Možná si budete poklepávat na čelo co zde dělá recenze na tuhle kapelu. Ale od dob masivního rozšíření myspace se občas stane, že posluchač nehledá kapely, ale kapela si najde jeho. Což byl i případ Project: Failing Flesh. Dostali tip od kapely Red Harvest na náš webzine a požádali o recenzi svého nového CD. Jelikož se mi ukázky na myspace vcelku zalíbily, souhlasil jsem s posláním proma „The Conjoined“. Tato trojice si jako svou úrodnou půdu vybrala moderní pojetí thrash metalu a k tomu využívá možností různých syntetizátorů a podobných mašinek. Předpokládám, že jistou zásluhu na tom má i vokalista Erik, působící například v šíleném projektu Voivod. Výsledkem je tedy industriální základna plná novodobého thrashového riffování á la kapely Textures či Meshuggah (i zvuk kytar je tím ovlivněn). Je mi jasné, že v tuto chvíli většina čtenářů přestává číst, protože tohle tu nemá co dělat. Jenže deska je natolik šílená a zvrhlá, že v některých aspektech překonává i některé „mind fuckin‘“ black metalisty. V rozsáhlých disharmonických plochách dostávají slovo nástroje jako housle, saxofon a mnoho dalších zajímavých instrumentů. Vše je samozřejmě zpracováno přes zmíněné mašinky. Avšak nevědět to, jistě by nikdo nic nepoznal. Každá skladba tedy dostala nějaký výrazný prvek, který je většinou tak „nadrogovaný“, že chvílemi zůstává rozum stát nad tím, zda jde vůbec ještě o hudbu či jen disharmonický cirkus v podání nahluchlého opilce.
Jedinými skutečnými nástroji jsou kytara s basou. I bicí jsou naprogramovány a tak se občas dočkáme poměrně efektivních zvuků, které dotvářejí už tak dost ponurou a ujetou atmosféru. Po většinu času deska zní jako intoxikována neznámými látkami po globální katastrofě, po níž se tak trošku všichni zbláznili a přestalo existovat racionální smýšlení. I přes to všechno je v jádru skryt jistý řád. Odhalit ho však trvá poměrně dost dlouho. Není to žádná jednohubka, kterou bez milosti ihned skousnete a přežvýkáte. Tento fakt je nejsilnějším aspektem alba. Neustále se dostáváte hlouběji do myšlení tvůrců a objevujete nové zvuky a zákonitosti mezi nimi. A to i přesto, že žádná skladba nemá víc než pět minut.
Myslím, že už je vcelku jasné, že vzhledem k použití množství elektroniky je zvuk alba hodně silný, dynamický a kvalitní. A hlavně pestrý. To je však vázáno i na skutečnost, že je do hudby namícháno dostatek různých mimožánrových stylů, které dokáží karty zamíchat a hru znepříjemnit i zkušeným hráčům. Basa občas zní jako vystřižená z nějaké punkové desky (skladba „The Conjoined“) a následně ji vystřídá skutečně šílený moment na saxofon. Podobných zvráceností na desce najdete dostatek. Až postupem času se na povrch začíná drát další věc, kterou jsem si z počátku absolutně neuvědomil. Nádech avantgardy, která dokáže v metalové muzice nadělat obrovskou paseku. Právě ona má na svědomí onu „nadrogovanou ujetost“ kompozic. Poslední věcí, kterou zde nelze vynechat je samozřejmě výsledek práce na kytaru. Občas figuruje jen jako doplněk toho všeho zmatku. Někdy má hlavní slovo ona. Hutnější zvuk trhaně thrashuje na úrovni mezi disharmonií a matematikou a k nějakým líbivým melodiím se uchyluje jen poskrovnu. Ale přesně takhle to má být. Jednotlivé části hezky zapadávají do celku.
Ještě před týdnem jsem o kapele Project: Failing Flesh neměl ani ponětí a dnes se nemůžu od jejich novinky odpoutat. Rád si poslechnu i něco mimo černěkovovou odnož a tento materiál mi byl velmi příjemným zpestřením. Pochybuji, že většina čtenářů dočetla až sem. Ale ti, kteří odolali a neodradil je žádný ze zmíněných faktů, by se po „The Conjoined“ měli poohlédnout. S klidem můžu říct, že nebudou litovat.
K recenzi poskytl: Tim Gutierrez
