to?

The current underground scene if very paradoxical, there seems to be just as much as brilliant, sincere and innovative acts as opportunists ones. Of course we do pay attention to the ones that shake . To name but a few: Teitanblood, Katharsis, Reverorum Ib Malacht, Stabat Mater, Portal, and not to forget the ancient cult of Mayhem or Genocide Organ... the list would be endless.

13) Thank you, that is all from me. If something has been left unsaid, then it is time to speak forth, or just conclude the interview in any way you see fit.

Join us!

A.M.S.G.

Questions: Pestnoir, Dalihrob
Answers: N. Kapalika
Band page: Malhkebre
Nationality: French

Přečíst »

Niekedy veci nie sú také, akými sa zdajú. Toto konštatovanie občas naberá kontúr až neobyčajne skutočných, znepokojivo pravdivých a zničujúco reálnych. Myslím, že každý by na podporu tohto faktu vedel uviesť nejeden príklad svojho vlastného života. A dôkazom toho, že toto múdro sa nevyhlo ani okrajovo podzemnému hudobnému umeniu je aj debutová placka tokijského telesa LEGION OF ANDROMEDA.
Prvou vecou, ktorá v prípade dosky „Iron Scorn“ vypláva nespochybniteľne na povrch je samotné žánrové zameranie tejto japonskej akvizície. Légia Andromedy totiž produkuje death metal vo svojej možno nie najrýdzejšej podobe, ale hlásenie sa k tomuto smrteľnému tvrdokovovému odvetviu je neprepočuteľné počas celej hracej doby. Od nazvučenia nástrojov, cez vokálne zafarbenie až po samotné riffy je prítomnosť Dámy s kosou takmer hmatateľná. Za jediné odbočenie smerom k čiernemu kovu sa dá s notnou dávkou fantázie považovať piaty song „Sociopathic Infestation“ spolu s nasledovníkom „Aim At The Starless Sky“, no toto temné intermezzo evokuje nanajvýš nečakané zafarbenie hlasu, ktorý znenazdajky disponuje krkavčím syndrómom a v druhom spomenutom prípade je táto drobná štýlová odbočka podporená jemným odtieňom blacku naznačenom v spôsobe riffovania. A dostávame sa k hlavnému nositeľovi výnimočnosti, ktorý robí z LEGION OF ANDROMEDA niečo, čo zaujme napriek tomu, že v podobe „Iron Scorn“ idú títo samuraji po prvýkrát s kožou na trh. Už niekoľko raz som spomenul fakt, že dominantným elementom v ich tvorbe sú death metalové riffy. Tie sú síce zaobalené do akéhosi tenkého plášťa utkaného z noise a industriálu, no to čo nepripraveného poslucháča ubije spoľahlivejšie než parný buchar je skutočnosť, že jednotlivé songy ktorých je na doske celkovo sedem ponúknu vždy ten istý scenár, od ktorého sa počas celej hracej doby neodchýlia ani o milimeter. Každý jeden track sa totiž vyznačuje absolútnou absenciou snahy o akékoľvek spestrenie či vybočenie a od začiatku do konca je tvorený jedným jediným donekonečna sa opakujúcim riffom, pričom priemerná dĺžka kompozícií je šesť minút. A aby toho nebolo málo, vokálna linka operuje v rovnakých intenciách - text obmieňajúci jednotlivé slová čo najmenej opakujúci sa nepočetne krát a v kombinácií s hudbou vytvárajúci akési ohavne pokrivené podoby nepozemských mantier prichádzajúcich z tých najvzdialenejších zákutí chorej mysle zdecimovanej neľudskými návalmi toho najdesivejšieho šialenstva. Z počúvania albumu „Iron Scorn“ sa tak nestáva relax, ale ľúty súboj kdesi uprostred labyrintu vlastného podvedomia kde každé pokĺznutie môže mať nedozerné následky.
Možno si poviete, že niečo takéto je znakom absolútneho hudobného amaterizmu urážajúceho akýkoľvek umelecký smer. Veď koho by bavilo počúvať zas a znovu jeden a ten istý primitívne jednoduchý a otravne monotónny riff vediac navyše, že s každý nasledujúci song prinesie presne ten istý závan páchnuceho šialenstva. Áno, to všetko je stopercentná pravda, ALE... ale je tu ešte jedna vec, ktorá všetky vyššie spomenuté skutočnosti razom povyšuje na niečo viac, ako len snahu o hranie sa na umenie. LEGION OF ANDROMEDA totiž vystavala tento na pohľad amatérsky pôsobiaci opus s nečakaným citom a rafinovanou premyslenosťou. A to vo výsledku spôsobí, že po vás „Iron Scorn“ chňapne ako oceľová čeľusť z ktorej niet úniku. Primitívnosť a jednoduchosť? Áno, iste, ale zároveň až šamansky pôsobiaca hypnotickosť celku. Ak by som mal teda jednou vetou popísať to, čo sa na doske skutočne odohráva, musel by som vedľa výrazu death metal určite dosadiť tiež spojenie ritual music. Presne takýto pocit vo mne totiž zostáva po dohratí poslednej „Fist Of Hammurabi“, po ktorej sa všetko vráti opäť na začiatok.
Veci naozaj niekedy nie sú také ako sa zdajú. A práve preto sa moje celkové hodnotenie po niekoľkonásobných spoločných stretnutiach začalo dvíhať z pôvodnej dvojky, aby sa nakoniec zastavilo na čísle zaslúžene vyššom.
Autor: Dagon
Seznam skladeb:
1. Transuranic Ejaculation
2. Cosmo Hammer
3. Overlord Of Thunder
4. Scourge Of Pestilence
5. Sociopathic Infestation
6. Aim At The Starless Sky
7. Fist Of Hammurabi

Oficiální stránky:
Legion of Andromeda @ fcb
K recenzi poskytlo vydavatelství:
At War with False Noise
Země původu:
Japonsko
Rok vydání:
2015
Hodnocení:
7/10

Přečíst »

Loni vyšla nejedna deska, která blackmetalovému podsvětí vytřela zrak, ale mezi ty nejzářivější patřila bezesporu „Ego Dominus Tuus“ amerických Nightbringer. Ústřední postava kapely Naas Alcameth své kreativní úsilí nevěnuje pouze noci, ale také apokalyptickým Bestia Arcana, dark ambientovým Temple of Not a v neposlední řadě také AKHLYS, o kterých bude dnes řeč. Debutová deska „Supplication“ z roku 2009 je, pokud mě paměť nešálí, čistě ambientová a ne tak ohavně temná jako materiály Temple of Not. Sám autor se o ranné tvorbě AKHLYS vyjadřuje jako o ambientu s vlivy black metalu. Ale v roce 2012 se AKHLYS projevili s demo skladbou „Aoratos“, kterou si můžete poslechnout zde a kde už lze pozorovat jemné propojení blackmetalových kytarových ploch právě s ambientem. Moc jsem se těšil, co Naas s tímto svým asi nejosobnějším projektem předvede. Proč nejosobnějším? Protože AKHLYS zcela čerpají ze snů samotného autora. Nutno dodat, že se nejedná o sny obyčejné, ale spíše lucidní a vůbec projekt čerpá i z dalších neobvyklé praktik a zážitků spojených se spánkem.

Narovinu, „The Dreaming I“ je moderní blackmetalová nahrávka s ambientními mezihrami, takže se žánrové role oproti „Supplication“ zcela obrátily. Pokud jste se po „Aoratos“ stejně jako já těšili na organické prolnutí obou žánrů, lépe se vám povede s Bestia Arcana. Co se týče blackmetalové stránky věci, i zde se samozřejmě najdou jasné paralely s dalšími Naasovými projekty, ale i tak si myslím, že zůstávají AKHLYS dostatečně sví. Kytarový zvuk vychází z „Ego Dominus Tuus“, ale je mnohem, mnohem hutnější a společně s brutálními bicími (zásadně odlišný styl od Nightbringer) působí „The Dreaming I“ doslova jako přílivová vlna zelenočerného temna. Hadovité melodie ve vysokých tóninách zde mají své místo zajištěno, jsou zde i kytarové nápady, které jste v Naasových kapelách ještě neslyšeli. A věřím, že třeba ten kvílivý kytarový nářek v „Consummation“ z hlavy jen tak nevyženete. Zvlášť, když ve své podivné meditativnosti stojí téměř v opozici k násilí „Tide of Oneiric Darkness“ či zlovolné majestátnosti titulního songu. Ano, i barvitost je důležitou součástí této desky. Každá skladba reprezentuje jiné snové scény, jiné pocity a vše dohromady tvoří jeden chaotický, avšak stále homogenní vír.

Ale i přesto na mě „The Dreaming I“ naneštěstí působí příliš „obyčejným“ dojmem. Deska to je nepochybně kvalitní a upřímná, ale... Temnému podproudu Nightbringer se již mnohokrát podařilo mě doslova unést, avšak fluidum, které pod povrchem AKHLYS cítím, se nemůže (a nebo nechce?) dostat na povrch. Buď je problém v desce a nebo ve mě. Přece jen promo nenabízí plnohodnotný prožitek. Nemám zatím texty a kvalita také není jako z CD (i když si Debemur Morti se svými zásilkami dávají záležet). Občas se mi třeba zdálo, že ve sluchátkách slyším jakoby skryté, detailní motivy, ale nevěděl jsem, zda mě šálí sluch a nebo tam skutečně jsou. Originál by tuto otázku možná vyřešil. Takže časem.

Rád bych hodnotil mnohem výše, takřka na úrovni absolutoria, jako tomu bylo v případě Nightbringer, ale nakonec nemůžu. Čekal jsem příliš mnoho a nebo se mi opravdu dostalo mála? Nejsem si jist. Rozhodně ale „The Dreaming I“ neignorujte. AKHLYS posluchači předloží dostatečně přístupný a poutavý zážitek, kterému jistá hloubka nechybí. Ale opravdu se nemohu zbavit pocitu, že by mohlo být „lépe“.

Autor: Dalihrob

Seznam skladeb:
1. Breath and Levitation
2. Tides of Oneiric Darkness
3. Consummation
4. The Dreaming Eye
5. Into the Indigo Abyss

Oficiální stránky:
Akhlys @ fcb

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Debemur Morti Productions

Země původu:
USA

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
8/10

Přečíst »

Švédští Temple of Torturous se ujali propagace této nové, neokoukané, neoposlouchané a (zatím) neprovařené kapely BELOW THE SUN. Proč „(zatím)“? Protože se obávám, a to v dobrém, že to nebude dlouho trvat a BELOW THE SUN se dostanou jakoby nic mezi vládce experimentálního doom metalu. Ač nám label podsouvá škatulku sludge, tak sludge to prostě není a i když v dnešní době jsou si tyto dva styly více než blízké a velmi často se je někdo snaží propojit, pro mě je to prostě experimentální doom metal se špetkami post-rocku a trošičku toho sludge, ale opravdu jen malounko.

Hned zkraje je potřeba říct, že na takovou nahrávku, jako je „Envoy“, jsem čekal od chvíle, kdy jsem zvládl naposlouchat Paragon of Dissonance od nejmocnějších Esoteric. „Envoy“ je hodinová nálož o šesti skladbách s gravitací tak silnou, že vás zarazí do povrchu. Písně jsou férově, ale nepravidelně rozděleny mezi tři instrumentální a tři s vokálem, kdy právě vokál je hlavní element, který mě nutí přiklánět se k doomové škatulce. S vokálem se na desce šetří, o to více si ho pak ale vážím a vychutnávám, protože v dnešní době všech těch instrumentálních post metalů a post rocků fandím každému, kdo se nebojí zapojit texty a pracuje na a se svým hrdelním projevem. Instrumetálek je opravdu přehršel a upřímně mě nudí. V mé sbírce se najde jen opravdu malé procento těch nejlepších. A především jsem neskutečně vděčný za vynechání čekoholiv stoner, protože to je další nešvar posledních let, který prosakuje do těchto žánrů a já to nějak nevydýchávám.

Takže tu máme šest skladeb. Padesát devět minut a devatenáct vteřin plných mamutích riffů, skličujících melodií, ultrapomalých deptajících bicích, vokálu vytaženého ze středu černé díry, pravé post-apokalyptické atmosféry a spoustu dalších, důkladně schovaných překvapení v podobě samplů (zpráva Gagarina přímo z Vesmíru), nenápadné elektroniky, ruchů, šumů nebo třeba i ambientu a nečekaně i dechových nástrojů. Od začátku je cítit lehký post-rockový nádech v jinak černočerné a neúnosné zkáze „Outward the Sky“, kdy spolu s BELOW THE SUN opouštíme zemskou atmosféru a jdeme si užívat absolutního vakua v „Alone“. Mezitím se ještě ohlédneme na spustošenou Zemi díky nápadnému a nápaditému odkazu na 28 dní / týdnů poté v „Cries of Dying Star“. Celkově má hudba na „Envoy“ dost soundtrackové ambice a vůbec bych se ji nebál spojovat s post-apo filmy a sci-fi z Vesmíru. Scéna z Interstellar, kdy se Cooper dostává černou dírou „za knihovnu“ (jeden z mála pořádných nápadů filmu) by padla k tomuto hudebnímu dílu jak ulitá. Síla desky je opravdu ničivá a od první chvíle, kdy za to borci pořádně vzali (čti „hned po post-rockovém úvodu“) je mysl zahalena totální beznadějí, nohy těžknou a před očima jsou promítány ty nejhorší možné konce veškerého života. Jestli spása přijde z hlubokého Vesmíru? Těžko říct, nicméně „Drift in Deep Space“ je ze všech skladeb nejskličující a na víře a naději rozhodně nepřidá. Všude tma, mráz, vzduchoprázdno a k šílenství dohánějící rotování nekonečnem.

Zvukově nemám, co bych vytkl, skladatelsky mám jednu jedinou, malinkou, hnidopišskou drobnost. Jak se může v „Drift in Deep Space“ objevit píšťala? Co to sakra..? Je to vůbec možné, jaký to dává smysl? No, jsem zvědav, jak s k tomu kluci vyjádří v rozhovoru, který s BELOW THE SUN chystáme. Nicméně tato drobnost nemá šanci ubrat víc jak půl bodu, protože „Envoy“ je prostě geniální debut, nadčasová nahrávka a na poli pomalé hudby tu cítím konkurenci jen v Esoteric, ostatní mají dost citelnou ztrátu. Bravo!

Autor: loathsomE

Seznam skladeb:
1. Outward the Sky
2. Cries of Dying Stars
3. Alone
4. Drift in Deep Space
5. Breath of Universe
6. The Earth

Oficiální stránky:
Below the Sun @ fcb

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Temple of Torturous

Země původu:
Rusko

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
9.5/10

The Swedish label Temple of Torturous have took this unknown band BELOW THE SUN and I expect that it won´t take long before these Russian will be considered rulers of the experimental doom metal.

"Envoy" offers 6 crushing and powerful songs lasting for an hour. Three are instrumental, three with vocals and the vocals are the thing that make me consider the band to be a doom one. 59:19 of mammoth riffs, dismal melodies, ultra-slow and gloomy drumming and vocals recorded in the black hole´ singularity. The atmosphere is genuinely bleak, post-apocalyptic and there are plenty of surprises and details hidden in the music, like the Gagarin´s message from the space, ambient, various noises and surprisingly even wind instruments.

The coldness and vacuum are only thing you have in this maddening journey through infinity.

Přečíst »

Německé pohany HELRUNAR není třeba sáhodlouze představovat. Minimálně s posledním počinem, splitkem „Fragments - A Mythological Excavation“ se spřízněnými Árstíðir lífsins, předvedli, kterak umí napsat dlouhou epickou laskominku. Svoje fanoušky si kapela ovšem získala hned s debutem „Frostnacht“. Na druhou stranu velké ambice vkládala do dvojalba „Sól“, které bylo fans přijato rozporuplně. Jedni byli nadšeni změnou stylového vyjádření směrem pryč z pagan blacku rychlejšího stylu, druzí roztrpčeni nehezkými melodiemi a nepřístupností materiálu. Na zmíněném splitku umístili HELRUNAR song „Wein für Polyphem“, který jako by se vracel do vod příjemnějších, byť temnota a tísnivost zůstala jakožto poznávací znamení. Byl jsem proto napnutý, kam se budou ubírat cesty příští. Kudy se bude ubírat následovník „Niederkunfft“? Temnými a mlhavými stezkami, nebo nadšeným rozmáchnutím epického umělce?

V první řadě prozradím, že novinka je ještě černější než „Sól“. Asi bych ani nemluvil o black metalu. Tempo je záhrobní, pomalé. Nacházíme se v blízkosti doom metalu v celé jeho studené kráse. Příjemné melodie nalézám hlavně v sólových vyhrávkách, které jsou protipólem chladného zbytku. Ani Marcel Dreckmann, který v islandském táboře zpívá tolik emociálně, svým hlasem na „Niederkunfft“ pozitivní náladě nepřidá. Drhne texty v odlidštěnosti mrtvého skalda. Zde Skalda Draugira. Vrčí jako starý vlk, promlouvá a přednáší. Němčina má stále vedoucí úlohu, ale objevuje se zde i angličtina, která ozvláštní písně svojí melodičností. Na první dojem jsou skladby takové jakoby o ničem, ale když budete mít chuť se dostat pod povrch zdánlivě nezáživného celku, všimnete si nezvyklé nálady. Chorobných sborů, které Marcelovi tak jdou. Chrámové chorály nejsou jediným ukrytým zážitkem. Hezky pak vynikají hypnotické riffy, vybičující se do hymnicky silných refrénů. Jednoduše řečeno, album není určeno pro lenivé posluchače, kterými většinou ovšem příznivci pohanského metalu jsou. Naopak, k plnému vychutnání novinky je třeba trpělivosti, posluchačské zručnosti, čímž mám na mysli odlupování složek jedné po druhé až k magické podstatě. Potom je možné si představit, že je nové dílo HELRUNAR velkolepé a s dlouhodobým dosahem. Přiznávám se, že jsem z kraje hodnotil „Niederknufft“ maximálně průměrně. Nedalo mi to a nejen při poslechu v noci, dešti či nemoci jsem odhalil nádherný chlad ve skvostně propracovaných kompozicích. Skladby jako „Der Endchrist“, „Devils Devils Everywhere!“ či závěrečná „The Hiebner Prophecy“ jsou skutečnými perlami - a nejen ony. Líbí se mi práce s perkusemi, fascinuje souhra strunných nástrojů a hlavně aranžérský cit pro detail. Alsvartr je duší i mozkem HELRUNAR a já mu tímto skládám hold!

Kdybych chtěl doporučit „Niederkunfft“ někomu, kdo o HELRUNAR ještě nezavadil, učiním tak pouze v případě, že budu vědět, že nehraje na první dobrou a ani třetí u něj nerozhoduje. Je mi jasné, že pro podstatnou část metalové obce bude toto album oříškem, nebo jinak řečeno núúdá. Kdo však hledá v umění něco jiného než okamžitý zážitek, ohodnotí „Niederkunfft“ nejen užaslým potleskem a pokýváním, ale vracením se k jejich tvorbě.

Autor: Garmfrost

Seznam skladeb:
1. Niederkunfft
2. Der Endchrist
3. Totentanz
4. Devils Devils Everywhere!
5. Magdeburg brennt
6. Grimmig Tod
7. Die Kirch ist umbgekehret
8. The Hiebner Prophecy

Oficiální stránky:
Helrunar

K recenzi poskytlo vydavatelství:
Lupus Lounge

Země původu:
Německo

Rok vydání:
2015

Hodnocení:
7/10

If I should recommend „Niederkunfft“ to someone who has not heard HELRUNAR yet I would do so only in a case that he or she is willing to give the record at least a couple of spins. Yeah, I can imagine this can be too much for some „metalheads“, however those who expect more than a quick enjoyment from the art will rate this album very high and will find themselves returning to it quite often.

Přečíst »

1. Keďže sa jedná o váš prvý rozhovor pre Mortemzine, poprosím ťa na úvod o stručnú históriu YEAR OF THE GOAT.

No, ak sa nemýlim všetko to začalo okolo roku 2006. Thomas Sabbathi, spevák a gitarista bol vyťažený v rôznych projektoch, ale mal ideu dať dohromady kapelu hrajúcu pôvodný hard rock, ktorý je niektorými považovaný za vôbec to najtemnejšie. On a bubeník Fredrik Hellerstrom boli činní v inom projekte a rozoberali spolu predstavy, ktoré načrtol Thomas. Začali teda spoločne pracovať na skladbách a dávali dohromady kapelu, nahrali demo a zabezpečili si zmluvu na vydanie. Trvalo pár rokov, kým to všetko spojili dohromady, pretože boli v tej dobe zapojení do ďalších projektov a tak bolo EP „Lucem Ferre“ nakoniec dokončené až v roku 2011. To bolo v undergrounde kladne prijaté a v roku 2012 ho nasledoval debutový album „Angels Necropolis“, ktorý bol prijatý nielen v undergrounde, ale získal ocenenie ako najlepší debutový album v nemeckej verzii Metal Hammeru. V roku 2014 kapela zmenila vydavateľa a vydala EP „The Key And The Gate“, ktoré je prológom k nadchádzajúcemu albumu „The Unspeakable“. Tým sme sa dostali do súčasnosti plnej nádejí a úzkosti z toho, ako oslovíme svojou hudbou široké masy.

2. Vašim najnovším počinom je teda EP „The Key And The Gate“ obsahujúce 3 skladby, pričom jednoznačne nosným songom je druhý v poradí „Mystic Mountains“. Vidíš to rovnako? Bolo toto EP vyprodukované preto, aby ste vypustili medzi fans túto veľkolepú kompozíciu?

Vďaka. Skladba „Mystic Mountains“ má veľké miesto v srdciach nás všetkých. Skutočne sme cítili, že táto a ostatné skladby boli skvelou príležitosťou ukázať poslucháčom, čo môžu očakávať na nasledujúcom albume. Vykročili sme trochu iným smerom, ale stále sme zostali verní ceste na ktorú sme sa vydali presne v zmysle Thomasovej vízie o kapele.

3. V texte sa spomína „abandoned stone city“. Jedná sa o konkrétne opustené a zabudnuté kamenné mesto, alebo je to čistá fikcia?

V súčasnosti existuje niekoľko opustených a zabudnutých kamenných miest a toto konkrétne predstavuje špecifické kamenné mesto, ktoré by mohlo existovať v podobe, ktorá je pre niekoho realitou. Čo je to však čistá fikcia? Niektorí tvrdia, že žijeme vo svete fikcie, teda že sme jednou z mnohých simulácií vytvorených budúcou realitou.

4. Záverečnou skladbou je ambientný song „Non-Euclidean Calculus“ evokujúci vo mne poviedku H.P. Lovecrafta „V horách šialenstva“ (Mountains Of Madness). Poznáte dielo tohto autora a je prípadne vašou inšpiráciou?

Inšpirácie čerpáme z mnohých zdrojov a H.P. Lovecraft je jedným z nich a nemusíte chodiť ďaleko, aby ste našli viacero prepojení s Lovecraftovými dielami na tomto EP. Kto vie, možno tam niekde nájdete aj opustené kamenné mesto.

5. Čo vás teda inšpiruje vo všeobecnosti? Nielen hudobne, ale celkovo?

Jasne žiariace svetlo Lucifera, nositeľa svetla a osvietenia, ktoré pomáha ľudstvu povzniesť sa nad dobu bronzovú a železnú plnú povier o všemohúcom na vražedného, pomstychtivého a žiarlivého nebeského diktátora na oblohe.

6. Tvorba YEAR OF TEH GOAT v sebe dokonale spája hardrock rokov sedemdesiatych s rodiacim sa heavy metalom zo začiatku osemdesiatych. Čím vám učarovala táto nepochybne silná etapa hudobných dejín? Ktoré diela pokladáte za najobjavnejšie?

Je to široké spektrum hudby a ja by som mohol celý deň vymenovávať mená kapiel ako Coven a Black Widow, ktoré pre nás veľa znamenajú. A tiež všetko ostatné, čo počúvame je zapísané v našom vedomí a podvedomí.

7. Akým spôsobom tvoríte nové skladby? Je to dopredu stanovený proces, alebo nechávate podstatný priestor improvizácií?

Do kompozičného procesu vstupujeme s ideou hlavnej témy albumu. Vyrástli sme totiž na albumoch, kým hudobný priemysel dneška je zameraný na jednotlivé skladby čo je jav, ktorý nastal vo svete hudby v dobe zdieľania súborov. Možno sme radení tiež k tomuto prúdu, ale milujeme predstavu koncepčných albumov. Ďalším krokom je jam z ktorého vznikajú riffy a nápady, ktoré nahrávame a snažíme sa vyskúšať ich rôzne varianty. V záverečnom procese nahrávania pracujeme na tom, čo práve cítime. Ak by sme napríklad nahrávali organ, mellotron a sprievodné vokály skladby „Mystic Mountains“ v iný deň, výsledok by znel odlišne v porovnaní s tým, čo skončilo na EP. Príčinou sú nové myšlienky prúdiace celými dňami v našom mozgu a chaos vládnuci v našich mysliach je tým najlepším možným spôsobom, hehe.

8. Čo YEAR OF THE GOAT a živé vystúpenia? Ako často a za akých podmienok vystupujete? Čím sú podľa teba vaše živé vystúpenia ojedinelé?

Urobili sme niekoľko kratších turné naprieč Európou a odohrali zopár festivalov v Švédsku, Fínsku, Nórsku, Nemecku, Holandsku a Francúzsku. V poslednej dobe sme nekoncertovali, pretože sme sa sústredili na dokončenie nového albumu a dúfame, že bude vonku hneď ako ho dokončíme.

Milujeme živé hranie, aj keď je niekedy ťažké spolu vyjsť. Sme šesťčlenná kapela a podľa môjho názoru by to bolo jednoduchšie, keby sme vystupovali ako trio. Cestovné výdavky často pohltia čiastku, ktorú má dostať kapela našej úrovne za show. Je ťažké, aby v dnešnej dobe kapely hrávali naživo a predávali albumy, keďže predajnosť je nízka a rovnako zisky s koncertov, kým sa nedostanete na istú úroveň popularity. Naša nádej spočíva v tom, že to čo robíme sa bude páčiť väčšiemu počtu ľudí, ktorí prídu na naše koncerty a my budeme môcť hrávať častejšie. Je to na hovno, ale pre väčšinu kapiel je rozhodujúca otázka, za čo zaplatiť nájom a kúpiť jedlo na stôl.

9. Vaša tvorba vychádza na CD aj LP nosičoch. Ktorým dávaš prednosť ty osobne a v čom vidíš silné a slabé stránky jednotlivých médií?

Sme milovníkmi vinylu. Cover albumov je väčší, lepší a coolovejší. CD je lepšie iba v prípade, ak chcete nahrávky počúvať v aute (môj starý kazetový auto prehrávač bol parádny). Poviem to tak: kupujte si naše vinyly aj CD. To je cesta, ako sa radovať z hudby a zároveň nás maximálne podporiť, hehe.

10. Čo MC nosič? Neplánujete niečo aj v tomto smere?

Možno. Určite by som chcel MC, keby som mal svoje staré auto. V súčasnosti mám kazetový prehrávač v kuchyni. Tieto veci budeme musieť prenechať labelu. To je cena, ktorú musíme zaplatiť za to že máme tvorivú hudobnú slobodu a nemusíme sami robiť všetky tie činnosti spojené s distribúciou a propagáciou. Stálo by to za to, aj keď nemáme čas aby sme sa venovali činnostiam spojeným s chodom labelu a zároveň sa venovali komponovaniu, nahrávaniu a koncertovaniu.

11. Vo vašej diskografii sa nachádza jeden full-length album a až 3 EP. Prečo dávate prednosť tomuto formátu? V čom vidíš jeho výnimočnosť?

Prvé EP bolo cestou, ako predstaviť kapelu bez toho, aby sme museli použiť všetku prácu venovanú albumu. Bolo dobré mať niečo, čo pracuje v náš prospech, kým sme my pracovali na debutovom albume. Druhé EP bolo viac 7´´ alebo singlom a vydali sme ho v čase, keď sme hrali na Roadburn festivale a cítili sme, že nastal čas, aby sme predstavili malý náhľad na to ako bude vyzerať druhá doska. To isté platí aj pre toto posledné EP, ktoré je prológom nového albumu. Chceli sme, aby sme vydali všetky naše skladby, pretože nie všetky by sa vošli na album.

12. Novinka „The Key And The Gate“ vychádza u firmy Napalm Records, pričom o predchádzajúce vydania sa postarali Ván Records. V čom vidíš rozdiely medzi týmito labelmi a ako si spokojný s ich prácou?

Ván bol malý label, ktorý robil niektoré veci naozaj špičkovo, ale bolo veľmi ťažké dostať sa s ním nad určitú úroveň. S malou distribúciou bol problém, aby sa naša hudba dostala k väčšiemu počtu ľudí, čo dúfame bude teraz ľahšie. Musíme počkať a uvidíme, či to bolo múdre rozhodnutie ale veríme, že to v tomto bode bolo pre kapelu to najlepšie.

13. Novinka vychádza na troch rôzne kolorovaných vinyloch a tiež na CD. Bol to váš nápad, alebo s tým prišla firma?

Veľa sme o tom nehovorili, ale myslím si, že všetky tri verzie sú cool. Purpurový vinyl bol náš nápad a bol striktne limitovaný počtom 100 kusov. Sami sme zberatelia a tak ich zopár skončilo v našich vlastných regáloch, ale väčšina z nich našla svoj domov u hardcore zberateľov, ktorí mali to šťastie a dostali sa k svojej kópii. Sami milujeme špeciálne edície a tak sme chceli mať niečo podobné a rovnako tomu bude aj s novým albumom. Niečo z toho sú naše nápady a iné nápady labelu.

14. Pripravili ste aj nejaké merchandise?

Budú nejaké veci týkajúce sa novej dosky a máme aj zopár starších, ktoré sa bežne predávajú na našich shows, ale sú dostupné aj v našom shope na facebooku.

15. Ako je to s predajnosťou novinky a aké máte ohlasy na EP?

Netuším, ale myslím si že vinyly sú vypredané a limitované CD pravdepodobne tiež. Ohlasy boli vo všeobecnosti dobré a najväčšou sťažnosťou je to, že EP je príliš krátke a má iba tri songy, kým akákoľvek popová kapela vydá v rovnakom čase 5 alebo 6 skladieb. Je pekné, že ľudia chcú viac a dúfajme, že uspokojíme ich smäd po krvi.

16. Ktorú z vašich nahrávok pokladáš za to najlepšie a naopak, s čím si dnes spokojný najmenej?

Nie sme spokojní s ničím čo sme vydali, všetko je výplodom určitej doby v našich životoch a dokumentom toho, čo bolo kedysi. Nahrávku na ktorej v súčasnosti pracujeme tvoríme už dva roky a s najväčšou pravdepodobnosťou to bude niečo úžasné. Mám tendenciu hľadieť do budúcnosti a nie zotrvávať v minulosti.

17. Aké sú teda vaše plány do budúcnosti?

Dokončiť spomínaný album, nacvičiť živé vystúpenia, ktorých už máme zopár zabookovaných na leto a možno začať pracovať na ďalšom albume...

Všetko bude závisieť na tom, ako bude doska prijatá publikom. Či naše meno ďalej porastie a hlad po našich show sa bude zvyšovať, to je veľmi ťažké predpovedať. Stručná odpoveď by bola „Dosiahnuť svetovú nadvládu v mene Lucifera“.

18. Vďaka za rozhovor. Niečo na záver...

Vďaka že si si urobil čas na rozhovor s nami a bolo mi cťou komunikovať s tebou a vašimi čitateľmi.

Ptal se: Dagon
Odpovídal: YoTG
Překládal: Dagon
Oficiální stránky: Yotg @ fcb
Národnost: Švédská

Přečíst »

1. Since this is the first interview for Mortemzine, please say short history of YEAR OF THE GOAT.

Well, it all started way back, around 2006 if I’m not mistaken. Thomas Sabbathi, lead singer and guitarist, was busy in different projects, but had the idea of putting together a band in the vain of vintage rock with, what is considered by some, a darker message. He and drummer Fredrik Hellerstrom was involved in another project and discussed forming this vision brought up by Thomas. They started working on songs and gathering their horde. A demo was recorded and a deal was secured for the release. It took a few years for it all to come together, since most of their time was put into other projects at the time. In 2011 an EP, “Lucem Ferre”, was finally released. It was well received within underground communities. In 2012 the album “Angels’ Necropolis” was released and was also well received, not only within the underground communities, it also received an award for best debut album by the German version of Metal Hammer Magazine.
In 2014 the band switched label and released another EP, “The Key & The Gate”, as a prologue to the upcoming album, “The Unspeakable”. That is where we are now, hopeful and anxious to reach out with the music to the masses.

2. Your newest piece is the EP "The Key and the Gate" containing 3 songs, while clearly the bearing song is second one in the order "Mystic Mountains". Do you see it same? Was this EP produced in order to release between fans this great composition?

Thank you, the song “Mystic Mountains” has a big place in all of our hearts as well. We really felt this song and the others was a perfect way to show the audience what is to come on the next album. We’ve taken a slightly different turn, but still stay true to the path we set out on when Thomas had his vision of the band.

3. In the text is mentioned "abandoned stone city". Is it particular abandoned and forgotten stone town, or is it pure fiction?

There is an abandoned stone city in existence today, several actually, this one is a specific stone city that might exist in what is known to be reality for some. What is pure fiction? Some argue that it is probable we live in a world of fiction, that it is likely that we are one of many simulations made in a future reality.

4. The final composition is the ambient song "Non-Euclidean Calculus" which evokes in me the story from H.P. Lovecraft "Mountains of Madness“. Do you know the work of this author and is it possibly your inspiration?

We get a lot of inspiration from many directions, H.P. Lovecraft being one such direction. You don’t have to look far down that path to see more connections to Lovecrafts work on this EP. Who knows, you might even find an abandoned stone city in there somewhere as well.

5. What inspires you in general? Not only musically, but overall? The bright shining light of Lucifer, the bringer of light, the enlightenment that helps people rise above the bronze- and iron-age superstitions of an almighty, murderous, vengeful, jealous celestial dictator in the sky.

6. Creation of YEAR OF THE GOAT in itself perfectly combines hardrock of seventies with nascent heavy metal of the early eighties. With what did this certainly strong phase of music history charmed you? Which works do you consider as the most invent?

It’s a wide range of music, I could ramble band names all day, but bands like “Coven” & “Black Widow” has meant a lot to us. Other than that is everything we hear is registered in our consciousness and sub consciousness.

7. How do you create the new songs? Is it predetermined process, or do you leave substantial space for improvisations?

We enter into the process with an idea of a theme for an album. We grew up on albums, the music industry these days seem to be focused on songs, a phenomenon that followed upon the hording of music in the age of file sharing. Maybe we are dated in that manner as well, but we love the idea of concept albums. The next step is to jam on riffs and ideas, record and try out different variations. In the final recording process we work a lot on what we feel in the moment. If I would have recorded the organs, mellotrons & arranged the backing vocals for “Mystic Mountain” on a different day, they would have sounded different from what ended up on the EP. There are new ideas flowing in our brains all day long and chaos reigns in our minds, in the best possible way. Ha ha.

8. What about YEAR OF THE GOAT and live performances? How often and under what conditions do you play live? What do you think about that your live performances are orphan.

We’ve done a couple of shorter tours in Europe and some festival shows in Sweden, Finland, Norway, Germany, Belgium, The Netherlands and France. Lately we haven’t been out, since our focus has been on finishing the new album. We hope to get out a bit when it is done.

We love playing live, sometimes it is difficult to make ends meet though, there are six of us, and I think it would have been a lot easier if we where a three piece band. Travel expenses often times supersedes the amount a band at our level will get paid for a show. It’s tough out there, bands used to play live to sell albums, nowadays bands don’t sell as many albums, but the pay for concerts is still low unless you reach higher levels of popularity. Our hopes is that more people will enjoy what we do and come to our shows, that way we can do more shows. It sucks, but it is a matter of paying rent and putting food on the table for most bands out there.

9. Your creation is released on CD and LP media. Which of them do you personally prefer, and in what do you see the strength and the weaknesses of the media?

We are suckers for vinyl, the album cover is bigger, better and way cooler. The only time a CD is better is when you listen in the car, my old car had a cassette player, that was nice. I would say, buy both the vinyl and the CD, that way you can enjoy the music everywhere and support us all the way. Ha ha.

10. What about MC? Don´t you plan something in this direction?

Maybe, I sure would have wanted one when I had my old car. Got a tape player in the kitchen. We’ll have to leave some of this stuff up to the record label, it’s the price we have to pay to have creative musical freedom and not having to do all distribution and promotional work ourselves. It’s worth it though, we would never find the time to also do all label work as well as writing, recording and touring.

11. In your discography is one full-length album and 3 EPs. Why do you prefer this format? In what do you see its uniqueness?

The first EP was a way to introduce the band without having to put all the work in for an album, it was good for us, it felt really good to have something out working for us while making the first album. The second “EP” was more of a 7” single on vinyl, it was released when we played at the Roadburn festival, we felt it was time to have a little preview of the upcoming album. The same thing with this last EP, a prologue for this new chapter, and we really wanted all songs out there and we wouldn’t have been able to fit them all on an album.

12. News "The Key And The Gate" is released at Napalm Records, while about the previous editions took care Ván Records. In what do you see the differences between these labels and how are you satisfied with their work?

Vàn is a smaller label that makes some really cool stuff, it was hard for us to reach beyond a certain point though. With small also comes the flip side of not having proper distribution where people wanted to get hold of our music. Our hopes are now that it will be easier for people to get a hold of our stuff. We’ll have to wait and see if it was a wise decision. We believe it was the best way for the band at this point.

13. The news is released on three different colored vinyls and also on CD. Was it your idea, or did the company come with it?

We really didn’t say a lot about it, we thought all versions was cool, the magenta colored one was our idea and it was only available from us directly, a limited edition of a hundred copies. We are collectors ourselves so a few of those ended up on our own shelves, but most of them found a home with a fortunate few hardcore collectors around the globe, who managed to get their hands on a copy. We love it when there are special editions so we wanted there to be some of that. And of course there will be a few extra goodies with the new album as well. Some being our ideas and some being the ideas of the label.

14. Have you prepared some merchandise?

There will certainly be some stuff out alongside the coming album and we have some older stuff laying around that we usually sell on shows, but some of it can be found in our store on facebook.

15. How it is about the merchantability of the news and what feedback do you have?

We have no clue, I believe the vinyls are pretty much sold out and the limited edition CD’s are probably heading the same way. Feedback from media has been good in general, biggest complaint seems to be “the EP was to short”, “only three songs”, hell, any pop group would have squeezed in 5 or 6 songs in the same time. Nice that people want more though, that’s a good thing. Hopefully the album will satisfy their thirst for blood.

16. Which of your recordings do you consider as the best and conversely, with what are you unsatisfied the most?

We’re not unsatisfied with anything we have released, everything is the fruit of a certain time in our lives and a documentation of what once was. The recording we’re working on now really stands out for me, it’s been a work in progress for around two years and the end result will most likely be awesome. I tend to look forward and not dwell to much over the past.

17. What are your plans to future?

Being done with this album, rehearsing for live shows, we’ve got something booked this summer. Maybe start working on songs for the next album.
All depends on how the album is received by the audience, if our following will grow, if the demand for our shows will increase and so forth, it’s hard to say. The short answer would be “World domination in the name of Lucifer”.

18. Thank you for interview. Something on the end....

Thank you for taking the time to interview us, it’s been an honor to communicate with you and your readers.

Questions: Dagon
Answers: YoTG
Band page: Yotg @ fcb
Nationality: Swedish

Přečíst »