Tu a tam se naskytne příležitost poslechnout cosi, o čem téměř nikdo neví, cosi, co téměř nikdo neslyšel. Čekat od takovéto nahrávky jistou míru kvality bývá ale velmi často ošemetné, a to podle jednoduché rovnice „pokud by to mělo být skutečně kvalitní, těžko by to téměř nikdo neznal“. V letošním roce se mi do rukou už jedna takováto neznámá nahrávka dostala. A skutečně... nebylo o co stát. V případě Lethal Diabolic, pomalého BM/ambientu, jsem do neprobádaných vod neznámých kapel vstoupil podruhé. A tentokrát znatelně úspěšněji.„Via Ad Aeternus Miseria“, druhé demo jednočlenného českého projektu je, jak už jsem zmínil, velmi pomalé hudební těleso systematicky kloubené s ambientními podklady. Tato shrumáž alternativních zvuků zde slouží především jako podklad pro primitivní a pomalé kytary malující pochmurné linky obrazu. Pozvolné prolínání hudebně nic neříkající zvukové hradby se smutnými melodiemi je charakteristickým znakem celého tohoto dema, přinášejícím do jisté míry kýženou skličující atmosféru. Jasný je fakt, že Lethal Diabolic berou inspiraci u pozdějších Burzum, které ambientní části celého dema bez debat připromínají.
Pro náročnějšího posluchače je po zvukové stránce „Via Ad Aeternus Miseria“ děravé jako jistý nejmenovaný gurmánský sýr. To, že je celé demo konstruované takříkajíc v obýváku na koleni za podpory, nebo spíše nepodpory, opravdu slabé techniky, je jasné na první poslech. Na stranu druhou vše, co se na demu děje je slyšet naprosto zřetelně a nekvalitní technické podmínky do určité míry přidávají na atmosféře. O tom žádná... A kdejaké ortodoxně laděné black metalové kapely by jim takvouto čitelnost mohly závidět. Mohly tedy, pokud by o to měly zájem, což zřejmě nemají.
Po několika hodinách strávených nad tímto druhým demem si pokládám otázku, co vlastně mám čekat od projektu, který tvoří mladý a nezkušený člověk podpořený kultovním statusem pozdní tvorby jedné norské kultovní kapely. Vzít na tuto nahrávku přísnější metr, za žádných okolností by neobstála. „Via Ad Aeternus Miseria“ beru spíše jako takový šlápanec kamsi do neprobádaných skladatelských a hudebnických krajin, jakousi nutnost „prostě něco“ vyplodit. Toto „prostě něco“ se jmenuje Lethal Diabolic, projekt, kterému moc nedějí do budoucna nedávám. Hádám, že pokud bude mít člověk, kterým k nám prostřednictvím této nahrávky mluví, dostatek vůle a píle, dočkáme se v budoucnu jiného projektu, či kapely. Ale je také možné, že se pletu. Ať tak či tak, „Via Ad Aeternus Miseria“ je s přihlédnutím k možnostem a zkušenostem demem příjemným. Demem, které je schopné na několik poslechů víceméně zaumout a které ukazuje snahu a upřímnost.
