Páteční ráno nás zastihlo deštivou sprchou, kterou jistě mnoho lidí nečekalo. I já jsem počasí neprozřetelně podcenil a našel své boty promoklé na kost. A věřte, že vědomí mokrých nohou na další dva dny nebylo vůbec příjemné. Areál festivalu se během dne měnil v soukromý prasečí výběh, ale návštěvníci s vysokými botami a pláštěnkou byli doslova za vodou. Třiadvacítka pátečních kapel se i přesto, či právě proto snažila obecenstvo zahřát svými vesměs kvalitními výkony...

V druhý festivalový den nás minula vystoupení kapel PSYCHOTIC DESPAIR, GRENOUER, WARBRINGER, ENTOMBED a MALIGNANT TUMOUR.

[F]: V obohacené sestavě a připraveni pokřtít CD vystupovali TISÍC LET OD RÁJE klasicky naladěni debilními kecy Křečka. Jako vždy patřil k dominantním věcem Dashin řev, který je vyrovnaný a za každých okolností stejný. Má to samozřejmě své klady i zápory. Na druhou stranu, kdyby si kapela odpustila perverzní a naivní vystupování, dala by se hudba brát seriózně, protože netvoří nijak stupidní hudbu na to, aby tak byla prezentována. Hezké ranní probuzení, agresivní i jemné. S krásnými ženami :-).

[A]: DEBUSTROL mi pokaždé evokovali kapelu pro starší generace rockerů, vesměs takových taťků. A pokud mi kapela připomínala ještě něco jiného, pak dvě věty - „Rozdělit sekerou na dvě části“ a „Zabij mámu, zabij tátu...“ :)) Na Brutalu jsem na tuto kapelu dával skutečně poprvé pozor a musím oznámit, že se pánové svého vystoupení chopili opravdu zodpovědně. Co jsem tak vyposlouchal, klasicky jsme se probrali novějšími i staršími a do jisté míry kultovními vály. Celý set příjemně ubíhal, zvuk kapele přál a Debustrol samotný si to všechno řádně užíval. Pro mě jasné překvapení a příjemné zpestření.



[F]: Josh Graham, bývalý člen Neurosis, se na Brutal Assaultu představil se svou, řekněme novou kapelou A STORM OF LIGHT. Délka zvučení, věčná nespokojenost a kdo ví co ještě mělo za následek znechucení ještě před začátkem hraní. Na druhou stranu, díky prodlevě, která vznikla odpadnutím ETHS, toto byl i logický krok. Co se týče hudby samotné, ta měla samozřejmě blízko k doom metalu a dalším low-speed žánrům. Nicméně i tyto hudební žánry se dají spojit tak, aby bavily a zaujaly. A Storm of Light na tohle ale recept nenašli (nevím, jak tomu je na albu), neboť se areálem linula směsice, která si nedokázala získat pozornost a létala uchem tam a ven.

[A]: Odpadnuvší set ETHS pobouřil hlavně Dufaqa, který se na tyhle metalcoreisty těšil dle jeho slov snad nejvíce. Nedalo se nic dělat, uprostřed pátečního dění tak vznikla alespoň malá mezera ticha, které se před pódiem možná i hodilo.

[F]: Nevím, jak to říct, ale Novembre jsou něčím, co po A Storm of Light možná zaujme melodikou, přístupností a sladkostí, ale bylo to ještě horší, než jsem doufal. Hudba, která je vyloženě tvořena pro plačící náctileté žabičky, protkaná tu a tam zajímavými momenty, s nepříliš charismatickým zpěvem, mě skutečně do kolen nedostane. Druhá nuda po A Storm of Light dnešního dne.

[D]: ALL SHAL PERISH to v páteční odpoledne brutálně rozjeli. Američani prostě coreové záležitosti umí ze všeho nejlíp. Jejich set rozpoutal naprosté peklo před pódiem, které bylo radost pozorovat. Ani nevím, zda mě víc bavilo sledovat probíhající mosh nebo kapelu:). Ale pro mě jedno z nejlepších vystoupení tohoto dne.

[F]: Malý předkrm před večerním hlavním chodem, CEPHALIC CARNAGE, nebyl vůbec špatný! I když je pravda, že oproti večernímu byl jen slabým odvarem. Na druhou stranu to byl v pátek do té doby jeden z nejzajímavějších zážitků – chytlavý mix energického dechu s podobně brutálními žánry rozpohyboval končetiny i v nepříliš vlídném počasí.

[F]: Po nemastných neslaných Cephalic Carnage se nabízí podívaná, která si žádá přestání veškerého deště, neboť nastupuje partička z New Yorku - SWORN ENEMY. Jejich pojetí metalcoru lehce stříknuté s dalšími žánry na podobné vlně strhlo svou energií a „brutální“ poddajností. Nadšenci odhazovali pláštěnky a vydávali se vstříc blátu a propařeným minutám. Tak to má být!

[D]: Australská mlátička THE BERZERKER svým super blast beat vystoupením likvidovala ušní bubínky. Zvuk tak extrémní, že při první skladbě vyhodil celou aparaturu (po druhé se jim to podařilo na samotný závěr). Na živo asi tak desetkrát větší marast než z desky. Škoda jen, že nedostali možnost hrát až později a neměli ty svoje strašně evil masky. To by pak byl teprve náser!

[F]: Hudba, která osloví širší davy, stejně tak jako způsobuje pozdvižení u „ortodoxních“ doom metalistů, se od začátku valivě linula Josefovským areálem v podání SWALLOW THE SUN. Upřímná, plná emocí, i přes pomalé tempo nabitá energií, extrémně melodická. Skladby jako „Don’t Fall Asleep“ a „The Ship“ pro mě byly jedním z vrcholů festivalu. Bude to možná i tím, jaký mám ke kapele vztah, ale zcela jistě to zapříčinilo i upřímné a decentní vystupování vůči fanouškům. S kvalitním zvukem. Pro mě jednoznačně jedna z nejlepších kapel letošního BA.

[F]: DESPISED ICON totálně posralo počasí, nicméně kombinace dvou zpěvů a deathu s HC byla více než přímá. Energické, brutální a pro mnoho lidí i přes déšť rozhodně dostačující. Bylo vidět, že kvůli podobným kapelám na Brutal Assault jezdí čím dál více lidé a Shindy ví, jak na ně.

[A]: Co se týče spojení Brutal Assaultu a švédů SOILWORK, mnohokráte zaznělo mezi návštěvníky cosi o piedestalu letošního ročníku. Já bych byl v hodnocení poněkud střízlivější. Soilwork určitě předvedli špičkové a profesionální vystoupení, při kterém dokázali i pobavit (viz. počáteční proslov frontmana Bjorna Strida), u mě ale zásadně pochybili při výběru skladeb, kde jsem marně hledal ty nejdůležitější ze starších skladeb a určitým způsobem ubrala na dojmu i řídká atmosféra. Jinak ale, skutečně perfektní vystoupení.



[F]: Vůně moře se přibližovala s prvními tóny „Empire Falls“, delikátního začátku vystoupení PRIMORDIAL. Jeden z nejcharismatičtějších frontmanů letošního Brutal Assaultu od prvního momentu dokazoval, že mimo tvrdé pózy umí také neskutečně krásně zpívat, i když, jak to tak bývá, to někdy ujelo bokem. Kolikrát by si člověk myslel, že se do Primordial, do jistých pasáží, bude více hodit řev, ale jakmile Nemtheanga začne zpívat, všechny pohnutky pominou. Absolutně strhující, navýsost epické a profesionálně do posledního puntíku zvládnuté vystoupení, ve mně zanechalo stopy ještě hodně dlouho.
[D]: Famózní vystoupení, které pro mě bylo jedním z nejpříjemnějších překvapení tohoto ročníku. Vokalista Naihmass Nemtheanga oplývá neskutečným charismatem, které plně využíval snad každou vteřinu pro komunikaci s publikem. To mu skoro zobalo z ruky. Jeho čistý vokál sem si hned zamiloval. Epicky znějící skladby s delší stopáží byly vhodné k zasnění. Nechal jsem se jejich tóny a melodiemi unášet celé vystoupení. Další ze skvostů letošního roku.

[A]: Od BEHEMOTH jsem toho čekal hodně, ale určitě ne famózní vystoupení doplněné střídmou, ale o to pohlcující show, kterou mi Nergal a spol. evokovali loňské podobně našlápnuté vystoupení Vader. Synchronizovaní borci na pódiu servírovali publiku jednu perličku za druhou v naprosto nekompromisním stylu. Parádní vystoupení spíše podpořil než potopil i Jirka Valter, který totálně zprznil „Jámu pekel“ od Master‘s Hammer. Bylo to totiž takové zlo, že to do celého setu naprosto sedlo. :))
[D]: Na Behemoth jsem se hodně těšil. Živě jsem je zatím neviděl (to je hanba!), a tak jsem se už od odpoledne nemohl dočkat. Byl to masakr, až do chvíle kdy se na pódiu objevil Big Boss, který dokonale zprznil cover „Jáma pekel“ od Master´s Hammer. Radši tam ani neměl lézt. Zbytku setu však není co vytknout. Perfektní rekvizity dodávaly celé show na vážnosti, a když Nergal nasadil masku při „Chant for Eschaton“ (což je btw má nejoblíbenější skladba), okamžitě se Behemoth vyšvihli mezi mé páteční favority.

[D]: Příjemnou tři čtvrtě hodinku oddechu v podání anglických atmo rockerů ANATHEMA jsem sledoval z povzdálí. Novější skladby moc neznám, ale starou tvorbu miluji. Po zvukové i hráčské stránce nebylo vystoupení co vytknout. Pravdou však zůstává, že mě tyto pomalejší a klidnější věci na Brutal moc nesedí. Moc nezapadají mezi ostatní smečky, i když na druhou stranu jsem zas rád, že dám odpočinout svým uším.



[F]: Vezměme to takhle; i přes veškeré nadávky, které jsou dnes na CRADLE OF FILTH v módě, se před podiem seřadilo dost lidí a řekněme si na rovinu, hodně těch, kteří stojí v čele opozice. Zavzpomínat na alba, která jsem měl rád, stejně jako většina redakce, jsme si přišli i my. Zvolili jsme strategický výhled z „tribuny“ a poslouchali, jak je Dani čím dál víc v p*či. Viděl jsem hodně záznamů koncertů za poslední dobu, ale nikde snad takhle nekazil svůj klasický vysoký vokál. Na druhou stranu je jasně vidět, že čím dál více využívá hlubších zpěvů, protože si je vědom, že není zdaleka tak rozmanitým vokalistou jako před lety. Dostali jsme průřez, jaký jsme možná ani nečekali, neboť zaznělo dost starých skladeb v čele s „The Principle of Evil Made Flesh“. Kdykoli jsme ale hudbu začali brát vážně, výkřik pana tělocvikáře /Daniho/ vše v sekundě zkazil. Na druhou stranu instrumentálně to bylo takové, jaké se asi dalo i čekat, hlavně od Pana bubeníka Marthuse. Ale řekněme si na rovinu, od takto známé kapely by si asi každý přál více. Pro mě bez jakýchkoli předsudků největší propadák letošního roku.

[D]: Nejvtipnější vystoupení letošního Brutálku. Byl jsem hodně zvědav, jak moc to CoF zprzní, ale co je moc, to je příliš. Daniho hlas je už dávno za zenitem. Jeho trapné pokusy o ječení, které znělo jak štěkající vykastrovaná čivava, mě bavilo od začátku do konce. Zvuk taky nebyl žádná sláva. Jediný, kdo to zachraňoval, byl bicmen Marthus, který nejenže začíná vypadat jako bývalý bubeník Nick Barker, ale pomalu ho dohání i ve hře na bicí. Potěšily mě staré skladby (obzvláště "The Principle of Evil Made Flesh"), ale i tak to bylo nejhorší vystoupení CoF, co jsem kdy viděl.

[A]: Není už toho moc co napsat k tomuto tragickému vystoupení. Docela reálně lze souhlasit s řádky výše, jen bych k nim ještě doplnil myšlenku, která mě při vystoupení CoF přišla na mysl. Je mi skutečně líto Danniho. Cradle Of Filth jej živí, s nimi může žít idylkový život rockové hvězdy, nemusí řešit starosti běžného života. Je tedy nasnadě se takové kapely držet, v jeho případě hudby obecně. On je na tom ale vokálně už tak mizerně, že sotva vleze na pódium, utrhne si pořádný ranec ostudy. Je mi ho skutečně líto.

[F]: NEUROSIS? Přišel jsem si jako kapr, který nikdy nezavře pusu; stáli jsme tři vedle sebe, měli pusu dokořán a v halucinogenních stavech se nechali unášet do fascinujícího příběhu, který nám Neurosis vyprávěli. Josh Graham se v pátek představil podruhé, nyní však jako „projekční inženýr“, který se postaral o dokonalý vizuální zážitek… Bylo to jako by vám někdo do hlavy nasadil vibrátor a vy seděli u stanu a ještě před spaním si přemítali veškeré momenty a tóny téhle neskutečně komplexní a opiové hudby.

[A]: Ravn a spol. Již potřetí jsem měl možnost shlédnout vystoupení 1349 a potřetí jsem se těšil jak malé děcko. Zřejmě srdeční záležitost. :) Kluci tentokráte přijeli bez Frosta, který toho času nahrává nové album Satyricon. Třetí řada se zdála jako skutečně špatná volba, jelikož zvukař osolil snad všechny posouvátka, která měl po ruce. Z nějakých padesáti metrů už to celé bylo o něčem jiném, zvuk naprosto precizní a troufám si tvrdit, že dost možná i srovnatelný s nahrávkou. Projeli jsme všechny důležité mezníky (až na „Riders of Apocalypse“) naprosto nekompromisně a za společnosti opravdu husté mlhy. Mrazivá norská atmosféra se přenesla pod noční oblohu Josefovské pevnosti opravdu kvalitně.

[F]: Moje páteční hudební tečka byla zprostředkována nočním vystoupením CEPHALIC CARNAGE, které bylo tak o dvě třídy lepší a barvitější než během dne. Nejen, že si chlapci dali záležet více na zvuku, který poprvé odflákli, ale vystoupení si i znatelněji užívali. A ten, kdo se nechal odradit denní show, přišel o kapelu s dokonalým nadhledem na vše.