Z Wolves in the Throne Room se stala kapela, která je nejen obletována, ale v neposlední řadě i oceňována posluchači z různých stylových končin. Tento fakt se potvrdil (myslím) nejen mně.
Mé nohy při představě poslechu patnáctiminutových skladeb nezakrytě žebraly o židličku, jak se však později ukázalo, nebyla vůbec třeba, a kdyby ano, nebyla by využita.
Příchod zhruba čtyřicet pět minut před koncertem působil značně undergroundově. Pouze pár lidí pohybujících se po sále, z nichž však již nyní byl cítit stylový průřez, který bude osazenstvo nabízet. Začátek samotného koncertu se posléze posunul snad o hodinu či více, takže bylo dost času na to, aby se z malého klubu stal neprostupný prostor. Musím však konstatovat, že nulanulasedmička na mě působila velmi příjemným dojmem a nízké stropy umocňovaly atmosféru všeho, co se onen večer dělo. Škoda jen podia, které vlastně nebylo, čili pokud jsi nestál blízko aktérům před někým menším, mohl jsi jen poslouchat.
Mé místo bylo poblíž levého reproduktoru, což způsobilo dočasné post-koncertové ohluchnutí na jedno ucho, ale výhled jsem si zajistil vcelku seriózní. Nepozastavoval bych se kdovíjak nad zvukem, protože ten se nedal čekat nijak výstavní, přesto působil mile. Prokousávat se melodiemi, které jste tolikrát slyšeli z desky, je velmi příjemný zážitek. Zvlášť, když jsou více či méně rozpoznatelné a musíte se soustředit, nejen otupěle naslouchat.
Ihned po monotónním intru trojice začala skladbou „Vastness and Sorrow“ z novinkového alba. Kdo sleduje youtube, mohl skladbu v živém podání již vidět alespoň obrazově. Nutné podotknout, že ačkoli Wolves in the Throne Room neservírují nijak energickou hudbu, byl celý koncert prosycený nábojem, jenž místy chybí kapelám, které by ho naopak měly mít. Za zmínku rovněž stojí střídání temp, kdy se kapela z pomalých a táhlých riffů bez jediného přechodu bicích vrhala vcelku přesně do těch nejrychlejších pasáží. Právě zde zvuk dost skřípal, nicméně pokud jste skladby znali, nebyl problém se v nich neztrácet. Avšak, pozor. Chvála není nekonečná, stejně jako kvalita hudby „vlků“. Vokál byl místy opravdu špatný a horší ještě v případě, že jste stáli na místě jako já. Na albech je jasně znatelné, že zpěv je už tak hodně vykřičený, na živo však místy trhal uši, vystupoval moc nad hudbu, jindy se zase ztrácel a zkazil mi tak výsledný dojem.
Jak čas postupoval, uvědomoval jsem si, navzdory prvotním obavám, že hudba zdánlivě zdlouhavá, může na koncertech příjemně plynout a nevyvolávat pocit nudy. Myslím, že doba, po kterou kapela byla na podiu, se jevila dostatečnou. Někoho možná mrzelo, že kapela neměla žádný support, nicméně koho chcete v ČR najít alespoň trochu stylově podobného? Dle mě bylo ideální, že vystupovala sama. Večer patřil jí, washingtonské lesy pohltily na několik desítek minut všechny kouty klubu a já se jen přesvědčil, že i za mořem jsou výborné nejen kapely, ale i lidé. Otevřený a téměř hodinový rozhovor s bubeníkem Aaronem byl zcela jistě přínosem nejen pro nás, kteří jsme se pro něj odhodlali, ale i pro něj samotného. Můžu jen prozradit, že kapela se opět vrátí, měla by jet další turné v září a věřím, že ČR nemine. Vskutku naplňující zážitek, alespoň pro mě.
---
Wolves in the Throne Room na YouTube:
http://www.youtube.com/watch?v=0SPRf9ly8x0
http://www.youtube.com/watch?v=cirIQStYWbU&feature;=related
http://www.youtube.com/watch?v=l1zK7Qhi5UU
http://www.youtube.com/watch?v=fxyHEFp124Q
