Příhodnější dobu pro black metalovou hudbu snad ani nelze vybrat! Sněhu hromady, třeskutý mráz, mlhavá rána a sluncem zalitá poledne. Kdo téhle atmosféře podlehne, nemůže se divit, že na severu Evropy funguje tolik „černých“ kapel. Zkrátka někdy se může zdát atmosféra tohoto druhu poněkud fádní, ovšem když dojde na lámání chleba a zima se dostaví až k našim dvorečkům, pak teprve přichází chuť si pustit nějakou tu čistou vichřici. Málokdy sice podléhám emočním vlnám, ale tentokráte jsem neodolal. Album „Eternal Return“ od finské kapely PREVALENT RESISTANCE jsem podrobil masivnímu průzkumu v promrzlém voze, který mi cca dva dny stál na parkovišti. Ruce mi při zapnutí tlačítka PLAY doslova odumíraly, ovšem brzy se v mé duši rozhostilo teplo.

Ne, že by PREVALENT RESISTANCE vyplodili nějakou požehnanou jedinečnost, to rozhodně ne, nicméně se mi trefili do noty naprosto ukázkovým způsobem. Kapela produkuje tradiční formu „černého kovu“, jež je ve vybraných intencích doplňován „satyrikonoconovským“ rock'n'rollem a světe div se, kytarový zvuk mi silně připomíná tuzemské věrozvěsty MANIAC BUTCHER. Pravda, Finové jsou přece jen o něco melodičtější, ale přesto se svého pocitu nemohu zbavit. V tomto hudebním ranku však na nějaké podobnosti příliš nezáleží. Jde především o navození patřičné atmosféry a v tomto ohledu jsou PREVALENT RESISTENCE jednoznačně úspěšní. Mně vůbec stačila hodinová cesta autem. Klipy jednotlivých skladeb jsem si přehrával s velkou grácií a co bych se nepřiznal, cítil jsem se jako pánové z IMMORTAL při natáčení klipu „Blashyrkr (Mighty Ravendark)“.
Když v hlavě přemílám další a další názory ohledně této desky, dostává se mi takovéhoto výsledku: už dlouho dobu mě tolik nepobavila obyčejná a ničím výstřední nahrávka. Možná, že bych měl na jaře napsat druhou verzi této recenze z důvodu zimní předpojatosti.

Na albu se nachází celkem pět dalších kompozic, přičemž ta poslední zvaná „Apotheosis“ dosahuje téměř dvanácti minut, a co si budeme nalhávat, kolem osmé minuty už mi tahle silná dávka začíná poněkud kroutit nohy. To je však jediná piha na kráse tohoto „dřevně“ pojatého alba. Mezi nejlepší skladby rozhodně patří středně rychlá „On Wings of Steel“ s lehce zapamatovatelným kytarovým riffem. Ódu na black'n'roll pak hledejte v položce číslo čtyři, jež nese název „The Eternal Return“. Nejedná se sice o žádný „cvrkot“, ovšem celek zní natolik vtíravě, že ji zkrátka po několikátém poslechu musíte vzít za svou.

PREVALENT RESISTENCE mě tedy dokázali přesvědčit čistě nadprůměrným materiálem, nepostrádajícím hlavu, patu ni trub! Navíc zvuková kvalita nosiče je přímo úměrná hodnotě skladeb, což tedy ve zkratce znamená, že se eventuální posluchač nemusí obávat neposlouchatelnosti. Ještě jednou připomínám – toto album je do dnešních dnů tím pravým ořechovým. Proto nečekejte na oblevu a vrhněte se po něm, jelikož by vám tu pravou auru mohlo narušit jaro...