Jediné, co se mi při poslechu tohoto alba vybavuje, je válečný pochod středověkých bojovníků. DRAUGNIM sebrali všechny nejdůležitější ingredience pagan metalu a vytvořili album o sedmi melodických hymnách. Jasně před sebou vidím tu hordu kráčejících Vikingů s obrovskými meči a rohatými helmami. Do boje! A jak je jednoduchá rovnice na poli války, tak je jednoduchý verdikt z mé klávesnice. „Northwindd's Ire“ je deska určená pro milovníky pohanského metalu. Tak, jako barbaři holdují nepropečenému masu, tak milovníkovi této hudby stačí prvních několik vteřin poslechu a může vzít kapelu za svou. Jak je to někdy jednoduché!Album produkoval Henri Sorvali (stávající člen MOONSORROW a FINNTROLL) a je to tedy ztraceně znát. Nicméně i bez jeho pomoci směřují DRAUGNIM svou tvorbu někam do období alba „Kivenkantaja“, ale pokud toto CD z dílny MOONSORROW má tak trochu pompézní zvuk, tak „Northwindd's Ire“ je spíše chladnější a odtažitější. Přesto všechno však nepostrádá melodického pohanského ducha, vůbec pak nemluvě o libozvučných klávesách a jejich stěžejních vyhrávkách, jež hladí chladné kytarové party. Z tohoto úhlu pohledu nepředvádí DRAUGNIM nic extra převratného. Co z toho, že se hlásí ke svým inspiračním zdrojům, když hladovému posluchači nepřináší nic, co by ho zvedlo ze židle. Znám spoustu lidí, kteří by po poslechu tohoto alba řekli: „Sorry, ale mám raději originál“. Kde je tedy pravda?
Pravda je vždy relativní a je vcelku snadné toto album vychválit anebo ho roztrhat na cáry. Nemám v úmyslu ani jedno. Spíše se zamýšlím nad tím, zda i s výše uvedeným popisem lze desku považovat za úspěšnou. Po opětovném poslechu se skláním k plusové teorii a co víc, mám chuť si tuto „sbírku nezvadlejch růží“ pouštět opakovaně, což u některých produktů rozhodně nehrozí. Čím mě tedy DRAUGNIM nejvíce okouzlili? Je to především skvostná a vábivá atmosféra. Česky to ani nelze dost dobře vyjádřit, a tak rád použiji anglický termín „feeling“. Ano, feeling posunuje "Northwindd's Ire" do maximálních rozměrů a pokud někteří z vás patří k velkým obdivovatelům skandinávských kapel, potažmo filmů, přírody atd., určitě si přijdete na své i s tímto silně autentickým materiálem.
Těžko některou ze skladeb nějakým způsobem vyzdvihovat nad ostatní. Nejvýrazněji na mě působí hned úvodní „Moonpath“ a ústřední hitovka „Feast of the Fallen“ se vskutku šíleně rychle zapamatovatelnou melodií (opět si trochu rýpnu – tady ty MOONSORROW jsou zatraceně slyšet). Pokud budou DRAUGNIM k tomuto albu točit klip, vsadil bych boty (a že mám teďka úplně nové), že to bude k této skladbě. Určitou povinností z mé strany je také uvedení faktu, jež se váže k posledním dvěma závěrečným skladbám. „Sworn to Waves“ a „Archein“ pocházejí z dema, které vlastně kapele otevřelo cestu k Spinefarm records. A buďme upřímní – není se co divit! Kvalita na straně zúčastněných rozhodně je. Domnívám se, že Česko by za kapelu podobných kvalit bylo nesmírně rádo! DRAUGNIM přes všechny mé poznámky o ne příliš prozaické osobitosti natočili hodně povedené album, ke kterému se budu rád vracet.
K recenzi poskytl: Spinefarm rec.
