Po šílené procházce hibernující zahradou psychologické léčebny se vracíme zpět na počátek. Do dalekých zákoutí vesmíru a mysli, do oblak kouře a dýmu. Finští psychedelici ORANSSI PAZUZU jsou zpět a skrze Spinefarm records nám servírují své nové zvrácené dílo nazvané „Kosmonument“. Připravte si sluchátka a omamné látky. Jízda začíná! Jak jsem nastínil a název napovídá, vracíme se zpět do nekonečné studnice atmosféry a motivů. Vydáme se více jak na hodinovou výpravu, která nás provede skrze houbovitá mračna, proletíme se na kometě a navštívíme souhvězdí Andromedy. Budeme svědky povstání nové příšery a kolapsu času. Nekonečné neznámo, kde vládne chaos! Jste připraveni? Startujeme!
Bez napínání a zdržování přejdu k hodnocení desky, protože každý, kdo se s ORANSSI PAZUZU již setkal, ví, co ho může čekat, ačkoliv si to nedokáže přesně představit. Je to podobné jako si zkusit představit „nic“ nebo „nekonečno“. Jsou věci, na které je náš mozek krátký a přesně na tuto notu nám OP hrají. Schopnost navodit kytarovými ruchy a pazvuky atmosféru opojného kolíbání se uprostřed prázdnoty je nepopsatelná. V tomto ohledu jsou OP špičkou, která nemá svým způsobem konkurenci. A jestli ano, musím ji znát!
„Kosmonument“ opět balancuje na hranici melodií a disharmonií, rezonuje a doznívá. Skladby se nesou ve středním a často až pomalém tempu - jako ozvěna jeskyní. Jejich intenzita je však opět impozantní. Atmosféra omamná a pohlcující. Zvuk hutný a hypnotizující. Nechat se strhnout tímto proudem a nechat se unášet je tak snadné. A jestli vás napadá ona otázka, hned vám na ni odpovím. „Ne, nic jsem prozatím nekouřil.“
Ačkoliv se to tak může zdát, ORANSSI PAZUZU dokáží zázraky i s čistou hlavou. Někteří budou možná novince vyčítat, že „Kosmonument“ není tak omračující, chytlavá a více stravitelná. Může se tak zdát, ale dle mne je to dané pouze tím, že člověk se po „Muukalainen Puhuu" už v té změti dokáže snáze orientovat. Novinka je navíc trošku jiná. Ubylo melodií a konstrukce skladeb je svým způsobem minimalističtější. Autoři více sázejí na jednodušší, možná by se dalo říct monotónnější stavbu kompozic, hlubší zvuk a množství skrytých detailů. Výsledek je však stále vysoce nad úrovní jiných nahrávek. Novinka mě navíc zasáhla ve chvíli, kdy jsem pořídil nová sluchátka, která mi nejen u „Kosmonument“ otevřela úplně nové dveře k poslechu hudby. Kupříkladu Onttova baskytara mě v každé skladbě dostává do kolen. Plochy distorzí a vesmírného šumu vyplňují mé sluchovody. Chvílemi mám pocit, že je zaplňuje zhudebněný maz, který vás zcela vyplní a ucpe. Intenzivní!
„Kosmonument“ nabízí oproti předchozím počinům také pár nových prvků, které dosud OP tak nevyužívali. Více prostoru dostávají vyloženě hlukové prvky, jenž „ruší“ jinak poklidný průběh desky. Mám-li jmenovat i své favority, tak nemohu opomenout zcela geniální „Komeettu“ a její ujeté melodie, poklidnou a hypnotickou „Andromedu“ a „Kaaos hallitsee“ či intenzivní „Loputon tuntematon“. Celkem desatero skladem, z čehož polovina je čistě instrumentální, vás však bude držet v příjemně rozverné náladě. Poslech graduje, stagnuje (v dobrém slova smyslu) a neustále popouští oprátku vaší fantazie. Utápíte se v záplavách omamné a návykové nehudby.
Co byste ode mne mohli taky jiného čekat, než že „Kosmonument“ pochválím. Letošní rok je neskutečně úrodný a konkurence silná. ORANSSI PAZUZU se však i letos vykouřili až na výši mého žebříčku. Ano, obstávají v silné konkurenci a důstojně jí čelí. Pro mne není „Kosmonument“ lepší nebo horší než desky minulé. „Kosmonument“ je prostě opět omračující a neopakovatelný.
K recenzi poskytl: Oranssi Pazuzu & Spinefarm Records
