Každý jedinec, který při spojení slov „industriální“ a „black metal“ slintá na své tričko, by měl zpozornět. Když k této škatulce ještě přidám „šílený“ či „bláznivý“, a vlhko se objeví i v kalhotách, jste právě tím posluchačem, kterého by mohl zaujmout projekt HELEL, který je obestřen rouchem tajemna. Okolo projektu totiž nejsou žádné informace o tvůrci(ích). Jediné info, které se člověk dozví z MySpace je, že jsou z Francie a že HELEL znamená hebrejsky Lucifer. Tudíž přicházím já, Luciferův posluhovač, který vám nastíní, co tihle pošahaní Frantíci vymysleli. EP „A Sigil Burnt Deep Into the Flesh“ obsahuje čtyři skladby s hrací dobou necelé půlhodinky. Během ní nás provedou skrze šílenou vizi budoucnosti, v které si na naši rasu došlápla nemilosrdná havěť, která kolonizuje universum, a my jsme další zastávka v potravním řetězci. Nekompromisní řežba, se kterou vybíjejí lidský rod, jen sekunduje šíleným praktikám, jenž na anihilaci využívají. Pro některé se může zdát jejích přístup až natolik chaotický, že po prvním poslechu album odloží. Což je samozřejmě chyba. I já měl z počátku velký problém deskou proniknout, avšak po čase přišel zlom. Proklouznete pod kulometnou palbou bicích a nespočtu psychopatických kytarových sól a dostáváte se k jádru toho všeho. Tím je maximálně využívaný sampler a syntetizátor, jenž vytváří zvuky, ruchy i nepochopitelný bordel. Vrstvení apokalyptických klávesových motivů, jakýchsi posledních gospelů na očištění se a zvuků moderního světa, který se rozpadá pod útokem z hlubokého vesmíru. Vše korunováno bezvládným řevem nemohoucích obětí, které v sekundě přišli o vše, co na tomto světě měli. Zůstali sami v doutnajících ruinách měst, kde čekají na smrt. Na smrt, kterou by nikdo z nás nechtěl zažít.
Jelikož se u EP vyhýbám hodnocení, album alespoň sesumarizuji zde. V první řadě nejde o desku špatnou. Což se může většině zdát, když do ní skutečně neproniknou. Zhudebněný chaos má totiž svůj řád, který se dá po čase objevit. Avšak na druhou stranu se nesetkáváme s ničím natolik převratným či neočekávaným, že by to posadilo na prdel. Deska se lehce přehupuje nad průměrem, který by však byl limitován maximálně šestkou v hodnocení. Avšak nerad bych, aby čísílka někoho odradila, protože věřím, že takto ujetá záležitost si najde své posluchače. Chce to mít jen odvahu zkusit a protrpět těch několik prvních poslechů.
K recenzi poskytl: Debemur Morti Productions
