Naer Mataron v čele s Morpheasem, kteří minulý rok oslavili své desáté výročí na nás v době pomyslného jedenáctého vyrukovali se zbrusu novou deskou Discipline Manifesto... Naer Mataron vydávají desky prakticky rok co rok a tak zůstávají pořád pomyslně v očích posluchačů černého kovu, navíc Řecko je takovou trochu exotickou zemí,kde se extra moc black metalové kapely nevyskytují (mimo jiné Order of the Ebon Hand,které jsem recenzoval jsou také z Řecka a zároveň jsou poměrně spjatí s Naer Mataron),ale o kterých vím,tak ty stojí za to...Discipline Manifesto čtvrtým dlouhohrajícím albem,pokud bysme tedy nepočítali dva oficiální živáky z roku 1998 a 2004... Nový počin ukrývá 8 skladeb, 59 minut čistého zla...

První a zároveň nejdelší skladba na albu Extreme Unction. Výborný zvuk, typický hlas pro Naer Mataron a klasické melodie pro black metalové opusy tohoto typu... I přes tyhle aspekty bych Extreme Unction vyzdvihl jako prase. Naer Mataron nemusejí zůstávat u zahuhlaného zvuku, nemusejí používat banální dva riffy, které tvoří celou píseň, nebojí se zajít trochu dále a použít třeba i čisté vokály v pozadí... Takovou ukázkou je pátá Blast Furnace, téhle písni podle mě vůbec nic nechybí... Agresivita, zlo, melodie, skvělé frázování, nápady. Naopak v předposlední Land Of Dreams nic nenaznačuje tomu,že by se mělo jednat o nějakou píseň vytyčující se ostatním, ale jen do doby než ze sebe Morpheas vychrlí první tóny vokálu... Zde se jedná o jakýsi srdceryvný řev smíšený s odříkáváním podporovaný skvělou! Hudbou... Rychlé pasáže jsou vystřídány pomalými a posléze i instrumentálními... Z celé písně(a vlastně z většiny) srší proudem obrovské energie a možná je to i zvukem,že Discipline Manifesto nemůže člověka absolutně nudit... Za song co mě nejvíc zaujal by se dal označit The Day is Breaking, v první polovině připomíná black metalový ploužák, ale ve své druhé polovině, ačkoli mě stále napadá,že: „tohle už jsem někde slyšel“ mě dokáže TDisB roszekat... Při téhle písni si uvědomuji jak skvěle jsou nazvučené kytary, jak mrazivý má nahrávka zvuk, jak výborná nahrávka to je...


V jak dlouhém a velkém stylu jsme začali, tak také skončíme, přes 9minut (stejně jako první píseň) dlouhá Last Man Against Time je tečkou za tímhle více než-li obstojným dílem na který může být celá řecká scéna hrdá a vlastně na celý Naer Mataron,protože skupiny s takovýmhle potenciálem se u nich určitě nerodí každý den...Mě to tak určitě přijde...