Čas od času mám nutkání prohledat zásuvku mého pracovního stolu, vyjmout z ní mp3 přehrávač, nahrát do něj desku, kterou mám v onu chvíli aktuálně recenzovat. A s celým tímhle vším se vydat vstříc venkovní atmosféře. Nikdy to není od věci, člověk se zpravidla do hudby zaposlouchá mnohem pozorněji a pronikne hlouběji do jejích útrob. Téměř vždy jí pak také dokáže náležitě ocenit, případně i lépe pochopit. V neposlední řadě takovýto výlet zaručí i větší invenci, co se samotné recenze týče. Přesně takové nutkání jsem měl i v případě „Le Mirage de l'Ideal“, druhého dlouhohrajícího kotouče italského projektu ARCANA COELESTIA. Jenže... Na obloze bílé obláčky, slunce pálí, stromy kvetou a tahle deska je chladná, nabitá bázní a bezmocí.Dva roky po skvostném soundtracku na prochladlá podzimní rána, kdy člověku mráz zalézá nekompromisně pod kůži, přichází hlavní mozek MZ (Locus Mortis, Urna) s následovníkem, od kterého se čeká jednoznačné zdolání vysoko posazené laťky. Člověk znalý debutu „Ubi Secreta Colunt“ jistě čeká, jak dvě léta a dvě zimy změnily tvář tohoto projektu. Popravdě tu jsou prvky, které by u ARCANA COELESTIA jeden dříve pohledal, na stranu druhou „Le Mirage de l'Ideal“ jednoznačně a jasně odkazuje na své stvořitele. Již první poslech oněch italských funeral doomových motivů dává jasně najevo, s kým máte tu čest. Pomalá tempa, mystická kytarová stěna a zasněné melodie se od minula téměř nezměnily, až mě z počátku trochu přepadal pocit, že jsou si obě desky až zbytečně podobné. Zřejmě k tomu přispívá jak shodný zvuk obou nahrávek, tak i celkové vyznění novinky, které je na prvních několik poslechů s debutem téměř totožné. Avšak funeral doom není styl, který by snesl nepozorného posluchače, a tak pokud člověk hledá, rozdíly v obou nosičích jistě najde.
„Le Mirage de l'Ideal“ vyniká především samotnou stavbou jednotlivých kompozic, jež od minula nabraly na větší nápaditosti. Samotný matriál již není tolik monotónní, hudba se dokáže v určitých momentech naprosto zastavit a navodit specifickou atmosféru jen za pomoci kláves, či syntetických zvukových kulis. Jasným kladem je nemalý prostor určený rozmanitějším vokálním partům. Novinka už nedisponuje pouze neúprosným, o pomoc volajícím sténáním, ale i notnou dávkou pasáží podbarvených mužskými a ženskými čistými zpěvy. Jen je potřeba tomuto všemu dát čas, teprve pak se deska odmění... Za trpělivost.
V rámci jasně definovaných stylových hranic funeral doomové hudby, ve kterých se pohybuje i tato nahrávka, není ani zdaleka jednoduché vytvořit něco osobitého a kvalitního. Z pohledu ARCANA COELESTIA se jedná z tohoto hlediska už o druhý úspěch. Aktuální nosič je v rámci možností posunem vpřed a současně zárukou kvalitní „značky“. Obě díla lze bez problémů postavit vedle sebe, aniž by jedno zastiňovalo druhé a to z jakéhokoli pohledu. „Le Mirage de l'Ideal“ jasně vychází ze svého předchůdce a je také logickým dalším krokem. Z počátku byl můj názor diametrálně odlišný, ale nyní vím, že je potřeba dát nahrávce dostatek času. Jelikož je pro mě debut srdcovou záležitostí, asi jej budu mít vždy o trochu raději. To však nic nemění na kvalitách výše zmíněných a mém jasném doporučení.
K recenzi poskytl: ATMF
