Hell Fast Attack IX - Živé záznamy
Autor: Dufaq
Název akce:
Hell Fast Attack IX
Vystoupili:
Nokturnal Mortum
Acherontas
Darkened Nocturn Slaughtercult
Obtest
a další
Datum a místo koncertu:
26.-27. 6. 2015
Brno, Autokemp Obora
Void Paradigm - Earth`s Disease
K této skupině jsem se dostal náhodou, jak už jsem poslední dobou řekl mockrát. Název VOID PARADIGM mi byl velkou neznámou. Bez povšimnutí jsem ji nechal i v nabídce alb k recenzím. Když jsem bádal, co se děje, nebo naopak neděje v táboře avantgardních Pin-Up Went Down, nenašel jsem nic nového, což je určitě škoda škodovitá. Nicméně mě nalákalo, že jejich bubeník Alexis Damien se mimo jiné angažuje i ve zvláštně black metalové smečce VOID PARADIGM. A „Earth`s Disease“ je už jejich druhá deska. Taktéž mě navnadilo, jako medvěda na med, info od labelu, že se jedná o muziku pro fans DsO. Což o to, takových by bylo, že. Ale zase mít v rytmické sekci právě Damiena slibuje technickou parádičku. Ještě víc mě zlákal zbytek sestavy. Pánové Julien Payan a Jonathan Théry čarují v doom metalovém monstru Ataraxie a řekněte, že kombinace poblblenců PUWD a funerálna Ataraxie neslibuje opravdu nevšední zážitek? Sama kapela se popisuje coby hypnotic dodecatonic black metal. Aha, ale to si musím pustit, protože nevím, co to má znamenat. Heh.
Jak z mých slov výše vyznívá, není snadné uchopit tvorbu VOID PARADIGM. První dojem byl, že si kapela dělá ze všech srandu. Natočila album demoidní úrovně. Myšleno zvuk. No, tohle jsem opravdu nečekal. Postupně jsem si uvědomil, že mám problém spíše skladatelského charakteru. Že se vůbec nejedná o normální rockovou stavbu. Že muzikanti jedou jakoby bez cíle směrem nikam. O hudebním směru dodekafonie nic nevím, jen že skladatelé zde využívají dvanáct tónů a že chápání harmonických vazeb a vůbec zažitých představ je jim lhostejné. Navodit se do potřebného transu k vstřebání podobné muziky chce silný rituál k osvobození zažitého chápání hudby a zařadit do svého vnitřního repertoáru duchovní svobodu, kdy je třeba shodit okovy kořenů. Vzhledem k tomu, že jedna z funkčních složek je black metal, je to o to složitější. Člověk má tendence hledat paralely s tím, co zná a ono si to žije vlastním životem. Nahrávka sama o sobě trvá pouze něco málo přes půl hodiny, ale dostat se do ní, vstřebat ji a udělat si názor je úkol složitější, než by se mohlo zdát. Postupně se ale začne tento filozofický traktát vybarvovat. Připadne mi, že jak filozofická jsou lyrická témata o pojímání člověka vesmíru, o prázdnotě a její definici, pánové vetkali i do hudby, která rovněž více vybízí k otázkám, než vám odpoví. Vašemu klidu nepřidá nic na pohodě ani nervní řev Jonathanův, jehož projev je na hony vzdálený jeho doomovým působištím. Jeho hlas má tendence ohlušovat hardcorovým nátlakem s jedovatou slinou sirnatého démona. Album je rozděleno do pětice traktátů, které nakonec svoje poklady vydají. Skladby se opravdu nesvazují ani stylovým záběrem a kupodivu, když se vám náhodou nezastaví dech z úhybných rytmů, můžete ochutnat směsici black metalu, drone čehosi, jazzu, punkového hard coru. I toho doomu se dočkáte. Zároveň se nejedná o mišmaš. Jakmile se naladíte na jejich psychický stav, připadne vám normální každý tón.
Když jsem po delším čase přemýšlel, jak se vlastně postavit k „Earth`s Disease“, zda ji doporučit coby zajímavou libůstku nebo jako bláznivý bordel odsoudit, napadlo mě, že je zvláštní, jak se může geniálnost se šlendriánstvím pojit v jeden svazek. Nějak se nedokážu napojit na jejich způsob hudebního myšlení. I když si všímám nepřehlédnutelného mistrovství, nějak mi přijde, že tomu pořád něco schází nebo naopak už chybí. Nejedná se o žádné cucáky, ale all star sestavu francouzského metalu napříč žánry. V kostce se dá říct, že se nám s „Earth`s Disease“ dostává nápady plného díla, virtuózního mistrovství, absolutní svobody, která kapelu zavedla tak daleko, kde může zůstat sama a nepochopena.
Autor: Garmfrost
Seznam skladeb:
1. Crushing the Human Skull
2. Revenge
3. Earth's Disease
4. Sick Life Fading
5. From the Earth to the Skies
Oficiální stránky:
Void Paradigm
K recenzi poskytlo vydavatelství:
Apathia Records
Země původu:
Francie
Rok vydání:
2015
6/10
Master´s Hammer - Kult mládí a mrazu
„Když vzkřísils kdysi jednoho dvounohého
Monstra s půltuctem končetin pomineš?“.
Znovu sa blíži sladký čas letných prázdnin naplnený slnkom, vodou a vôňou exotických diaľav. A to je ten pravý čas na ďalšiu dávku krátkeho pripomenutia sa jednej dobre známej blék metálovej veličiny. No a že je reč o MASTER´S HAMMER je snáď nad mrazivú pohrebnú Lunu jasnejšie.
Ak by sme vedľa seba postavili hudobné príspevky Pánovho kladiva od znovuzrodenia v podobe „Mantras“ až po aktuálny sedempalec „Kult mládí a mrazu“ vykazuje grafická úprava všetkých siedmych nosičov (nerátam medzi ne súhrnnú kolekciu demo nahrávok) jednu zaujímavú paralelu. Všetky okrem návratového „Mantras“ a práve pitvanej novinky totiž okamžite prezradia svojho autora nielen svojou technikou, ale aj námetom. No jedným dychom musím dodať, že sú to práve dve spomínané výnimky, ktoré mi po vzhľadovej stránke nesedia vôbec. Až do príchodu „Kultu mládí a mrazu“ som si myslel, že to bude práve comebackový album, ktorý predstavuje (čo sa grafiky týka) to úplné dno. No nový singel ma žiaľ presviedča, že tieto dná budú hneď dve. Franta Štorm síce uvádza, že to bola práve táto maľba, ktorá bola studnicou náhlej inšpirácie, no napriek tomu tá prepestrá paleta farieb z ktorej pozvoľna vystupujú tri tváre (z ktorých jedna mi až bolestne evokuje jednu dobre známu postavičku filmu Doba ľadová) nie je to, čo si ja osobne predstavujem pod pojmom „obal pre MASTER´S HAMMER“. A korunu tomuto dojmu nasadí použitý font písma. Iste, uznávam že sa jedná taktiež o Františkovu prácu, no určite nie som sám, kto by radšej privítal dobre známe kultové logo. No ani to by nemalo silu vylepšiť celkový, naozaj nie príliš vydarený dojem. Oveľa lepšie sú na tom dve čiernobiele perokresby schované vo vnútri obalu, ktoré vytvárajú presne tú pravú obskúrnu atmosféru.
Texty
„Mrzne dobře a bude mrznout ještě líp
Blíží se orbitální disfunkce:
Dráha Země jest vychýlená
A vzdaluje se od Slunce“.
Ak to už v minulosti s hudbou MASTER´S HAMMER dopadalo akokoľvek, toto voľné združenie hudobníkov sa vždy mohlo spoľahnúť na jednu trvalú a nemennú istotu a tou bolo Štormovo zaručene originálne a nezameniteľné veršotepecké umenie v ktorom, dovolím si tvrdiť, v našich končinách nemá konkurenciu. No „Kult mládí a mrazu“ prináša aj na tomto poli ľahké sklamanie. Nie, nechápte ma zle - textová stránka je v porovnaní s konkurenciou stále vysoko nadpriemerná, ale ak ju hodnotím v kontexte tvorby Pánovho kladiva, bolo už oveľa lepšie. Prvá z dvoch skladieb síce prináša dobre známy nadhľad a pointu plnú tak trochu lovecraftovskej atmosféry plnej obživnutých chápadiel dávno vyhynutých species ale stále cítim, že to akosi nie je ono. A tento pocit nepríjemne umocňuje „B“ strana vinylu. Lyrika songu „Kult mrazu“ je podľa môjho názoru už tak trochu na hrane. Ale stále opakujem, že hodnotím v rámci MASTER´S HAMMER a stále zostáva pravdou dobre známe tvrdenie „čo by dali iné kapely za TAKÚTO úroveň textov“.
Vyjadřuje emoce zabarvením
Amoeba kaboní se do fialova
Gigantická chapadla se v živá mění“.
A na záver HUDBA
Tak poďme sa konečne pozrieť aj na tú najpodstatnejšiu časť tohto prázdninového singlu. O hudobnú a nástrojovú stránku sa očakávane postaral Štorm, kým Necrocock dodal dobre známe anjelske vokály a chorobné harmónie. A tretím do partie bol tajomný Morfeus, ktorý mal na starosti bicie. No už dopredu musím prezradiť, že nie je potrebné pátrať po osobe, ktorá sa za týmto snovým pseudonymom skrýva, pretože meno patróna spánku platí v tomto prípade za metaforu bubeníckeho automatu. A žiaľ, tak ako v prípade „Vagus Vetus“ je to na výsledku citeľne poznať. Z tohto hľadiska to vnímam ako jednoznačne premárnenú príležitosť zvlášť potom, ako si pripomeniem skvelú prácu ktorú odviedol Honza Kapák na „Vracejte konve na místo“.
Inak obidve položky, teda „A“ strana „Kult mládí“ a béčková „Kult mrazu“ prinášajú solídny štandard toho, s čím prichádza MASTER´S HAMMER posledných päť-šesť rokov. Teda žiadny citeľný prepad, ale na druhú stranu ani nič veľkolepé, čo by nadchlo a chytilo za srdce preplnené čiernou krvou. Obidva songy sa sunú vpred v strednom tempe pričom o poznanie melodickejší a ucelenejší je prvý z nich. No na druhú stranu to, čo „Kult mrazu“ stráca v textovej a hudobnej (melodickej) rovine, to bohato vyvažuje pestrou škálou nie nezaujímavo vystavaných klávesových plôch. A tak hoci u mňa o kúsok víťazí „Kult mládí“, je to práve „Kult mrazu“ ktorý zľahka naznačuje jednu z možných ciest, kam sa uberať ďalej.
I v jemných vlásečnicích
Rybničných hvozdů a křovin
Psychoteror mrazu je přítomný“
Autor: Dagon
Seznam skladeb:
1. Kult mládí
2. Kult mrazu
Oficiální stránky:
Master´s Hammer
K recenzi poskytlo vydavatelství:
Jihosound Records
Země původu:
Česká republika
Rok vydání:
2015
--/10
Clouds Taste Satanic - To Sleep Beyond the Earth
Na nové objevy není nikdy pozdě a jedním takovým by mohli být mlaďoši CLOUDS TASTE SATANIC. Pod tímto trochu matoucím názvem se ukrývá pětičlenná doomařina z New Yorku, odkud také přicestovalo CD se skromným obalem a zatěžkaným materiálem o dvou chodech. CLOUDS TASTE SATANIC se dali dohromady někdy před dvěma lety, kdy uznali za vhodné, že by bylo dobré vypustit něco málo kalu do zatuchlých vod zkázonosného řemesla a vykašlat se na svou post-rockovou minulost. Abychom si trošku přiblížili, s jakou k nám chlapci doopravdy přišli, musím na ně prásknout, že si nějak nerozumí se zpěvákem, nechtějí ho do party a úplně v klidu si vystačí s instrumentálním hrobařením. Díru v zemi je třeba vykopat, ne si u ní honit hrdlo, říkají. Hudba CLOUDS TASTE SATANIC v sobě nese prvky starých Sleep,nebo Earth, a stejně tak ji můžeme zařadit po bok mladších Bongripper nebo Dark Buddha Rising.
Debut si to šine pěkně pomalu, stejně jako se plouží oblohou těžké mraky nad hlavou. Dva víc jak dvacetiminutové songy sebou nesou opakující se motivy, primitivní doomové balení s příchutí stoneru, nezbytné ozvěny kostelního zvonu a špetkou rituálních ambicí. Skladby se daří docela rozhýbat ve smyslu rozumné míry motivů, měnících se riffů a občas se do mysli vkrade pohaslá epika. Jinak je to dílo vhodné zejména do plískanic a nočních pohybů po prázdné ulici, kdy se v jednom probudí potlačované nekrotické choutky a musí si honem odskočit na krchov pro nějaký ten suvenýr. Třeba kropítko.
O nějaké ukrutné mši ale nemůže být řeč. Jde o takový nemocnější druh meditace, který je na jednu stranu tak nějak free a na tu druhou úpí pod dohledem zaklínadla. CLOUDS TASTE SATANIC nepřišli s něčím, co by citovalo nové stránky doomové kroniky, ale poměrně zdařile připomínají, že v jednoduchosti je síla, a když se správně zatlačí na pilu a zbytečně se nepropadá depresím, je i doom stylem, co může mít koule. Na nějaké velké ortely to v případě těchto Amíků nebude, není jich ani třeba. Řekněme si jen jedno důležité, a to fakt, že se tahle grupka uvedla slušně zvládnutým debutem, o který bude fajn někdy v příštích týdnech ještě párkrát zakopnout.
Autor: Victimer
Seznam skladeb:
1. To Sleep Beyond the Earth I-IV
Oficiální stránky:
Clouds Taste Satanic @ facebook
K recenzi poskytlo vydavatelství:
Vlastní vydání
Země původu:
USA
Rok vydání:
2014
6.5/10
K.F.R - Nekro
Ve Francii (vlastně skoro nikde) nesvítí pořád jen sluníčko, krásný Francouzky v krátkých sukýnkách (nebo bez nich) nežvatlají v kavárnách za romantického soundtracku k Amélii z Montmartru. Dost často je tu stejně jako v jiných částech světa obloha ocelově šedá a zima, která zaleze pod jakoukoli vrstvu oblečení. Donekonečna leje a po silnicích teče bláto. Dnes vás ale nečeká nahrávka atmosferického black metalu (tedy ne toho, který si pod touto škatulkou představíte), jak by se z mého úvodu o počasí mohlo zdát. Tady jde o lidské zlo, kterého je ovšem, nic si nenalhávejme, Francie také plná.
Za touto nahrávkou stojí umělec Maxime Taccardi, který má na kontě artworky (mimojiné) pro velké množství kapel, například českou Silvu Nigru („Bible Bolestných Nářků“), nebo pro novinku Diabolicum (Ia Pazuzu). Zanedlouho se mi snad povede dokončit rozhovor s touto zajímavou osobou, nicméně zatím jen krátce ocituji metal-archives. K.F.R je zkratka Kafir - v arabštině bezvěrec. Cílem tohoto projektu je převést umělcovo obrazy na zvuk. Jak to tedy zní ?
Na první poslech lze poznat, že autor ctí tradice Les Legions Noires. Instrumentální stránka je primitivní, zvuk špinavý, k popisu vokálu stačí ocitovat název desky -NEKRO-. Celé to velice bolí. Z hlasu vystřikuje nenávist. Za chvíli se nenávidíte i vy, že to vůbec posloucháte. Jediná fascinace (alespoň pokud jde o mě) je možná pouze na duchovní/duševní úrovni právě v ten moment, kdy cítíte nenávist k sobě i ke všem ostatním s podobnou intenzitou jako sám autor. Za mě to funguje skvěle. Nicméně je to takové recenzentské rošambo, protože jsem již ovlivněn jinou stránkou autorovy vizuální tvorby a to videoklipem, který spolu s nahrávkou i obrazy vznikl. Obratem ho k recenzi přikládám, abych nakazil i vás.
Techniku kresby i malby (nejen krví) ovládá Maxime Taccardi bravurně, nicméně ve většině jeho současných kreací na realistické prvky zvysoka sere (takže to laik nejspíš nepozná), obrazy jsou velmi expresivní a uvolněné. Zato pozná jednoduchou instrumentaci hudební části tvorby. Stejně jako u obrazů nejde o technickou kvalitu a přiblížení se libovolnému ideálu, ale o autentickou expresi nenávisti strachu hnusu a smutku. Při poslechu se do mysli plíží šílenství. Mám pocit, že jeho infiltraci velmi napomáhá právě jednoduchost a nepříjemný patos skladeb. Celé mi to došlo až po shlédnutí výše zmíněného videoklipu, nicméně jsem si jist, že pro většinu lidí schopných tuto odpornou hudbu poslouchat, bude stačit i sama o sobě.
Jelikož se necítím jako kritik umění a zatím nevidím dostatečně hluboko, nepřísluší mi číselně hodnotit toto složitě jednoduché dílo. Jako obvykle ustrnu na tom, že zapojím empatii a prožiju pár ne zrovna příjemných chvil spolu s autorem. Přeji vám tedy všechno nejhorší při poslechu K.F.R ! Smrt!
Autor: MW
Seznam skladeb:
1. Intro
2. I
3. II
4. III
5. IV
6. V
7. VI
8. VII
Oficiální stránky:
K.F.R. @ facebook
Stránky vydavatelství:
Misanthropic Art Productions
Země původu:
Francie
Rok vydání:
2015
--/10
Melechesh - Enki
Když se řekne MELECHESH, mnohým vstanou vlasy na hlavě a budou mlít cosi o přeplácanosti v jejich hudbě. Tak teď zahodím předsudky a ponechám za sebou i okolnosti a místo, odkud recenzi píšu. A že by ty předsudky mohly vzhledem k účasti mnohých hostí vyvolat i kopřivku. Tak snad nikomu nenaskáčou pupínky 18x18.
Sotva se bude kdo divit, že jsem jako první pustil třetí „Lost Tribes“. Zkrátka mi zvědavost nedala, abych se nepřesvědčil, zda Max Cavalera píseň pokazil, nebo ne. Naštěstí se podezření na neúspěch nepotvrdilo a „Lost Tribes“ patří k tomu lepšímu, co „Enki“ nabízí. Už jen v kontextu prvních dvou - „Temper Tempest Enlil Enraged“ a „The Pendulum Speaks“. Říkejme jim třeba otvíráky plné thrashingu. Mnohem hravější a zajímavější je právě „Lost Tribes“. Max a Ashmedi se vokálně doplňují, přičemž hudba je sympaticky proměnlivá. Max tedy tlačí na hlasivky o dost razantněji, ale jak již bylo řečeno, rozhodně to není ke škodě věci. Ve skutečnosti se ale do celého alba dostanete tak se sedmým poslechem a rozhodně se nebudete nudit ani při poslechu následujících „Multiple Truths“, kde se v tónech thrashingu dozvíte cosi o enochiánském paradoxu. Za zmínku určitě stojí i sóla v závěru skladby. Skutečným vrcholem je ale pátá skladba „Enki - Divine Nature Evoken“, jež má parádní úvod navázaný na Střední východ, plně vyhovující střední tempo a při opakovaných posleších objevíte mnoho zajímavého, spoustu vazeb klasického thrashe se středovýchodní muzikou. Vše je okořeněno kytarovou prací v závěru. Za mě nejlepší kus celé desky. Úplně odlišná je pak „Metatron And Man“, kde nám MELECHESH servírují metal bez kompromisů. Zajímavé jsou v ní určitě sbory a taky jedna taková lahůdka - totiž snad tympány, které slyším v úvodu. Netroufám si to tvrdit s jistotou, ale kapele by jejich využití mohlo do budoucna slušet. Z ničeho se stane skvostná palba podpořená více než jen zajímavými sóly. Obecně je práce sólové kytary velikou předností desky a dokladuje to právě „The Palm The Eye And Lapis Lazuli“.
„Doorways to Irkala“ hraničí až s meditační hudbou, což při délce 8 minut začíná trochu vadit. Ale tací Ashmedi & spol. jsou. Buď do vás jdou nekompromisní řeží, nebo hladí středovýchodními rytmy, což je případ právě osmičky. Leč proti gustu žádný dišputát. Poslouchám ji se zájmem, a kdo se na to necítí, jednoduše „Doorways To Irkala“ přeskočí a pustí se do druhého vrcholu desky - závěrečné „The Outsiders“, neuvěřitelné řeže opět doplněné hosty a běžící jakoby ve dvou rovinách. Popsat to není jednoduché, ale zde MELECHESH předvádí, jak dokážou propojit ducha Středního východu s thrash metalem. A to je moc dobře. I přes tu hopsavou blbůstku uprostřed. Není špatné být „přihlížejícím“, kterými jsme ostatně my všichni. Nakonec, všichni jsme vlastně Asyřané. Možná proto nás tahle hudba baví, alespoň některé.
Technicky a zvukově se dnes již Američané MELECHESH posunuli zase o píď dál. Je sympatické, že stále tvoří to, co jim jde nejlépe, a i přes účast mnohých hostů nesešli z cesty, po které kráčí. „Enki“ v mých očích a uších nepřekoná pro mě posvátnou „Sfingu“, má ovšem ambici stát se druhou nejoblíbenější deskou kouzelníka Ashmediho a jeho party.
Autor: Darkangel
Seznam skladeb:
1. Tempest Temper Enlil Enraged
2. The Pendulum Speaks
3. Lost Tribes
4. Multiple Truths
5. Enki - Divine Nature Awoken
6. Metatron and Man
7. The Palm the Eye and Lapis Lazuli
8. Doorways to Irkala
9. The Outsiders
Oficiální stránky:
Melechesh
Stránky vydavatelství:
Nuclear Blast Records
Země původu:
Nibiru
Rok vydání:
2015
8/10
Interview with Legion of Andromeda
1. Since this is the first introduction of LEGION OF ANDROMEDA for Mortemzine, please first of all say short history of the band.
I'm italian while -M- is Japanese: we both live in Tokyo and share a common obsession with deranged music so it seemed natural to start something together.
2. I don´t use to ask on the name, but I´ll make an exception in your case. Why just LEGION OF ANDROMEDA?
It's majestic, grandiose, powerful. It's a matter of fact that the Andromeda constellation is approaching the earth with the sole intent of devouring it: so, we like to imagine the band as the emissaries of that galaxy, we're it's Legion, our music is the materialization of said devastation process.
3. Your debut was released by label Unholy Anarchy Records straight in vinyl form. How did to your cooperation come? Are you satisfied with the cooperation? Had you been choosing in case of label from more offers or was this the first and only offer?
We first came in contact with the UK based label At War With False Noise and agreed to put out the album together for the EU market, while Unholy Anarchy, who are close friends with AWWFN and often share releases with, released it in the USA. And, yes, we're totally satisfied with the cooperation with both labels so far.
4. As I mentioned, debut was released in LP form. Why did you decide for this form? In what is the vinyl different from other forms (CD, MC) for you?
Having been recorded by the legendary Steve Albini at his own Electrical Audio in Chicago (a massive achievement for us) the choice of vinyl was mandatory, also because it was recorded entirely on analog. Analog rocks: fuck digital.
5. Before releasing the debut „Iron Scorn“you had only one demo record on your account. Try to compare the material on this demo with that, what the debut brings.
Besides the Albini's production, which is immense, the songwriting got more focused and refined. We sharpened our attack, relying only on us and not on the tricky will to add more instrumentation or arrangements. We became even more minimal and that's the way we want to "evolve"...or I'd better say, involve.
6. „Iron Scorn“offers an interesting material. Your compositions have the form of monotonous rolling monuments, which act on me like death metal ritual music with the admixture of industrial and piece of noise. It seems like you try to create death metal mantra. How actually looks your composition process?
We simply start from riffs. Riffs lay on the drum machine pattern which is always the same, with the solely exception of tempo, and which is LOA's pulsating core. Then came vocals. I like to point out that, despite the general monotony and repetition, there are subtle dynamics and shifts that we carefully juxtapose in order to keep things interesting and tension up.
7. Yet to previous question. However the whole album is inconceivably monotonous, various compositions are made in way that their length is such precise to immersive the listener, but they stop right at the moment when it is threaten that the listener get bored. How do you know, when exactly you have to end up the composition?
We always naturally feel it and, again, thanks to those aforementioned dynamics everything came in place.
8. What about LEGION OF ANDROMEDA and live performances? Do you play live? How do your shows look like? Do you play the compositions just like we can hear them on the album, or do you leave the space for improvisation?
Our live benefits from hate which is also the primal engine that move our music and all the pissed off energy we want to outburst. Stage production is inexistent as we literally have no illumination but only a giant strobe light in front of the audience that pulsates with the drum machine tempo. It's a massive torturous trance.
9. You came from Tokio. Try to describe your home scene. Which bands do you consider the beneficial? Which from the home records did interest you the most?
We're relatively new in the scene, so I cannot answer properly but it seems that here, like anywhere in the world, there's a tendency to follow trends instead of doing something original which is a shame. Of course there are really cool bands though, one of them being Sete Star Sept...they're fucking insane.
10. Japan is inter alia the region where the noise is very popular. What do you think about it?
The contribution that Japan gave to noise music is enormous. Back in the '80s Japan had all these pioneering artists like Hijokaidan, Merzbow, etc. that literally breaked new grounds and elevated art to the top. Total respect.
11. In what is Japan scene unique compare to the rest of the world? And how are your home fans like?
Insanity here is a totally different thing from its western counterpart. And the results it can have on art are unique. I mean, the Japanese social system is completely different from the western one and the huge social pressure, the need to conform, the work ethic, the values, the general ethos, etc. have all a huge impact on people's behavior. So it's natural that reacting to an extreme system like this (and reacting with music) can be as extreme, insane and unique as the system itself.In a sociological perspective is extremely fascinating.
12. In nowadays electronic world the internet plays the leading role undoubtly, considering the fanzin as well. What is your relation to classic printed zin? Do you think that they still have their place on the scene?
We're quite old and grew up reading zines and printed magazines. The obiquity of music, even underground music, is because of the digital media: it's a lot easier to being informed about the scene and bands now can of course benefit from that. But this is also ruining the pleasure of discovery and the mysterious aura of the old days. And I think it's promoting conformity over quality and establishing idiotic trends and behaviors. It's a double edged sword.
13. Do you prepare some merchandise to support the album „Iron Scorn“?
We may have something in the works for tours.
14. How it is about the merchantability of your debut and what feedback do you have? How do you satisfied with the album hindsight?
We got a lot of good reviews but got also the lowest scores ever like 3/10 28/100 and comments like "this is the most horrible album I ever heard" which is good for us, as it's completely destabilizing the status quo and totally anti-trend. Better 0 than 6 as the latter would mean a total failure: love us or hate us, there's no middle ground, no compromise. We didn't sold a lot of copies, which we perfectly understand as the public is still not ready for us, the public likes trends and we hate trends. Moreover nobody sounds like us: we're not the shitty nth standard doom band, we're Legion Of the fucking Andromeda.
15. Do you think about the new material already? Which direction should the new compositions move compare to debut?
Yes, we're working on new material and it's more primitive, repetitive and stripped down than ever. Hail obtusity.
16. Thank you for interview. Something on the end...
LIVE TO HATE.COSMO HAMMER MASTER OF THE UNIVERSE.
Answers: R
Band page: Legion of Andromeda @ Bandcamp
Nationality: Japanese/Italian
Legion of Andromeda
1. Keďže sa jedná o prvé predstavenie sa LEGION OF ANDROMEDA na Mortemzine, poprosím ťa na začiatok o stručnú históriu kapely.
Ja (R) som Talian a M je Japonec. Obidvaja žijeme v Tokiu a zdieľame spoločnú posadnutosť vyšinutou hudbou takže bolo úplne prirodzené, že sme začali spolupracovať.
2. Zvyčajne sa nezvyknem pýtať na názov, ale vo vašom prípade urobím výnimku. Prečo práve LEGION OF ANDROMEDA?
Je to majestátny, grandiózny a silný názov. Skutočnosťou je, že súhvezdie Andromeda sa blíži k Zemi s jediným účelom pohltiť všetko, čo jej stojí v ceste a my predstavujeme sami seba ako vyslancov tejto galaxie. Sme Légia a naša hudba je zhmotnením spomínaného devastačného procesu.
3. Váš debutový album vyšiel u labelu Unholy Anarchy Records hneď vo vinylovej podobe. Ako prišlo k spolupráci s týmto labelom? Ako ste spokojní so spoluprácou? Vyberali ste si v prípade labelu z viacerých možností, alebo toto bola prvá a jediná ponuka?
Náš prvý kontakt bol s britským labelom At War With False Noise s ktorým sme sa dohodli na spolupráci pre európsky trh, zatiaľ čo Unholy Anarchy, ktorí sú spriateleným labelom At War With False Noise vydali album pre americký trh. A áno, so spoluprácou s obidvomi labelmi sme maximálne spokojní.
4. Ako som spomínal, debut vyšiel v LP podobe. Prečo ste sa rozhodli pre tento nosič? V čom je pre vás vinyl iný oproti ostatným médiám (CD, MC)?
Potom ako sme nahrávali u legendárneho Steveho Albiniho v jeho Electrical Audio štúdiu v Chicagu, čo vnímame ako obrovský úspech, bol vinyl povinnou voľbou už aj preto, že nahrávka bola striktne analógová. Analóg vládne, srať na digital.
5. Pred vydaním debutu „Iron Scorn“ ste mali na konte iba jedinú demo nahrávku. Skús porovnať materiál na tomto deme s tým, čo prináša debut?
Okrem Albiniho produkcie čo je obrovský rozdiel, prináša debut sústredenejšie a rafinovanejšie skladby. Zaostrili sme náš útok a spoliehali sme sa iba na seba bez zložitých inštrumentácií a aranžmánov. Stali sme sa oveľa minimalistickejšími čo je cesta, ktorou sa chceme „vyvíjať“... alebo lepšie povedané smerovať.
6. „Iron Scorn“ ponúka zaujímavý materiál. Vaše kompozície majú podobu monotónnych valivých monumentov, ktoré na mňa osobne pôsobia ako death metalová rituálna hudba s prímesou industriálu a kúskom noise. Je to akoby ste sa pokúšali o vytvorenie death metalovej mantry. Ako vlastne vyzerá váš kompozičný proces?
Začneme jednoducho od riffov. Riff napasujeme na automatického bubeníka, ktorého rytmus je nemenný s výnimkou tempa a ktorý predstavuje pulzujúce jadro Legion Of Andromeda. Potom prichádzajú na radu vokály. Tu by som rád poukázal na fakt, že napriek ich všeobecnej jednotvárnosti a opakovania je v nich dynamika a jemné posuny ktoré budujeme starostlivo s cieľom udržiavať napätie.
7. Ešte k predchádzajúcej otázke. Napriek tomu, že celý album je nepredstaviteľne monotónny, jednotlivé kompozície sú vystavané tak, že ich dĺžka je presne taká, aby poslucháča vtiahla do deja, ale skončia presne v momente, keby hrozilo, že začnú nudiť. Ako viete, kedy presne danú skladbu ukončiť?
Vždy to prirodzene cítime a ako už bolo povedané, vďaka vyššie zmienenej dynamike to všetko zapadá na svoje miesto.
8. Čo LEGION OF ANDROMEDA a živé vystúpenia? Hráte naživo? Ako vyzerajú vaše show? Odohráte skladby presne tak ako ich môžeme počuť na albume, alebo nechávate priestor aj improvizácií?
Naše vystúpenia ťažia z nenávisti ktorá predstavuje prvotný motor poháňajúci našu hudbu nasiera všetkých svojou energiou ktorú chceme doviesť až k výbuchu. Pódiová produkcia v podstate neexistuje - nemáme žiadne osvetlenie ale iba jedno stroboskopické svetlo pred publikom, ktoré pulzuje v rytme bicích. Je to obrovsky mučivý tranz.
9. Ako bolo povedané, pochádzate z Tokia. Skús popísať vašu domáce scénu. Ktoré kapely považuješ za najprínosnejšie? Ktoré z domácich nahrávok ťa v poslednej dobe najviac zaujali?
Sme pomerne noví na scéne takže neviem či som ten správny, ale zdá sa mi že tu, podobne ako všade na svete je tu tendencia nasledovať trendy namiesto snahy robiť niečo originálne, čo je škoda. Ale samozrejme že sú tu výborné kapely a jednou z nich je Sete Star Sept, ktorí sú kurva šialení.
10. Japonsko je okrem iného krajinou, kde sa veľkej popularite teší noise. Prečo je tomu podľa teba tak?
Príspevok ktorý dalo Japonsko noise je obrovský. V osemdesiatych rokoch odtiaľto pochádzali všetci priekopníci žánru ako Hijokaidan a Merzbow a pod., ktorí dokázali doviesť k vrcholu umenia tieto nové prvky. Zasluhujú si totálny rešpekt.
11. V čom je podľa teba japonská scéna jedinečná v porovnaní so zvyškom sveta? A akí sú vaši domáci fans?
Domáce šialenstvo je úplne iného charakteru ako to zo západu a to vo výsledku môže mať na umenie jedinečný dopad. Myslím, že japonský spoločenský systém je úplne odlišný od toho západného. Je tu obrovský spoločenský tlak spočívajúci v nevyhnutnosti dodržať pracovnú etiku, hodnoty, všeobecný étos a podobne a to všetko má obrovský vplyv na správanie ľudí. Takže je prirodzené, že reagujú na extrémnosť systému ako je tento prostredníctvom hudby, ktorá tak môže byť extrémne šialená a jedinečná ako systém samotný. Zo sociologického hľadiska je to nesmierne fascinujúce.
12. V dnešnom elektronickom svete hrá jednoznačne prím internet, aj čo sa fanzinov týka. Aký je tvoj vzťah ku klasickým tlačeným zinom? Majú podľa teba ešte svoje miesto na scéne?
Sme pomerne starí a vyrástli sme na čítaní tlačených zinov a časopisov. Všadeprítomnosť hudby dokonca aj undergrouondovej hudby je jedným z dôvodov existencie digitálnych médií. Dnes je oveľa jednoduchšie byť informovaný o scéne a kapely samozrejme z toho tiež môžu ťažiť. Ale na druhej strane to ničí radosť z objavovania a auru starých čias. A myslím, že to tiež podporuje kvantitu nad kvalitou a nasledovanie idiotských trendov a správania sa. Je to dvojsečný meč.
13. Pripravili ste na podporu albumu „Iron Scorn“ aj nejaké merchandise?
Máme niečo v pláne na turné.
14. Ako je to s predajnosťou vášho debutu a aké ste na album zaznamenali reakcie? Ako ste s doskou s odstupom času spokojní vy sami?
Máme veľa dobrých recenzií ale tiež najnižšie hodnotenia ako 3/10 alebo 28/100 a komentáre typu „toto je najstrašnejší album aký som kedy počul“, čo považujeme za dobré, pretože to úplne destabilizuje status quo a pôsobí to úplne anti trendovo. Lepšie 0 ako 6 čo by neskôr pôsobilo ako zlyhanie. Milujte nás alebo nás nenáviďte. Nie je žiadna stredná cesta, žiadny kompromis. Nepredali sme veľa kópií a dokonale chápeme, že publikum ešte nie je na nás pripravené - publikum miluje trendy a my ich nenávidíme. Navyše nikto neznie ako my. My nie sme žiadna zasraná doomová kapela, my sme zasraná Légia Andromedy.
15. Uvažujete už o novom materiáli? Akým smerom by sa v porovnaní s debutom mali nové skladby uberať?
Áno, pracujeme na novom materiáli ktorý je primitívnejší, viac opakujúci sa a jednoduchší ako predtým.
16. Vďaka za rozhovor. Niečo na záver...
Žite v nenávisti. Cosmo hammer master the universe.
Odpovídal: R
Oficiální stránky: Legion of Andromeda @ bandcamp
Národnost: Japonská/Italská
Akrotheism / Septuagint - Sphinx: The Great Enigma of Times
Řecká dvojice blackového podzemí dává na vědomí, že se s ním musí do budoucna počítat s daleko větším respektem, než tomu doposud nasvědčovaly jejich kroky. AKROTHEISM mají za sebou dlouhohrající album, řekl bych lehce nadprůměrné kvality, a SEPTUAGINT pouze ípíčko o fous horší chutě. Beru tato dílka jako takové oťukávání a současné splitko jako možnou cestu. Před časem propukla na slunném poloostrově epidemie black metalu všech forem, kde před sluncem zalezlí hašišáci kují nekalé pikle. Jak jsem už předeslal, obě smečky jsem měl zaregistrované coby začínající, nic moc kapely a obě mi víceméně vytřely zrak. AKROTHEISM každopádně, u SEPTUAGINT to trochu vázne, ale o průšvih se nejedná, když tedy odhlédneme od faktu, že kapela hraje poměrně dlouho. Obě holdují okultním vědám, nebo se jimi alespoň honosí. Nicméně vypadá to, že nějakou školící literaturu si přečetli. Jejich směr je dán a možná se jednou dostanou alespoň za bránu, aby spatřili ukryté všednímu zraku. Nyní jsme v přítomnosti, kdy je jasné, že mistři tajemných věd mezi členy obou kapel nejsou. Zde moje výtka platí zneužití klišé čarodějnického black metalu, kdy podobné spolky dělají ze sebe spíš šašky než vážené mágy. Velkoleposti Acherontas, Devathorn, Thy Darkened Shade nebo Serpent Noir tyto kapelky nedosahují, ale kdo ví, co bude v budoucnu, že.
Když se ovšem odpoutáme od této složky, máme před sebou poměrně zajímavý metal. Splitko obsahuje pouhé tři skladby. Z toho dvě od AKROTHEISM a jedna SEPTUAGINT. Stopáž tedy působí na první dojem přepáleně. Jako první mě napadla cynická myšlenka, že si mlaďoši troufají, vezmeme-li v potaz tuctovou krátkou minulost. Úvod alba patří nejsilnější kompozici, a sice „Syn Panti (The Great Enigma)“ v podání AKROTHEISM. Nejkratší složka díla (pouhých osm minut, heh) nabízí black metal extra třídy. Jako bych slyšel ozvěny polské scény se vší chladnou krásou kapel typu Massemord, Furia, Mgla… Cítíte tutéž oslavnou sílu vítězství temných sil. Svižné tempo skladby nepřesahuje do zběsilosti, krásně uhání poháněno hrdelním řevem zlolajného kočího. Následující skladba stejného interpreta nabízí naprosto rozdílné postupy, které až v druhé půli čtvrthodinového kolosu vytáhne na světlo melodie, které vládnou úvodní skladbě. „Tertium Datur“ vibruje více na esoterickou strunu, a kdyby si více pohráli se stavbou kompozice, jedná se opravdu o silný počin. Takto je evidentní, že si kapela ukousla příliš silného sousta, byť nabízí poutavé nápady. SEPTUAGINT přináší jedinou kompozici, rovněž čtvrt hodinové délky, nazvanou „Shadows of Opposition“. SEPTUAGINT jsou více černou kapelou, smrdící sírou na sto honů. Sází více na disharmonii a temnotu vypálených očí, zraku ve stínu… Dost si vyhráli i s rytmikou, která koketuje až s rituálním vyklepáváním, vtahující posluchače do transu. Vše nasvědčuje, že máme před sebou velkolepou skladbu, bohužel je výsledek méně honosný, než by se mohlo zdát. Pořád tam slyším kostrbatost, neohrabanost… Jsou mi sympatičtí, do další ligy ovšem zatím nepostupují.
S ohledem na předešlé počiny obou zúčastněných kapel je znatelný velký pokrok jak strany kompoziční, tak instrumentální. Bude zajímavé sledovat jejich vývoj. Vydat tohle splitko mělo rozhodně význam. Za vytáhnutí stojí výborný zvuk, na kterém se podílelo vícero lidí, ale s konečným masteringem, který rozhodne, zda celou práci všem buď potvrdí a vylepší, nebo úplně posere, se piplal Semjaza ve svém Sitra Ahra Studio - a budiž chvála na jeho hlavu (především uši). Výsledek stojí za to. Rád bych vypíchl i působivý obal z dílny Artema Grigoryeva, který hezky splitko doplňuje. Když to shrnu, vychází mi zajímavé black metalové dílo, kdy obě strany mince nabízí odlišný zážitek. Atmosféru, disharmonii i smysl pro hlubší ponor mají společné. Obě si ukously víc, než dokázaly sníst, ale marné to není.
Autor: Garmfrost
Seznam skladeb:
1. Akrotheism - Syn Panti (The Great Enigma)
2. Akrotheism - Tertium Datur
3. Septuagint - Shadows of Opposition
Oficiální stránky:
Akrotheism @ facebook
Septuagint @ facebook
K recenzi poskytlo vydavatelství:
Forever Plagued Records
Země původu:
Řecko
Rok vydání:
2015
--/10
Clandestine Blaze - New Golgotha Rising
Mám dojem, že nejen pro striktně podzemní status, který si CLANDESTINE BLAZE od okamžiku svého zplození v roce 1998 úzkostlivě střeží, nebude na škodu, pokud zde na úvod ztratím pár slov o muži, který se za tento hudební projekt zodpovídá pouze sám sobě.
Tím není nikdo jiný než Mikko Aspa, mocná postava finského undergroundu, současný kazatel slovutných Deathspell Omega a dále člen či přímo principál takových uskupení, jakými jsou například Fleshpress, Stabat Mater, Creamface, Grunt nebo Nicole 12. Za pozornost jistě stojí, že jmenovaná - bez jediné výjimky pozoruhodná - hudební tělesa svým zaměřením spadají do kategorií od blackem šmrncnutého stoner/doom metalu přes black/doom, (porno)grind až po industriální hluk a power electronics masakr; i to ovšem skutečnou šíři uměleckého záběru, jakou Aspa zvládá obsáhnout, ilustruje stále pouze částečně, neboť sám v rozhovorech zmiňuje, že v podstatě jen on sám ví, v kolika kapelách působí. Připočítáme-li si k tomu, že sám založil a provozuje dvě prosperující hudební vydavatelství, totiž Northern Heritage (black metal) a Freak Animal (power electronics a noise [a nově i sub-label zaměřený na dlouho nesehnatelné tituly]), věnuje se grafice, komiksu nebo třeba produkci porna pro fajnšmekry (takže zatímco jiní pro své koncertní video-prezentace sestříhají snůšku toho nejbizarnějšího, co seženou někde na internetu, Aspa jde a natočí si to všechno sám), získáme obrázek člověka, který, když už se o něco zajímá, tak rozhodně nevydrží jen přihlížet zpovzdálí, ani dělat věci polovičatě.
A právě k nastínění takovéhoto profilu jsem chtěl tímto úvodem dospět, neboť osobnost tvůrce se, jak známo, nevyhnutelně promítá do samotného díla; a tím je v našem případě v pořadí již osmá dlouhohrající deska CLANDESTINE BLAZE nazvaná „New Golgotha Rising“. Z ní totiž od prvního tónu po poslední smrtelné zachroptění přímo sálá zaujetí pro věc, poctivost a zejména naprosto nekompromisní přístup k ryzí black-metalové matérii. Ani pravověrnost či, řekněme, silně tradiční přístup však v tomto případě není nemožné spojovat s jakýmsi přirozeným, pozvolným vývojem. Aspa vlastně nikdy nestál na jednom místě, na to je příliš kreativní. Na aktuální desce tak vrcholí tendence, kterou osobně pozoruji již minimálně od desky „Falling Monuments“ z roku 2011, totiž postupně narůstající příklon ke stále větší pestrosti materiálu a řekl bych až „písničkovitosti“, nakolik lze o něčem takovém v případě dřevního black metalu vůbec hovořit. To však nikterak neznamená, že by se z pod Aspových pracek vytrácela ona signifikantní tísnivá a depresivní atmosféra, kterou na dřívějších deskách vedle pomalých riffů pomáhala dotvářet různá ponurá intra/outra a místy až (funeral)doomové pasáže. Vše jmenované - kromě inter/outer - na „New Golgotha Rising“ najdeme, ale jaksi vycizelované a očištěné od všeho, co by zavánělo nudou či monotónností. Skladby jsou v průměru sice jen nepatrně kratší než na prvních albech, každá ovšem obsahuje zpravidla hned několik natolik osobitých momentů či prvků, že ji lze snadno od ostatních odlišit. Jen namátkou, hned druhá v pořadí, Fractured Skull, oplývá tak chytlavým staroškolským ústředním riffem, že by se za něj nestyděli ani takoví Hellhammer ’83, ve třetí se zase skoro jen sype - ovšem s noblesou, v páté v pořadí pro změnu Aspa nasadí nezvyklou hlasovou polohu, obecně zvanou „ožralecké halekání“ (že by reakce na současnou tvář Darkthrone?), a vše pak pěkně uzavírá devítiminutová depresí a temnou melancholií nasycená rubanice.
Již v souvislosti s předchozí deskou z roku 2013 Aspa hovořil o tom, že oproti minulosti usiluje ve větší míře o to, aby každá skladba obstála případně i samostatně a že ustupuje od důrazu na koncepčnost a ucelenost alba jako celku. Tato slova nelze než potvrdit. Na „New Golgotha Rising“ se mu tento přístup daří natolik, že si skoro říkám, zda v těch posledních letech konečně neskládá materiál pro živé vystupování; něco v tomto směru by totiž naznačoval videozáznam veřejné prezentace dvou skladeb (Psychopathia Sexualis a Fist of the Northern Destroyer) odehraných na sklonku roku 2014 na akci Black Flames of Blasphemy v Helsinkách za podpory absolutně precizních Poláku Mgła. Na něm Aspa v roli frontmana předvádí po mém soudu až překvapivě přesvědčivý výkon, který také publikum zaslouženě kvituje.
Zpět však k aktuální desce, která je podle mnoha již zveřejněných názorů tím vůbec nejlepším, co kdy pod hlavičkou CLANDESTINE BLAZE vyšlo. Tu provází tradičně minimalistický, ale zároveň dostatečně charakteristický obrazový motiv, který se mně osobně s odstupem času velmi zamlouvá. I v tomto ohledu se totiž potvrzuje, že striktní blackmetalová pravidla působí sice na jedné straně restriktivně, na straně druhé však tvořivou mysl podněcují k originálnímu uměleckému výkonu, jímž je intenzivní odhalování a uskutečňování všech možností v rámci předem vymezeného teritoria. (Takový fotbal by ostatně taky nebyl zábavnější, kdyby se zrušily auty.)
Celkový zvuk CD (v těchto dnech vychází také vinyl) pak jde ruku v ruce s výše vzpomínanou poctivostí; nejde tedy o žádný nepřehledný bahenní nános známý z prvních položek diskografie, spíše, zůstaneme-li ještě u příměru, jen o značně rezavou vodu, v níž jsou kontury všech nástrojů dostatečně patrné. Aspa už také v dnešní době rozhodně nemusí schovávat nic ze svých instrumentálních dovedností, neboť všemi nástroji vládne naprosto suverénně. Tento dojem potom pečetí zdravě sebevědomý brutální hlasový projev, který svou silou a hloubkou zůstává v blackmetalových kruzích i nadále ojedinělý. Samplů a synťáků je použito jen v decentní míře a bez výjimky ku prospěchu věci, jíž je konsolidace zlověstné a skličující nálady.
Co se poselství ukrytého v textech týče, tak ani v tomto ohledu nenajdeme na aktuální nahrávce žádnou vatu. Aspa pomocí obrazných vyjádření nastiňuje především existenciální téma smrti a (klasicky) tepe vyprázdněnost monoteistických náboženství i samotné lidstvo jakožto druh vlekoucí se po sestupné spirále degenerace, čímž dotváří celkově dosti syrovou a ponurou atmosféru celého alba. Vezmeme-li pak v úvahu jeho slova (ano, rozhovorů s Aspou jsem přečetl v poslední době hned několik; a není to věru nezajímavé čtení) o tom, že hudba je pro něj samotného spíše jen jakýmsi nosičem, poslem pro sdělení obsažené v textech, a že čím závažnější a hutnější toto sdělení je, tím lepší musí hudba, která je doprovází, být, pak - s ohledem na nesporné hudební kvality „Nové Golgoty“ - nezbývá než konstatovat, že její myšlenkové pozadí musí mít přinejmenším hustotu ochuzeného uranu; z něhož si neodpustím nabídnout alespoň vzorek:
„Looking directly at fractured skull
with hole of bullet in forehead
(…)
Liberation through Death
Found its place within dirt covered massgrave
among many of his kind
Became one with this world
he so much felt not to belong
(…)
All existential questions answered“
Autor: 15
1. Evocation Under Starlit Sky
2. Fractured Skull
3. Consumed by Flames
4. New Golgotha Rising
5. Culling Species
6. Passage to New Creed
7. Final Hours of Sacrifice
Oficiální stránky:
Clandestine Blaze @ bandcamp
Stránky vydavatelství:
Northern Heritage
Země původu:
Finsko
Rok vydání:
2015
Hodnocení:
9/10
Eighth full-length record of Finnish raw black metal project CLANDESTINE BLAZE is again a little more song orineted and sounds fresher than any of its predecessors. Mikko Aspa, mastermind behind CB and the vocalist of far-famed Deathspell Omega, cleansed the structure of songs from anything that could smack of boredom or monotony, and the result is uncompromising in-your-face raw black metal with a catchy moments in each of the seven tracks. Sound of the CD is relatively clean, but it has enough edge to be sharpened by Mikko’s masterful brutal low-pitched vocals. Lyrics here then is no average black metal bullshit, but deep existential themes of death, religious cancer and degeneration of the human race, thus yet depressing atmosphere of the songs is even more augmented. Astonishing record!
Interview with Katavasia
1. Greetings, when was the idea of forming KATAVASIA born? Have you planned it for a long time? Who's idea was it?
Greetings! I think it was early 2014 in an Aenaon rehearsal. Astrous took a guitar and started playing some old-school Greek style riffs. He threw the idea as a joke in the beginning. After a while I spoke again with him and I told him to send me his riffs. After that, I prepared a demo and we actually got very excited. I spoke to Stefan Necroabyssious about it and he was interested on doing the vocals. That was it! We had to make it real. Astrous talked to Foivos (Agnes Vein) and Haris (Hail Spirit Noir) and we started working on it instantly.
2. „Sacrilegious Testament“ sounds like it was created twenty years ago. Have you deliberately crafted your sounding to be that way or is it something completely natural for you? I simply have to bow before you because the album is beyond addictive. So have you captured everything as you initially envisioned?
This album was created with passion and romanticism. All this came out naturally, we grew up with this music and Katavasia proved to be an artistic shelter for us. We just decided to think simple, avoid to overanalyse and overwork anything. I would say that this album sounds the way we wanted to. Heavy and natural yet not modern as it is important for us the music to be more important than the production. Most of the bands nowadays forget about that and try to do amazing productions to make their crappy music sound impressive.
3. „Katavasia is the last troparion of an ode of a canon in Eastern Orthodox liturgical celebrations.“ And it should also mean a descent to the underground. Did you consciously created a link between those two terms? Anyway, since Necroabyssious deals with occult in his other band Varathron I am wondering if the lyrics of KATAVASIA deal with similar magical topics?
Yes, Astrous thought of the name of the band and of course he chose it for the reasons you mentioned trying to inspire a sense of mystery and occultism. Concerning Necroabyssious I would say that he also wanted to write lyrics the way he did when he was younger. Satanic themes, occultism. lovecraftian scenes and stories about dark, powerful warriors hungry for virgin flesh and blood. Same topics with Varathron but written in a more direct and primitive way.
4. Even though you have a Greek bandname you decided to sing in English. What are the reasons for that? Interestingly, I cannot recall a single oldschool Greek black metal band singing in Greek (maybe with an exception of Acherontas who occasionally use it). Is your language so unsuitable for the genre?
In mid 90s pagan themed bands like Kawir started using the Greek language but also many Greek NS bands nowadays. I don't know why most of the artists choose English but I think one of the reasons to avoid the Greek language is as a reaction to the terrible mainstream Greek music plus we don't want people to know what the lyrics are all about. The listener should really like the music and care to find out about it. One more reason that I can think of is that Greek is a very difficult language and sounds very strange for most people abroad so that is not a good thing if you want to be known outside the country.
5. The album was released by Floga Records, who are no newbies. When you wanted to release the album did you just have to ask around and choose from the best offers? (If things were so easy, haha)
Well, actually Giorgos (Floga Rec) was part of the project from the beginning. Astrous is working as a designer for him and I happen to know him pretty well since we have worked together with Varathron more than a couple of times. First thing we did when we had the idea was to talk to him and since he was very interested we worked out a deal good for both of us and he helped us not only financially but also with his experience and ideas in arranging this release the best way possible. He is a man of his word and respects the people he works with - this was more than enough for us.
6. I am wondering whether do you function as a regular band (thus crafting your album in a rehearsal room) or whether you just exchange your ideas through the internet? Is there a leader in the band who decides what riffs are used or a sole composer? By the way, since there are two members of Varathron, don´t you have a problems that the two bands sound quite similar?
The main composer of the band is Astrous. He usually plays for me the riffs when we meet or sends them to me through internet. I arrange the pre-production and I add my ideas. Later we discuss about final arrangements and we talk with rest of the members. Concerning Varathron, I wouldn't say it's a problem since the main composer of Katavasia is not a member of Varathron. Katavasia is a project that sounds similar to many Greek bands of the 90s era since as I already told you, this is what we grew up with.
7. „Sacrilegious Testament“ is adorned with a captivating front cover and logo. Who is the author of both? How do you interpret the cover painting? To me the skulls and the seemingly halved image provide two possible ways/options, both being fatal…
The logo was created by Astrous. The cover is a painting of Agostino Arrivabene. He is a well known Italian painter that drew this one on two pieces of ancient wood. We just e-mailed him and he was kind enough to let us use it. The whole album sounds, looks and “smells” like a corpse that was washed ashore in the Mediterranean. Your interpretation of the symbolism of the two skulls is very congenial. This is a macabre testament.
8. The album can also boast with two extraordinary guests. Was asking them to participate enough? What about other guests you would like to invite on your future releases? I bet you have thought of Magus Wampyr Daoloth. What about other Greek musicians, perhaps someone from the younger blood?
Yes, we are very happy to have Sakis from Rotting Christ and Sotiris from Septic Flesh. They both mean so much to us and yes, we only had to send them an e-mail. Of course Stefan is a very good friend with both of them so they where very happy to be on this one with him. We actually talked with Magus too and he said yes. Unfortunately he didn't manage to record before the deadline as he was too busy with his work - hope we manage to have him next time! We haven't thought about future guests but I don't think “younger blood” will fit in Katavasia concept.
9. And talking about the younger blood. The old coffin spirit of Greek black metal is gaining strengths once again as seen with Katavasia or other bands like Hierophant's Descent or Macabre Omen. What do you think is the reason for that? Could you, as the insiders point out some elements (musical and non-musical) that contributed to the distinct sound of your country's black metal?
The aesthetics and the feeling of the music is not frozen and cold like the Scandinavian BM neither so rotten and furious like the American way. The “Mediterranean” sound is more obscure, epic and mystical. Melody and mid-tempo heavy metal riffing is the basis of the Greek Black metal.
10. So what do you plan in support of the new album? Can you play live? At least a couple of one-off dates? What about new material?
We will record a new album when we feel again the need to. This is a project with specific inner goals for us so we won't be pressured. We're not planning any live shows yet.
11. Thank you for your time. The last words are yours…
Thanks for the support. Infernal Blessings.
Answers: Achilleas C.
Band page: Katavasia @ facebook
Nationality: Greek
Katavasia
1. Zdravím, kdy se zrodila myšlenka založení KATAVASIA? Měli jste to podobný záměr už dlouho? Čí nápad to byl?
Zdravím! Myslím, že k tomu došlo někdy na začátku roku 2014 během zkoušky Aenaon, kdy Astrous vzal do ruky kytaru a zahrál pár riffů ve starém řeckém stylu. Nápad o založení kapely zprvu nadhodil jenom z legrace, ale o něco později jsem ho kvůli tomu znova oslovil a požádal ho, aby mi pár svých riffů poslal. Připravil jsem demo, které v nás zažehlo veliké nadšení a také si o našem nápadu promluvil se Stefanem z Varathron. Ten o zpěv v kapele projevil zájem a bylo to! Věděli jsme, že tohle zkrátka musíme rozjet. Astrous oslovil Foivose z Agnes Vein a Harise z Hail Spirit Noir a od té doby se daly věci do pohybu.
2. „Sacrilegious Testament“ zní jakoby vzniklo před dvaceti lety. Rozhodli jste se pro takový zvuk schválně a nebo je výsledek založený spíše na přirozeném chodu věcí? Rozhodně před vámi musím smeknout, jelikož album je nesmírně návykové. Podařilo se vám zachytit všechno dle vaší původní vize?
Tvorba desky byla velice vášnivá a romantická a hlavně také zcela přirozená; S touhle hudbou jsme vyrostli a KATAVASIA nám poskytla umělecké zázemí. Pouze jsme si řekli, že na vše půjdeme jednoduše, bez velkého přemýšlení a hlavně nenásilně. Takže mohu říci, že album opravdu zní tak, jak jsme si ho představovali. Heavy a přirozeně, žádná moderna. Pro nás je rozhodně důležitější hudba než nějaká produkce. Na to spousta dnešních kapel zapomíná a tak usilují o co nejúžasnější zvuk, který by vyvážil jejich bídnou muziku.
3. Katavasie je termín užívaný, mluvíme-li o kompozici Pravoslavných oslavných písní a také se jedná o slovo, které znamená sestup do podsvětí. Bylo vaším úmyslem spojit tyto dva významy? A jelikož se Necroabyssious ve Varathron věnuje okultním tématům, tak by mě zajímalo, zda ty mají prostor i v KATAVASIA?
Ano, název vymyslel Astrous a oba významy chtěl spojit přesně tak jak říkáš. Navíc měl v úmyslu, aby název vzbuzoval pocit tajemna a okultismu. Co se týče Necroabyssiouse, tak bych řekl, že měl chuť psát texty jako za mlada, tedy o satanismu, okultismu, lovecraftovských výjevech a příběhy o temných, mocných válečnících lačnících po panenském mase a krvi. Takže jako za starých časů Varathron, avšak v přímočařejší a primitivnější formě.
4. I když je název vaší kapely řecký, tak zpíváte anglicky. Proč? Abych řekl pravdu, nemohu si vybavit jedinou řeckou kapelu, která by zpívala ve své mateřštině (snad jen s výjimkou Acherontas, kteří ji občas používají). To je váš jazyk tak nevhodný pro black metal?
V polovině devadesátých let začaly řečtinu používat pohanské kapely jako například Kawir a dnes také NS kapely. Nevím, proč si většina umělců volí angličtinu namísto řečtiny, ale jedním z důvodů možná bude reakce vůči otřesné řecké hudbě hlavního proudu. Navíc nechceme, aby lidé věděli o čem texty jsou. Posluchač by si měl prvně hudbu pořádně oblíbit a pak teprve vyvíjet snahu, aby si zjistil o čem je. Dále si myslím, že řečtina je velice složitý jazyk a cizincům nezní dobře. Což také není dobré, pokud chceš prorazit i venku.
5. Album vydali Floga Records, takže žádní nováčci. Když jste chtěli vydat desku, stačilo jen rozhodit sítě a vybírat si z nejlepších nabídek? Kéž by to bylo tak jednoduché, haha.
Giorgos z Floga Records se na tomto projektu ve skutečnosti podílel už od samého počátku. Astrous pro něj dělá design a já už se s ním také znám dost dlouho. Společně jsme už například dělali na záležitostech okolo Varathron. Jedna z prvních věcí, které jsme udělali, když jsme dostali nápad stvořit KATAVASIA, byla, že jsme oslovili právě Giorgose, který projevil veliký zájem. Společně jsme přišli s dohodou, která byla výhodná pro obě strany. Giorgos nám pomohl nejenom finančně, ale také se svými zkušenostmi a nápady, které nám pomohly dosáhnout co nejlepšího výsledku. Je to navíc muž slova, který respektuje své spolupracovníky. To pro nás bylo víc než dostačující.
6. Zajímalo by mě, zda fungujete jako regulérní kapela, která svou hudbu vytváří ve zkušebně a nebo si jen nápady přeposíláte přes internet? Je v kapele vůdce, který rozhoduje, který riff bude použit a nebo dokonce výhradní skladatel? V kapele navíc působí dva členové Varathron. Není to trochu problém, když obě kapely zní docela podobně?
Hlavním skladatelem v kapele je Astrous. Když se setkáme, tak mi předvede své riffy (nebo mi je aspoň pošle přes internet) a já pak zařídím před-produkci a přidám své vlastní nápady. Později probíráme finální aranže a také se o hudbě bavíme s ostatními členy. Co se týče Varathron, tak zde žádný problém není, neboť hlavní skladatel KATAVASIA v nich nehraje. KATAVASIA je zkrátka projekt, který připomíná řecké kapely z devadesátých let, na kterých jsme vyrůstali. Ale to už jsem ti říkal.
7. „Sacrilegious Testament“ zdobí poutavý přebal a logo. Kdo je jejich autorem? A jak si obal vykládáte? Ony lebky a zdánlivě rozpůlený obraz na mě působí jako dvě možné cesty/volby, obě s fatálními následky…
Logo vytvořil Astrous a obal Agostino Arrvabene. Je to známý italský malíř, který dílo namaloval na dva kusy prastarého dřeva. Pouze jsme mu napsali e-mail, zda by nám dovolil obraz použít a on laskavě svolil. A vůbec. Samotné album zní, vypadá a „páchne“ jako mrtvola vyplavená na břehu Středozemního moře. Tvůj osobní výklad je příjemný. Deska přestavuje děsivé svědectví.
8. Album se také může pochlubit dvěma výjimečnými hosty. Stačilo vám je pouze oslovit? Jaké další hosty byste na další desce rádi viděli? Určitě jste už pomysleli na Maguse Wampyra Daolotha... A co třeba mladší krev?
Ano, za účast Sakise z Rotting Christ a Sotirise ze Septic Flesh jsme velice rádi. Oba pro nás znamenají mnoho a ano, stačilo jim poslat e-mail. Stefan je samozřejmě s oběma dobrý přítel, takže byli rádi za možnost objevit na jedné desce společně. S Magusem jsme ohledně spolupráce byli v kontaktu a původně s ní dokonce souhlasil. Naneštěstí nestačil, kvůli své vytíženost, nahrát svůj příspěvek včas. Snad příště! O budoucích hostech jsme ještě nepřemýšleli, ale nemyslím si, že by „mladá krev“ pasovala do konceptu KATAVASIA.
9. Když už mluvíme o mladé krvi. Starý pohřební duch řeckého black metalu pomalu nabývá na síle nejen skrze KATAVASIA, ale i další spolky jako Hierophant´s Descent nebo Macabre Omen. Proč myslíš, že tomu tak je? Jelikož jste lidé zevnitř, mohli byste vypíchnout nějaké prvky (hudební i nehudební), která dělají váš black metal tak výjimečný?
Estetika a feeling hudby nejsou tak mrazivé a chladné jako v případě skandinávského black metalu, ani tak prohnilé a zběsilé po americkém vzoru. „Středomořský“ sound je obskurnější, epičtější a mystický. Melodie a heavy metalové riffování ve středním tempu jsou základem řeckého black metalu.
10. Jak hodláte nové album podpořit? Můžete hrát živě? Alespoň pár samostatných koncertů? Jak to vidíte s novým materiálem?
Nové album nahrajeme, jakmile znova pocítíme potřebu. Tenhle projekt má specifické vnitřní cíle, takže se nebudeme do ničeho nutit. Živá vystoupení prozatím neplánujeme.
11. Děkuji ti za tvůj čas. Poslední slova jsou tvá.
Díky za podporu. Infernal Blessings.
Odpovídal: Achilleas C.
Překládal: Dalihrob
Oficiální stránky: Katavasia @ facebook
Národnost: Řecká
Evil - Studňa
Sú tomu necelé dva roky, čo sme na stránkach Mortemzine priblížili debutový album slovenského zoskupenia EVIL „Legenda neskrotných živlov“, ktorý predstavoval zaslúžené zavŕšenie prvej demo etapy života tejto interesantnej dvojice Dlog - Carpath. Táto prvá doska zožala vcelku pochopiteľný a zaslúžený ohlas, no samotný Dlog v príslušnom rozhovore o materiáli nevravel ako o novinke v pravom slova zmysle a už vtedy spomínal ďalší dokončený opus, ktorým bola aktuálna kolekcia „Studňa“.
Spomínaný materiál vychádza v týchto dňoch pod spoločnými krídlami Devil´s Obsession Productions a Mysticusovho Hexencave Productions v náklade 500 kusov. A hoci bola doska pripravená pred dvomi rokmi, Dlogov perfekcionizmus bol príčinou toho, že jej konečná zvuková podoba získala svoju tvár po opakovaných pokusoch prakticky až v súčasnosti. No je treba povedať, že toto čakanie sa skutočne vyplatilo. „Studňa“ rozprestierajúca sa na ploche tridsiatich piatich minút ponúka päť skladieb, z čoho úvod patrí tradičnému intru, ktoré spolu so štvrtou v poradí „Portál Smrti“ predstavuje krátke hudobné intermezzo. A tak zostávajú tri plnohodnotné songy, no tie naplnia dosku mierou vrchovatou.
Úvod teda patrí spomínanému „Intru“ ponúkajúcemu na ploche troch minút akustický úvod dosky vytvárajúci melancholickú atmosféru plnej tušenej a zároveň neodvratnej záhuby. Tklivé tóny nerušene plynú, aby bez akéhokoľvek varovania zrazu uvoľnili miesto prvému plnohodnotnému songu „Zlí duchovia vstupujú do sna“, ktorý sa privalí na čiernych krídlach všadeprítomnej smrti v zvukovej podobe, ktorá naozaj nemá konkurenciu. Od prvého tónu sa totiž EVIL prezentuje mohutnou sonickou podobou vytvárajúcou masívnu stenu vystavanú z hutného basového základu na ktorý sa postupne nabaľuje mrazivo ostrý zvuk gitár zakončený typickými Dlogovými hrdelnými kreáciami. Jeho hrdlo je naozaj jasne identifikovateľné. A celkové vyznenie dopĺňajú bicie zapadajúce do celku, aby bol zároveň jasne identifikovateľný každý jeden úder. No nielen zvuk je to, čo robí z albumu „Studňa“ vysoko kvalitný opus. Naozaj jedinečná je aj celková výstavba jednotlivých skladieb. Ak ste mali tú česť so spomínaným predchodcom „Legenda neskrotných živlov“, viete čo môžete od novinky očakávať. Áno, nájdete tu podobné postupy, no ako celok mi príde aktuálne dielo oveľa prepracovanejšie a dotiahnutejšie. Jednoducho povedané, tam kde boli u predchodcu citeľné isté rezervy a nedostatky ponúka v súčasnosti EVIL niečo, čomu sa nedá prakticky nič vytknúť. A hoci hracia doba skladieb sa pohybuje v rozmedzí deviatich až jedenástich minút, na tejto ploche sa toho deje toľko, že čas jednoducho nestihnete vnímať.
Za najsilnejší a zároveň najpodmanivejší kus považujem úvodný track „Zlí duchovia vstupujú do sna“, ktorého nálada sa prirodzene a nenásilne prelieva od rýchlych blast beatových úsekov pripomínajúcich mrazivú severskú búrku (na čom má hlavnú zásluhu hlavne zvuk Carpathových gitár), cez stredné pasáže, ktorým kraľuje Dlogove pochodové tempo až po atmosférické úseky vystavané podobne ako intro na zvuku akustickej gitary. Ďalšia v poradí „Prebudenie (V tieni Popraviska...)“ je najmenej prístupná skladba, do ktorej vnútra treba prenikať o poznanie dlhšie v porovnaní so zvyškom. Hlavne netradičné riffovanie je niečo, čo spočiatku pôsobí miestami rušivo, no tento zdanlivý nedostatok sa s pribúdajúcim počtom prehraní mení na hlavnú devízu. Nasleduje krátka medzihra „Portál Smrti“ spájajúca v sebe opäť akustickú predohru s mrazivou víchricou ničiacou všetko čo jej stojí v ceste, aby tak vytvorila dejisko pre záverečnú etapu „Obraz Hrôzostrašnej Noci“ ukončujúcej album naozaj vo vrcholnej forme. Zvlášť samotný záver skladby je naozaj veľkolepou prehliadkou Dlogovho skladateľského umu.
Tak, hudobnú časť by sme mali za sebou, ale nedá mi nezmieniť sa aj o grafickej podobe diela. Titulná kresba, ktorú má na svedomí Miriam Jakubcová pri svojej jednoduchosti dokonale vystihuje celkovú atmosféru dosky lepšie, ako by to dokázalo kvantum fotografických koláží. A tomuto titulnému coveru je podriadený celý artwork, za ktorý je zodpovedný Dlog.
EVIL sa prostredníctvom „Studne“ posunul na ďalší level smerom k absolútnej dokonalosti, no zároveň album predstavuje pre dvojicu Dlog - Carpath výzvu v podobe ich ďalšej tvorby. A ja sa už dnes neviem dočkať plánovaného pokračovania.
Autor: Dagon
Seznam skladeb:
1. Intro
2. Zlí duchovia vstupujú do sna
3. Prebudenie (v tieni popraviska...)
4. Portál smrti
5. Obraz hrôzostrašnej noci
Oficiální stránky:
Evil
K recenzi poskytla vydavatelství:
Devil´s Obsession
Hexencave Productions
Země původu:
Slovensko
Rok vydání:
2015
9/10
Outre - Ghost Chants
Sice patřím k ročníkům, co zažili dobu, kdy Bathory vydávali nejlepší alba a Darkthrone se teprve chystali konvertovat k black metalu, ale rozhodně nejsem z těch, co ustrnuli v oněch dobách, kdy jsme byli mladí, vlasatí a hezcí. Už jsme jen hezcí a v black metalu se toho děje tolik, že by byla trestuhodná škoda zůstat uvíznutý pouze v minulosti. Už neplatí, že polská scéna skrývá poklady. Už dlouho patří mezi nejsilnější na světě. Dávno tomu, co pouze Vader a Behemoth udával světu tón. V podstatě je znát, že je tamní scéna funkční s ohledem na další a další nová jména, která vykazují nezměrnou kvalitu, záhy i početnou fanouškovskou základnu a není živa jen z šedivějících legend.
Platí to i o novicích OUTRE, kteří existují pár let, ale už si našli svůj výraz, který je neskutečně svojský a zabíjející. Prvotní setkání s OUTRE ve mě rozvířilo nadšení, ale zkraje levné přirovnání k Deathspell Omega se ukázalo liché. Hned po prvním poslechu mi bylo jasné, že Poláci si jdou víceméně svojí cestou a DSO se nechali pouze ovlivnit. Ani ne tak skladatelskými postupy, disharmonií, ale hlavně svobodou vyjádření, možností vyzkoušet si cokoliv a zůstat při expresivním projevu. Kluci své první dítě ošatili do velice hezkého kabátku, který je praktický i vzdušný, čitelný i festovně jedovatý. Každou píseň dokážou vymyslet tak, že výborně pobaví, rozdivočí, má tendence vypadat epicky košatě, zároveň nijak neblbnout se stopáží. Album samotné pak působí delší než ona půl hodinka a něco. Geniálně rozmanité nápady se nikam nerozbíhají. Kapela vznikla jakožto dvojice. Zatímco mozek OUTRE Damian Igielski sestavu rozrostl o další jména, původní řvoun Andrzej Nowak ve skupině už nefiguruje. Nicméně jeho nástupce Stawrogin svůj post zvládl na víc než jedničku. Doufám, že si jej v OUTRE nechají i do budoucna. I třeba jen v roli hosta jako nyní.
Když jsem psal o vlivech DSO, musím přihodit i Darkthrone. Ne, nezbláznil jsem se. Když si poslechnete kytarovou práci a odmyslíte si technické vychytávky, kdy se z rychlosti prstů a lehkosti nápadů tají dech, uslyšíte odkaz k Nocturnově auře v dobách „Under a Funeral Moon“. Tedy zlou auru černého samorosta, který rád i thrash. Indiethrash. Borci se ovšem nedrží žádného scénáře nikterak pevně, a proto nemohou nikoho překvapit sludge vstupy. Sedmero chorálů přes všechny možné výlety jinam spojuje jak ohromný cit pro atmosféru, která vygraduje v samotném závěru až do nedozírné katarze. Ta vás ze začátku cupuje brutálním tlakem na solar, ale posléze se bez jakéhokoliv šoku postupně mění v geniálně vystavěnou pecku. Můj favorit je ovšem už zkraje: „Chant 3. - The Fall“ spolu s „Chant 4. - Lament“ nádherně spojuje kytarovou rafinovanost s ultrarychlými bicími a opravdu chutnou basovou linkou.
Podle mého názoru se OUTRE podařilo natočit skvostné dílo, na kterém není moc co vylepšovat. Přes absolutní rozmanitost se to klukům příliš nerozjíždí a z každého místa na albu je cítit uvolněnost a sebejistota. Je libo opravdu moderního, přitom brutálního black metalu s velice silným fluidem? „Ghost Chants“ je určeno právě pro vás.
Autor: Garmfrost
Seznam skladeb:
1. Chant 1. - Departure
2. Chant 2. - Shadow
3. Chant 3. - The Fall
4. Chant 4. - Lament
5. Chant 5. - Equilibrium
6. Chant 6. - Vengeance
7. Chant 7. - Arrival
Oficiální stránky:
Outre @ facebook
K recenzi poskytlo vydavatelství:
Godz ov War Productions
Země původu:
Polsko
Rok vydání:
2015
8.5/10
Deathhammer - Evil Power
Když se řekne Norsko a metal, všichni si hned vybaví black. Já taky a přiznám barvu, že z doby, kdy se líhly všechny zásadní černé kulty, neznám žádný poctivý norský heavík, speed nebo thrash. Beztak nebudu sám. Dnes je ale situace trochu jiná. Milovníci původního, avšak již extrémního kovového běsnění si mohou užívat, pokud pomineme známější jména, například s Inculter, Töxik Death, Nekromantheon a hlavně s DEATHHAMMER! Duo Salsten (kytara/vokály) a Sadomancer (bicí) společně loví pozéry již deset let a zbraní jim je zběsilý metal. Nečekejte žádné retro zoufalce s kšilty nahoru, pivem v ruce, co hlásají sračky o metalovém bratrství. Tady rachotí staré železářství a smrdí zaschlá krev.
“Evil Power“ je třetí dlouhohrající deskou kapely a druhou, která vychází u amerických Hells Headbangers. Novinka byla podle všeho připravena už někdy během loňského roku, ale vyšla teprve před necelými dvěma měsíci. Holt odklady. Fanouška ale určitě potěší, že DEATHHAMMER nelení a už mají dokonce v záloze desku čtvrtou, která čeká jen na mix a master. To je co říct, protože „Evil Power“ nabízí porci opravdu vydatnou, která se posluchači jen tak neomrzí. O rychlokvaškové nadprodukci zde není řeč.
Každá skladba nabízí porci zapamatovatelných, chytlavých riffů, šedivou výplň zde (alespoň já osobně) nenalézám vůbec. Ale také bych nešel do extrému a nenazýval zdejší riffáž za nesmrtelnou. Průkopníci svá mistrovská alba již vydali a většinu božských riffů vymysleli, takže inferna typu „Ride the Lightning“ se rozhodně nedočkáte. Ale i tak tu jsou motivy, ze kterých mírně řečeno docela šílím. Kdyby mě někdo viděl, jak občas krčím držku nebo jak zatínám pěstičky třeba u „Satan is Back“, „Belial´s Curse“ nebo „Omen of the Beast“, tak má asi o zábavu postaráno. Kytarová práce, která osciluje mezi ostrou precizností, kulervoucí intenzitou a zároveň i zdánlivou nedbalostí, by podle mého snesla srovnání třeba se Slayer, Sodom, Kreator, Venom, Bulldozer, Sabbat a dokonce jsem si u některých kudrlinek vzpomněl i na Iron Maiden, avšak zahrané s grácií „Bestial Devastation“, haha. DEATHHAMMER mají starý metalový extrém v krvi natolik, že vás při poslechu napadne vlivů milion, ale zároveň nebudete znuděně protáčet oči, že tohle jste už slyšeli...
Na rozdíl od dřívějších „Phantom Knights“ a „Onward to the Pits“ na „Evil Power“ nejsou žádné sypačky. Ano, DEATHHAMMER o něco málo zvolnili, ale i přesto jsou metalovější než kdy dřív. Salsten také trochu zmírnil své Gezolovské skřeky, takže pokud vás při dřívějším setkání sraly, „Evil Power“ byste mohli přežít. Já bych ale nějakým uječenějším refrénem (Fullmooooooon SorceeryAAAAAH) nepohrdnul.
Co dodat? Zvuk je krásný, čistý ale velice živý; žádný plast! DEATHHAMMER hrají s naprosto maximálním zápalem, ale nezapomněli svůj masakr i náležitě promyslet. Samozřejmostí je také infantilní zlobal. „Evil Power“ má asi vážně všechno.
Nemohu se ubránit myšlence, že fanoušci staré metalové školy v „Evil Power“ naleznou své album roku. Label ani kapela si rukáv rozhodně netahali, když hlásili, že DEATHHAMMER hrají, jakoby rok 1985 nikdy neskončil. A že zde není ani zbla originality? Inu, jak by řekl klasik: „Mám to v piči, vole!“ SATAN IS BACK!!!
Autor: Dalihrob
Seznam skladeb:
1. Warriors of Evil
2. Total Metal
3. Satan Is Back
4. Powertrip
5. Sinner's Possession
6. Belial's Curse
7. Rot in Shreds
8. Omen of the Beast
Oficiální stránky:
Deathhammer @ facebook
K recenzi poskytlo vydavatelství:
Hell´s Headbangers
Země původu:
Norsko
Rok vydání:
2015
9/10
Naurrakar (2015)
1. Zdar NAURRAKAR pri rozhovore spáchanému pri príležitosti vydania nového EP „Triumf jaderného věku“. Predtým, ako ste tento nový materiál vypustili ste prešli istými zmenami v zostave. Môžeš túto skutočnosť priblížiť? Čo bolo príčinou týchto zmien?
Zdravím tě, Dagone! Novému počinu předcházely silné otřesy; o to byly silnější, že změny v sestavě u nás nejsou zvykem. Nyní však přišly hned dvě: na postu vokálu a bicích. Vokalista Bathor byl nucen odejít ze zdravotních důvodů, zhoršilo se mu chronické pískání v uchu a další vystavení hluku bylo nemyslitelné. Nalezli jsme následníka, Agarese, se svým poctivým a tvrdým přístupem a brutálně silným, řezavým hlasem.
Bubeníci se před EP vystřídali dva. První bubeník se ukázal jako neschopný a pak jsem čistě náhodou narazil na Megidda, ktrého nikdo z našeho okruhu předtím neznal. Ukázalo se, že je to vynikající sypač s maniakálním nasazením. Všechny naše bývalé bubeníky hravě zastíní. Na novém EP tedy vystupují dva noví členové a zároveň je to první nahrávka s reálným bubeníkem.
2. Ako bolo spomenuté, vašim najnovším počinom je EP „Triumf jaderného věku“. Prečo práve formát EP? Bolo to z dôvodu, že ste nemali viac materiálu, alebo (podobne ako ja) jednoducho preferujete tento typ nahrávok?
Myslím, že pro představení nové sestavy je EP formát více než vhodný. Též máme kratší stopáže v oblibě (viz předchozí EP „Zákon chaosu“), ten počin pak dostává jistou údernost, jasné zasazení rány. Když už jsme u toho, rozčilují mě alba nad 40 minut. Taky vzniklo celkem brzy po vydání plnohodnotné desky „Epilog lidstva“, takže materiálu ani víc být nemohlo.
3. Novinka sa okrem iného pyšní aj naozaj vydareným titulným coverom, za ktorý je zodpovedný váš bývalý vokalista Bathor. Bola maľba vytvorená priamo na zákazku už na existujúci materiál, alebo ste naopak nové skladby tvorili pod dojmom obrazu? Kto vlastní jeho originál?
Skladby a malba vznikaly nezávisle, ale jakmile jsme dílo uviděli, bylo nám jasné, že ho použijeme. Není to náhoda, Bathorova tvorba k naší hudbě pasuje, však byl také naším vokalistou a byl to právě on, kdo načal téma nukleární apokalypsy. Originál obrazu vlastní kytarista Revan.
4. Čo všetko bolo inšpiráciou nových skladieb? Nielen po hudobnej stránke, ale všeobecne?
Fascinace neskutečně obrovskou silou nukleárních zbraní; hrůzou a zkázou, kterou přináší.
5. V booklete je uvedené, že za hudobnú stránku je zodpovedný gitarista Ego a textovú stránku vytvoril Agares. Znamená to teda, že sú to práve títo dvaja členovia, ktorí tvoria nový materiál, kým ostatní spoluhráči sú v tomto smere úplne nečinní, alebo prinášajú do tvorby istý vklad?
Ostatní se podílí nejrůznějšími připomínkami, přispívají k doladění detailů pro lepší fungování a celkovému feelingu skladeb.
6. Akým spôsobom vlastne tvoríte nové skladby?
První impuls dám já, když přijdu s riffy a jejich kompozicí; tenhle materiál nahraju a pošlu ostatním. Ti se k tomu nějak vyjádří. Dál to vyzkouším s bubeníkem a pak ukážu zbytku kapely, jak se to hraje. Vokalista složí text a skladba se zkouší a zkouší. Během toho se odehrávají drobné změny a ladí feeling - skladba zraje.
7. V poslednej skladbe „235“ sa ako hosť objavil Sheadfraidh, ktorý bol zodpovedný za mix a mastering. Bolo toto hosťovanie plánované dopredu, alebo k nemu prišlo náhodou?
Ten nápad vznikl během nahrávání, nechtěli jsme totiž nechat v té skladbě jen kytaru (kterou zde navíc hraji pouze já) a basu, která nehraje celý track. Obohacení této instrumentace jsme chtěli řešit až po nahrávání. Lord Sheafraidh, který KSV studios provozuje, je zároveň vyhlášeným bubeníkem (Stíny plamenů, Trollech, Panychida...) Řešení pak bylo nasnadě.
8. Ako prebiehalo samotné nahrávanie? Skús prihodiť nejakú tú netradičnú príhodu navrch.
Vůbec poprvé jsme vkročili do regulerního studia, vše proběhlo bez problémů, detaily nestojí za to rozepisovat... Jen Agares ladil svůj hlas chlastem - to aby měl správnou barvu k záznamu. Vypil toho hodně, ke konci nahrávání už byl úplně ožralý, nakonec se i pozvracel. :D
9. Za vaše vydania je od počiatku zodpovedný domáci label Werewolf productions. Predpokladám, že ste s vašou spoluprácou spokojní. Ako by si ju popísal?
S Werewolfem je to klasika, poctivá UG podpora (žádný Metal Blade, hehe). Nejprve posíláme Strnymu nahrávku a pokud ho osloví, sjednává pak výrobu s fabrikou a řeší, zda je vše technicky v pořádku. Poté si odebere svůj díl CD a různě propaguje. S Werewolf prods spolupracujeme už od prvního počinu „Imperium Satana“, kde label stál za distribucí alba a výrobou triček. Výjimku představuje kazetové vydání „Epilog lidstva“, které má na svědomí německý Black Bunker Productions.
10. Novinka vyšla v CD formáte, pričom (nielen) obal by sa určite skvele vynímal na väčšom a atraktívnejšom LP formáte. Nemáte v pláne podobné aktivity?
To máš, Dagone, pravdu, asfalt je náš sen a zrovna tento počin je vhodný pro vydání na menším formátu vinylu (2 skladby na každou stranu nosiče). Problém jsou ale finance. Zrovna jsme zaplatili spolu s Werewolf prods náklady na výrobu CD a výdaje za merch jsme platili dokonce úplně sami. Vinyl je bohužel hodně nákladná záležitost, ale tak třeba někdy...
11. Čo NAURRAKAR a živé vystúpenia? Ako často a za akých podmienok vystupujete naživo? A v čom vidíš jedinečnosť vašich koncertov v porovnaní so zvyškom scény?
Živá vystoupení jsou pro nás velice složitá záležitost; hlavní problémy jsou dva - jak často vystupovat a s kým. Co se týká prvního problému: kapela by neměla lézt na podium příliš často, protože si tím snižuje respekt (je vážně hrozné, když některé logo vidím skoro na každém plakátě a pozvánce.) Zároveň ale časté koncerty nejlépe vtisknou kapelu do povědomí scény, takže se to snažíme citlivě vyvažovat. Každopádně pokud je akce k něčemu, hrajeme opravdu s chutí.
Co se týče druhého problému, totiž s kým sdílet podium: na scéně není mnoho blackových kapel, se kterými lze vystupovat na jedné akci, a s těmi četnými shitovými skupinami nechceme mít nic společného. Proto raději sáhneme po koncertě, kde hrají zástupci i jiných žánrů, zejména death a thrash. Je to lepší, než sdílet podium se špatnými „blackovými“ kapelami, kterých je na naší scéně většina. Musím bohužel podotknout, že vyhnout se něčemu, co se nám nelíbí, je téměř nemožné.
Čím jsou naše koncerty výjimečné oproti ostatním kapelám, na to ti, Dagone, neodpovím; to je spíš otázka na návštěvníky koncertů. Jen řeknu, že nemusíme zbytečné kecy během performance a hecování publika k nějakému skandování.
12. Ako je to s doterajšou predajnosťou novinky? V akom náklade EP vyšlo a koľko kusov je už preč?
Ač všichni samozřejmě víme, jak je to v současné době s prodejem CD, myslím, že jsme jedna z mála českých UGBM kapel, která nějaký ten nosič dokáže prodat. Náklad je stejný jako u dvou předchozích lisovaných počinů - 300 kusů. Pozvolna se naše sklady tohoto materiálu vyprazdňují...
13. Na podporu EP ste pripravili aj naozaj vydarené merchandise. Aký je o tričká záujem?
S merchandise je to o poznání lepší než s hudebními nosiči, zejména trika k novému EP „Triumf jaderného věku“ mizí velice rychle, o zájemce opravdu není nouze. Krom triček jsou nově k dostání také nášivky a dámské kalhotky.
14. Čo sa týka grafickej úpravy novinky, mám k nemu prakticky iba jedinú výhradu a tou je absencia textovej zložky. Považovali ste za zbytočné jej uvedenie v booklete?
Ano, považujeme to za zbytečné. Textům je v podání Agarese (a bylo tomu tak i v Bathorově podání) rozumět, a pokud by si je chtěl přece jen někdo přečíst, jsou dostupné na Metal-Archives v příslušné složce.
15. Aké sú doterajšie ohlasy na „Triumf jaderného věku“? A ako tento materiál vnímate s odstupom času vy sami? Je niečo, čo by ste dnes zmenili?
Semtam se někdo diví, že je to tak krátké. A my se zas divíme, že se tomu někdo diví... Jinak měl počin mezi posluchači úspěch - a my si v něm libujeme. Nic bychom neměnili - ať už výraznou grafiku, nebo drtivý dynamický sound, za který se žádný hudebník neschová.
16. Klasická otázka. Aké sú vaše plány do budúcnosti? Máte už predstavu o ďalšom albume a v čom by sa mal prípadne líšiť od aktuálneho EP?
Pomalu rozjíždíme přípravu materiálu na plnohodnotné album, pár skladeb je dokonce v této chvíli již hotovo. Na EP bude deska navazovat, téma tam bude rozšířené a podrobněji rozebrané. Na rozdíl od předešlého „full-length“ alba „Epilog lidstva“ bude tématicky celistvější.
17. Vďaka na rozhovor. Niečo na záver?
Díky za rozhovor, Dagone
Odpovídal: Ego
Oficiální stránky: Naurrakar
Národnost: Česká