Kanaďanům, stejně jako Francouzům, nelze na takové parketě, jakou black metal je, upřít jistou undergroundovost. Tato uskupení si s sebou se speciálním podzemním kouzlem přináší však i jistá úskalí stereotypu či neoriginality, přestože jsou většinou skladatelsky velmi dobře vyvedeny. Jaké bylo mé překvapení, když se do šablony Hypnotic Dirge Records připletl i kousek nazván ponuře NEIGE ET NOIRCEUR. Další možnost, jak ochutnat něco z černočerného spektra chuti v podání Québeckého umělce Spirituse. Tento člověk se svému raw ambient projektu věnuje již delší dobu, o jeho zkušenostech a schopnostech jistě prozradí více i jeho účinkování v prog-metalové kapele. Náš soupeř je tedy známý a kolbiště, jak by si jistě přál autor, sněhobílé jako kanadské pláně. Nuže, přineste konečně už ten dehet!
V "Crepulscule Hivernal...", jak se nové demo nazývá, je pro nás připraven skutečně zajímavý ponurý přídavek, servírovaný v klasickém skupenství černého marastu v kombinaci s lehkou škrundavostí a "hlučností" materiálu. Čekejte rozsáhlé, morbidně těžké a přesto jaksi snivé pasáže jednoduchého oduševnělého ambientu, který s jistou naplněností ukořisťuje úmyslnou primitivnost a předvídanou přímočarost ortodoxních nahrávek, občas číslou naostřenou kytarou jako kulomet. To je zhruba struktura hlavního, dvacet šest minut trvajícího stavebního kamene nového dema - neskutečně silná atmosféra na úkor techniky. Srdce milovníků minimalismu začínají pomalu plesat a dokonce i to mé. Atmosféricky se totiž jedná o velmi zhuštěnou, upřímnou a sakramentsky silnou věc. Hudebně ovšem již tolik nadšení nenačešeme, neboť místy není z čeho. Kromě kvalitně a dobře provedeného ambientu a různých vložkových sekvencí najdeme jen holou kostru lehce se střídajícího tempa, stereotypních bicích, vokálu, který mi nesedl a řezavé nahlučené kytary. Má to své kouzlo, oplývá to neskutečným nábojem, ale ne každému stačí k hudební extázi pár střídajících se momentů, propojených standardními riffy, s naostřenou kytarou a stejným tempem. Osobně jsem black metalové pasáže bral jakožto zvukovou kulisu, která svým rytmem a šumem čarovala podklad pro zbytek minimalistických orgií. Hnacím motorem přesto však zůstávají ne-blackové party, jednoduše kralující...bez nich by nová demonahrávka zapadla kamsi hluboko. Respektive ztratilo by smysl ji vůbec poslouchat. Co se týče samotné skladby ambientních vod, jedná se o velmi jednoduchý, avšak skutečně působivý hudební celek, podmanivě mrazivě uchvacující. Z některých pasáží sálá jistá akutnost a naléhavost spojená s děsivě bezmocným trýzněním. Atmosféra ledových závějí kolem kanadské metropole v absolutní černotě bylo vystiženo více než dokonale, za což pomalu a nemilosrdně přibývají body. Navíc ta kompozice nahrávky. Nestalo se mi ani jednou, abych propadl pocitu "Jaké dítě to dohromady naplácalo...". Vše je sešroubováno přitažlivě a s návazností, neztrácel jsem se tedy v nahrávce jak v nesrozumitelném textu. Což tedy nechci říci, že by bylo "Crepuscule Hivernal..." čitelné jedním či dvěma poslechy. Těch čtyřicet tři minuty není příliš těžko stravitelný chod, přestože stopáž nejdelší skladby je rovná dvaceti šesti minutám a nejkratší vystrkuje růžky na páté. Čím více jsem desku poslouchal, tím více se mi opravdu líbila. Náboj, agrese, pohlcující randál a éteričnost si totiž jistě své fanoušky najde, zvláště pokud jim bude sedět výše zmiňovaný rubášek.
Musím uznat, že kanadské undergroundové podhoubí vyslalo na svět vcelku příjemnou podzemní nahrávku, jenž baví a dokáže skutečně pohltit. Hudební výkon však oslní pouze zarytého milovníka přímočarého rachocení a lomozu, k experimentům má tohle docela daleko. Velkou část negativ však zachraňuje téměř až duchovní a sžíravý náboj, činíce tak z tohoto dema silně atmosferickou záležitost. Zkrátka je poznat, kde mají obyvatelé Québecu kořeny. Francouzština, snahy o separaci a charakteristický zvuk podzemí. Vítejte v Kanadě
K recenzi poskytl: Hypnotic Dirge records
