Když jsem byl ještě malej kluk, nejen, že jsem nosil péro, šíp a luk, ale také jsem se často a rád díval na filmy zobrazující apokalypsu, zkázu, zánik světa. Nebyla to však žádná posedlost. Fascinovalo mě, kterak si tvůrci filmů představují dekadenci. Někdo zobrazil cestu okamžitého a konečného třesku, jiní scénáristé naopak volili postupný pochod do lůna pekla. Z hlediska uměleckého vyjádření je mnohem zajímavější možnost druhá a přitom se vůbec nemusí jednat o filmový snímek. Což takhle zkusit desku „Satanism. Sickness. Solitude“ od běloruských nováčků SICK?
Spikefarm records mají skutečný čuch na výběr talentů. Ono vydat album úplně neznámé formace, to už je opravdu kauf. V tomto případě se však risk vyplatil stonásobně, neboť deska je jedním slovem omračující! Doufám, že teď nebude vypadat příliš hloupě, když napíšu, že hudba jako celek je hotovým (blackovým) soundtrackem ke kultovnímu filmu Šílený Max. Pamatujete na všechny ty lidi s propadlými tvářemi, snětí, špínou... no, nechci se teď někoho dotknout, ale vizáž členů SICK je možná ještě hrozivější - o to víc, že se jedná o skutečnost. Když už dekadence, tak se vším, co k tomu patří. Opravdu si nalaďte na své monitory webové stránky kapely a prohlédněte si fotogalerii. Také vás napadá tolik otázek co mne?
Na ploše necelých čtyřiceti minut se SICK prezentují devíti psychotickými skladbami, jež mají skutečně dekadentní auru. Album má velmi silnou atmosféru a poměrně lehce dokáže zaútočit na posluchačovo ego. Zároveň je to jen důkaz toho, že black metal rozhodně není mrtvý. SICK ukazují, že se při otevřené mysli dají najít nové a nové cestičky. Brána do pekla nevede jen vstupní branou, ale také zadním vchodem. Až na dvě skladby je hudba SICK poměrně valivá a především nesourodá. Obsahuje spoustu progresivní prvků, jež jsou typické pro úplně jiné žánry. Využívání samplů a elektronických efektů – to je jen jeden ze zlomků, vyplývajících z celku. Zkouškou pro zastánce tradičních black metalových hodnot bude především track zvaný „Hellsicker“. Nefalšovaný techno „duc-duc“ tanec ve spojitosti s black metalem zní neskutečně alegoricky. Jako metal z jiné dimenze – jako metal z jiné planety.
Nechci nic zakřiknout, ale mám pocit, že SICK mají před sebou světlou budoucnost. Takový výkon na debutovém albu – to je opravdu paráda! Pevně věřím, že na dalších albech kapela svůj potenciál ještě více naostří. Největší výhodou SICK je však především to, že s další nahrávkou se rýsuje dalších tisíc cest a tisíc možností, kudy se vydat. Pro mě osobně je „Satanism. Sickness. Solitude“ debutem roku! Brilantní práce!
K recenzi poskytl: Spikefarm rec.
