Konec prázdnin (tedy pro někoho) se nesl v České republice již podruhé ve znamení Dunkelheit festivalu, tedy dvoudenního sedánku vybraných black metalových kapel s neméně ortodoxními fanoušky. A protože pořadatelé pocházejí z Rakouska, leckdo se nemusel ani cítit jako v Brně.
Oproti minulému roku došlo ke změně, a to té, že se místo konání přesunulo ze zaplivaného Svatoboje do Flédy, která oplývá rozhodně lepším a modernějším zázemím. Sice se z počátku spekulovalo o tom, že by měl letošní ročník být open air, ale alespoň z mého pohledu jsem rád, že tomu tak nebylo. Klubová atmosféra je nenahraditelná a počet návštěvníků nebyl takový, aby venku působil hojně. Dejme tomu, že 350 platících.
[D]: První kapely festivalu to mají vždy těžké. Hrají pro hrstku lidí, kteří většinou stejně nevnímají a zajímají se o okolí klubu. Jinak tomu nebylo ani u Return to Innocence, mixující doom s ostatními metalovými styly. Mně osobně vůbec neoslovili. Na vině bude fakt, že doomové záležitosti téměř nemusím. A jak to tak vypadalo, tak i hrstka návštěvníků kolem. Někdo však začít musí a borci tak předvedli co umí alespoň těm několika fanouškům, kteří před pódiem stáli.
[D]: Naopak spolek druhý již byl jiné kafe. Rakouská trojice Ewig Frost nalákala větší počet návštěvníků a jejich poměrně šlapavá a úderná muzika totiž byla onen černý šálek čaje, kterému všichni holdují. V tuto chvíli se už před pódiem nacházelo víc lidí, než u nesvatého baru (viz. zachycení). Flédou se tak poprvé rozezněly pro mé ucho přívětivější tóny, které však občas mírně haprovaly. Páni zvukaři byli asi ještě ospalí. Naštěstí v průběhu dne se zvuk vylepšoval, a tak už jsem se nemohl dočkat dalších zážitků.
[F]: Rychlý úprk z práce měl za příčinu to, že jsem stihl již Trollech, kteří pro mě zahajovali letošní Dunkelheit. K hudbě samotné toho ani není moc co psát, stačí zalistovat na předešlé reporty a máte výsledek. Tracklist byl podobný tomu, ne-li stejný, který byl prezentován na Hell Fast Attacku, jen s tím rozdílem, že Asura již mohl plně hlasově disponovat. Měli jsme tedy na podiu Trollech, kteří nezněli vůbec zle, v kompletní sestavě a s blížícím se novým albem.
[D]: Žatecká motorová pila na plzeňské lesy přišla na řadu hned po Trollech. Nebyla to náhoda? Byl jsem zvědavý, jaké změny se dočkám od doby, co jsem Detonator 666 viděl naposledy. Rozdíl byl obrovský. Hlavní zásluhu na tom měl zvuk (naposledy jsem je viděl na Exitu Chmelnice, kde byl přímo otřesný). Mohl jsem tak konečně rozpoznat jednotlivé skladby a bavit se výkonem poměrně dost podroušeného vokalisty. Během skladeb se zdál mírně „zpomalený“ a v přestávkách bylo hodně znát, že se před výstupem posilnil. To ale nic nemění na tom, že jejich set byl o mnoho lepší než ten, co jsem měl možnost vidět naposled. Avšak na českou špičku jistě Detonator 666 nedosáhne.
[F]: Po Žatci nastoupilo Polsko, jmenovitě Anima Damnata. Trojice již při zvukové zkoušce vykazovala silný potenciál, avšak bylo od počátku jasné, čeho budeme svědky. Nekompromisního náseru, který v sobě snoubí black s death metalem a určitě i grindovou neurvalost. Zvukově nevýrazné vystoupení ale přestalo po nějaké době bavit.
[F]: Z Polska se přesuneme do Maďarska, kde roku 1996 vznikla kapela jménem Witchcraft. Stejně tak jako s dalším kvantem kapel, jsem se ani s Witchcraft před koncertem nikdy nesetkal a skutečně jsem ani neměl touhu něco naposlouchávat. Musím ale uznat, že to byla pro mě do této doby nejlepší kapela. Ačkoli Fléda nabízí širokou škálu osvětlení, Witchcraft zvolili pouze zelenou, která k příjemně monotónní hudbě seděla na jedničku. Hudba neměnící příliš tempa, plná atmosféry… Zde se ten ne příliš dobrý zvuk ani špatně nepodepsal, bohatě to stačilo. Palec nahoru.
[F]: Frostmoon Elipse, spolek lehce provázaný s Handful of Hate a dalšími, přišel s odlišnou kávou, než se ukázali Witchcraft. Hudba s výrazně agresivním vokálem, který by se nasazením dal srovnávat s Naglfar a podobnými (nemluvím o odstínu hlasu ani ničem podobném), byl podpořen nijakým instrumentálním tajemstvím. Již po třetí skladbě bylo každému jasné, že se jednou nebo dvakrát v každé následující hudba utiší a dojde na kratičké vybrnkávání. Předvídatelná hudba mě nudí.
[F]: Po FE se na podium pomalu hrne Narqath a spol., aby patentoval prvenství „nejtěžší kapely na Dunkelheitu“ a dokonale smazal moje mínění o tom, že by Azaghal mohli naživo znít dobře. Nebudu se už nadále vyjadřovat ke zvuku, který byl na podiu jinak prý dokonale tragický, protože mi to spílání za to nestojí. Nicméně, nový vokalista (že by i basák, co vystupoval s Wyrd?), se předvedl pěkně „zostra“. Nejen, že byl jeho projev šíleně hlasitý, ale on ho i podporoval tím, že nedokázal křičet v podobné míře hlasitosti. Dle dechu a „důležitosti“ mi buď v uších pískalo nebo jsem neslyšel nic. Pecky jako „Kyy“ a podobně ale potěšily! Rozhodně bych byl ale radši, kdybych se s Azaghal setkal jindy a za jiné formy či podmínek. Tady to opravdu za moc nestálo.
[F]: Společně s Wyrd byli Elite kapelami no.1, na které jsem nedočkavostí doslova hořel. A, pane Bože, ono to přišlo! Ano, Elite mě uspokojili, jak jen mohli. „Bifrost“ i „We Own the Mountains“ jsou deskami, které se pro podium doslova narodily. Stejně tak si to uvědomovala i kapela a s velkým nasazením se snažila, aby publikum reagovalo na jejich podněty. Stávalo se, někdy chladněji, jindy vášnivěji, jak to už bývá. Dočkali jsme se například Bifrosťáckých „Take“ či „Bifrost“ i „Winter Moon King“ nebo „Fra Askens Kinde“ z horké novinky. Elite jen dokázali, že jsou lidmi, kteří svou hudbu berou smrtelně vážně – a co je hlavní, mají být na co pyšní a nemusí se jen opírat o pózy, zatímco hudba by byla deset kroků za nimi.
[D]: Můj headliner pátečního večera nezklamal. Profesionálně odehraný set, který se nesl ve znamení poměrně slušného zvuku, skvělého výběru skladeb a hlavně naprosto skvostného zážitku. Elite patří mezi mé oblíbence, takže jsem chrochtal blahem od samotného začátku. Jediné, co mě zarazilo, že kapela takových kvalit se nedočkala žádného vřelého ohlasu od návštěvníků. Většina z nich odešla po Azaghal na pivo a tak propili jedno z nejlepších vystoupení festivalu.
[F]: Inquisition navazovali na show, kterou se pyšnili Morrigan minulý rok. Rozdíl však byl v tom, že Inquisition byli obskurní až za hrob. Nesvatý žabí black metal, který mě čtyřicet minut opravdu hodně bavil, byl příjemným naplněním tužeb spousty fans. Škodou však je, že zbylých čtyřicet minut jsem seděl a odpočíval opodál, neboť se z hudby stával pomalu stereotyp a ozvěna daná na vokálu mi začínala lézt krkem. Nicméně Američané dokázali, že i ve dvou lze odehrát show, která se umístí před většinou tohoto i dalšího dne. Mělo to zvláštní kouzlo.
[A]: Od Inquisition jsem nečekala absolutně nic, tím méně takové peklo. Ale jaké bylo moje překvapení, když k mým sluchům dorezonovala tak mohutná hluková stěna, až jsem se divila, jak je možné ji z jedné kytary a z jedněch bicích vykouzlit. Troufnu si i tvrdit, že hudba těchto Američanů rozhodně zní líp naživo než z alba, už jen kvůli atmosféře, která se vznesla ze všech koutů klubu, a nemohu si odpustit i poznámku o jisté podobnosti s výtvory pana Wresta.
[A]: Ono nevděčné místo poslední páteční kapely získali pro svůj set Rakušané Stormnatt. V České republice se objevili již mnohokrát, proto není třeba jejich hudbu nějak zvlášť představovat. Kapela předvedla klasické black metalové vystoupení s obvyklými třemi melodiemi, přihodila i svoji depka vypalovačku á la Sterbend, a i když je na začátku své produkce potkala menší patálie s bicími, svůj čas využili s grácií a ujdoucím nasazením.
Ačkoli jsme se snažili, jak to šlo, aby tentokrát byly zaznamenány všechny kapely, přeci jen nám jedna nakonec utekla (na úkor skvělého oběda).
[F]: Druhý den Dunkelheit festivalu pro mě i ostatní přátele tedy začal až dodatečně doplněnými Waldgeflüster. Jednočlenný projekt, mající na kontě jedno demo, se prezentoval velmi sympatickým až překvapivým dojmem. Najati byli session hráči a zhostili se role velmi efektivně. Hudba, z níž bylo cítit poselství, se zajímavými ovlivněními a atmosférou, byla startem, který potěšil.
[F]: Smělé pokračování v režii plně domácích Heiden pro mě bylo plné očekávání – již kvůli připravovaným skladbám, které se půjdou co nevidět zaznamenat, aby daly vzniknout novému albu. Nutno podotknout, že brňáci (plus ostravák), se řádně odklonili od dřívější doby a lehce se pouští i do experimentování. Hudba je klidnější, snad i více akustická a rozhodně zajímavá. Je tedy jasné, že to bylo po dlouhé době vystoupení Heiden, které mě bavilo, už jen proto, že jsem nevěděl, co přijde v dalších sekundách.
[F]: Třikrát jsem Hromovlad viděl naživo a v každém případě to stálo poměrně za prd – ne kvůli kapele, ale zvuku. Poprvé jsem tedy u podia stál a očekávání se příjemně naplňovala. Konečně poslouchatelný gig, který i kytarově dokázal strhnout a my si mohli s kolegy vybavovat momenty posledního skvostného alba.
[F]: Stejně tak jako u Trollech, i s Infer jsem se v krátkém sledu setkal opět. Nutno říci, že nyní jsem si z vystoupení pamatoval více, neboť míra alkoholu nebyla tak závratná. Ačkoli kapela nastoupila se zpožděním - pokud se nemýlím - a zvučení zřejmě nebylo takové, jaké by si představovala, nedala to na sobě znát. Ze zvuku se snažila vytěžit maximum a hráčsky to bylo hodně příjemné. Stačilo jen stáhnout bicí a přidat vokál a hity z „Anti-Human“ by vynikly o mnoho lépe!
[A]: Volyňská mlátička Avenger byla poslední ze sobotního sledu tří česko-slovenských kapel. Pánové naštěstí získali ten výjimečný čas, kdy zvukař zvučil vcelku příčetně, což se samozřejmě podepsalo i na kvalitě vystoupení. Mohli jsme si vyslechnout několik nových skladeb z nadcházejícího alba „Feast of anger, joy of despair“, titulní „Godless“ ze stejnojmenné desky a další, které jsem bohužel už nerozeznala. Nebýt ‚nehody‘ s jednou z kytar v první třetině hracího času, kdy zpěvák odzpíval skladbu za doprovodu pouze jednoho šestistrunného nástroje, set by proběhl hladce.
[F]: Na Nefarium jsem se původně ani nechtěl jít podívat, ale Aeddova zpětně přečtená recenze na poslední album mě jasně přemluvila. Tak pro příště, neplýtvej mým časem, pane Aedde! Tohle byla fakt nuda na nudu, pokud mám být ještě něžný. Nejenže nešlo rozpoznat pořádně žádnou melodii, ale člověk se v těch rychlých pasážích ztrácel a nebýt image kapely, mohlo by být podium prázdné a vyšlo by to nastejno. Nesrážím to, že by kapela třeba něco odehrála vysloveně špatně, ale přišlo mi, že si ani nedokázala říci, co chce, a dle toho to i znělo.
[F]: „Black Mass“ je pro mě opravdu milovaným albem, čili pro mě byli Besatt jedním z tahounů festivalu. No, ehm, eh, dobře, byli. A už pro příště nebudou. Absolutně NUDNÉ, nevýrazné, odporně nazvučené a pozérské vystoupení, které mě donutilo nevěřícně kroutit opodál hlavou. Tihle, že natočili „Black Mass“ a další výborná alba? Musel jsem jet na koksu, jestli jsem si to myslel! Je mi jasné, že jedno špatné vystoupení by nemělo napořád měnit mínění o kapele, nicméně aspoň na nějakou dobu si Poláky rozhodně nedopřeju!
[F]: Jedněmi z těch, kteří berou svou hudbu a black metal obecně smrtelně vážně, byli Němci Darkened Nocturn Slaughtercult. V očekávání toho, že ten, kdo stojí naproti protagonistce, bude během pěti sekund od krve, jsem si stoupl téměř ke zdi, abych v klidu vše sledoval. Bohužel, ani mé zcela nové, bílé triko Povinnost!, nezůstalo bez újmy. Musím však podotknout, že až mi z pusy přestaly vylétávat slova jako čubka, kráva a podobně, jsem si těch padesát minut užíval, jak jen to šlo. Pokyvování hlavou po celou délku setu tomu budiž svědkem. Absolutní rituál, kdy Satan určitě rozmýšlel, jestli se zjevit, byl přesně tím, na co jsem celý den čekal! Po konci setu jsem se alespoň mohl pyšnit tím, že krvácím ve jménu Mortem zinu.
[A]: Musela přijít ženská, aby chlapcům z Besatt ukázala, jak se hraje black metal!
[F]: Ani jsem se nestihl osvěžit a už začínal vrchol toho, kvůli čemu jsem na Dunkelheit vážil cestu – teda spíš, proč jsem mu obětoval svůj čas. Wyrd. Kapela, kterou mám v srdci již hodně let tak jako málokterou. Různá alba ve mně evokují diametrálně odlišná období života, a tak jsem putoval skoro hodinku po minulosti. Nebudu se tajit tím, že toto byl pro m ten dokonalý vrchol celého tohoto dvoudenního maratónu načernalé hudby. Jediné, co bych mírně vytknul, bylo nepřílišné zvládání čistého vokálu, avšak toto nemohlo ani o píď zkazit zážitek, který jsem si blaženě odnášel. Díky!
[D]: Když jsem přemýšlel, co napíšu k Wyrd, napadlo mě jen 36 fontem napsat SKVOST! Jinak se jejich vystoupení ani popsat nedalo. Wyrd patří ke kapelám, která oslovuje převážně náročnější posluchače. A jelikož se letošní ročník nesl spíše v ortodoxnějším ražení, i oni se nedočkali takového ohlasu, jaký bych soudil. Tak či tak, pro mě to byl vrcholný zážitek celého festivalu. Nešlo o prostý koncert. Jednalo se téměř o kulturní zážitek, který bych přirovnal například k loňskému vystoupení Enslaved na BA. Tleskám!
[F]: Jak šlo ale asi vidět, pro většinu se vrchol teprve blížil. Kampfar nastoupili a s mírnou technickou přestávkou (hrát ještě pět kapel, technika by umřela) rozdrtili všechny a všechno. Dolk s uvěřitelným zaujetím burcoval publikum a nebral ohledy na to, co se dělo s vybavením okolo. Jsou to lehce rozpoznatelné melodie, které dělají z Kampfar takovou legendu, a ani skladba z nadcházejícího alba se nijak nevymykala. Doufejme, že tenhle styl nezačne nudit a kapela něčím na albu překvapí.
[D]: Norští Vikingové byli bezesporu nejočekávanějším esem festivalu. Jediným negativem bylo, že jejich zvuk se mi nezdál stoprocentní. Rytmická kytara mohla být více slyšet, ale jedná se jen o drobnost. Jinak musím říct, že to banda slušně rozjela - publikum hltalo každou skladbu a vše co jim Dolk servíroval skrze mikrofon. I kompletně protrhlá blána na kopáku Nory nezastavila! Nemluvě o zbytku technických problémů. Jsem velice rád, že se jejich set vyvedl a že jsem vůbec měl možnost vidět je.
[F]: Somrak (kapely by někdy fakt měly vymýšlet slova bez významu pro okolní národy, hehe) doplatili samozřejmě na to, že většina lidí po Kampfar odešla. A byla to škoda, neboť skladby zněly opravdu chytlavě a dostály pověsti z alba, které popisoval před časem Darkangel.
Nuž, jednou všechno skončit musí a neutekl tomu ani Dunkelheit festival 2008. Odnesl jsem si smíšené pocity, potěšení z toho, jaké lidi jsem potkal a naději na to, že příští rok by konečně zvuk nemusel kapelám ztěžovat život a hrát jim do primu. Otázkou je, jestli se páni pořadatelé neodhodlají k nějakému kroku a nepřesunou se do Rakouska. Ale i tak, za rok, pokud festival bude, se dočkáte opět reportu.
Nashle.
[F]: Fastred
[D]: Dufaq
[A]: Ailin
