Kdybych se snažil hledat nějaké významné české představitele hlukové hudby, nejspíš bych sáhnul po NAPALMED. Během cca patnáctileté existence stačili vydat čtyři dlouhohrající alba, odehrát nespočet živých vystoupení a zúčastnit se několika zajímavých spoluprací. Když už nic, minimálně společné split album s mistrem Merzbow svědčí o tom, že NAPALMED smějí být bráni vážně.
Album přišlo v zajímavě řešeném obalu, omotaném kusem měděného drátku. Industriální podtón artworku připomněl vzpomínku na první setkání s kapelou (a zvláště na jejich pódiovou vizualizaci) během pražského vystoupení Merzbow. Led monitor hifi věže indikoval jednu dlouhou, bez deseti sekund 80ti minutovou skladbu.
Tři íčka se mohou netrénovanému uchu zdát jako jedna dlouhá kolekce šumění a plechového lomozu. Skutečně, albu vládne základní motiv připomínající šum a rachot (řekněme) točícího se, nepravidelného válce, doplněné o nahodilé a improvizované hluky. Nečeká nás však monotónní 8 hodinová šichta ve fabrice, ale přes hodinu příjemného hluku, který není zas tak nudný a nahodilý, jak by se mohlo zdát.
Nové momenty přicházejí na povrch častěji než obměna riffu v drone-doomu a občas v kombinaci s všudy-přítomným šumivým podkladem se dá hovořit o jakési struktuře, i přesto, že je album především výsledkem improvizace.
Snad pro představu neuškodí malá paralela s ambientem. Deska ubíhá podobně příjemně, žádné ultra násilné skoky z klidných pulzů do vysokofrekvenčního deliria. Je ale jasné, že posluchač nenavyklý na noise, bude „iii“ vnímat poněkud jinak a asi odmítavěji. K razantnějšímu přibytí ostřejšího hluku dochází spíše k závěru desky, gradace ale probíhá velmi pozvolna, a tak pokud neposloucháte album skutečně nahlas, či ve sluchátkách, nezarazí vás a bez úleku v klidu přivyknete.
Podle mě k nejzajímavějšímu momentu „iii“ dochází přibližně po dvacáté minutě. Hluk utichá a ke slovu se dostane jemná hra s tichými hluky. Nejen, že je pasáž sonicky zajímavá, ale pokud máte živější fantazii, dokážete si i něco představit. V mém případě to byla osoba uvězněná v hnusné rezavé kádi s dýchací maskou přes ksicht, která však místo kyslíku do plic nešťastníka tlačila mazlavý černý hnus.
Může se jevit, že vydržet 80 minut noisu je náročné, v případě “iii“ je tato doba příjemně stravitelná. Ať už jako pozadí při nějaké činnosti, či jako sonický výlet. Při rozumné hlasitosti deska svými frekvencemi nemučí bubínky natolik jako je někdy zvykem u jiných hlukových umělců, ale rozhodně neškodí hlasitosti trochu přihulit, aby se z alba stala opravdu intenzivní industriální inzultace!
K recenzi poskytl: Napalmed
