Mr. Taaken se rozhodl prostřednictvím Black Devastation Records oblažit mou duši několikrát, a proto se zde dnešní recenze koná. Vůbec první výlisek vzešlý z lisu tohoto labelu bylo právě EP „Under the Banner of Hate“ od dua Molestor Taaken - Skoll. I když původně vyšlo jako split s italskými Ugluk. Obě kapely dnes patří minulosti a loňská nahrávka je z pohledu Barastir poslední. A je i symbolicky prozatím poslední věcí, již od BDR recenzuji. O Taakenovi se rozepisovat nemusím, jen zmíním, že jeho někdejší parťák Skoll má na svědomí ještě kapelku, která se jmenuje Nordishavet. Momentálně rovněž nepříliš činnou, ale ještě ne úplně mrtvou...Stříbrný kotouč se roztáčí a do uší se vkrádá úvodní titulka. No, vkrádá není to úplně přesné označení, ona tam spíše vlétne, možná až vrazí. To je způsobeno vyzněním téhle desky. Vyzněním, které je takové, jaké bylo plánováno. Totiž zde jde jen o jednu jedinou věc, co nejvíce se přiblížit původnímu rachotícímu, drnčícímu a přesto mrazivému thrash - black metalu. No a hned úvodní „Under the Banner of Death“ ukazuje, jak to může vypadat. Bicí jedou svůj obligátní rytmus a přeboosterované kytary poměrně jednoduché riffy a celé je to zahaleno v mrazivém kabátě zahuhlaného zvuku, ze kterého na konci vystoupí jasně identifikovatelná melodie. V zásadě pozitivní skutečnost, nejedná se totiž o bohapusté mlácení hlavou o ocelovou konstrukci. Ještě dál jde v tomto ohledu následující „Dead Christ“, která je propletena nosnou melodií na thrashovém základu od začátku do konce, ovšem fádně to nepůsobí, dochází zde k poměrně zajímavým probleskům běsnění a změnám temp. Naprostým protiklad k ní tvoří trojka „Bulit to last Forever“, jedoucí ve strhujícím tempu. Řízné a jednoduché, povězme primitivní. Ale i tady by se dalo objevit něco zajímavého. Totiž Skollův vokál. Možná mu dává vyniknout to, že se u tohoto opusu netřeba soustředit na hudbu, ta si cestu najde sama. Každopádně až tady si všímám toho, že hrdelní projev značně odlišuje Barastir od zbytku black metalového pole. Výraz vokálu je někde na pomezí Ministry a Immortal :-). A tak trošku se čertužel utápí ve škaredém zvuku, což je patrné hlavně v závěrečné „Christ Scum“, kde v některých pasážích zaniká, jakoby Skoll polykal písmena na konci veršů. Jinak má čtvrtá skladba největší drive díky kytarám, které jí dodávají až punkový feeling. Na závěr tedy píseň nejšlapavější, s největším tahem na branku.
Co dodat? Tohle EP není ničím výjimečným. Hudba zde obsažená zřejmě nikoho neurazí, ale spoustu posluchačů ani příliš nepotěší. A když si představím čáru naprosto přesného průměru, zařadil bych kapelu právě sem. Potenciál do další tvorby evidentně scházel, o čemž svědčí už ukončená činnost, na druhou stranu nic na desce se nezdá být odfláknuté, či zfušované. Závěrem bych jen rád poznamenal, že z Taakenových projektů, které mi poštou přišly /Erhabenheit, Odal, Barastir/ se mi jeví Barastir jako ten nejméně zajímavý. Ostatně hodnocení tomu odpovídá – čistý průměr.
K recenzi poskytl: Black Devastation Records
