Samotná Lunar Aurora je mou rychlo-srdeční skupinou, která mě zasáhla tak rychle, že si to ani sám ještě neuvědomuji.:) Na základě poslechu výborné desky Elixir of Sorrow je můj názor na nový počin Mond trochu z jiného soudku – je ještě lepší! Lunar Aurora ve mě vyvolala z ničeho nic explozi nadšení a pevně si mě „svými provazy přitáhla k tělu“...

Nevím přesně k jaké skupině bych po zdravé úvaze mohl LA přirovnat... Snad vzdáleně klepe na vrátka Kataxu, díky podobně hojnému a majestátnímu využívání klávesových elementů, ale ani to není zcela přesné. Na LA mě od počátku neskonale zaujalo osobité pojetí black metalové brutality, které nechybí velmi, velmi rychlé otáčky, s melodikou a až nadpozemskou atmosférou... Hm, mnohdy mi bohužel přijde, že bez kláves by byli pánové poloviční, ale o to lépe se ukazuje jak umí s tímhle prvkem výborně pracovat.

Pokud bych mohl něco říci a nabízelo by se mi srovnání s albem Elixir of Sorrow, tak na Mond pánové zrychlili, trošku ubrali kláves a i díky kratší délce trvání písní (která je mimochodem pořád průměrně 7-9minut, heh) na mne celkovým dojmem nepůsobí již tak utahaně.

Na zvukovou stránku nahrávky budu pět čisté a nefalšované ódy:)... Jeden z prvních a nejdůležitějších aspektů na něm je pro mě jeho naléhavost. Často dokáže zvuk utopit pěkné riffy a z příjemných momentů se stanou obyčejné a nevýrazné. Zvuk na Mond je čistý a navíc dokáže vytvořit na posluchače skvělý „tlak“. Pokud se melodiky ujmou pouze kytary, dokáží absenci kláves v té větší polovině případů nahradit. Pokud se tak nestane, jedná se o typické momenty z řad „vycpávkových“, ale takové se občas nacházejí na jakémkoliv albu. Jde jen o to jaký na ně má posluchač subjektivní názor...

Hudbu samotnou je těžké jen tak popsat... Střídaná agrese s báječnými vyhrávkami a až plouživými momenty... Výborné refrény a nosné riffy, texty v rodném jazyce, jemně a od přírody zastřený hlas, který barvitě dokresluje atmosféru... Je to těžké, pokud jsem z nahrávky nadšený...


Samozřejmě nechci pouze vychvalovat recenzované album, bohužel se mi ale nenaskýtá moc jiných možností... Jediné co mě napadá je monotónnost a docházející nápady ke konci alba, to může způsobit lehkou nudu, nic víc bych snad ani nevytknul. Někdy by mohl být některý moment takový, jindy zas makový, to už je názor každého, mě se líbí Mond takové jaké je a nic bych na něm neměnil.

Lunar Aurora neprodukuje hudbu na první poslech až tak úplně jednoduchou, ale projít do ní není zase až tak složité. Pokud jsem u Heiden říkal, že je lepší zážitek pustit si Tinne do sluchátek a jít někam do přírody, tak potom u Lunar Aurory bych poradil, ať všude okolo sebe zhasnete, pořádně otočíte kolečkem na hlasitost a stanete se součástí Mond rychleji než byste čekali...