Neuplynulo věru mnoho vody v bystřinách a setkáváme se spolu opět nad prazvláštním úkazem jménem Alkonost.Tento rok byl pro ně velmi plodným a tak po čerstvé předělávce „Memories of the eternal oak (Pameti vechnogo dreva)“ zde opět máme plnohodnotné album této zajímavé ruské skupiny. Zas a znovu se lehce ponoříme do bystřin, luk a lesů, abychom plně prožili onu tajemnou a zvláštní atmosféru, jakou Alkonost určitě má.„Kamennogo Serdtsa Krov“ dosti připomíná horské pleso. Klidné, osamělé a posmutnělé, zato však mrazivé a studené tak, že při ponoření ruka zabolí.
Je nám nabízeno album pomalejšího tempa, dosti vláčné a příjemně nerušivě provedené, lehce posmutnělé a procítěné. Stačí jen trhat…
Ochutnání přibližně dává poznat strukturu sedmi přitažlivých skladeb a outra, nicméně vše je nesmírně podobné starší tvorbě. I když novinka přináší opět něco navíc. Klasická smutná kytara doplňovaná tklivými ambientními motivy jsou hlavními nositeli hudby, atmosféry a prakticky, i celého kouzla Alkonost. Bubeník odvádí tradičně dobrou, nikoliv však oslňující práci. Nutno říci, že se k dané hudbě velmi hodí. Charakteristický vokál doplňovaný čistým ženským zpěvem v tomto případě vůbec neškodí, právě naopak. Skvěle se vyvažují a prolínají. Skupině se podařilo zpěvaččin hlas zakomponovat do svého žánru vskutku na jedničku. Neznám příliš mnoho uskupení, kterým by se to podařilo tak decentně a přirozeně jako Alkonost. Hudba má spád, náboj (a přitom vše zní jako ukolébavka!), nesklouzává do pochybné „hitovosti“, není vtíravá a téměř se vám nestane, že byste se u alba nudili.
Atmosfericky se jedná o kousek velmi zdařilý, lkavá kytarová linka v kombinaci se zbytkem hudebního osazenstva tu pravou magii vskutku vyčarovat dokáže. Na závěr bych rád dodal, že osobně jsem se u alba pobavil a popřemýšlel více než do sytosti. Album sice nenabízí mírnou dravost a zasněnou hravost alb předchozích, zato však dovedlo k dokonalosti svou doomovou podstatu. Takže já už nemám co dodat ( řekl jsem toho ostatně celkem dost, že?).
