Od prosluněné přírody k zašpiněným kostem. Od hrdých fotek s Thorovými kladivy k nepřístupným pohledům, jež se schovávají za bílo-černými obličeji. Asi takhle by se ve zkratce dal sepsat vývoj Orlog za dva roky. V době, kdy jsem na "Reinigende Feuer" psal recenzi, jsem byl nadšený tím, jak kapela kombinovala black metalové prvky s těmi pohanskými, a jak byla deska ve své podstatě agresivní i přístupná. "Elysion" je ale důkazem toho, že ne vždy musí další počin znamenat zdokonalení se na všech frontách. Někdy může být zvuk špinavější, než dřív, a to většinou záměrně. Orlog si novou nahrávku "obchcali" doslova ze všech stan, aby byla jednoduše jejich. I když byste tomu v první chvíli samozřejmě nevěřili. Však, kam se vše z roku 2006 podělo? Spousta očekávaných spojení vymizela, i když to zní pofidérně, neboť Orlog hráli i hrají black metal. Jen teď je syrovější, zaměřen více proti člověku a to se odráží nejen na zvuku, ale i nasranosti a nabroušenosti nástrojů. Nejzásadnější spojení s prvotinou lze tedy zaregistrovat ve vokálu, který je stále v němčině. A protože má svůj charismatický odstín, jednoduše se dovtípíte.Co se dá považovat za kvalitní, je nálada, kterou se do alba podařilo vložit. Vzbouzí ve Vás jistý druh vzdoru a většina momentů působí důvěryhodně. A protože i ono tolik pověstné "bušení do strun" zní povětšinou atmosféricky, nemusí se Orlog až tolik bát, že by nahrávka na posluchače působila zcela stereotypně. Často je hudba obohacována vyhrávkami či podobnými kytarovými vložkami, které dávají odpočinout od vražedného tempa. A právě v takovýchto chvílích si lze uvědomit, že struktura skladeb je poměrně promyšlenou prací. Jednoduché rify jsou podány tak, aby neurazily, právě naopak. Moc kulišáren totiž nečekejte, tohle je black metal a zřejmě napořád bude, není tedy důvod hledat nějaké parádičky.
Zajímavě nazvučené jsou například bicí, které na mě místy působí tak, až si myslím, že jde o live album. Hlavně činely jsou možná až přehnaně výrazné a příliš často využívané - i když ten druhý případ není ke škodě, v tom prvním bych viděl zásadnější problém. Hlavně proto, že z pasáží, kde jsou bicí využívány do poslední kapičky, se stává chumel, který zní stejně jako ten před minutou a půl. A protože mi němčina zní často velmi podobně, po polovině většinou album vypínám.
Oproti debutu, který jsem poslouchal čas od času i před vydáním novinky, tedy po dvou letech, se mi "Elysion" jeví jako slabý odvar. Na druhou stranu je tento odvar poměrně dobře udělaný, jen to je evidentní krok vedle. Kdyby Orlog nadále obohacovali svou hudbu a zakoušeli kombinace, jaké byly ke slyšení na "Reinigende Feuer", dostali by se za pár let mezi špičku. Dle mě na to potencionál mají, ale nikdo netvrdí, že hudba musí být nutně o tom, hrát něco tak, aby to oslovovalo masy. Hlavně by to měla být souhra lidí v kapele, kteří dělají, co je baví, a pokud tomu tak na "Elysion" je, hodně štěstí do budoucna. Mě tato nahrávka ale příliš neoslovila, je to poměrně jednotvárný black metal, který osloví snad jen zajímavými změnami, svou statí ale nikoli.
