[Dalihrob] Něco po osmé hodině se na pódium chystali INFERNAL IMPERATOR. A lepší začátek akce jsem si ani nemohl přát. Stejně jako později u Inquisition se mi hudební vystoupení kapely jevilo spíše jako rituál. Ať už zapátráte v paměti, nebo nahlédnete do fotogalerie, jistě uznáte, že pódiová prezentace byla nesvatá jak prase. Svíčky, oltář, lidské ostatky a rakev, která zabírala většinu prostoru pódia, společně s fanatickým projevem celé kapely tvořily opravdu záhrobní atmosféru. A na rozdíl od kapel, které se úporně snaží o to být co nejodpornější, se to Infernal Imperator opravdu podařilo a já po velice, velice dlouhé době zažil na koncertě pocit, že je něco v nepořádku, že by to tak prostě nemělo být. U mě jednoznačně výtečné vystoupení, ale zároveň dovedu pochopit výtky lidí, pro které bylo vystoupení jedním velkým kýčem a nudou. Kdybych se snažil rýpat v jednotlivých aspektech vystoupení, asi bych měl stejný názor, ale raději jsem vnímal vystoupení jako celek a užíval si to, co je na black metalu nejdůležitější – tedy atmosféru hnusné černé mše.
[Darkangel] Chvilka zvučení následující kapely stačila kolegovi na to, aby zmizel v útrobách backstage, kde se nejspíš chystal na své oblíbence Revenge. Jisté je, že se během celého vystoupení srbských THE STONE nestihl vrátit, a tak připadlo napsat odstavec k jejich vystoupení mně. Řekněme si to na rovinu, je to především jeho škoda. Už první tóny The Stone mě nadzvedly z lavice a po čas celého jejich setu nepustily. Myslím, že nejen já se těšil na to, jak bude vypadat vystoupení s Nefasem za mikrofonem a určitě jak se v kapele uvede nový live basista Usud. A oba byli výteční, Nefas chroptil až agonicky a vše dokreslovalo jeho vzezření, s oprátkou kolem pasu působil přinejmenším velmi netradičně. Pokud jde o Usuda, tak ten se do kapely začlenil skvěle a jeho basová kytara skvěle tvrdila muziku, již tvořili kytaroví mágové Kozeljnik a Demonetras. Mimoto basák mocně sekundoval vokalistovi, kdy části textů vyzpívával s ním a skoro si říkám, že by stálo za pokus mu dát druhý mikrofon. Skvěle se vyvedl i zvuk, který byl dobrý snad u všech zúčastněných kapel, a tak byly všechny nástroje dobře čitelné a celá show parádní, ať už šlo o kusy starší nebo nové. Všiml jsem si jen jedné negativní věci, pod pódiem byla na vystoupení The Stone nejspíš nejmenší účast fanoušků během celého koncertu, a i na ně nejvíce zabrala skladba „Zakon sile trijumf smrti“ z dnes už legendárního alba „Magla“. Je dobré, že staré věci pořád táhnou, ale nové skladby rozhodně nejsou o nic horší. Jasným příkladem byla závěrečná „Nikad bliži smrti“ z aktuálního „Golet“. Je to tak, skvělé vystoupení The Stone uběhlo hodně rychle a přídavek logicky nepřišel. Velká škoda, tahle kapela by si dnes večer zasloužila mnohem víc pozornosti a mnohem víc prostoru. Já považuji jejich set v Matrixu za nejlepší z celého večera a ukončím tuto stať slovy Sinnerala z Panychidy, který řekl: „Já se netvářil, já vstřebával. Jeli jsme s nima před třema rokama a takhle jim to tedy nehrálo.“ Tentokrát to Srbům po čertech hrálo!
[Dalihrob] Daliborovi bylo řečeno „I want you in the first row“ a Dalibor poslechnul. NH v rozhovoru povídal, že vystoupení CORPUS CHRISTII je zajímavé hlavně svou spontánností. Já se přesvědčil, že si rukáv vskutku netahal, neboť i CC byli velice intenzivní, i když jiným způsobem, než ostatní kapely. Čekal jsem, že poslední desce „Luciferian Frequencies“ bude věnován maličko větší prostor, ale kapela to pojala spíše průřezově. A samotného mě překvapilo, jak mocně zněly starší skladby, jako třeba závěrečná „All Hail! (Master Satan)“. Ale i tak jsem si osobně spíše užíval skladby nové. Mimochodem ještě nebylo ani jednou zmíněno nazvučení. To zpravidla balancovalo mezi bordelem a poměrně solidním zvukem a v případě Corpus Christii bylo těžké si vybrat, zda se zkusit pořádně zaposlouchat do hudby anebo raději mlátit hlavou (pokud vám u ní zrovna nehořela Bible). CC moje očekávání snadno splnili, možná i lehce překonali.
[Dalihrob] Sotva si vzpomenu na počátek „Traitor Crucifixion“, musím sevřít pěst a odolat chuti do něčeho/někoho praštit. Vystoupení REVENGE bylo vskutku něco. Jsem zpravidla velice klidný a vyrovnaný člověk, ale extrémní agrese Revenge mě zcela zlomila a já pozbyl veškeré příčetnosti. Revenge jsem už jednou viděl. Bylo tomu v rámci Militant Antichrist Tour v roce 2008 - za společnosti Angelcorpse a Arkhon Infaustus. Tehdejší koncert byl svými podmínkami hrozným selháním, ale i když jsem tehdy hudbu Revenge příliš neznal a část jejich vystoupení dokonce i propásnul, brutalita jejich vystoupení ve mně zanechala hluboký dojem, což byl i jeden z důvodu, proč jsem Kanaďanům nedlouho poté naprosto propadnul. Mimochodem, jednalo se i o první turné, které proběhlo bez P. Helmkampa. Kdo má o tomto člověku ponětí, ví, že to je PAN frontman, ale jeho absence neměla na efektivitu Revenge žádný vliv. Role hlavního vokalisty se chopil kytarista Chriss/Vermin a odvedl špičkovou práci! Basu a nelidský murmur obstaral Haasiophis (jeho projekt Antediluvian vám důrazně doporučuji). A to, co dělal bubeník J. Read, se okomentovat nedá. Právě díky jeho hře je hudba Revenge tak zkurveně zběsilá a je si toho sám vědom, protože veškerou energii, kterou nevložil do mocného třískání do bicích, věnoval mohutnému paření. Ale už se vraťme k samotnému vystoupení. Jak je tomu u nás již debilním zvykem, držky si rozbíjelo jen několik málo lidí, naštěstí odezva nestála jen na nich, neboť Revenge se zaslouženě dostalo velkého uznání i mimo kotel. Kromě starších skladeb jako „Traitor Crucifixion“, „Blood of my Blood“, „Final Doctrine“, „Death Heritage“, „Cleansing Siege“ došlo i na dvě skladby nové („Us and Them“, „Pride Ruination“) a rovněž na jeden závěrečný cover, se kterým se kanadská skvadra smrti rozloučila. Revenge jsou zkrátka jedna z mála kapel, která umí hrát metal skutečně extrémním způsobem a pro mě osobně byli jednou z nejlepších kapel večera.
[Dalihrob] A stejně jako tomu bylo v případě Infernal Imperator, bylo i vystoupení INQUISITION spíše rituálem nežli obyčejným koncertem. Žel musím ze startu zkritizovat jednu věc, a to zvuk! Skladby sice bylo možné identifikovat, ale úkol to byl velice těžký, a to nemluvím o následném pískání v uších, protože zvuk byl přehulený až k zblití. Ale to je má jediná výtka. Návštěvníci, kteří byli během večera roztroušení všude možně, se konečně natlačili pod pódium a atmosféra dosahovala bodu varu. Mohl bych vám zde vypsat setlist, ale to by bylo zbytečné. Magie visela ve vzduchu, Dagon se svým nástrojem čaroval a bubenické umění Incubuse pohánělo vystoupení podobně jako před chvíli J. Read poháněl Revenge. Jen s tím rozdílem, že u Inquisition ani tak nešlo o soundtrack k devastaci, jako spíše o majestátní hymny. Nemám co dodat, snad jen, že pro mě osobně byly vrcholem skladby „Desolate Funeral Chant“ a „Empire of Luciferian Race“, neboť během nich mělo mé vědomí opět tendence ustoupit něčemu hlubšímu. A slavnostně přísahám, že si již nebudu tropit žerty z Dagonova vokálu.
Black metalový koncert roku? No kurva! A mám pocit, že s odstupem času budu na pondělní večer v Matrixu vzpomínat jako na jeden z nejintenzivnějších koncertních zážitků vůbec. Dojmy, které jsem si odtamtud odnesl, jednoduše přebíjí veškeré zážitky z koncertů za poslední rok. Takhle by to mělo prostě vypadat, a já doufám, že to není naposledy, co se u nás takový koncert objevil. Kdybych měl poděkovat všem, kterým chci, seznam by byl delší než samotný report. Takže věřím, že ti, které zde zdravím a kterým věnuji svůj upřímný dík, budou vědět.
