Dozvěděl jsem se asi před čtrnácti dny, že po osmi letech se chystá živé vystoupení skupiny Maniac Butcher a, protože konstelace hvězd byla příznivá, víkend volný a kolega z redakce mi nabídl dopravu do a z místa konání, středočeského Žatce, nebylo potřeba se dlouho rozmýšlet. Stejně jsem potřeboval někam vyrazit, abych se oprostil od věcí dnů všedních, tak jsem kývl. Na místo jsme dorazili kolem půl osmé, vždy je dobré mít nějakou rezervu, když plánovaný začátek byl ohlášen na 20:00. Zcela dle našich předpokladů v tuto hodinu ještě zvučili kytary a zpěv předskokani DARKNESS OF HELL, tedy žatecká kapela, jejíž jméno na plakátu znělo „+ Support“.
Skutečně však začali hrát až o půl hodiny déle, což v podstatě nepovažuji za nějaké extrémní zdržení, spíše běžné. Po „originálním“ intru se rozjela „originální“ produkce kapely s „originálním“ jménem. Nejvíce hudbu předskokanů táhl Vlad za bicí soupravou, o tom pro mě není pochyb. Vokál i kytary místy připomínaly Slayer, to abych nějakým způsobem hudbu žatecké čtveřice přiblížil. Zvuk v dané chvíli nebyl příliš kvalitní, a tak vokalistovi nebylo rozumět a možná to tak bylo lepší. Kluci odehráli asi pět songů, a musím říct, že na předkapelu nebyl výsledek až tak špatný. Jen jedna píseň mě tedy iritovala maximálně, to kde se v textu objevuje „zachraňte Ježíška… měl být upálen“, nebo tak něco. Nevím, zda to způsobilo to, že mi lezla na nervy už při zvukovce, nebo mi prostě nesedla obecně. Jedna malá perlička závěrem: Na konci vystoupení kapela nasadila těžký kalibr v podobě coveru „Píseň pro Satana“, se kterou sklidila největší úspěch. V roce 1995 jsem zde v Žatci navštívil RC Banán za účelem návštěvy koncertu Kryptor a předskokany jim tehdy dělali MANIAC BUTCHER. Hráli úplně stejný cover. Ale abych se dostal k meritu věci, na tomhle příkladu je krásně vidět, jak doba pokročila. Zatímco v devadesátém pátém jsem předskokany protrpěl, letos kapelu v klidu vyposlechl, i když ze židle mě DARKNESS OF HELL nezvedli.
Mezi vystoupením dnešního supportu a následující domácí smečkou AGMEN následovala poměrně dlouhá pauza vynucená krátkou zvukovkou, avšak o to většími přípravami na vystoupení. Než natáhnete všechny ty plachty (jednu pořadatelé zavěsili tak „šikovně“, že Aedd musel měnit pozici pro natáčení) a připravíte rekvizity, uběhne spousta času a koncert se tak začíná nepříjemně protahovat. Když navíc nepochopitelně začínali hudebníci snad natřikrát, chtělo se mi usnout. Když se pak rozeznělo intro vypůjčené z „Kladiva na čarodějnice“ a ozvalo se obligátní „Agmen, Satan, Black metal“, šlo se na věc. Tradiční set bez basovky, jen se dvěma kytarami, což mi však nevadilo. Horší bylo, že pořád nebylo vše v pořádku se zvukem, tak například ve třetí skladbě „Sabbat“ jsem měl dojem, že kytary vykrouhaly ze zvuku obrovskou kouli, v níž utonul vokál i bicí. Shluk hluků, který se časem trošku zmírnil, a já si tak energické vystoupení mohl užít. Dost mě pobavila skladba „Nenávist“ „věnovaná“ čerstvě zesnulému Michaelu Jacksonovi. I Agmen sáhli ke coveru, vlastně hned ke dvěma, tradiční „Kladivo“ si hrstka hrozičů pod pódiem vytleskala zhruba v polovině setu a závěr obstaralo „Vykoupení“ legendárních Master’s Hammer, které jsem si s chutí zařval, ten text je geniální. Při srovnání obou mi pak přijde, že paradoxně mnohem blackovější vyznění měla díky vokálu první, i přesto, že byla jedinou, kde mi basová kytara vyloženě chyběla. Řekl bych, že šlo o celkově velmi dobré vystoupení, které mělo „koule“, až na jednu nepříjemnou záležitost, totiž AGMEN se skoro pokaždé dohadovali mezi jednotlivými písněmi a vokalista Žalud neustále častoval publikum nevkusnými sprosťárnami, což někteří jedinci kapele s radostí opětovali. I já zastávám názor, že jisté divadlo k podobné hudbě patří, ale tohle bylo fakt moc a to jsem opomenul zmínit snad ještě o dost horší a nesmyslnější zpěvákovu gestikulaci.
UNCLEAN pro mě byli velikou neznámou, šlo vlastně o vůbec první setkání s kapelou, za což bych se možná mohl stydět, vzhledem ke stáří svému i kapely samotné. Nicméně, má to své výhody, můžu tak být příjemně překvapen, což nastalo ve dvou oblastech. Za prvé, kapela zmákla přestavbu a přestávku velmi rychle a Lord Unclean si střihnul po AGMEN hned druhý set, což celkem obdivuji. Musím říct, že kapela působila mezi ostatními spolky poměrně originálně i díky tympánu Lorda Hroba a bicímu automatu, který však v konečném důsledku byl spíš překážkou, což se potvrdilo, když poslední skladbu odbouchal člověk z masa a kostí, a hudba dostala úplně jiný náboj. Abych svůj postoj k UNCLEAN nějak orámoval, po prvních tónech jsem se začal těšit na intenzivní černou mši, jenže můj sen rozmělnil opět nepříliš vydařený zvuk. Zpěvákovo uklouznutí v podobě falešného tónu v zahajovací skladbě bych ani příliš nerozebíral, horší to bylo se srozumitelností, kterou ničil ostrý zvuk minimalistických kytarových riffů. Celkově ve mně vystoupení ústeckých zanechalo dojem, že jde o hudbu, která je skutečně určená především skalnímu publiku (což potvrzovala i návštěva pod podiem), a taky, že na podobné věci musí být člověk v nějakém potřebném rozpoložení. Takže si zkusím materiály UNCLEAN sehnat a hudbu poslechnout v klidu doma. Tady to bylo díky zvuku všelijaké, ovšem co se týká obecného působení kapely, velmi profesionální.
Po letech se mi konečně zadařilo vidět kapelu INFERNO i na živo. Pro tento večer charakteristicky dlouhé zvučení a pauza určená k líčení už začínala být pomalu nesnesitelnou, avšak v tu chvíli už se kluci objevili na pódiu. Z mého pohledu si INFERNO odnesli možná nejhorší zvuk celého večera, a i když jsem se snažil pohybovat po různých místech napříč sálem, situace se nijak nelepšila. Však také měli také dvojici kytar a basu, tudíž vytvořit jim kvalitní zvuk bylo zřejmě nejtěžším úkolem napříč koncertem. Přítomní návštěvníci koncertu měli ale jedinečnou šanci poslechnout několik nových skladeb z připravované novinky (viz dvojice nahrávek v sekci živé záznamy), které opět potvrdili sílu této kapely v posledních letech. Kromě nich jsme se mohli zaposlouchat do stále ještě aktuální desky „Uctívání temné zuřivosti“, zřejmě největší hitovky „Pohanské meče“ či staré klasiky „Peklo na zemi“, jenž sklidila zřejmě největší odkaz. Výše jmenovanou 'hitovku“ z desky „Duch slovanké síly“ pak INFERNO zahráli jako přídavek a zároveň věnovali headlinerovi celého večera – MANIAC BUTCHER. S Adramelechem a spol. jsem měl tu čest poprvé a celé vystoupení na mě působilo velmi suverénním dojmem. Set nikde neskřípal, bez zbytečných řečí následovala jedna skladba druhou a já osobně jsem si, až na ten nepříliš vydařený zvuk, INFERNO skutečně užil.
Nezbytné jsou přestavby pódia po celkem vydařeném setu karvinských INFERNO, hlavně bicí zabírají spoustu času, pak jsou tady dekorace a ručička hodinek nemilosrdně míří přes půl druhou ranní, domů dorazíme za světla. Já ale přece jen přijel na MANIAC BUTCHER, takže doufám, že se čekání, ještě prodloužené přestávkou na nanesení warpaintů, vyplatí. A vyplatilo, to tedy setsakramentsky. MANIAC BUTCHER rozmlátili a zválcovali svou nekompromisní úderností vše, co jsem měl možnost dnešního večera slyšet a vidět. Pětice muzikantů pro mě byla od začátku překvapením, jelikož jsem předpokládal strohou produkci trojice muzikantů a musím uznat, že tohle bylo zcela mazácké, nekompromisní hradby kytar s občasnými Vladovými melodickými výlety někam mimo čas a prostor. Co na tom, že MANIACI secvičili jen sedm skladeb časově čítajících zhruba 30 minut, jejich zabijácký set nemilosrdně masakroval obecenstvo pod pódiem, kde to snad poprvé během celé akce vypadalo jako na nabušené blacmetalové akci, protože až dosud mi přišlo, že od AGMEN lidí pod pódiem spíše ubývalo, naprosto nelogicky. Tady byl ale opravdu nával hudby chtivých nadšenců, který si vytleskal na konci přídavek, jenž musel být opakováním skladby „Barbarians“. Vystoupení hodně pomohl fakt, že zvuk jakoby mávnutím kouzelného proutku (trošičku podezírám MB, že to tak měli v plánu) nabral výtečnou dynamiku a když víte, kam si stoupnout, prostě si to užijete. Záporné věci? Najdou se - já třeba mám problémy s Barbarudovým vokálem, frázováním a timingem, ale zřekl jsem se protentokrát jakékoliv kritiky. Kdo na koncertě byl, udělá si obrázek sám. A ostatním je to stejně jedno. Je krátce po čtvrt na tři a my vyklízíme „Liďák“, sedáme do auta opouštíme Žatec.
Zbývá shrnout koncert jako celek. Nešlo podle mého názoru o úplně perfektně připravenou akci. Zejména prodlevy mezi jednotlivými vystupujícími na mě nepůsobily dobře a narušovaly dosti spád celého večera. Mnohokrát jsem tady v tom článku kritizoval i zvukovou stránku. Od počátku jsem byl přesvědčen, že v takovém kulturáku to prostě dobře znít nebude, i kdyby se zvukař třeba rozkrájel. Ovšem na MANIAC BUTCHER bylo vše v pořádku, takže to nejspíš šlo i předtím. Na druhou stranu, byl to přece jejich koncert! Hrozivě vypadal poloprázdný sál, lidí bylo málo, dle mého odhadu takových 130, možná že i méně. O to víc jsem byl překvapen, že sem někteří vážili cestu třeba z Ostravy. Celé to působilo jako akce pro známé a kamarády, nejen složením publika, plností sálu, ale i celkovou atmosférou, např. Vlad, když procházel zvečera po sále, hýřil úsměvy, také slečna u pípy byla hodně fajn. Taková příjemně slušná. Nebylo to „Zlo“, které jsem si cestou na akci sliboval. Jak říkám, 100% akce to nebyla, ale domnívám se, že ten kdo sem dorazil, ať už z Plzně, Prahy, Ostravy, či sousedního Německa, litovat nemusí. Pokud však nepatřil do skupinky „šťastlivců“, kteří v alkoholovém opojení prospali část, či celý koncert pod stolem nebo i jinde. Inu, proti gustu… Ať se každý baví, jak chce.
- text kurzívou Aedd.Gynvael
- fotografie poskytl Jiří Ševčík
