Ani už nevím, kdy jsem naposledy byl donucen psát negativní recenzi. Ta chvíle přišla nyní, s novou deskou SEZARBIL zvanou „Dark God“. Z prvotní instrumentální ukázky titulní skladby jsem nebyl zhrozen, ba spíše naopak. Říkal jsem si, zda se náhodou na české scéně neobjeví slušná deska s příjemně moderní produkcí, inspirována zlou a melodickou kytarovou hrou kupříkladu takových Dark Funeral. SEZARBIL jsem dříve slyšel pouze na splitu „Proti Všem“, kde jejich velice tradiční a dřevní pojetí black metalu neurazilo, ale také nijak nezaujalo. Jediným bodem ve kterém SEZARBIL nepohořeli tak monstrózně, je pouze produkce. Snad s výjimkou „Black Devotion“ mě nenapadá jiná česká deska, která by měla tak sytý a studiové čistý zvuk (neříkám, však nejlepší či nejzajímavější!!!). Každá kytarová linka jde velice dobře slyšet a dohromady tvoří zvuk ne nepodobný právě zmíněným Dark Funeral. Ale to by jej nesměli pánové věčně pohřbívat pod hrozně umělým bicím automatem a zbytečně hlasitým vokálem! V bookletu je sice uveden živý bubeník, avšak už od poslechu je jasné, že se jedná o automat. Umělý bubeník je velice dobře naprogramován a ultra rychlé sypačky skladbám jako „Ježíš Bastard“ sedí. Povrchní a typicky počítačový zvuk žel vedle kytar zní dost mimo.
Ale i to všechno je stále docela v pořádku. Instrumentální a zvuková složka není kamenem úrazu. Ani samotné písně nejsou totálně marné. Pravda, většina riffů má do originality, či přílišné zajímavosti daleko. Hluchých míst je spousta a zajímavou nebo překvapivou kompozici aby člověk pohledal. Ale i tak se na „Dark God“ objevilo několik dobrých momentů, které posluchače probudí z letargie a od chuti zmáčknout „Stop“.Zmíním alespoň moment nástupu „čistých“ vokálů ve skladbě „Plamen Svobody“, který osobně řadím mezi nejzajímavější na desce. Dobrá melodie, trefná sypačka a nedobrý zpěv, který alespoň jednou nezní trapně. Ano, vokály Lorda Sezarbila a texty jím prezentované, jsou aspekty které „Dark God“ utápí do solidních sraček. V prvních vteřinách nevýrazný vokál nevadí, ale po odzpívání první sloky se nepříjemně vyjasňuje, čím si budete muset projít. Vokalista se někdy snaží až příliš a tak mu často vokál ujíždí do poloh, nad kterými si přinejlepším poklepete na čelo a nebo se zasmějete. Naivnost a jednoduchost (klidně si tyto slova zaměňte za nějaká sprostá) textů je prostě něco, co je třeba slyšet a pak se hodně rychle naučit ignorovat. Nejhorší však je, že mi přijde jakoby bylo nezbytné mít těchto nesvatých hloupostí mít co nejvíce a tak bývají zmíněné hluché momenty protahovány a proud zájmen a zlých slovíček se valí a valí a Já říkám už dost, už stačilo.
„Dark God“ by nemusela být špatná deska. Občasné záblesky napovídají, že nějaká kvalita v SEZARBIL dřímá. Ale ani ty nejlepší momenty album nezachrání od propadáku. Mít alespoň dobrého vokalistu a bubeníka, jenž si umí pohlídat zvuk svého nástroje (a samozřejmě hrát), hodnotím i o dva body výše.
