Roku 2003 vyšlo album, které je svým způsobem revoluční - dokázalo skeptickým posluchačům, že obecně známé a zdánlivě nezdolné zdi black metalu jsou pro hrstku Vyvolených (tím nemyslím slabomyslné účastníky populární reality show na Primě) věcí možnou přemožení, ačkoli to vyžaduje skutečně hodně času a úsilí (Kapela Sigrblot existuje od roku 1996 a toto jest jediné dílo v její diskografii, jestliže nepočítám různé UG kompilace). Druhou věcí, kterou možná k nelibosti čtenářů tato horda překvapí, je, že i na NSBM scéně se konečně vyskytují lidé, jejichž texty skutečně nepůsobí hloupě a jsou inspirovány důležitými osobnostmi, jakou byl například filosof Alfred Rosenberg, který je díky svému dílu třicátých let "Mýtus dvacátého století" jedním ze skutečných stavebních kamenů myšlenky nacionálního socialismu - kapela tedy proniká hlouběji do této dnes v BM populární tématiky a odpouští si prachsprosté "rýmovačky" o nenávisti k Židům . Ačkoli texty působí jako striktní propagace NS ideologie inteligentní formou, je šokující, že kapela odmítá být považována za národně socialistickou či black metalovou a pravda bude tedy nejspíše někde jinde, stačí se podívat na obal Blodsband, na webové stránky či si přečíst volně dostupné rozhovory s členy (jednotlivci, jak se samotní hráči Sigrblot označují) kapely a utvořit si vlastní názor, který bych vám zde nerad "cpal".Vrhneme se tedy na hudební stránku desky, ke které nelze říci příliš, jestliže nechci hýřit superlativy - tak tedy, dočkáme se skvostně odvedené práce v podobě líbezně skloubeného temného folku a black metalu, který díky palbě bicích a pár momentům nepostrádá švédského ducha, kterého nejlépe představili Marduk a snad i Setherial - ovšem zde se setkáme s jeho melodičtější formou. Přesto se však na desce nacházejí pro tento styl neobvyklé momenty, kdy "škopky" zcela utichnou či změní rytmus, aby daly prostor mluvenému slovu, které se v několika skladbách vyskytuje - bohužel netuším, co jest jeho obsahem, jelikož v textech, které jsou na stránkách kapely uváděny, jsou tyto části opomíjeny (úmyslně?).
Většina skladeb na albu je snadno rozpoznatelná, někdy si zapamatujeme akustickou kytaru aktující v refrénu a jinde zase chorály - určitě tedy Sigrblot nelze nazvat nudnou a nezajímavou kapelou. Oproti tomu se na albu dočkáme hutných thrashových (punkových) prvků, "našlápnutého" black metalu a skutečně temných "rituálních" folkových momentů, které si ani náhodou nepředstavujte jako houpavé melodie na brumli u Finntroll či přijemné flétničky u Skyforger - zde jde vskutku něco jiného, něco originálního...
Na konci desky se dočkáme ještě povedeného, thrashově laděného coveru skinheadské kapely Fortress, po němž následuje krátké ticho, které plynule přejde do poslední skladby na albu, zároveň trochu odlišné věci od Sigrblot, která zakončí toto mistrovské dílo, které vás jistě přesvědčí, že je hodno dalších častých poslechů.
Vskutku jsem na albu nenašel jedinou chybu, dokonce i délka trvání je vyhovující, pohybuje se kolem 45 minut a na zvukové kvalitě nahrávky z mé strany také není co kritizovat, takže výsledek je jasný.
