I když Sator Marte slouží black metalovému kultu už nějaký ten pátek, působili na mě vždy jako trochu „zastrčená“ kapela; neobjevování se na soupisce každé druhé akce a od materiálu „Komando Sator Marte“ o nich také nebylo moc slyšet, tedy, aspoň je to můj dojem (pokud nepočítám jednu kultovní akci v Liberci :-)). To se však postupně mění, přišlo EP, se kterým Sator Marte příznačně deklarovali ohřátí svých kanónů, nažhavili projektil…A ten nám posílají hlavou v podobě alba „Termonukleární evoluce“. Od Sator Marte nemůžeme čekat teplé hřejivé šmrdlání, amatérské pokusy o depresivní BM (jakých je scéna plná a mně stále a stále zvedají žluč) ani jiné nevím-já-jaké výplody. Sator Marte jsou palba z těžkého kulometu, zběsilý řev padající jaderné pumy, praskání kostí pod koly buldozeru. K tomu si přidejme strojový marš milionů klapajících rajtek, nezbytný nádech okultna a máme…
Máme black metal; takový jaký MÁ být, žádné hekání, žádné kroky stranou, marné pokusy, věci, které posluchač přejde trapným omluvným úsměvem, ale čirá NESVATOST! Syrová porce bzučivých kytar, systematicky zatloukána mocnými blast beaty přímo do mozku, agresivní, dravá melodika, intenzita, kterou přirozeně a nenuceně střídají zvolněné momenty, proložené zpěvákovým zlým kázáním. To samotné se během alba výrazněji nemění; hluboké, recitující, ponuré. Rozhodně nechci nikomu kecat do vaření (koneckonců jsem jednou recenzent), ale rozhodně bych se nebál ještě víc přitlačit na pilu, co se agresivity a intenzity hlasového projevu týče, aspoň v některých momentech, výsledek by byl barvitější, což je hodně poznat i na živých vystoupeních pánů muzikantů, které divákům (pokud nejsou příliš namol) ukazuje tesáky v celé své kráse a takřka ho postaví vstříc rozzuřenému ocelovému kolosu.
Album „Termonukleární evoluce“ je kousek, který se na černěkovovém kolbišti rozhodně neztratí; dát jej dohromady rozhodně dalo kus práce, je z něj cítit zralost, zkušenost, přesná představa, zkrátka práce hudebníků se sebevědomím a řekl bych i znalostí potřebných ingrediencí. Budu jej proto považovat za velmi pevný, stabilní základ, na němž autoři mohou dále stavět (nebo spíše kopat, heh) další patra přímo do hlubin pekla, v jehož nejzazších a nejhlubších zákoutích se kdesi skrývá černě-kovové (anti)božství. Zda pomyslného trůnu nesvatosti dosáhnou, je již na nich, každopádně nová skladba na myspace je rozhodně krok dál… hloub…
K recenzi poskytl: Sator Marte
