Je bez debat zásadním úspěchem Naga productions, že dokázali pod svá křídla získat kapelu typu WYRD. Můžeme tedy říci, že se jedná v krátké době o druhý severský úspěch, který si český label může připsat. Na rozdíl od Emancer, kteří jsou ve světě nepochopitelně opomíjeni, se však WYRD těší veliké oblibě. Ti, co měli radši starší, více pohanskou tvorbu, se možná po posledních počinech odvrátili, nicméně Narqath a spol. získali zcela novou základnu, neboť se stylově, minimálně na posledních dvou deskách posunuli jinam. Nebyl by to však Tomi, kdyby si pro fanoušky nepřipravil něco nečekaného. Po původně avizovaném albu, které dle ukázek znělo jako ještě větší odchylka od základního zaměření WYRD z období prvních počinů, se nakonec vydání dočkala deska zcela jiná. A že „Kalivägi“ dává vzpomenout na „zapomenutou“ éru WYRD? Na to ruku do ohně! „Kalivägi“ můžeme vnímat i jako mírnou melancholii, a to proto, že se jedná o zřejmě poslední počin, na kterém pracoval Narqath TÉMĚŘ sám. Jak známo, WYRD jsou nyní kapelou, kterou již netvoří pouze dva členové, jak tomu bývalo po nějakou tu dobu. Ačkoli se každé album v repertoáru Finů pyšní osobitou a velmi výraznou melodikou, nikdy se nejednalo o nějaký přehnaný kýč na úkor poslouchatelnosti. A „Kalivägi“ je tomu důkazem. Snoubí v sobě mnoho nálad, čímž dává vzpomenout jak na lehkou zádumčivost posledních počinů („Hämärän Soutajat“), tak na „veselejší“ a veskrze pozitivní včerejšky ("Loitsulaulu"). Za největší klad lze určitě považovat návrat k finštině, která byla odjakživa tím, co WYRD posouvalo jinam. Zajímavost hudby tkvěla mimo kytarové melodiky i v nezaměnitelném vokálu, který se sice většinou vyvíjel a měnil, ale díky finštině měl charismatický výraz a nikdy nezaostával za hudbou jako takovou. Možná, že se pro vás stane koncept nesrozumitelným, ale to vše je vynahrazováno pocitem z poslechu.
Jak jste se mohli dočíst z rozhovoru, který byl před časem zveřejněn, Tomi se rozhodl věnovat hudbě z počátků WYRD v kapele Rutonkantaja, ale pokud budete poslouchat novinku, určitě přijdete na to, že „Kalivägi“ nebylo docela jistě složeno v roce 2008, alespoň ne z nějaké té části. Naskýtá se tak otázka, zdali by nebylo lepší se naplno věnovat WYRD, nežli zakládat tisící projekt, který vlastně postrádá většího smyslu.
Pokud někdy kapela ve vašich očích třeba strádala po zvukové stránce, budete mile překvapeni jako já. Vokál, kytary i bicí automat jsou nazvučeny komplexně, jako velice rozmanitý celek, z kterého nevystupuje jedna věc nad jinou. V tomto směru se jedná určitě o nejvyspělejší práci.
V podstatě se jen potvrdilo, že ať WYRD nahrají jakékoli album, vždy bude osobité, nenapodobitelné a s notnou dávkou vlivů z různých období. Nedá se říci, že by posluchač během „Kalivägi“ věděl, co ho během následujících minut čeká, ale tak nějak tuší, že to nebude nic, co by nebavilo. Můžete slyšet veselost „Roty“, posmutnělost „Kammen“ a stejně tak i epičnost „Heathen“. WYRD jsou celistvá kapela a upřímně jen doufám, že Tomimu nikdy nedojdou nápady, nad kterými už nyní, po těch letech strávených v mnoha kapelách, zůstává rozum stát a člověk jen žasne. Není třeba psát více, na mé doporučení poslechněte a o dojmy se podělte. Je to velký den a důležitá nahrávka pro všechny posluchače WYRD, zvláště pro ty, kteří kapele holdují od počátků a milují ji.
K recenzi poskytl: Naga productions
