Přestože cover verze nevyvolávají zběsilé diskuze na nože či sekery, jejich úloha a smysl je dodnes pro některé z nás nepochopitelná. A tak kromě zastánců, které nejrůznější originální či méně originální zpracování chápou jako tributní či vzpomínkovou momentku, existuje i řada odpůrců, jenž cover považují za jakési zneuctění či pošlapání staré verse skladby. Alba složená jenom ze samých coverů nejsou až takovou zvláštností, avšak dnes recenzovaný počin je rozhodně překvapujícím a pro mnohé nepochopitelným trumfem. Předělávky hitů od A-ha, Cure nebo Swans totiž představila ve svém charakteristickém kabátku NADJA – kontroversní, přeceňované/podceňované kanadské duo Backer + Buckareff. S jejich hudbou jako by se poslední dva roky doslova roztrhl pytel a přestože je kadence vydávání nových alb velmi rychlá, slýchávám spíše spoustu negativních ohlasů. Osobně mne docela překvapilo vydání takovéto nahrávky, o to více šokující bylo spektrum zpracovaných interpretů, jejichž nahrávky bych na tomto albu hledal snad jen ve snech.

NADJA však nezklamala a skutečně nepřipravila žádný experiment. Což ovšem vůbec nevadí, i tak jde o zajímavou prezentaci a přestože se to nezdá, je to pokus jednoduše půvabný a originální. Chcete hitovku od My Bloody Valentine? Prosím, jak je libo! A dočkáte se i dalšího, například již zmiňované skupiny A-Ha, Swans, Codeine, Cure nebo dokonce Slayer. A jak to ve finálu vypadá? Vezměte korpus, riffy a postupy zmiňovaných skupin a navlečte je do drone/noisového kabátku s charakteristickou „prosluněností“ a vychutnávejte. Přiznám se, rozpoznat některé songy po této úpravě byl místy problém, avšak po jisté době vyvstanou na povrch jasné postupy či pasáže a máte vyhráno. Pokud znáte Nadju, tak víte, o čem mluvím. Některé z předělaných písní působí dobře i v této versi – je z nich cítit jistá dávka nadsázky a přesto nedegradují původní originální verse. Ovšem několik coverů mne trošku rozesmutnilo, třeba právě Ony Shallow – zkrátka dronové táhlé pohyby místy smázly onen půvab a ze skladeb se vytratilo ono původní kouzlo. Aspektů pro kritiku je tam více, avšak skutečný problém tkví v nedostatečné ohebnosti žánru, který jednoduše místy nezanechal původní feeling i přes originalitu pojetí… Na druhou stranu, bylo několik nakopávek – variace se Swans, dokonce i „The Sun Always Shines on TV“ patřily k těm kouskům, které si zaslouží hodnocení nejvyšší – jednoduše řečeno, cover vyznívá velice osobitě, avšak zachoval si půvab původní skladby.


Co říci k této zvláštní a svérázné nahrávce? Pokud máte rádi tvorbu NADJA a též patříte k fanouškům výše zmiňovaného výběru, určitě po ní sáhněte. Ostatní posluchači budou možná trochu zklamaní, jelikož album přináší i nepřináší to, kvůli čemu máme covery rádi. Přestože je drone provedení velmi zajímavé, často strhává k neohrabanosti či smazávání rozdílů, přičemž hudba ztrácí na šťávě. Za osobitost nahrávky hodnotím velmi vysoko, výsledný dojem je ale i přes příjemný poslech někde jinde. Zeptám se tedy jinak: je třeba u nahrávky tohoto druhu vůbec tyčit nějaké hodnocení?