Kapelu (či projekt) KORIUM nemusím na těchto stránkách nijak výrazně představovat, jelikož se nejedná o první článek, který se bude Koronasovy hudby týkat. Poprvé se však KORIUM dostávají do mých spárů, a aby toho nebylo málo, hned s debutovým nosičem, kterému předcházela velká spousta demáčů a splitek. Zajímavým předvojem „The Pendulum of Sorrow“ byl video rozhovor konaný právě pro Mortem, kde se hlavní představitel Koronas s velkým nadšením rozpovídal o vlastní tvorbě a svým originálním výrazivem určitě přilákal další zvědavá „ouška“, která zatím s KORIUM neměla tu čest. Otázka tedy zní: dokáže nové album uspokojit metalového nadšence? Nu, uvidíme!
Přináší totiž pouze dvě rozvleklé kompozice a hned na první pohled se může zdát, že právě tento materiál bude asi tím nejméně stravitelným. Opak je však paradoxně pravdou. KORIUM jsem vždycky vydržel poslouchat malinkou chvilinku, a to především z důvodu zahuhlaného zvuku. Oficiální deska však přináší sound poměrně vyvážený, i když se samozřejmě nejedná o žádný křišťál. Je třeba si uvědomit, že se stále pohybujeme v těch nejhlubších undergroundových intencích, kde i „špína“ je určitým zlomkem seberealizace. KORIUM tedy patří tam, kam patří a pokud budeme chtít porozumět tomuto hudebnímu vyjádření, musíme vzít pachuť šedi jako holou skutečnost. Největší devízou obou skladeb je precizně nastavená laťka spočívající v mrazivé atmosféře (místy deprimující), jež však překvapivě nepůsobí vůbec dekadentně. Je spíše nástrojem naturálních představ, které si posluchač může upravit podle libosti. Mně osobně se vybavila kombinace sněhu, ohně a voňavých květin… :)
„The Pendulum of Sorrow Pt.1“ je tedy první částí kolekce. Skladba se nese převážně ve středních tempech, které provázejí mrazivé kytarové vibrace, jejichž kulminace spočívá v opravdu šťavnatých a promyšlených melodiích. Klávesy pak zdálky zastřešují veškeré dění a co se týče vokálu, tak ten je téměř zmizíkován. Sem tam sice zaslechnete „jekot šílencův“, ale i to je na plochu dvanácti minut dost málo. Když však použiji čirý pragmatismus pana Paroubka, musím zdůraznit, že kdyby zde vokál nebyl vůbec, bylo by to úplně jedno. Připouštím však, že ostatním posluchačům může být tento prostředek útrap sympatický. Pro mě je však znamením neutronu. Druhý part, tj. „The Pendulum of Sorrow Pt.2“, je o poznání syrovější řežba (především v samotném úvodu) a do jisté míry také monotónnější, a protože časová stopáž je ještě o polovinu delší než předchůdce, začínají mě svrbět ruce nudou. Jako kdyby Koronas z rukávu vyházel všechny trumfy a v ruce mu zbyla jen drobota. Od osmnácté minuty pak navíc nastupuje čistý ambient à la Vinterriket, sice nic proti tomu, čarokrásné a meditativní rozjímání není nikdy na škodu, ovšem v celkové konstelaci to vypadá trošku nedůvěryhodně – prosté zaplácnutí místa.
I přes všechny plusy i mínusy se jedná o nejlepší dílo v diskografii KORIUM. Album má rozhodně něco do sebe, i když váha osobitosti je prakticky nulová. Má však potřebný „feeling“, což tedy znamená, že alespoň já osobně se k tomuto albu můžu někdy v budoucnu vrátit a s chutí si ho poslechnout (a především kvůli první skladbě). Ruku na srdce – v záplavě kapel či alb je to přece jen dobré vysvědčení, co říkáte?
K recenzi poskytl: Korium
