Určitě si každý z Vás vzpomene na chvilku, kdy neměl zrovna chuť nebo náladu sáhnout po desce s podtitulem „black metal“. V takovém případě je lepší zabruslit do lehce neutrálních vod… Já měl onehdá podobný pocit a snažil jsem se vyřešit situaci tím, že dám na tip kolegy a poslechnu si pro mě do té doby tajemné Heimdalls Wacht.
Když odezněly dojmy z prvního poslechu, přemítal jsem, nakolik tahle kapela hraje nebo nehraje zmiňovaný black metal. Nakonec jsem došel k tomu, že i přes počáteční obavy jsem si ji poslechl a musel konstatovat, že jde zase a opět o black metal – avšak naprosto odlišný…
Všechno tenkrát začalo první skladbou, jež se ukazovala jako pomalejší a velice melodická, avšak zároveň kovově tvrdá a neméně citově podbarvená, řekl bych až dojemná.

Velmi zvláštní popis, nemyslíte? Ano, tahle skladba je opravdu jiná než cokoli ostatního. Svou neobvyklou kompozicí si neotřele zahrává s emocemi tak, že budete sedět a říkat si „bože, to je krása“. Nestačí odeznít první pocity, kdy sedím poněkud omráčený onou podmanivou skladbou a rozjíždí se druhá, ovšem tady již trošku přitvrdíme. Stále melodické kytary pobídnou bicí, které na pár chvil vytvoří žhnoucí peklo, jenž je podpořeno agresivním vokálem. Už už jsem si říkal, „škoda, začalo to tak pěkně“, ale náhle se zjevilo překrásné kytarové sólo v doprovodu melodického „backing“ vokálu a já oněměl podruhé, jako v případě první skladby.

Začal jsem pomalu zjišťovat, v čem tkví podstata téhle desky. Heimdalls Wacht ve svých textech opěvují přírodu jemnou, krásnou, ale i se všemi živelnými stránkami, které vytváří negativní stranu věci. Na začátku své hudební dráhy se potýkali v nenávistných vodách antikřesťanství – nyní se však naplno zaměřili na tématiku přírody, mytologie, bájných bytostí, staveb a tak dále. Proč to vlastně říkám... v tomhle případě je to velmi důležité, jelikož všechny tyto atributy jsou v hudbě doslova cítit. Když připočteme obrazná intermezza, věnující se přesně této tématice, dostaneme jasný obzor. Heimdalls Wacht používají právě intermezza často a tak se Vám může stát, že v polovině skladby odezní všechny nástroje a zůstane pouze opět velice chytlavá akustická kytara se svou noční písní. Náhle však i ona umlčí svůj hlas a vy se octnete na noční louce, slyšíte pouze ji, stébla trávy se ohýbají, cvrčci lákají samičky k páření, vítr si nemilosrdně pohrává s korunami stromů. V tom se opět rozezní všechny nástroje, vytvoří krutý orkán jen na popud toho, aby opět mohly zvolnit a ukázat se v té podmanivé formě, kterou umí chlapi ze všeho nejvíc. Heimdalls Wacht mají jednoduše geniální stavbu všech svých skladeb. Neomezují se jen na hudbu jako takovou, používají různorodých nástrojů, které udělají z určitých kompozic originální dílo, které si však stále zanechá svou podstatu.


„Ut de graute olle Tied - Deel I“ je deska, kterou bych klidně označil za kouzelnou. Tolik podmanivých melodií a citlivých fragmentů ve spojení s chladným black metalem se jen tak nevidí. Obrovským překvapením pro mě bylo zapojení čistého vokálu. Narhemoth má opravdu krásnou barvu hlasu a pokud by byla celá deska nahrána s tímto melodickým vokálem, nejspíš bych ji prohlásil za něco nepopsatelného.
Co však může trošku zarazit, je délka jednotlivých skladeb, které se mnohdy vyšplhají i na 13 minut. Není se čeho bát, v danou chvíli si totiž budete přát, aby neskončila nikdy. V tomto případě odpustíte i to, že zvuk není úplně maximální, na druhou stranu dělá velmi důstojného partnera na vysoké úrovni.

Nevím, jak mám tuhle recenzi ukončit. S Heimdalls Wacht jsem se setkal poprvé v životě a zanechali ve mně opravdu hluboký zářez, neboť to, co budete zažívat při každém poslechu téhle desky, se jen těžko popisuje…