Nuže, po Detonator666 přichází další black metal, který je veden v tom pravém a doslova true duchu. Řekl bych však, že Unholy Kill nabízí posluchači něco, co v ČR ještě nebylo (považte, jak tohle tvrzení vyzní vtipně, protože klasický black metal těžko bude něčím výjimečným). Kapely jako Inferno, Sekhmet, Dark Storm apod., zní sice pravě, ne jinak než black metalově, atd. atd. atd., jenže je tu rozdíl ve feelingu. V tom, co tolik patří k black metalu, a právě v tomto stylu na něj vsází tisíce kapel. Je to Darkthrone!Velmi poutavě působí již to, že Unholy Kill jsou VELMI mladým projektem, který začal tvořit víceméně ze srandy, bez ambic na to, že by někdy měla jejich práce vyjít, natož hned u Long Ago rec.! Nakonec však vzniklo sedm skladeb a jeden cover (od koho jiného než od zmiňovaných Norů), o mastering se postaral Morbivod a dostal z některých skladeb možné maximum. Arthuur a spol. mají výhodu v tom, že nepracovali s nijak špatnými prostředky, ale jak byly skladby tvořeny postupně, s nijakou vidinou šíření směrem k posluchačstvu, neznějí stejně. Nyní se samozřejmě bavíme o zvuku. Lehké rozdíly jsou znatelné skrze celé album, avšak to není vůbec žádná chyba, pokud porovnáte výsledný produkt. A hlavně, po dlouhé době je slyšet opravdu příjemný automat.
Často je spíláno na Slovensko, na kapely jako Slavigrom, že v ČR se nic podobného nenajde. S existencí Unholy Kill je definitivně konec jakýmkoli spekulacím. A to od zcela neznámých hudebníků bez předchozích zkušeností. A o to je to vlastně přitažlivější… Co tedy čekat?
Texty s odkazem na pravé hodnoty black metalu let dřívějších, avšak kolikrát netypicky podané a přitažlivé. Není to nic filozofického ani hlubokého, účel však splňují nadprůměrně. Díky masteringu se z kytar podařilo dostat řezavý zvuk, jenž nemá potřebu působit fádně a i z nudnějších rifů dělá příjemnou muziku. Další devízou je rozložení temp. „Znamení hoří“ nabízí příjemně střídanou agresivitu s ponurostí. Pomalejší skladby nahrazují rychlejší a celá píseň se snad nikdy neline ve stejném tempu či dvou nebo třech melodiích. Poznávacím znamením se na debutu určitě stane vokál – svou vyšší polohou Arthuur řve srozumitelně, ale hlavně PŘESNĚ. Právě přesnost bývá mnohdy vtipným kamenem úrazu. Ale proč by se i black metal nemohl dělat skutečně se vším všudy? ;-)
Menším problémem alba by mohla být snad jen příliš lehká zapamatovatelnost. Ale toto bude velmi subjektivní měřítko, protože každý vnímá hudbu jinak a poté si ji dle toho i uvnitř sebe „uzavírá“. Jinak nemám výtky. Opět vyslovím potupné sousloví „na české poměry výborné“ a budu doufat, že Unholy Kill budou třeba inspirací i pro další kapely, které zatím spíše hledají svůj směr nebo se v tom svém lehce ztrácí. Je to pravá bezbožná nahrávka se vším všudy, co black metal na svých začátcích nabízel a o co se dnes tolik kapel marně snaží.
K recenzi poskytl: Unholy Kill
