Ještě před několika lety byla všeobecně známá a platná určitá rovnice, či chcete-li vzorec, ve kterém šlo zjednodušeně o to, odkud kapela pochází. Podle bydliště a státní příslušnosti pak byli někteří zdatnější jedinci schopni bez jakéhokoliv poslechu zhodnotit hudební um a přínos té či oné kapely. Tato léta jsou však naštěstí pryč a předsudky vůči hudebně méně profláknutým zemím rovněž. Není tak na denním pořádku odsuzovat kapelu jen proto, že pochází například z Itálie, Portugalska či Srbska.
Posledně jmenované Srbsko zažívá rok od roku jakýsi přerod, kdy nabízí světu stále nové a kvalitativně hodnotnější celky. Vše se samozřejmě točí kolem partičky z The Stone, kdy jednotliví hudebníci vytvářejí stále nové projekty, do kterých zapojují další lidi. Aktuálním přírůstkem téhle radikální země se stala deska „Hram Krvi i Praznine“ z dílny jednoho člověka – projektu se jménem MOR.
Jsem si na dobrých 99% jistý, že o MOR slyšíte prvně. Label, jež se rozhodl toto dílo vydat, láká své potencionální zákazníky přirovnáváním ke kapelám jako Lucifugum, Inferno či Master‘s Hammer. Po několika usilovných poznávacích hodinách nelze než souhlasit. „Hram Krvi i Praznine“ se tak může tvářit jako velmi ctihodná porce toho nejlepšího ze všech zmíněných spolků.
Všemu tomu štěstí zdatně sekunduje „náš“ slovanský charakter.
MOR je především kytarovou prací. Zlatko, jak se zve hlavní mozek celého projektu, se zde staví do role multiinstrumentalisty a zpěváka v jedné osobě.
Hra na kytaru se ukazuje jako velmi důležitě a zodpovědně pojatý úkon.
Celkové aranžmá se pohybuje v jednoduchém rámci intuicí spojených s osobními lidskými pocity. Každý, kdo má alespoň základ z několika slovanských jazyků, by neměl mít problém s přečtením a porozuměním textů (booklet obsahuje i anglickou verzi, která však trpí mírnými odlišnostmi). Podle kontextu se rozbíhají i jednotlivá tempa, jež jsou vskutku různorodá.
Můžeme tedy pronikat do širokého spektra nálad a s tím spojeným kolísáním spádu.
Všechny změny tempa jsou však perfektně sceleny mnoha výbornými přechody.
Základním stavebním kamenem je příjemně plynoucí melodie, nabalující na sebe spoustu hudebně pozitivních aspektů.
MOR je především o rozličných úvahách a opodstatněné nenávisti.
Hlavní protagonista se nespokojil pouze s vokálem, kytarou a bicími. V mnoha chvílích podbarvil hudbu i klávesami. Snad má latko velmi dobrý cit pro melodii. Nedovedu si jinak představit, jakým způsobem zakomponoval klávesy a svůj hlas do hudby tak pečlivě, že vše v celku působí tak kompaktním a celistvým dojmem.
MOR je kapelou z neustále nasraného Srbska, kde člověk mnohdy zabije druha pro pár drobných, častěji však vítá přítele a pohostí ho vším, co doma má, na úkor vlastní chudoby. Tento charakter a teplokrevnost se musí logicky promítnout v jakékoliv tvorbě, tato nahrávka je tímto slovanským temperamentem nasáklá od hlavy až k patě. Ač zcela jistě nepatří a nikdy nebude patřit k moderně smýšlejícím metalovým celkům, svým pojetím a atmosférou se s nimi může mnohdy rovnat.
K recenzi poskytl: Forgotten Wisdom Production
