Asi každému bylo jasné, že překonat „Halmstad“ bude pro SHINING velice těžkým úkolem. Zároveň si však troufám říci, že ale každý vnitřně doufal a věřil, že novinka přinese opět něco nového. A jak bývá pro SHINING zvykem, nic nebylo předem jasně dané. Kolem alba se mlžilo, objevovaly se problémy a průtahy. Tak i tak je ale dnes přeci jen snazší dozvědět se o kapele něco nového, neboť propagace a touha po předávání informací roste úměrně s popularitou.Osobně jsem od „Klagopsalmer“ očekával ještě mnohem více experimentování, snad větší odklon od metalu? Šeredně jsem se však mýlil… Album je oproti „Halmstad“ ódou na tvrdou hudbu, pokud opravdu hodně přeženu. Minimálně první dvě skladby „Vilseledda Barnasjälars Hemvist“ a „Plågoande O'Helga Plågoande“ jsou velmi přímočaré, možná na SHINING až nezvykle, nicméně i v nich se najde několik momentů, které posluchače přeci jen utvrdí, s kým má tu čest. Hlavně tedy zmírnění v prostředku „Plågoande O'Helga Plågoande“ s čistým vokálem, který je mimochodem zřejmě největším překvapením „Klagopsalmer“, a to velice pozitivním… Umění SHINING však spočívá v tom, že i zdánlivě obyčejné black metalové rify umí vyprodukovat s největší precizností a mnohokrát jsou rozvinuty dál, než by to udělala většina kapel. Navíc jsou vokálně podpořeny tak, že působí neuvěřitelně naléhavě. Ano, celá nahrávka jako by byla mnohem více „hlasitější“, důraznější a naléhavější. Nutno ale vyzdvihnout, že o dekadentní atmosféru a požitek nebudou ochuzeni ani náročnější posluchači – poslední skladba „Total Utfrysning“ je něčím úplně jiným, než nabízí celé album. Je slizká, pomalá, odporná a plíživá. Je to tvář, kterou SHINING zcela jistě nevyužijí v živé prezentaci, ale k dokreslení alba působí bezchybně. A řekněme si to na rovinu, v porovnání se zbytkem „Klagopsalmer“, velmi atypicky.
Ano, SHINING určitě někde v koutku mozků mysleli i na to, aby nové skladby oslovily posluchače pod pódiem, a nejen ty doma v křeslech. Je to logické, většinu času tráví kapela po celém světě na turné či samostatných koncertech. A nepochybuji o tom, že tato cesta, která se SHINING otevřela po „Halmstad“, se velice líbí. Staví se tak po boku větších kapel, které si hudbou mohou téměř vydělávat, což je na black metal úspěch sám o sobě. Stále si však třeba uvědomit, že pokud by byli „pouze“ black metalovým uskupením, nikdy by se nedostali tam, kde jsou nyní. Ona provokace a probuzený odpor u posluchačů k homosexuálním výstupkům a podobným věcem, vzbuzuje ještě větší zájem, jít se na koncert podívat. Pokud se k tomu totiž přičte geniální hudební ztvárnění, dá se mluvit o velice úspěšném tahu. Ale dost bylo spekulací.
„Klagopsalmer“ je určitě albem jiným, než jsme všichni předpokládali, a to ho staví opět velmi vysoko. Přes prvotní dojem, že působí na zvyky SHINING až moc „obyčejně“, časem přešel. Deska v sobě totiž skrývá mnoho zákoutí, do kterých je těžké se dostat během prvních několika poslechů. Pokud ale „Klagopsalmer“ dovolíte, aby vás pohltilo, zjistíte, že vše – melodie, kompozice, čistý zpěv či neuvěřitelně variabilní „black“ metalový vokál – pasuje přesně tak, jak má. Považuji za povinnost album ihned nezavrhnout za jeho zdánlivou přímočarost oproti „Halmstad“.
