S kapelou Mütiilation jsem se seznámil teprve nedávno a jedinn album které od nich mám je právě tohle. Nelze tedy čekat nějaké srovnávačky se starší tvorbou. Tahle francouzská smečka mě velmi mile překvapila. Nádherně chrastivý zvuk kytar, na prstech jedné ruky by jste spočítali, kolikrát se u Mütiilation vyskytnou klávesy. Jedná se tedy o klasický black metal s vlastním xichtem, který mi v žádném případě nejde proti srsti. Za předpokladu že si seženete originální cds najdete v tracklistu 9 záseků a poslední tóny se rozezní téměř po hodince od těch prvních. Hudba Mütillation jak sem naznačil je klasický black metal s vlastním xichtem, který tvoří riffy ze kterých občas opravdu padáte na prdel a především chrastivý zvuk kytar. Ono se řekne chrastivý zvuk, ale většina lidí si řekne že to má téměř každá black metalová akvizice. To je sice pravda, ale Mütiilation rozhodně nekopírují zvuk jiných kapel jako jsou Darkthrone nebo Gorgoroth, s čímž je docela často setkávám. Mají svůj vlastní zvuk který určitě poznáte. No a ty riffy, jedna báseň. Z jejich hudby jde opravdu originální feeling právě v místech, kde se jim ty riffy opravdu povedly. Za všechny zmíním New False Prophet po zhruba dvou minutách. To si opravdoví fajšmějkři skvěle vychutnají a dají mi za pravdu. Další věcí je vokální projev, jež je klasický krkavčí skřehot. Občas ale i ta bedýnka zapracuje a z reproduktorů se ozve vokál hodící se do ambientních seskupení. Není tomu ale nijak často a právě proto to hudbu Mütiilation obohacuje. Nejlépe to asi uslyšíte na začátku pátého songu Inferi Ira Duetus. O čem pojednávají texty bohužel nevím. Kapela má ráda změny temp, a tak na Black Milleniu se ve většině skladeb změní tempo několikrát. Také docela často uslyšíte vybrnkávačky, které, jak je vidno, kapele také cizí nejsou.
První song pod názvem The Eggs of Melancholy dává za pravdu názvu a skladba je postavená na feelingu a je to cítit; stačí se jen zaposlouchat.New False Prophet se ze začátku sice netváří jako něco extra, ale po dvou minutách se dostane do fáze s výbornými riffy a a čpí z ní takový feeling až mě sráží do kolen. Pro mě osobně vrchol alba.Následuje čtveřice kvalitních songů, které nevybočují ani kladně ani záporně z celku, není tedy třeba se u nich zastavovat. Sedmá Titulní Black Millenium je jedna z mála celých rychlých skladeb a dává tušit velmi rychlý konec alba. No Mercy For Humans druhým vrcholem alba. Rychlá skladba jednoduššího ražení se snadno zapamatuje. A do třetice všeho rychlého je tu Black As Lead And Death.
Black Millenium je kvalitní album, které mě celkem zaujalo. Je ale třeba se do něj dostat. A to ne každý vydrží.
