Pět let je až nezvykle dlouhá doba na přípravu nového alba. Nemyslíte? Právě tolik vody řekou času proplulo mezi vydáním předchůdce „ For the Honour of our Faith…“ a novinky ruské skupiny, jež si vetkla do názvu jméno slovanského boha Radegasta. Šlo vlastně o náhodu, původní název totiž jako první používala jiná kapela. A protože je mi hudba těchto Rusů velmi sympatická, vkládal jsem do novinky už s přihlédnutím k dlouhé době přípravy velké naděje a očekával album neobyčejné. A neobyčejné album to určitě je, alespoň vzhledem k dosavadní diskografii Radigost. Tahle ruská partička pro mě vždy byla zajímavá tím, jak neotřele a osobitě kombinovala black s doom metalem, na předposledním záseku k ní přibyla navíc stopečka paganu, což posouvalo kapelu ještě výš v mém osobním žebříčku. Pohled na obal mi rozjasnil tvář, bylo totiž víc než jisté, že na doomovou složku určitě nezanevřeli, právě ta dělala předchozí desky zajímavými. A zde má naprosto dominantní zastoupení. Pro mě už horší věcí je, že se vytratily druhé dvě zmiňované složky. Pohanská zmizela téměř úplně a původně blackovou agresivitu nahradil death, ať už ve Svarově vokálním projevu, tak v koncepci skladeb samotných. A přibyl prvek, jenž prozatím kapela nikdy nepoužila. Operní vokál, který má na svědomí školená pěvkyně Irma Otto.

Musím říci, že jestli na něčem za těch pět let chlapi zamakali, tak je to určitě hráčské umění a instrumentální zručnost. Rozhodně bicí jsou o dost rozmanitější, než bývaly. Rovněž kytaristé Rimmon s Valafarem se nenechávají zahanbit. Z pod jejich prstů se linou celkem libé melodie, ale na mě daleko víc zabírají akustické vyhrávky. Za srdce chytí hlavně v úvodu a v závěrečné "Twilight Sun", která je zřejmě nejpropracovanější skladbou. V průběhu poslechu pak určitě nelze přeslechnout, že zatímco o hutnost hudby Radigost se starají především bicí, basa a klávesy, éterično má na svědomí ženský vokál a hlavně (a velmi netradičně) právě kytary. Ty vhánějí do hudby čerstvý vítr a jejich tóny se nad hutným základem vznášejí prakticky na celém albu. Jak jsem zmínil v úvodu, pohanská složka skoro zanikla. Naštěstí jen skoro. Výjimkou jsou dvě skladby nazpívané v ruštině, tam je z klávesových linek jemně cítit pach zašlých starých časů. A tohle se na rozdíl od mnoha jiných věcí oproti minulosti nezměnilo. Opět na můj sluch působí z celého alba nejlépe právě „Za den grjaduščij!“ a „Skvoz vjeka“, ruské perly na jinak anglicky nazpívané desce. Podobně jako na minulých počinech téhle smečky.

Nová deska Radigost mi připadá, jakoby se při práci na ní čas zastavil. Tedy spíš popoběhl o deset let zpátky a tam se zastavil. Jediné, co je nové a moderní, je zvuk. Hudební produkce je jak vystřižená z učebnice tradičního doom - death metalu z 90.let s příměsí operního zpěvu. Na druhou stranu by se v případě Radigost, vzhledem ke kombinaci Irmina zpěvu a různých poloh Svartových hlasivek, mohlo stejně tak jednat i o metalovou operu s death-doomovým podkladem. To ať si každý přebere podle svého vědomí a svědomí.


Nic proti, tuhle hudbu mám rád, instrumentálně Radigost značně vyspěli, na albu je spousta krásných momentů, dobře se poslouchá a celé je to nahrané vskutku profesionálně, ale… trošku mi chybí ta originalita předešlých "Nocturne" a " For the Honour of our Faith…". Máte-li náladu na kvalitní doom metal s duší a atmosférou, pokud po albu sáhnete, neprohloupíte. Kdo hledá více originality v hudební produkci, sáhne nejspíš podobně jako já po deskách předešlých.