Mráz v zádech, mírný úsměv na tváři, slzy v očích. Pouštěl jsem si poprvé nové BLUT AUS NORD. Zas a opět mě tato kapela zvládla překvapit a ohromit i přesto, že vyznění „The Desanctification“ se dalo přibližně odhadnout na základě předchozího titulu „Sect(s)“. Tedy, že BAN mírně poodstoupí od metalové agrese, rozmělní ji na něco éterického a mrazivého, bez toho, aby vyznění předchozí desky opustili úplně. Ochromující úžas prvního poslechu se mi již nedaří navodit znovu (asi proto, že tohle album točím pořád dokola), ale to nevadí, mám alespoň čistější úsudek. Produkce staví na stejném základu jako „Sect(s)“. S tím rozdílem, že bicí mají občas mnohem elektroničtější fazonu (závěr „Epitome I“ napoví více) a kytarové linky jsou ohýbány a přetvořeny někdy tak, že ani nezní jako kytary. Jednou mě napadlo, že i když je přibližně 80% desky postaveno na kytarové hře, album samotné kytarově skoro nezní. Obrovskou roli ve zvuku hrají tentokrát i vokály. Občas mi přijde, že Vindsval v pozadí používá i hrdelního zpěvu. A pokud mě nešálí sluch, tak „Epitome XII“ dobarvuje i ženský zpěv. Nutno říci, že bez zpěvu a decentního užití elektroniky by album asi znělo úplně jinak a hůř.
Pokud se v diskografii BLUT AUS NORD dobře vyznáte, určitě jste si všimli, že kapela má sklon vracet se k určitým nápadům svých dřívějších skladeb a dále je poté rozvíjí. Tímto bych tedy rád poukázal směrem k extrémně opuštěné atmosféře čtvrté skladby EP „Thematic Emanation…“, dále k poslední kapitole „přídavku“ alba „The Mystical Beast…“, kde mystické vokály v pozadí malují neskutečné obrazy a snad také i k páté kapitole monumentální desky „MoRT“, z důvodu důrazu na detail a balancováním mezi děsivým a krásným. Ale hlavně, jak jsem vzpomenul v předchozích odstavcích, novinka staví na předchozím albu „Sect(s).
„The Desanctification“ obsahuje děsivé, ale i naopak nádherné melodie. A přitom bych v popisu atmosféry alba nepoužil ani jedno z těchto slov. Napadla mě paralela s pláváním v moři. Kolem vás nic není, jen nekonečná a krásná modř. Je to na první pohled krása, ale uvnitř cítíte děsivý neklid, ochromující obavy, jež nestačíte svou vůlí mírnit. Ta modrá nekonečnost vás totiž kompletně obklopuje, není ji úniku a vás čeká ta nejhrůznější smrt ze všech. Ale neberte tento popis příliš vážně, ten nemá s konceptem alba nic společného. Jde jen o navozený pocit. Mimochodem, „The Desanctification“ je společně s „MoRT“ a „Memoria Vetusta“ opět velice výpravným albem. I bez textů poznáte, že BLUT AUS NORD něco vypráví, tvoří zvukové obrazy, které popisují… To, co popisují, nechám na vaší představivosti, nebudu vám vnucovat své domněnky, ale je to tam!
I když jsem z prvního dílu série „777“ nebyl nijak extrémně unešený, s „The Desanctification“ začínám mít pocit, že se z tohoto projektu stane (opět) něco unikátního. No, a jestli zhudebněný delirický teror v poslední minutě desky napovídá, co se bude dít na další desce „The Cosmosophy“, tak asi umřu.
K recenzi poskytl: Debemur Morti Productions
