Sedíc u počítače, uši zkroucené pod náporem nevlídných tónů, mlátím se do hlavy. Mlátím se do ní z prostého důvodu. Když za mnou před několika dny přišla přítelkyně s otázkou, zda je k tématu ‚klišé‘ vhodné využití úvahy, bez rozmyslu jsem jí tento krok odsouhlasil. Dnes vím, že by bylo mnohem vhodnější použít k přiblížení tohoto pojmu „Primordial“, novinku italské kapely Tundra. Ne, tato slova jsou samozřejmě nadnesená, těžko třídě ilustrovat ‚klišé‘ na black metalové desce, na desce obsahující hudbu, která jde v naprosté většině případů mimo osazenstvo onoho spolku studentů. Na faktu, že se Italům povedlo za poslední tři roky vyplodit black metalovou desku tak klišoidní, jak jen to jde, to ale zhola nic nemění.Je mi jasné, že ti, kdož uctívají věčně černý kult pravosti, musí nejen respektovat, ale i dodržovat určitá nepsaná pravidla. Pokud mantinely ohraničující pravost překročí, jsou tito jedinci zbytkem zůstavších přinejmenším zavrženi. V případě, že i někdo z vás patří mezi těch několik vyvolených pravých válečníků černého kovu, mělo by „Primordial“ a Tundra celkově okupovat jeho vitrínku s originálními hudebními nosiči již minimálně od data vydání, a to z prozaického důvodu. Tundra má totiž ke zmíněným mantinelům tak daleko, že by je jejich členové nespatřili ani s pomocí vesmírného dalekohledu SIRTF, který lidstvu pomáhá proniknout skrze infračervené záření do těch nejzazších zárodečných mlhovin. Ale teď už vážně…
Věděl jsem, že Tundra od svých prvopočátků staví produkci na ortodoxní odnoži black metalové hudby, tedy spíše na hudebním pohrobku starých desek prvních black metalových kapel, které si časem vydobyly, v mnoha případech zasloužený, kultovní status. Členové kapely se mnou však můj názor o tom, že tyto nahrávky měly možnost získat kultovní status za naprosto odlišných podmínek v naprosto odlišné době, zřejmě nesdílí. Nicméně fakt, že je plno jiných kapel, které přes svoji pravost a undergroundovost servírují posluchačům opravdu kvalitní materiál s nadprůměrným ošetřením (za všechny bych jmenoval Ravencult, Kapein, ale třeba i české Inferno), mi dával alespoň částečnou naději. Leč byla marná… “Primordial“ v sobě přemílá klišovitost umocněnou alespoň na desátou v naprosto nezajímavé formě primitivních rifů, jednoduché stavby skladby, proazicky black metalového vokálu a utopených bicích za pomoci nulové atmosféry a žalostné postprodukce. Pakliže se za oněch šestačtyřicet minut nechá kapela vyprovokovat k něčemu tak nemístnému jako je nečekaný nebo alespoň trochu zajímavý moment, produkce zašlape tento nechtěný výhonek dříve, než by snad stačil posluchače „poškodit“.
Od „Primordial“ jsem snad při každém poslechu s nechutí odešel a album musel poslouchat na několikrát. Soustředěný poslech osmi nudných, uši natahujících skladeb, se mi na jeden zátah nepovedl ani jednou. Oněch několik pravých válečníků má jistě „Primordial“ naposlouchané dávno do posledního tónu (ono to mezi námi nezabere více jak dva poslechy), ostatním doporučuji novou Tundru jako příklad toho, jak už se to dnes nedělá.
K recenzi poskytl: Long Ago Records
