...není tomu tak dávno, co jsem si říkal, že pokud bude mít „Hades Rise“ lepší zvuk než čtyři roky staré „The Merciless“, musí všem pochybovačům nutně vrazit hlavu přímo do záchodové mísy...Od dob zmiňované desky „The Merciless“ se Aura Noir de facto každý rok (výjimkou je jen ten loňský) ozvala fanouškům s nějakým tím materiálem. Jednou to byla best-off kompilace, podruhé split album, či živák. Na plnohodnotného nástupce jsme si však museli počkat dlouhé čtyři zimy. Budoucnost se však změnila v přítomnost a novinka „Hades Rise“ je připravena k důkladné kontrole.
Jelikož „Hades Rise“ ze svého předchůdce „The Merciless“ přímo vychází, slušelo by se na začátek rovnou jakési komplexnější srovnání. Pokud jsem v úvodu provolával ono, pro mě velice důležité, zlepšení zvuku, samozřejmě to nebylo jen tak z dlouhé chvíle. V časech minulých byl totiž právě „levný“ zvuk tím největším negativem Aura Noir. Nedokázal totiž adekvátně vyzdvihnout hlavní přednosti – agresivitu a údernost. V případě „Hades Rise“ můžeme tedy s klidem mluvit o jasném zlepšení, i když na vrážení hlav do záchodové mísy to ještě úplně není. I přesto zvukaři odvedli kvalitní práci hlavně u složky kytarové, která je, pokud otočíte volume dostatečně doprava, důstojnou částí celkového konceptu a vyznění Aura Noir. A to za celou historii kapel snad vůbec poprvé.
Po stránce hudební jsme se samozřejmě příliš neposunuli, stále se velmi jasně a zřetelně nacházíme ve vodách old school black/thrash metalu aneb, kdo už někdy Aura Noir slyšel, má automaticky základní povědomí i o „Hades Rise“. Na druhou stranu však již z novinky tolik nesálá ta chorobná black metalová atmosféra, jako kupříkladu ještě před čtyřmi lety v případě „The Merciless“ a její místo přebírá spíše vyznění thrash metalové s jemným dochucením motorkářského potu. Určitě to ale není na škodu, jak by se mohlo v prvních chvílích zdát, což zjistíte už po prvním poslechu. Co se prvního poslechu také týká, je určitě obecná stavba skladeb. Ta je jasně určená pro celých téměř čtyřicet hracích minut a také prvním terčem mé negativní kritiky. Pod tímto faktem jsou si totiž jednotlivé skladby do jisté míry podobné, všechny jsou skládané podle vesměs stejných kompozic, což vás ve výsledku bude buď nudit, či vás to zamrzí. Určitě tento fakt ale nepotěší. Co „Hades Rise“ ztrácí na kompozicích, dohání jednotlivými riffy, které jsou tentokráte evidentně skládané s větší pozorností a precizností a samozřejmě pro Aura Noir tak samozřejmou chytlavostí. No, za všechny si jen stačí pustit „Schitzoid Paranoid“...
„Hades Rise“ a Aura Noir obecně jsou v roce 2008 deskou, respektive kapelou chytlavější, průzračnější a vytříbenější. Mě osobně snad jen mrzí, a od vyššího hodnocení desku dělí, možná až zbytečná podobnost jednotlivých skladeb. Trocha rozmanitosti by totiž určitě neuškodila. Nová Aura Noir také může dost dobře trpět tzv. syndromem ohrání se, nicméně u mě se tak ani po nějakém patnáctém poslechu nestalo.
