Zakládání různých bočních projektů členů výrazných kapel je docela častý jev. V Norsku je to něco jako národní sport. Většina hráčů má několik kapel, v kterých uplatňuje svoje dovednosti. DEATHCULT je dalším podobným uskupením. V jeho řadách se objevují členové různých celkem známých kapel, avšak jednu mají všichni společnou. To jsou Taake, kde tvoří taktéž kompletní sestavu (plus basák V`gandr). Loňský rok vydali po víc jak roce existence debutovou fošnu..

Kult draka, jak ji tihle vyznavači smrti nazvali, prý zní jako "močení na hrob". Alespoň tak to kapela popisuje na svých myspace stránkách, kde si můžete novinku až na dvě skladby poslechnout (některé z nich, jsou tuším z dema, které poté rozšířili o dalších 5 skladeb). Podle mě však močení na hrob zní trošku jinak. I když... Deska je sice podobně zvrhlá jak samotný pissingový nápad, ale zní spíše jako Erotic funeral od Gaahlskagg. Nejen zvuk je velice podobný, ale i deska se nese v duchu old-school BM s řadou výrazných melodických linek. Sice je mezi oběma nahrávkami sedm let rozdíl, výsledek je prostě slyšet. Avšak oproti "staršímu bratříčkovi" se daleko líp poslouchá. Deska si dokáže celých třicet sedm minut držet Vaši pozornost právě melodiemi, kterých mají v zásobě dostatek. Celkovému hřbitovnímu feelingu dost napomáhají Skaggovy vokální linky. Několik poloh od mrazivého šepotu, před níž položené pasáže až po několik chrapláků a ječáků, které jsou ještě asi prohnané přes efekt, se různě střídá nebo i prolíná ve dvojitých vokálních linkách. Výsledkem jsou celkem zajímavý vokální orgie.

Jako orgie by se dala popsat celá deska. Po většinu času je tempo rychlé a klepavé. Thurzur svoje celkem slušně nazvučené bicí nešetří a tu a tam si na nich i dá nějakou lehčí vyhrávku, která desce přidává na šarmu. Celkově vzato se dá říct, že jde o jednoduchou nahrávku. Riffy jsou totiž jednoduché, ale o to silnější. Přesně jako podle starého hesla. Méně je někdy více a tady to platí dvojnásob. Nahrávka se rychle zavrtává do hlavy, což není jen vinou těch návykových riffů, ale i vokálu, který jednotlivé textové pasáže často opakuje vícekrát dokola. Obzvláště náš slavný Satan je opěvován ve většině skladeb (čtvrtá je mu dokonce věnovaná :). Přehnaně řečeno, některé skladby jsou až hitově poskládány. Pořád však s odporným a zatuchlým BM feelingem. Tihle pánové to asi ani jinak neumí. Jestli nevíte co myslím, představte si třeba Ragnarok nebo Taake.


Pokud Vás minimálně jedna z výše zmíněných kapel oslovuje, "Cult Of The Dragon" se Vám může zalíbit. Vhodné na nenáročný poslech, na ranní poslech cestou do práce, na povzbuzení… Třeba si oblíbíte skladby jako Future Denied tak jako já, nejen kvůli zmíněnému šepotu, který Vás bude doprovázet, když si zajdete konečně odskočit na hřbitov. Po dlouhé době zas fajn změna, která mi chyběla. A pokud máte náladu na to se jít pohřbít a třeba se i nechat pochcat, vemte si "Cult Of The Dragon" s sebou do uší, bude se to hodit.