Občas není na škodu se lehce vrátit v čase a zavzpomínat na chvíle předešlé. V čase minulém se objevilo pár zajímavých počinů, které se určitě vyplatí vychutnat znovu. Nebo naopak objevit něco „nového“. Nemusíme chodit příliš daleko, stačí tak šest let zpět. Ptáte se mne, proč? To záhy zjistíte.Do rukou se mi totiž dostalo album „Son of the Shades“ od formace Elffor, které bylo prvně vydané roku 2002, avšak remasterování této desky mi přineslo možnost přelstít určitá redaktorská pravidla. A tudíž teď čtete recenzi na tento pozoruhodný dark ambient/folk a ne na jiné regulérní album tohoto roku. Ne, tohle skutečně neberte jako omluvu, jsem hanebný zlotřilec (ale trochu shovívavosti byste projevit mohli). Alespoň jsem si udělal radost i sám sobě.
A abych Tě, milý čtenáři, netahal za nos ještě jednou, raději Ti objasním, o čem vůbec budeš číst. Pokud jsi o Elffor nikdy dříve neslyšel (třeba jako já do této doby) pak věz, že tento pozoruhodný španělský projekt, vzniklý již v roce 1995, přináší poměrně zajímavou směs atmosférického black metalu, ambientních a klávesových pozic a častých syntetických folkových pasáží. Ač toto spojení může vzbuzovat ledacos, možná by vše stálo alespoň za zkoušku.
Charakterizovat hudbu nebude až tak zcela jednoduché. Ovšem z mých předešlých značek lze vycítit, že půjde o něco silně působivého. V podstatě jde o zajímavě poskládanou klávesovou hudbu, která je místy rozvíjena a doplňována vokálem, bubny, zvuky, přičemž má osobní a nepřesná formulace žánru by byla asi dosti paskvilem. Každopádně zde můžeme vycítit silné ambientní momenty, chrámovou důstojnost a určitou zpěvnost a melodičnost folkloru. Přitom je vše tak zvláště ponuré a temné, vskutku jako někde v šerých lesích za svitu měsíce. Jednotlivé pasáže na sebe jemně navazující, nesetkáváme se zde s okamžiky, jenž by na sebe navazovaly krkolomně, žádná divočina se naštěstí nekoná, proto se tvorba Elffor hodí převážně pro poslech v zamyšlení či jako kulisu ke spánku. A všude tam, kde si člověk může vychutnat atmosféru přízračných a fantastických světů. Nechybí mi zde aura chorobných bažin a mokřad, hlubokých lesů s polomy, jenž jsou potaženy cáry mlhy, věčně olověná nebesa a záblesky očí přírodních bytostí. Tak rozličně dokáže tento skoro hodinový materiál (po remasteru se na albu objevily dvě nové skladby, které ovšem nejsou o nic méně kvalitní) čarovat, pokud dostane do spárů vhodný okamžik a materiál…
Staronové dílo, které dýchá opravdu znamenitým kouzlem, toho nabízí skutečně dost k objevování a prozkoumání. Věřte, že pomalu proplouvat touto hudbou, může být nezapomenutelným zážitkem. Ovšem, nikdo nezaručí, že bude bavit vždy a každého. Album na někoho může působit nudným a rozpačitým dojmem (i přestože není stereotypní), dalšímu nemusí prostě jen „sednout“ či se mohou vyskytnou i jiné výhrady proti kvalitě. Pokud ovšem pronesu ještě pár slov za sebe, byl jsem s ní nadmíru spokojen. Nebudu se tajit tím, že tato hudba se mi velmi dobře poslouchá. Určitě nejsem první a patrně ani poslední.
K recenzi poskytl: Northern Silence Productions
