Sám poněkud znuděn metalovým šmidláním, navnazen studiem parapsychologie, zaměřil jsem svůj interest dále od nudného bigbítového negativismu, jenž už v mých sluchovodech zazníval mírně trapně a rozhodl jsem se hledat cosi stimulativního, meditativního, přesahujícího rámec normální hudby a vsunujícího svá impulzivní chapadla přímo do lidského vědomí, kde by jej hnětly… Hledal jsem mrazení v zádech, nikoliv nudu, byl jsem náročný, řídil se instinktem a překvapivě…
Našel jsem! Netrvalo to ani příliš dlouho, snad sama od sebe, vynořila se přede mnou nahrávka švédského ambientního génia Ulfa Söderberga, který je i kreativním mozkem obdobně zaměřeného projektu Sephiroth, jenž je jedním z koňů stáje společnosti Cold Meat Industry. V amoku sdělování informací čtenářovi jsem však pozapomněl na fakta nejdůležitější; název (Vindarnas Hus) a rok vydání (2003)…
Hah, proč recenzovat počin starý pět let? Možná zkrátka proto, že je nadčasový a to rozhodně nikterak nepřeháním, neboť tomu opravdu tak je… Söderbergova atmosférou nabitá kombinace tribal rytmické mystiky pospolu s hutnou ponurou atmosférou dark ambientu je tak působivá, že by vnitřně rozpohybovala jak neolitického člověka, tak i moderního manažera kravatového typu. Toto album rozechvívá snovou pavučinu, kterou má každý z nás zavěšenou hluboko v sobě, působí na ty nejvzdálenější kouty lidské psýché, kde se v nás v koutě krčí vrčící zvíře, ztělesňující archetyp základních instinktů. Mrazí nás v zádech, když slyšíme z reproduktorů intenzivní hukot šamanských bubnů, myslí se nám míhají nepostřehnutelné obrazy a my jsme uchváceni stejně, jako když hledíme do ohně, cítíme zvláštní spojitost uloženou v kolektivní nevědomé paměti, stejně jako míhající se paže mocného plamene v nás odemykají jakousi starodávnou komnatu, ve které se ukrývají samotné kořeny lidského plemene, takovou moc má onen tlukoucí rytmus, snad inspirován tlukotem milionu srdcí mytologických božstev. Agresivní rytmy ovšem často ustupující do pozadí, nechávajíc tak pracovat i další, velmi podmanivé motivy, jako je takřka syntetyzátorový daimonion, jehož mocný hlas, za citlivé produkce přicházející z dáli, způsobuje mrazení, pohlcující každičkou část těla, někdo může nevěřícně kroutit hlavou, ale mé prožitky během této hudbu se velmi nebezpečně blíží mystickému vytržení. Obraz této audio mandaly by však nebyl kompletní, kdybychom opomenuli velmi rozličnou banku užitých samplů, obsahující meditativní mantry, lehké perkuse, velkou škálu orientálních a exotických dechových nástrojů (např. didžeridu), rozličné hlasy a v neposlední řadě spoustu vlastních nahrávek z živé krajiny (např. Island, Káhira atd.).
Jak je z předešlého textu asi zjevně patrné, jsem touto zvukovou malbou bezezbytku nadšen, nalezl jsem cosi, co přesně uspokojilo má nezaplněná místa v hudebních tužbách a já cítím, bohužel dočasné, uspokojení…
