Co se týče zákulisí, jsou SOLLUBI docela vtipným spolkem. V kapele hrají pánové Bing, (bicí), Stearns (basa), Jesse (vokály) a Griff (kytara). První dva jmenovaní figurují v celé hromadě kapel, jenž se všechny točí okolo žánrů doom metalu a sludge. Po malém nakouknutí na Metal-Archives si spočítáte, že oba pánové figurují v cca osmi skupinách. Lol!

Necítím potřebu prozkoumávat a porovnávat ostatní projekty vedle Sollubi. Stačí mně vědět, že „At War With Decency“ skutečně dostává svému jménu. Snad s výjimkou první „decentní“ skladby jsou zbylé dvě, přesahující délku dvaceti minut, vztyčeným prostředníkem vůči veškeré soudnosti, slušnosti a „decentnosti“. Nemluvě o obalu, jehož „Azathothská“ perverze a nepřirozenost neslušný dojem alba jen přikrmuje. A mezi námi - od ruky kreslený obal je tím nejlepším aspektem celého alba. Ne, že by snad bylo „At War…“ špatnou deskou. Každý fanoušek sludge žánru si jistě bude libovat v silné monotónnosti a uspávací náladě. Všude jinde by tyto prvky byly zřejmě brány za negativní. Zde však tvoří tvář alba a jeho přednost. Jen tak pro příklad. Odešel jsem uprostřed „The White Witch“. Zašel jsem se napít, stavil jsem se do obýváku, poklábosil s rodiči, stavil se na WC, přišel zpět a hrál stále ten samý moment, jako před 5-ti minutami.
Lol!

„Watch all the damage that my pussy can do. It’s like a neutron bomb.“

Ke cti SOLLUBI jistě slouží, že tu necelou hodinu produkce proložili zajímavou škálou riffů a občasných efektů. Pravda, že si s jedním riffem a jeho obměnou vydrží klidně i deset minut, ale já kupodivu necítil nutkání sáhnout po tlačítku STOP. Nelze nepřipomenout úvodní část titulní „At War With Decency“, která velmi silně evokuje výtečné Neurosis. Melodie, občasná gradace, lehké klávesové hrátky v pozadí. Přes 10 minut dlouhý, hypnotický skvost, který postupně sklouzne opět do průměru SOLLUBI, jenž se až do konce alba veze dalších 20 minut. Vokalista řve „Never. Give up.“, člověk neví, zda tedy poslech vzdát, či ne. Ale ono skutečně nedělá problém vydržet a doposlouchat.
Závěrečná skladba není jedinou, kde lze cítit jinou kapelu. V jedničce je patrný riff, který jako by vypadl ze strun britských Hesper Payne a v dvojce slyším Metallicu, i když v těchto případech dost pochybuji o nějakém úmyslu.

Uvažoval jsem, jak nakonec práci SOLLUBI shrnout v závěr a hodnocení. Některým by jistě deska přišla jako nehorázná nuda, ale jsem si jist, že SOLLUBI vyhledají zcela exkluzivně jen fanoušci minimalistického sludge s občasným, lehce psychedelickým feelingem.“At War With Decency“ není špatnou deskou. Můj zpomalený tep je důkazem, že jejich minimalismus funguje, jak má. Žel však kromě několika světlých momentů, není ničím výjimečným.

K recenzi zaslal: Sollubi