I bez „zlých“ póz se dá tvořit skutečně krásná hudba... Tak možná touhle větou bych vystihl Emancer, norskou skupinu, která roku 2004 na své desce Invisible stvořila něco, co pro mě znamená více než většina metalových alb. Rád bych řekl black metalových, naštěstí si ale toto trio dokáže brát to nejlepší z více odrůd metalové hudby. Je pro mě úžasné seznámit se s kapelou, která se nebojí experimentovat a zároveň dokáže vytvořit riffy o kterých se může těm „zlým“ a true black metalovým kapelám jen tiše zdát! Od časů Emperor pro mě nebyla kapela, která by se dokázala pyšnit tak skvělým využíváním kláves. Stejně jako kdysi (a snad i nadále) Emperor dokázali díky klávesám svým skladbám dodávat neutuchající energii či mystickou atmosféru, tak Emancer dokáží něco podobného, zároveň ale svého.
Vokálová složka je na Invisible zastoupena všemi třemi! členy, to způsobuje samozřejmě větší rozmanitost... Je parádní požitek poslouchat a postupně se dostávat od dravého havraního vokálu až k pomalému „odříkávanému slovu“... Vokál je tedy velmi velké plus alba.
Věcí, která mě neskutečně překvapila, jsou bicí. Opravdu autenticky a SKVĚLE naprogramované, které si s lehkostí sobě vlastní zavdají s bytostí z masa a kostí. Pravdou je, že sypačky a pasáže prováděné v extrémních rychlostních stupních nepůsobí dvakrát originálně a rozmanitě, ale jak jsem řekl, jsem z bicích nadšen.
Celý Invisible působí velmi energickým, dynamickým až progresivním dojmem a právě díky častým změnám nálad a temp bych mu za žádnou cenu nedal nálepků „nudný“. Je vlastně takový, navenek rozpolcený a uvnitř promyšlený, perfektně melodicky odvedený, stylově široko zaměřený a sálá z něj neurčitá atmosféra, která uvaluje Emancer do tajuplné mlhy...
Mithrin, jakožto hlavní mozek kapely, tvoří něco co si dokáže zavdat dravostí a brutalitou s Marduk a atmosféricky klidně s Lunar Aurora. Že to působí jako mišmaš? To je prostě Emancer :o)).
Invisible je možná jediné album z kterého bych nedokázal vybrat lepší či horší skladbu (nebudu ani vytýkat žádné špatnosti, zde bych volil bez váhání plný bodový počet)... Všechny v sobě (s výraznou pomocí průrazného a čistého zvuku) kloubí tolik rafinovanosti... Emancer netvoří na poslech jednoduchou hudbu a zcela právem se řadí v mém žebříčku oblíbenosti do předních pozic norské scény.
