Po pěti letech ticha přichází polská black/thrash metalová legenda s novým, v pořadí čtvrtým, studiovým albem. Také si říkáte, že vám tohle jméno dohromady vlastně nic neříká? Pokud zní odpověď ano, nejste určitě sami. Přesto by se daly najít spojitosti, které tuhle old-schoolovou smečku spojují s mnohem frekventovanějšími jmény světové metalové scény. Tak kupříkladu v kapele ještě donedávna působil bubeník Inferno známý především z jeho domovských BEHEMOTH, případně black/death metalových AZARATH. Kvůli nedostatku času však musel kapelu opustit a na jeho místo byl přijat Basti, kterého zase někteří z vás mohou pamatovat z působení v DEVYLIN. Nakonec bych mohl jmenovat ještě basáka Reyashe, který kromě WITCHMASTER drtí čtveřici strun také v kapele VADER. Těch spojitostí je tedy dostatek k tomu, aby byla tahle „staroškolská“ black/thrashová smršť papírově velice silným hráčem na metalovém poli.„Trucizna“ - česky „jed“ - je skutečně nahrávkou s duší zaprodanou staré škole osmdesátých let, kdy se hledělo především na to, aby byla hudba řádně našláplá a takříkajíc co nejvíce „heavy“. A to také do puntíku splňuje. Pod nánosem řádně špinavého zvuku nám Bastis a spol. přinášejí půlhodinku toho nejryzejšího, co se před nějakými dvaceti, pětadvaceti lety nosilo. Rychlá a šlapavá tempa v kombinaci s nenáročnými riffy a uřvaným vokálem podpořené kvalitně odvedenou prací bicí soupravy. Celé se to čas od času zhoupne až k death metalovým hranicím, ale to jen velice zřídka. Podobně sporadicky se posluchač dočká také jakéhokoli vydechnutí, WITCHMASTER to jednoduše „kropí“ od začátku až do konce. Těžko však od nahrávky čekat nějaké, a to jakékoli, nečekané momenty, přehnanou techniku či složitější kompozici. Každá skladba má jednoduchý, jasně definovaný řád, a toho se bez skrupulí a výjimek drží. A to je zřejmě hlavní rozdíl mezi těmito Poláky a jinými, mladšími kapelami, hrající obdobný hudební styl. Konkurence je mnohem, mnohem silnější než kdykoli dříve a doba si dnes žádá a stanovuje pravidla jiná, nová a složitější.
Upřímně řečeno, pokud vám tenhle old-shoolový „náser“ sedí, není novince „Trucizna“ téměř co vytýkat, snad jen ta lehce odbytá kytarová sóla a vyhrávky. Hlavním problémem je spíše fakt, že dnes už se takováto hudba jednoduše nedělá a WITCHMASTER nepřináší ani nic neokoukaného, ale vlastně ani nic více osobitého. Jedná se „pouze“ o kvalitně odvedenou klasiku, kterou starší ročníky musely bez debat slyšet již mnohokrát. Otázkou tak zůstává, má-li někdo potřebu obstarávat si desku, která je jakýmsi tributem osmdesátým létům namísto toho, aby sáhl po nějaké osvědčené klasice. Proto se přikláním k názoru, že „Trucizna“ je veskrze lehce nadprůměrným albem s šestkovým hodnocením, ke kterému si zapřisáhlí fanoušci této hudby pídící se po dalších takovýchto deskách mohou klidně bod, dva přidat.
K recenzi poskytl: Agonia Records
