1. Zdravím Vás, jak se máte v tomto parném létě? (opět vtipné opoždění odpovědí – pozn. Fastred) Začnu mírně nehudebně. Od kritiků jste si vysloužili označení „nejúspěšnější doom metalová kapela nejen v Chile, ale i v Americe“. Myslíte si, že jsou tato slova oprávněná?
Ahoj. Není zas tak horko, normálně to vše začíná až od jednadvacátého prosince. Nicméně, v tomto roce slunečné dny spíše postrádám.
K té druhé části; jestli to takhle kritici viděli minulý rok, může být… opravdu nevím. Nicméně bychom byli poctěni, kdyby to byla pravda. Ale když se ohlédneš zpátky v čase, brazilské kapely jako Sepultura, Krisiun, nebo taky Sarcofago získali mnohem více úspěchů než my. Na druhou stranu, Chilané Pentagram si také v osmdesátých letech vydobyli mnoho úspěchů, protože byli jednou z prvních thrash metalových kapel, která bořila limity a začala světovou dráhu death metalu.
Ale když to všechno pominu, stále jako kapela rosteme a někdy možná budeme schopni říci, že je ten zmíněný soud bezpochyby pravdivý.
2. Před časem Vám vyšlo druhé řadové album „Draining the Waterheart“ a troufám si říci, že ve světě sklidilo poměrně velký úspěch. Jste s ním naprosto spokojeni, anebo byste na něm s odstupem času ještě rádi něco změnili?
Abych řekl pravdu, tak jsem byl nadšen kvalitou a přímostí naší muziky, myslím si ale, že nemá takový úspěch jako debut, u kterého to ale bylo trochu víc, než bychom čekali. Nicméně jsme velmi spokojeni, ale pořád se tam budou vyskytovat nějaké maličkosti, které nesedí; musíme si dát pozor na produkci i zvukovou kvalitu. Nejsem stoprocentně spokojen a věřím, že během nahrávání jsme udělali nějaké ty chybky. V každém případě je finální výsledek kladný.
3. Od svého prvního dema k poslednímu albu jste urazili poměrně dlouhou cestu. Myslíte si, že onen hudební odklon k většímu atmosféričnu „Draining the Waterheart“ je věcí hudebního vývoje, větší muzikální vyspělosti, anebo je to díky rozdílným rozpoložením nálad při tvorbě obou alb?
Můžu říci obojí. Vždycky budeme ovlivněni mnoha náladami. Myslím, že to je to, co chceš slyšet. Po léta bylo naším hlavním motorem nechat emoce mluvit tak přímo, jak bylo možné, s co nejmenším počtem racionálních omezení. To vše ve smyslu použít hudbu jako nástroj k osvobození jiných světů, které byly přímo přecpány našimi vizemi a uvolnit naši přírodní lidskou potřebu komunikace. Když mluvíš o evoluci, všichni jako muzikanti rosteme v určitém aspektu, a tak dlouho, dokud budeme mít potřebu se soustředit na určitou abstrakci, je zřejmě užitečné, aby pro nás byla hudba tím způsobem, jak ze sebe něco vydat. Takže zpátky k tvojí otázce - samozřejmě, že se po léta měníme jakožto individuality, ale důvod k hraní hudby je pořád stejný; ten se nevyvíjí. My jdeme dopředu jako muzikanti, což nejspíš vysvětluje tu změnu, nad kterou se pozastavuješ. Ta je ale ovšem až na druhém místě, protože ta esence naší hudby, jak už jsem vysvětlit nahoře, je myslím pořád stejná.
4. Co se týče nového alba, poměrně dost lidí uznává jeho kvality, ale na druhou stranu vyzdvihuje první album, protože jim přijde „více upřímné“. Jak jsem naznačil v otázce nahoře, může to být tím, že tvoříte možná spontánně a dle nálad, které Vás obklopují v danou dobu. Ale přesto, zkus na ta slova posluchačů nějak reagovat, případně je znegovat.
To je extrémně subjektivní záležitost. Obdrželi jsme mnoho názorů týkajících se spojitostí obou alb, mnoho lidí řeklo přesný opak toho, co jsi teď nastínil ty. Prostě děláme hudbu, jak chceme a jak to cítíme, nic víc. Jak už jsem napsal, ve výsledku jsou důvody k hraní vždycky stejné, takže počet srdcí a úsilí s tím spojené taktéž. Kdyby to tak nebylo, už bychom muziku nedělali, zvláště s přihlédnutím k tomu, že peníze nejsou naší prioritou. Ale nikdy nevíš, třeba jednou budeme hrát jen pro opatření nějakého zisku… V tomto případě bych se cítil mnohem přístupnější k tomu hodnotit jaké album, skladba nebo riff je upřímnější, než ty ostatní. Myslím, že takhle hudba nefunguje, pokud do ní dáš srdce. Ještě navíc, když na ní nevyděláváš. Nicméně, štítkování, souzení nebo škatulkování hudby není protiprávní, takže posluchač si můře říct co se mu zlíbí. A třebaže z toho subjektivita dělá zábavu, někteří “kritici” mají vskutku větší pravdu, než ti ostatní.
5. Když jsem ale nové album poslouchal, postihly mě myšlenky na to, že jsem si ani po deseti posleších přesně nepamatoval většinu pasáží. Melodická hudba nabízí na první pohled zdánlivě jednoduchý zážitek, ale zdá se mi, že u vás je tomu jinak. Snažíte se například o to, aby posluchač nad hudbou více přemýšlel, musel jí dát čas atd.?
Možná. Ten nápad tkví v tom, naznačit příběh plný různých druhů scenérií a postav, ale taky vyrovnat intenzitu vyprávění v poslední části kapitoly, dát najevo a skloubit přirozenou a metaforickou řeč. Ten nápad ukazuje příběh, ve kterém nikdy úplně nepoznáš počet jednotlivých elementů, ale cítíš je, dělají tvůj příběh plný emocí. Jinými slovy, v tom způsobu, jakým se snažíme vyprávět příběh s mnoha kapitolami, to zkoušíme tak, aby žádná z těch částí nemohla existovat sama o sobě, zkoušíme je napojovat a dělat těžší na zapamatování. Nicméně, to je jedna z možných realizací našeho tvůrčího procesu, nic víc. Ale myslím, že tohle je odpověď na tvoji otázku.
6. Nedávno jste jeli evropské turné ve společnosti Saturnus a jiných, v rámci kterého jste navštívili i Česku a Slovenskou republiku. Jaké pocity a zážitky jste si z tour odnesli, jak se vám u nás líbilo a jaká byla odezva, popřípadě jak jste spokojeni s reakcemi evropských fanoušků? Je to velký rozdíl, když se podíváš na vaši zem a například na nějakou evropskou?
Byla to velmi zajímavá zkušenost a nezapomenutelný čas. Vystoupení v Česku bylo moc fajn; velmi nadšený a zdvořilý dav. Ti lidé opravdu vypadali na to, že se show chtějí účastnit, byli tišší v klidných částech koncertu, zároveň nadšení v těch těžších a v přestávkách mezi skladbami. Když to vezmu obecně, chilští fandové ukazují více entuziasmu, když jsou v davu, ale evropští fanoušci spíš vypadají na to, že se zajímají a koncentrují se na show, s přihlédnutím na to, jak blázniví se ukážou (pohyb, headbanging atd.) Myslím, že to je hlavní rozdíl ale neukazuje to nutně úroveň pozornosti. To jsou jen kulturní odlišnosti, protože si myslím, že oba „tábory“ fandů jsou zapojeni do show stejnou měrou.
7. Je pozitivní, že nejste klasickou kapelou – zpěv, kytara, basa, bicí, ale jakmile vystoupíte na podium, celé je vaše, v popředí stojí klávesy a je to celé takové komplexnější. Jsou pro vás, jako kapelu, koncerty hodně důležitou záležitosti?
Děkuji. Myslím, že na podiu je extrémně důležitý způsob, jakým komunikuješ. Jistota tam znamená, že je vystoupení uvěřitelné a ve výsledku jsi otevřenější ve vyprávění příběhu, který prožíváš.
8. Teď k plánům do budoucna. Od debutu k novému albu uběhly dlouhé čtyři roky. Máte už teď nějaké vize věcí příštích, co se týče dalších desek, nebo si opět hodláte dát delší pauzu, abyste mohli načerpat nápady k další tvorbě? Popřípadě, můžeme očekávat nějaká minialba, splity, další koncerty a podobně?
Ano, čtyři roky. Ale má to vysvětlení, Marcelo, náš předešlý klávesák/vokalista opustil kapelu v půli roku 2005. Strávili jsme dva roky hledáním té pravé náhrady, čehož jsme dosáhli s Juanem. Zrovna teď komponujeme materiál pro nové album, které by doufám mělo vyjít okolo druhé půle roku 2009. Také vystupujeme v Chile na podporu své nové desky a plánujeme nějaké koncerty i v sousedních zemích, jako je Argentina. Neustále o turné přemýšlíme, takže usilujeme o novou evropskou šňůru v roce 2009 nebo o rok později.
9. Disponujete vcelku zajímavými artworky. Jsou to práce někoho z vás, anebo jsou dělány profesionálním tvůrcem? Je pro vás důležité vizuální pojetí hudby, anebo dáváte větší důraz na textovou stránku? Můžete mi přiblížit, co si mám představit pod kresbou/malbou na obálce „Draining the Waterheart“? Jako by se jednalo o hlavu zvířete…
Ačkoliv jsme s tou prací spojeni v mnoha jejích pohledech, od textur, artworků, barev a konceptu, byla vytvořena Tuomo Letunenem (Grave Flowers, Swallow the Sun atd.). Dle mého názoru se mu to povedlo skvěle, ten hlavní nápad byl jeho. Myslím, že se ta základní idea rozkrývá sama; sám můžeš vidět jistý druh kreatur, které brázdí “vody” srdce a zároveň jsou částí srdce samotného jakožto pocity, ze kterých jsou stvořeny. Což také poukazuje na pokusy o dosáhnutí původního jádra lidských emocí na pomyslném vrcholu vysušení tvých srdečních vod, což znamená, že si objasníš, co doopravdy cítíš. Je to jako vypouštět vodu, když slovo “voda” bereš jako metaforické ztělesnění chaosu.
Samozřejmě si to můžeš interpretovat tak, že je to hlava velblouda/lamy/ovce, popravdě to taky tak vidím, haha, ale to záleží na úhlu pohledu. Jak už jsem řekl, ten obrázek velmi souvisí s titulem, ale nemohu říct, co byste si měli představovat. Pokud ti to připomíná zvířecí hlavu, tak fajn. Vlastně když mi napoprvé řekli, že je to ovčí hlava, tak jsem se od koukání na ten obrázek nemohl odtrhnout, hahahah.
Lyrika je jen doplněk hudby, kterou si s ní člověk občas může, či nemusí spojovat. Nemyslím si, že texty nebo obrazy jsou důležitější. Lyrika může taktéž oplývat vizuální interpretací, oboje jde skvěle dohromady. Ale když ne, texty někdy mohou převyšovat obrazy pro svůj obsah, anebo naopak. Když máš rád nějakou hudbu či určitou kapelu, jsi nevědomky otevřen oběma způsobům interpretace, v závislosti na tom, jak jejich příběh bereš, jestli subjektivně, nebo z čistě osobního pohledu.
10. Okolo Mar de Grises (spíše tedy členů kapely) existuje několik dalších hudebních projektů. Mohli byste je našim neznalým čtenářům drobet přiblížit?
Rodrigo G. a Sergio hrají v další doom metalové kapele jménem Mourners Lament, která je ale pojatá vice klasicky, bubeník funguje ve velmi progresivní chilské doom metalové kapele Poema Arcanus’ a Juan obsluhuje kytaru a dělá vokály v kapele jménem Defectoscura, což je taková směska Katatonie s vlivy Radiohead a Opeth. Má také svůj sólový projekt, Ad Noctvm, kde krom bicích vše skládá a hraje on. Excelentní emocionální doom. A já hraji v Target, death metalové kapele ovlivněné mnohými experimentálními vlivy. Všichni jsou na myspace, tak se mrkni!
11. Již byla řeč o myšlenkovém podtextu Vaší hudby. Texty máte ve dvou jazycích, v angličtině a ve své rodné řeči. Proč jste se rozhodli pro tento postup? Skrývá se ve Vaší lyrice nějaký koncept, který je právě založen na dvou jazycích? Můžete mi říci, co v překladu znamená Váš název „mar de grises“?
Musím se omluvit za to, že vysvětlení je jednodušší, než si představuješ. :( Někdy máme pocit, že vyjádřit emoce je snadnější ve španělštině, někdy v angličtině. Nebo občas taky nevíme, jak něco anglicky vyjádřit. Jazyk je jenom cesta k tomu, jak ti co chceme říct, nic víc.
Teď k tomu názvu, překlad zní “šeré moře”, což vzniklo díky inspiraci naším městem, které zároveň milujeme i nenávidíme. Na druhou stranu ten název také vychází z vnímání monotónnosti, kterou jsme obklopeni. Nic není ani černé, ani bílé, je to emoční stav, který se potuluje kolem ničeho. Myslím, že toto vnímání je zvláště užitečné v době, kdy tvoříš, protože nikdy nevíš, co děláš a co z toho vznikne, takže výsledek kupodivu bývá dost upřímný.
12. Jak v kapele probíhá tvůrčí práce? Skládáte hudbu a texty všichni dohromady, nebo máte nějaký hlavní „mozek“, který přichází s většinou nápadů? Je ten proces skládání skladeb (skladby) dlouhý? Často měníte, co vymyslíte, popřípadě ve studiu ještě nějaké záležitosti dolaďujete?
Hlavní náměty pocházejí od Rodriga M. a Juana. Pracují sami, a když mají něco víceméně hotového, ukážou nám to a všichni společně zapracujeme, aby si každý mohl k tomu hlavnímu nápadu přihodit svoje názory a aranže. Pak to hrajeme pořád dokola, čímž přirozeně přicházejí na svět nové nápady. Někdy zabere hodně času říct, že takhle je to správně, někdy samozřejmě ne, ale klíčem je neustálé opakování, a jak už jsem řekl, ty nové nápady přicházejí přirozeně. Co se týče textů, píšu je já a Juan. Většinu času strávím psaním před poslechem hotové skladby, anebo když je komponována, v závislosti na tom, jak mě inspiruje. Nebo občas píšu bez závislosti na hudbě, potom se uvidí, jestli k tomu textu nějaká píseň sedne.
13. Od nás vše. Rozhodně se těšíme na další návštěvy naší země a věřím, že čekání na nové album již nebude tak dlouhé. Opatrujte se.
Určitě bychom zase rádi navštívili vaši zemi, doufejme v roce 2009. A můžete počítat s tím, že čekání na další album již nebude tak dlouhé. Moc díky za vaši podporu a zájem!
Pozdravy z konce světa.
