Mluvit o tom, jak velký a zásadní vliv má Neige na francouzskou metalovou scénu, by bylo zřejmě zbytečné, neboť mi přijde, že já sám jsem o tom psal již v mnoha článcích. Jen málokomu se povede, že na co sáhne, tam nechá kus sebe - svého nezaměnitelného rukopisu. Neigeho black metalové aktivity jsou sice z velké části tatam, to ale neznamená, že jako hudebník stagnuje. Právě naopak, jeho přínos prostřednictvím ALCEST je neskutečně velký. Touto snovou hudbou jsou okouzleni nejen posluchači, kteří by zřejmě sami nikdy nevěřili, že budou něco podobného s nadšením konzumovat, ale i ti, kteří k ALCEST přistupují s nadšením, jenž přesahuje mé chápání. „Souvenirs d'un Autre Monde“ bylo opusem, který zapříčinil, že se z ALCEST stala pro mnohé modla, pro jiné snůška zhudebněných romantických blábolů. Na tom ale nesejde… Pojďme se věnovat cestě, kterou Neige s ALCEST ušel od roku 2007 do 2010.
Jedno je jisté; materiál na „Écailles de lune“ je dílem člověka, který je starší a muzikálně vyspělejší než ten před lety. Od počátku je to také znát na kompozicích a celkové stavbě skladeb/alba. Zatímco „Souvenirs d'un Autre Monde“ bylo na poslech velmi jednoduchým a emocionálně lehce zapamatovatelným albem, „Écailles de lune“ je velmi odlišné. Skladby jsou delší, proměnlivější a mnohem hlubší. Je totiž možné, že zatímco debut spoustu posluchačů zaujal po první skladbě, tak novince nepřijde polovina z vás po několika posleších vůbec na chuť. Ale toto je jedině dobře! Dovedete si představit, že by Neige stvořil další album, které by bylo na chlup stejné, mělo podobně nevýrazný zvuk (velký deficit), a prakticky ve všech aspektech by se podobalo debutu? Já tedy ne. Zde také vidím hlavní pozitivum „Écailles de lune“ – na jednu stranu je logickým pokračováním tři roky starého počinu, avšak tam veškeré spojitosti s minulostí nekončí. V některých skladbách lze cítit jasné dotyky rané tvorby, hlavně tedy velmi vysoce ceněného EP „Le Secret“. Když však Neige zapojí i black metalový vokál, chvílemi si připadáte jako na posledním albu Amesoeurs. Nicméně, toto jsou pouze záchvěvy, malé střípky v jinak jemném a hlubokém dílu.
Novinka ALCEST zní v každém ohledu svojsky, vokálně Neige dospěl, dokáže jednotlivé polohy podávat ještě více procítěně, a to je v kombinaci s francouzštinou zabijácká věc. Fakt, že bylo „Écailles de lune“ natočeno v profesionálním studiu, je také jedině pozitivní. Pokud by bylo produkováno doma, možná by se nikdy nepodařilo docílit tak skvělého výsledku. Hlavně kytarově se jedná o geniální práci, neboť nazvučení je přesně odpovídající konceptu; v momentech, kdy struny jen tak vybrnkávají lehkou harmonii, hraje zvuk kytar zásadní roli… Stejně tak, když je nasnadě zrychlení a nahrávka dostává mnohem přímější ráz.
Pojďme si na konec recenze říct na rovinu několik faktů, proč do „Écailles de lune“ investovat svůj drahocenný čas. Pokud jste si oblíbili debut kvůli jeho melancholickému nádechu, novinku si zamilujete. Ptáte se proč? Jednoduché… Debut měl uvnitř sebe téměř po celou hrací dobu (vyjma poslední skladby) stále stejnou náladu. Mohlo tedy dojít k tomu, že se celek velmi rychle oposlouchal. To ale „Écailles de lune“ nehrozí. Kompozice jsou táhlejší, na poslech náročnější a ze skladeb dýchají různé nálady; jednou je to smutná, posléze beznadějná, najednou však běsnící – jako by člověk sbíral poslední síly k odporu. Zkuste si vedle sebe postavit „Écailles De Lune (part I)“, „Percées de Lumière“, „Solar Song“ a „Sur L'Océan Couleur de Fe“. Z každé skladby dýchá úplně odlišná atmosféra, zcela jiná část příběhu. Zde vidím hlavní důvod a doporučení, proč albu věnovat čas, i když hned nezaujme. Pokud budete k dílu přistupovat s vědomím, že Neige je člověk, který neumí stagnovat, nebudete zklamáni. Samozřejmě, vždycky se najde pár přešlapů, ale ty v jinak vynikajícím okolí bez problému zaniknou. Abych to tedy shrnul; zvuk kytar je výborný, kompozice barevné, vokál nejlepší, jaký kdy byl (ten blackový by tam být možná ani nemusel, ale to je na člověku a jeho chuti) a celé album působí mnohem vyspělejším a zajímavějším dojmem. Že jste ještě neslyšeli, nebo naopak po prvním poslechu zavrhli? Doporučuji všem nápravu. Tohle je totiž geniální opus! I když s poněkud tvrdší slupkou…
K recenzi poskytl: Prophecy Productions
