Měl jsem pocit, že se Hastur zpil jak prase a zkoušel něco, co by nezvládl ani střízliv. Rušivě znějící basa brnkala nesouvisle a už vůbec se nesnažila vytvořit nějakou zvu/hlu-kovou stěnu. Vokál byl spíš směšný, než bolestný a už vůbec škoda mluvit o nemístném a veskrze debilním automatu. Sotva uběhlo pět minut a já zhnusen vypínal ten hnůj, bez ohledu na další dvě skladby.
Po neustálém připomínání, že by bylo vhodné odevzdat recenzi, jsem byl trochu na vážkách. Znechucení se mě pořád drželo, ale přece nebudu psát recenzi, když jsem nahrávku ani celou neslyšel. Tak jsem CD znova vyhledal, oprášil a pustil… od druhé skladby. Konečně vše znělo jinak. Nástroje ustoupily lehce do pozadí a zčistajasna tvořily nějakou kulisu. Objevily se náznaky nějaké atmosféry a vjemy se uklidnily natolik, že přišla řada na představivost.
„Kolosy industriálního zpracování člověka, hnijící půda, ze které se tyčí pilíře zhouby.“
Pro zvuky linoucí se z reproduktorů by se možná hodilo označení drone-ambient. Vokál, perkuse a basa přestaly hrát vedoucí roli a slovo dostaly vhodně volené hluky. I když mám pocit, že většinu hluků stejně tvoří zefektované perkuse a basová kytara. Později hraje důležitou roli i „silent hillovsky“ znějící klavír. Klaustrofobie a hniloba dává zapomenout na úděsný začátek. Snad ani nemá smysl, pouštět si „D.O.M .“ celý. Prvních pět minut mě jen táhlo svou nudností a pitomostí. Zbylých dvacet však příjemně topilo a dusilo.
„Degeneration of Mankind“ dokazuje, že se v domácích podmínkách dá stvořit opravdu temné dílko, které má tendence vás zadusit nepříjemnými pocity a přitom to ani nemusí být čistě ambientní. Škoda však, že první skladba je důkazem toho, jak se dá parádní nápad zkurvit.
PS: Nahrávka je zcela určitě posedlá mocným Cthulhu. Během psaní recenze došlo 2x k výpadku proudu a hi-fi věž neustále hlásila, že do konce zbývá 99 minut a 99 sekund.
Zlo.
